Kory98 komentáře u knih
Zase už konec, opět upřímně lituji. A jak lituje moje máma , už třetí díl jsem předčítala nahlas. Autor opět nezklamal - vyloudil na našich rtech úsměv a často i hlasitý smíCH :-) Těším se na čtvrtý díl, jsem v pořadníku v knihovně. A čím dál tím víc se těším na filmové zpracování.
Neuvěřitelný příběh, kterému jsem přesto uvěřila do posledního slova. Dvě věci mě okouzlily - spisovatelův popis zvířat všeho druhu a jejich chování v rámci celé knihy a víra v Boha, kterou měl Pí. Jemu se dostalo daru poznat tři náboženství a vybrat si z nich to podstatné - všechna mu připadala krásná a v každém si svého Boha našel. To mě přivádí na myšlenku, že v každém náboženství, pokud není ovlivněno fanatismem je spousta krásy, lásky a laskavosti. Ale jako v knize (to bylo povyku, když to prasklo, že by byl hinduista, muslim a křesťan v jednom) ani v dnešním světě není možné je propojit, protože mají i své zákony, svá dogmata, která svazují a nedovolí, aby se projevila pouhou láskou k bližním. To se stává jenom v pohádce nebo v krásném příběhu napsaném na papíře. Jsem moc ráda, že jsem si z knih, které se mohou pyšnit získáním Man Bookerovy ceny vybrala ke čtení právě tuto. Čtenářská výzva mi rozšiřuje čtenářské obzory, pouštím se i do knih, po kterých bych dříve asi nesáhla a které mě většinou velice příjemně překvapí, zrovna jako tato.
I když mám ráda Karla Čapka a mám ráda i sci-fi, musím přiznat, že tato kniha se mi četla o něco hůř než jeho jiné. Střední hodně popisnou částí jsem se prokousávala trochu déle. Příběh sám o sobě je nadčasový - zkáza lidstva - kterou si lidstvo svojí hamižností nakonec samo způsobí. Hrozba války - téma, které Čapek uchopil v mnoha svých dílech a v každém mělo čtenáře upozornit, probudit, nenechat usnout...má mnoho co říct i dnes. Knihu si ráda přečtu i víckrát, abychom si k sobě našly prošlapanější cestičku, člověk vždycky narazí na věci, kterých si napoprvé třeba nevšiml.
Perla světové literatury, bez které si svoji knihovnu nedovedu představit. Proč je svět nespravedlivý? Proč se najednou malá holčička, které zemřeli rodiče a která se nikdy ničím neprovinila (leda tím, že si schovaná tajně četla) ocitá v místech, kde se nikdy neměla ocitnout? Doba dětství a mládí zocelily Jane natolik, že v dospělosti zvládá čelit ranám osudu a i na ni se jednou usměje štěstí. Pohnutý historický román od jedné z nepřekonatelných autorek a jednom úžasném dívčím charakteru.
Další pokračování deníku Marie III. opět zaručí pohodový odpočinek čtenáře protkaný vyvolanými úsměvy. Nesmála jsem se možná tolik jako u Poslední aristokratky, ale možná to bylo tím, že už jsem byla ve známých vodách. I když část pojednávající o dětských výletech vyvolala i hlasitý smích. Ovšem moje máma, které předčítám aristokratku nahlas se směje skoro pořád, asi proto že jenom poslouchá... Pro mě literatura odpočinku od vážnějších knih a témat.
Knihu mi půjčila kamarádka. Původně jsem se těšila, že je to biografie papeže Františka, ale jde opravdu o jezuitské zásady jak vést ostatní - toto je povýšeno na umění. V tomto duchu je to docela složité čtení. Vysvětlení na příkladech ze života papeže Františka činí knihu pro mě přijatelnější. A i když jsem věřící člověk, je pro mě kniha místy nesrozumitelná, ale zřejmě je to tím, že nemám vzdělání příslušného směru. Proto si také poprvé po přečtení knihy netroufám hodnotit.
Kniha přečtená na jeden zátah. Chtěla jsem porovnat s Poslední aristokratkou, nebo spíše přečíst, jak někteří čtenáři avizovali jiný příběh od stejného autora. Nevím nakolik je příběh reálný a kolik je vymyšleného, ale spisovatelovi jsem jeho opravdovost věřila. Je pravda, že zůstalo mnoho nevysvětleného, ale třeba to byl záměr. Myslím, že na rozdíl od Aristokratky neměl příběh pobavit, což se u mě taky nestalo. Je to zase jiný pohled na "život na zámku".
Knihu jsem dostala jako dárek, ale příběh mě bohužel vůbec neoslovil, i když věřím, že se leccos podobného může přihodit. Asi je to tím, že nemám moc ráda knihy ze současnosti. Knížku pošlu dál, třeba někoho osloví a udělá mu radost...
Kniha přečtená během tří dnů a to jen kvůli nedostatku času na čtení, jinak by to bylo jedním dechem. I když takhle jsem byla déle napjatá do jakých zákoutí Srí Lanky mě tři cestovatelé dále zavedou. Skládám hold panu Miroslavovi Zikmundovi za odvahu, se kterou se mu podařilo projet tolik zemí světa a za dar, který dovedl mistrně využít, a to popis všech svých cest. Tento příběh je jeden z mnoha nádherných vyprávění, o kterém se nám čtenářům dobře čte, zalezlým v teple domova a často si pořádně neuvědomujeme jaké strasti na cestovatele číhaly tam venku, že to nebylo vždycky jen pozitivní. Petrovi Horkému a Miroslavovi Náplavovi se povedlo něco úžasného - vrátit velkého cestovatele na jeden ostrov jeho vzpomínek, myslím, že tohle setkání obohatilo životy všech tří zúčastněných a jejich psaným slovem i nás všech, kdo jsme přečetli.
Jedna z knížek mého dětství, kterou mi předčítali rodiče a dědeček. Dodnes si vybavuji větu z veršů o vyze velké: "Deset metráků rozhoupalo loď." Tenkrát jsem si myslela, že to musí být hodně moc :-) a ono taky je. Ani jsem si takovou rybu nedovedla představit, ale vím, že mě fascinovala nejvíce z celé knihy. V současnosti jsem ji četla na etapy s mým malým kamarádem předškolákem, takže jsem si ráda zavzpomínala.
Silný příběh, ať už je prožitý nebo by byl vymyšlený. Myslím, že nikomu neškodí alespoň si přečíst, kam až se člověk může dostat. Soudit nemohu, nejsem soudce. Soudit mohu pouze podání příběhu ostatním. I kdyby to byl jen pouhý popis reálné situace, která se někomu stala, je to příběh čtivý a poučný pro ostatní. I zde jsou nevyslovené otázky, nad kterými každý čtenář může přemýšlet. A kdyby kniha odradila byť jen jednoho člověka, aby drogy nezkusil, i pak by mělo smysl ji napsat.
Po hodně dlouhé době kniha u které jsem se smála, až mi tekly slzy. K pobavení zřejmě má sloužit a to se myslím autorovi podařilo na výbornou. I když je pravda, že některé věci se opakovaly vícekrát. Když jsem svým hlasitým smíchem probouzela v rodinných příslušnících otázky po mém duševním zdraví, přestala jsem číst sama a začala jsem znovu a nahlas. Během tří dnů jsem knihu přečetla a pobavila tak celou rodinu. Určitě sáhnu po dalších třech dílech a velice se těším, jak se tohoto tématu zhostí filmaři :-) letos na podzim nás prý čeká premiéra...
Rozuzlení série, příběh nabírá na tajemnosti a graduje. Závěr mě docela potěšil, i když se dal předvídat. Příjemné čtení pro oddech.
Nevědouce, že jde o volnou trilogii jsem začala číst od druhého dílu. Ze začátku mě kniha moc nechytla, ale postupně jsem jí přicházela na chuť. Kromě lásky a romantiky velice zvláštní a méně rozvíjené téma v souvislosti s tím žánrem - boj s démony. Spisovatelku mám ráda, dokáže zaujmout. Kniha, která se trochu vymyká tomu, co očekáváte a tím pádem překvapí.
Vděčné a zároveň věčné téma lásky na pozadí války. Vnímavost a zvýšená citlivost lidí pro ten nejstarší cit - lásku, v období, kdy si nejsou jisti ani vlastními životy je pochopitelná. A čas - kolik ho mají, aby se na sebe usmáli, políbili se, objali...stihnou to i zítra? Jeden z nesmrtelných příběhů se špatným koncem? V očích mnoha lidí snad ano, vždyť na konci číhala smrt. Ale přišla nečekaně, když srdce a duše byly plné lásky a přítomnosti milované osoby - co je víc než zemřít ruku v ruce a bok po boku se svojí láskou... Kdo z nás může soudit.
Nemám ráda válečné filmy, nečtu ráda knihy o válce a přesto obojí dělám - tedy občas (pak potřebuji čas k regeneraci duše). Stačí mi vidět nebo číst jednou a zůstanou mi hluboké vzpomínky. Nemohu ani říct, že by byl film nebo kniha o válce hezké, protože jak může být hezkého něco o válce? Bohudík jsem válku nezažila, ale v mysli se mi vybavují zážitky mých prarodičů, kteří nám o válce (i když neradi a s odstupem času už chápu proč) vyprávěli. Tuto knihu bych zařadila do povinné četby napříč generacím na celém světě i když věřím, že jsou lidé, se kterými to nehne, ale i kdyby to jenom pár jedinců obrátilo k lepšímu nazírání na mír a svobodu, tak by to nebylo marné úsilí. Díky paní spisovatelce Mornštajnové si o tomto tématu přečetlo spousta lidí a spousta ještě přečte, protože je skoro všemi kladně hodnocena, přestože ji asi většina z nás nečetla s láskou a s nadšením. Přesto děkuji, že takovéto knihy jsou a doporučuji opravdu všem. Navíc myslím, že v rámci líčení válečných hrůz nás spisovatelka ještě šetří.
Tak za mě zase jedna srdcovka, která si získá své místo u mě v knihovně. Zánik lidské civilizace, tedy potažmo záchrana "vyvolených" je moje oblíbené téma. V něčem mi připomněla Malevil od Merleho. Téma uchopené zase za jiný konec, ale podstata stejná. Já prostě fandím člověku do posledního dechu.
Knížku jsem dostala jako dárek, možná proto, že jsem majitelkou rovnou tří koček. Dávám za pravdu, že spoustu věcí my kočkomilové už o svých kočkách víme, ale bylo i spousta dalších, které jsem si třeba ani neuvědomovala, že je moje kočka dělá, že se takto také chová. Příjemně jsem se u knihy pobavila, musím říct, že kočkám dost závidím, i když je závist nehezká vlastnost a ráda bych se v mnoha ohledech chovala jako ony, ale většinou to neumím. Hodnotím je jako osobnosti, od kterých bychom se mohli učit - a to spisovatel velice pěkně vystihl. Navíc jsem ani nevěděla, že je taková spousta citátů o kočkách. Mě se kniha líbila, ostatním přeji pěkné počtení.
Knížka, kterou jsem od dob maturity nečetla. Rychlé čtení a hezké přemýšlení. Navodila ve mě trochu smutku a nostalgie, ale ne vždy je téma radostné. Takového krysaře bychom občas potřebovali i teď, jenom by ta píšťala musela umět trochu oddělit zrno od plev.
Můj komentář bude jistě zaujatý, ale přesto jej napíši. Navíc vidím, že kniha má i tak vysoké hodnocení. Markétko, pro mě budeš vždycky "paní spisovatelka", protože co dokážeš i se svojí nemocí, před tím klobouk dolů. Přeji Ti hodně spokojených čtenářů, kterým kniha obohatí přemýšlení o životě. A hlavně moc si přeji, aby se Ti podařilo dokončit další knížku, věřím, že nebudu její osamocený čtenář.