KuroHaru
komentáře u knih
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
"Někým cizím v domě" je v tomto thrilleru každá z postav. Děj se dokonale proplétá, s každou kapitolou se mění názor na postavy i přesvědčení o tom, kdo je pachatel. Zajímavý byl i úsečný způsob psaní v krátkých větách.
Světová válka Z
Max Brooks
Bohužel jsem nedočetla, proto ani nehodnotím.
Kniha je to určitě kvalitní, působí velmi autenticky a napsaná je precizně, ale způsob, jakým je to celé vystavěno, mě nezaujal. Reportáže mi přišly všechny podobné, ty, ve kterých se probírala politika, mě nezaujaly vůbec a nikam se to pro mě moc neposouvalo. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby byly reportáže a rozhovory jen doplněním ke klasicky vystavěnému příběhu s hlavními postavami a uceleným dějem.
Spouštěč
Wulf Dorn
Velmi originální a neotřelá zápletka, napínavý děj. Místy docela psycho.
Přesto mi to při čtení někde drhlo, řekla bych, že to bylo dáno tím, jak je kniha napsána, prostě to tak úplně hladce a čtivě neplynulo, jak to mám ráda. Ale možná je to jen můj subjektivní dojem.
Kvůli originalitě si však zřejmě přečtu i další autorovy knihy, které se taky tváří jako pořádné psycha.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Rasová nesnášenlivost v jihoamerické Alabamě je v této knize "zjemněna" tím, že se odehrává jakoby mimochodem a na pozadí dospívání dvou sourozenců, z nichž mladší Čiperou je celý příběh vyprávěn.
Jsou to však právě děti, které vnímají dění kolem sebe střízlivýma očima a bez předsudků a nedokážou pochopit, proč je černoch méně než běloch. Jejich otec Atikus by měl za svou morální pokrokovost dostat Nobelovu cenu za rodičovství, nicméně se mu dostává v menší či větší míře spíše nepochopení od okolí za to, že obhajuje černocha, který je předem odsouzen k záhubě už jen proto, že je černoch.
Moc ráda jsem si knihu přečetla a rozšířila si tak obzory o rasové nenávisti v Americe. Zatímco Hitler řádí v Evropě a Američané jej kritizují za vyvražďování Židů, oni sami ještě zdaleka nemají vyřešen přístup k jiným etnikům ve své vlastní zemi.
Hlasy
Ursula Poznanski
Podle mě jedna z (nej)lepších knih svého žánru. Zasazení do psychiatrické léčebny dodává příběhu nový rozměr, vkusný románek mezi vyšetřovateli děj příjemně oživil. Hodně napínavé, do posledních stran jsem opravdu netušila, kdo je pachatel. Nemám co vytknout.
Sběratel motýlů
Dot Hutchison
Ano, je to absurdní a ano, je to těžko uvěřitelné. Nicméně si myslím, že autorčin záměr nebyl napsat příběh, který se může stát komukoli z nás. Takže když opomenu absurditu celého děje, musím pochválit napětí, způsob, jakým autorka píše a vskutku originální námět. Jen jsem čekala, že celý příběh bude ukončen jinak, že se dozvím něco šokujícího a překvapivého, na což jsem čekala celou dobu. Bohužel, nekonalo se, takže konec trochu zklamal.
Ďáblova lest
Arnošt Vašíček
Jako malá jsem hltala knihy Arnošta Vašíčka o záhadách z celého světa a teď po dlouhé době jsem sáhla i po jeho beletrii. Kniha mě bavila, byl to příjemný zážitek na jeden večer. Dozvěděla jsem se docela dost o satanistickém pojetí světa, křesťanské odpovědi na něj i o židovské mystice. Byly to vlastně všechny záhady a konspirační teorie, které se daného tématu týkají, zasazeny do příběhu, který byl podle mého hodně dobře vystavěn a propleten. Jen způsob psaní mi přišel trochu jalový, ale nijak mi to nebránilo sfouknout knihu na jeden zátah.
Černý pavouk
Jeremias Gotthelf
Čteno v němčině. Není to vůbec špatné, na to, že dílo pochází z 19. století, je to velmi povedený hororový příběh o souboji dobra a zla, u kterého jsem se nenudila.
Divná Jadie
Torey L. Hayden (p)
Kniha je znepokojivá ze dvou důvodů: tím prvním je, že autorka popisuje skutečný případ, který zažila jakožto speciální pedagožka. Druhým důvodem je otevřený konec, který nabízí několik interpretací toho, co se malé Jadie skutečně přihodilo, přičemž jedna je znepokojivější, než druhá. Dnes už se asi těžko dozvíme, jak to doopravdy bylo.
Jinak musím knihu jednoznačně pochválit. Chytne a nepustí, čtivá již od první věty. Mám v plánu přečíst si od autorky také její další díla.
Dlouhá trnitá cesta z pekla
Neil Strauss
Myslím, že i Satan by se při četbě této biografie červenal. Odporné a (právě proto) zároveň fascinující.
MM najel už v raném mládí na vlnu "sex, drogy a rock'n'roll" a kniha je přesně taková, jako Manson sám: drsná, obscénní, ale také inteligentní a místy sarkasticky humorná, naplněná vskutku svéráznou životní filozofií. Je to smršť všelijakých obskurních perverzností a věřím, že Marilyn všechno popsané skutečně zažil, i když úplně nechápu, kde se v člověku taková "sodoma gomora" vezme. To, co MM předvádí na pódiu, není jen perverzní show na oko, je to přesná demonstrace toho, jak MM doopravdy žije.
Ať už se to někomu líbí či nelíbí, Manson je legenda (ať už v pozitivním či negativním významu) a tato kniha to jen potvrzuje.
Etruské zrcadlo
Georg Hermann (p)
Autor, který napsal tento román v holandském exilu, promítá do hlavní postavy, židovského exulanta v Římě, něco ze sebe sama, svůj pocit vykořenění a neschopnosti zapadnout.
Závěr byl překvapující a povedený, Řím se svou kulturou a historií vykreslen tak, že jsem chvílemi měla pocit, že se tam sama nacházím.
Místy čtivé, místy rozvláčné a docela nudné. Nenadchne, ale neurazí. Kniha tak pro mne celou dobu kolísala někde mezi třemi až pěti hvězdičkami. Dávám čtyři, ale znovu bych po ní asi nesáhla.
Ďáblovy elixíry
A. T. A. Hoffmann (p)
E.T.A. Hoffmann je můj velký oblíbenec a dokazuje, že i v 18. století bylo možné napsat kvalitní nadčasový horor ve stylu E.A.Poea, který bude čtivý i ve 21. století.
Kniha je velmi napínavá, místy opravdu děsivá. Dávám pět hvězdiček, avšak musím zmínit i minus této knihy, a to naprosto zašmodrchaná konstelace postav, ve které se musel ztratit i sám autor. Někdy bylo to množství jmen (navíc když se část postav jmenuje František, Francesco atp.) ještě děsivější a tísnivější než děj sám a pokud jsem chtěla opravdu vědět "kdo s kým", musela jsem se tak pekelně soustředit, až jsem knihu nakonec pro přetížení mozku odkládala na později.
Do popředí zde vystupuju typicky hoffmannovský motiv dvojníka a mísení reality a snu/iluze, což dává rovněž pořádně zabrat.
I přes tyto nedostatky, kdy se autor zřejmě snažil "natřískat" do děje vše, co jej napadlo (přesto však zachovává logickou strukturu), považuju toto dílo za skvost německého pozdního romantismu.
O ztracené lásce
Eva Hudečková
Tato kniha má pro mne neskutečné kouzlo. Poprvé jsem ji četla ještě jako dítě, teď jsem si na ni po letech zase vzpomněla a musím říct, že to kouzlo rozhodně neztratila, spíše právě naopak. Je to taková pohádka pro dospělé, dalo by se říct alegorické vyprávění a nebála bych se ji přirovnat např. k Alchymistovi od Coelha, protože ve zdánlivě jednoduchém příběhu je tu ukryto mnoho životních moudrostí a pravd, mnoho filozofických myšlenek a morálních ponaučení.
Výborná byla i televizní podoba, škoda, že byla odvysílána snad jen jednou.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Přečteno během jednoho dne. Kniha je čtivá, takže nutí číst a číst a číst a zároveň se modlíte, ať už to dočtete a ukončíte tak to mučivé napětí a znechucení nad psychopatem, který si hraje se svou ženou jako s loutkou.
Když opomenu ty nesrovnalosti a málo uvěřitelná místa, která zmiňují ostatní uživatelé, je to povedený a snadno čtivý a vlastně vcelku nenáročný thriller na jedno nudné odpoledne.
Pod kupolí
Stephen King
Tak tohle byla pecka. Už dlouho mě žádná kniha takhle neuchvátila, ale King je prostě mistr a tohle dílo bylo napínavé od první do poslední stránky a nutilo mě číst stále dál a dál a dokonce si kvůli četbě i přivstat :D.
Čtenář se musí připravit na docela vražedný rozsah a velké množství postav, ale hlavně na mučivé napětí, velkou úmrtnost a nekompromisní psychologické vykreslení. King jako vždy dokonale odhaluje lidskou psychiku až na kost, v tomhle díle zachycuje to, co udělá s různými lidmi uzavření pod kupoli, ze které není úniku.
Mimochodem, zkoušela jsem dva díly seriálu. Ten má však s knihou společné jména postav a hrubý děj, propojení postav je však dost odlišné a celkově mě tento počin v porovnání s knihou moc nenadchnul.
Sněhulák
Jo Nesbø
Zatím nějak nevím, kolika hvězdičkami knihu ohodnotit. Nevyvolala ve mě takové nadšení jako u 99% ostatních čtenářů, takže uvažuju, jestli mi to prostě sedlo méně nebo jestli nejsem schopna docenit kvalitní dílo.
Jenže ona ta kniha kvalitní bezesporu je - po jazykové stránce i po stránce naratologické, protože příběh je promyšlený a kvalitně vystavěný. Přesto mi tam chyběla nějaká "šťáva". Začátek mě sice zaujal (je večer, sněží, na zahradě se objeví sněhulák, o kterém nikdo neví, kdo jej postavil), navodil takovou mysteriózně chladivou atmosféru, pak se to ale přehouplo do čisté detektivky, která mě prostě nedokázala nijak zvlášť strhnout. Uvidíme, jaký z toho vznikne film.
Zátiší s vránami
Lincoln Child
Originální děj, originální vyšetřovatel s originální asistentkou; občas přeběhne i nějaký ten mráz po zádech, takže kniha výborně naplňuje svůj účel :)
Mé srdce pohřběte u Wounded Knee
Dee Alexander Brown
Hodně silná kniha, při jejímž čtení se člověk až zastydí, že je bělochem. Kniha může být náročnější pro toho, kdo nemá o tomto koutu dějin mnoho informací, přesto si myslím, že by si ji měl přečíst každý právě proto, že obsahuje informace, o kterých se ví málo, ale mělo by se rozhodně vědět víc. I když se nejedná o beletrii, ale o literaturu faktu, je kniha napsaná velmi poutavě a napínavě, jelikož je doplněna o autentické výpovědi. Člověka jen mrazí nad tím množstvím bezpráví a zvěrstev, kterých se bílý muž dopouštěl na Indiánech.
Omen: Ďáblovo znamení
David Seltzer
Kdybych měla porovnat s Exorcistou, vyšel by ze srovnání Exorcista vítězně, ale i tak je Omen velice kvalitní horor, u které budete minimálně cítit znepokojení, ne-li se zrovna pořádně bát.
Mnich z hory Kója
Kjóka Izumi
Příjemné počtení na jeden večer, ze kterého dýchá duch starého Japonska a jeho starých, lehce mysteriózních a strašidelných legend. I když je to knížečka velice útlá, příběh v ní ukrytý rozhodně stojí za přečtení.