Válka s Mloky

Válku s mloky jsem četl poprvé v roce 1996 a to jsem ji přečetl jedním dechem. Dnes už to tak rychle nešlo, bůh ví proč má po těch letech jiné povinnosti, ale znovu mě bavila i když trochu jinak a ta nadčasovost díla je ohromující.

(SPOILER) Další příběh z pera Karla Čapka, který jednoznačně ukazuje na jeho obavu ze zneužití nových technologií a z negativního vývoje společnosti. Stejně jako v R.U.R. varuje před nadměrným používáním (zneužíváním) robotů, tady varuje před využíváním zvířat k práci. Myšlenka je jasná. Pokud budeme někoho dlouhodobě využívat a chovat se k němu nelidsky, může se nám to dost nepříjemně vymstít.

Válce s Mloky se mi dařilo během školních let nějak vyhnout, s o to větší chutí jsem se do ní nyní pustila v rámci ČV, a díky za ni. Připomněla mi, jak velký byl Čapek spisovatel.
Příběh mne bavil, byť byl náročnější na sledování vzhledem ke střídání novinových článků s dějem případně se zápisy z jednání, a k tomu prostý pan Povondra. Dílo nadčasové, i dnes k zamyšlení.

Kniha, která byla technicky poměrně složitá na čtení, protože se skládala z různých textů - promluv vypravěče, novinových záznamů, útržků textu apod. Hlavní příběhová linka je ale jasně Čapkovská. Lidstvo, které se žene samo do záhuby, nicméně pořád zůstává jiskřička naděje. Velmi dobrá část je vlastní promluva autora, kde jsou navrhnuta jak východiska, tak poměrně zajímavá zpřesnění. Celkově dílo hodnotím jako zdařilé, byť z Čapkových děl ho řadím mezi nejnáročnější.

(8/10) Po R.U.R. jsem se konečně dokopal i k tomuto a vlastně mi tyto dvě díla nepřijdou úplně nepodobná. Zatímco R.U.R. je divadelní hra, která nemá prostor příběh zcela rozvinout, tak zde už toho najdeme více a ano, opět mi z toho nebylo dobře. Ať už si lidstvo vyrobí nový druh lidí určené jen k práci, nebo zotročí rasu inteligenci projevujících zvířat, pořád je to příšerné a vlastně jsem se i těšil, až se Mloci vzbouří a lidem to jejich chování oplatí. Kniha není psaná zcela klasicky - nemáme tu jednu ústřední postavu a část knihy je dokonce složená z novinových článků a výstřižků. Co mě zaujalo, je závěr, kde se autor vlastně dohaduje sám se sebou - netradiční a přitom to tam i dobře sedí.

Ekniha, nedočetla jsem.
Opravdu jsem se s tím rvala celý měsíc, prokousala jsem se k 80. stránce.
A to jsem si domů pořídila to krásné vydání s ořízkou, tak to se mi třeba bude číst lépe..

Nebavilo mě to. Mrzí mě to. Zkusím to jindy.

Nadčasová kniha, hluboké znalosti historie, lidské psychiky, moudra, lidskosti, přes patrný odstup autora, který je zde komentátorem, jsou patrné jeho názory na politiku, ženskou otázku, vzdělávání a další oblasti.

Kniha ma bavila,je to súhrn historických udalostí v trocha scifi forme.Román je nadčasový akoby predpovedal udalosti,ktoré sa stali až po autorovej smrti.

Naposledy jsem to četl jako středoškolák a musím uznat, i optikou čtyřicátníka je to skvělá a pravdivá knížka.
Je to vlastně takové varování. Stejně jako každá perla nejdřív začíná jako malé bezvýznamné zrnko písku, i ty největší lidské chyby začínají vpravdě nevinně a touhou vydělat.
Možná bych se na malou chvilku zastavil u formy, trochu mi to připomnělo Světovou válku Z. Taky jde vlastně o velké množství více či méně zajímavých epizodek, které při hlubším zamyšlení složí dohromady celkový obraz zkázy. Vším tím se vine přispění malého českého člověka, který si možná klade za vinu víc než skutečně způsobil. Možná kdyby pan Povondra mohl znát Jurský park a teorii, že život si vždycky najde cestu, umíralo by se mu lépe s tím, že kdyby kapitána Van Tocha nepustil k panu Bondymu on, udělal by to někdo jiný.
Ještě je tu jedna důležitá věc kterou je třeba zmínit, některé části knížky nezestárly hezky, různé ty národnostní stereotypy třeba. Židé jako komické postavy, to už by dneska opravdu neprošlo .

09.09.2025

Tento román mám od Karla Čapka nejraději. Proto, když došlo v ČJ u syna na povinnou četbu se zadáním: cokoliv z Karla Čapka poslouchali jsme jako audioknihu v autě. Jednalo se o starou nahrávku rozhlasové hry z Radioservisu namluvenou např. Filipovským, Pivcem, Högerem, Adamovou a Hrušínským. Vřele doporučuji je to fantastické zpracování.

Dechberoucí román, při kterém mi zamrazilo. Skládá se celkem ze třech částí, z čehož jedna je psána formou novinových výstřižků, což je zajímavé zpestření knihy. Líbí se mi ta propracovanost a promyšlenost příběhu, všechny detaily, drobnosti a dopady - v Čapkově podání se zdá vše tak logické a reálné, že by člověk dokonce věřil, že někdy někde nějaké mloky najde...

Logická souslednost, malebný jazyk, a jak se tu už píše, obsahuje morální poselství.

Věci, ve kterých si libuji. Ano, je to starší kniha, ale stále jde číst i mileniálem.

Jen pozor! Po přečtení budete mít o lidstvu horší mínění. A podložené důkazy.

Jedna z nejvýjimečnějších knih, která kdy byla napsána - vezmeme-li v potaz morální poselství, rozmanitost jednotlivých textů, míšení stylů a žánrů, a nadto slovní zásobu českého jazyka... Krása nesmírná!

Naprosto skělá kniha. Je v ní vše, zasmál jsem se u ní, pobavil i hodně zapřemýšlel. Je až překvapivě aktuální i přes to, že ji mistr napsal před 90 lety.
Jak mě nedávno přečtený Krakatit i Továrna na absolutno zklamala, tak Válka s Mloky to vše vrchovatě vynahradila.

„Kdyby byli jenom Mloci proti lidem, tak by se snad dalo něco dělat; ale lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.“

Je neskutečně zarážející, jak je kniha aktuální. V kontrastu s výklady učitelů na základních a středních školách namítám, že se ani trochu nejedná o sci-fi. Vždyť tam není nic šíleně vzdáleného; je to „jen“ perfektně nastavené zrcadlo společnosti roku 1935. Akorát, že vůbec. Skoro vše, co v knize je, lze aplikovat na dnešek a člověku to nedá a musí se zeptat: bylo někdy něco jiného než dnešek? Byl nějaký včerejšek? Je nějaký zítřek? Nejen z Války s mloky, ale i z ostatních děl této doby, mi pomalu začíná připadat, jako by lidstvo od nějakého bodu žilo nesmírně podobně, ne-li stejně. Dějiny se neopakují, ale princip lidského zmrdství* zůstává.

Přečtením této knihy se člověku zboří pečlivě konstruovaný narativ Čapka jakožto „Hradního elitisty“. Z obsažených slov a vět je naprosto jasně vidět, že byl člověkem s vírou v dobro a druhé lidi - ne nějakou všemocnou vládní konspirativní postavičkou. Ba naopak, Válka s mloky je portrétem osoby, která skrze pozorování okolí ztrácí tuto víru a je silně znepokojená vývojem světa a lidského společenství.

Slova nedokážou popsat, jak cenná a relevantní a aktuální Válka s mloky je. Přečtěte ji a uvidíte to sami.

*omlouvám se za užití vulgarismu, ale obávám se, že lépe popisné slovo neexistuje

Geniální kniha geniálního autora a to vůbec nepřeháním! Ale anotace je taková snůška frází, že se jen domýšlím, z jaké doby asi vzešla.
Doporučím komentář od Eicherika.
Karel Čapek, spisovatel par excellence, se jednoznačně, i když nikoliv výhradně, inspiroval vývojem v Německu v 30. letech. Uvítala bych, kdyby to byla pouze jeho dokonalá fikce, bez vnějšího podnětu, ale tím pádem by asi nevznikla. V knize jsou části dokonale vtipné, části hluboce filosofické, a pár je jich tzv. vykecávacích, ale není toho tolik, naštěstí.
Stejné věci se stále stejně opakují, to, o čem psal autor před 90 lety, můžeme naroubovat na současnost, a zcela jistě i v historii by se našlo mnoho paralel. Člověk zůstává stále týž - prostě a bez debaty.
Znova to zopakuji, prostě musím: geniální kniha geniálního autora!

Ale tak příběh to není zlý a dost o lidech a jejich moci ukazuje...čtení mě dost bavilo, jen některé pasáže byly nějak zdlouhavé...jinak myšlenka geniální...

Vlastně zjišťuji, že mě Čapek hrozně baví. Válka s mloky je nadčasové dílo, které by šlo v mnoha směrech našroubovat na dnešní společnost. Celou dobu jsem čekala, jak to dopadne a musim přiznat, že bych ještě kousek uvítala, protože taková postapo atmosféra je něco pro mě

Tento svazek ve mně zanechal rozporuplné pocity. Pokud jde o obsah, je to jasné pětihvězdí, protože Karel Čapek byl mistrem slova a jeho hrátky s češtinou mi převelice sedí. To, jak s jeho knihou naložilo nakladatelství Élysion mě ale těžce zklamalo. Já mám pochopení pro to, když jsou vydány tři romány v jednom svazku (Kmotr), který je pak prostorově náročný a je použitelný i jako předmět domácí sebeobrany. Stejně tak chápu, když je v podobném formátu vydán kompletní soubor "poirotovských " povídek od Agathy Christie. Nechápu ale proč je Čapkova kniha vydána v přemrštěné velikosti, aby mohla zároveň fungovat jako jakási obrazárna. Já bych všechny ty malby rád obětoval, jen abych si ke svazku nebyl nucen shánět podvozek. Kniha je zcela zbytečně těžká, neskladná a nevhodná k vystavení v běžné knihovně. Román skvělý, rozhodnutí nakladatelství o vzhledu knihy krajně nešťastné.