Kee komentáře u knih

Na tvorbu pana Červenáka si brousím zuby už drahnou dobu... konečně jsem se k jeho příběhům dostala - a mám vážně radost.

Vyrůstala jsem obklopená pohádkami a mýty z celého světa, takže mi dělaly společnost i ty ruské. Znám je jako své boty. (Možná až moc, jelikož jsem čekala, že Ilja "vleze koni do jednoho ucha a vyleze z druhého jako bohatýr" :-). Musím říct, že toto zpracování má své kouzlo, umně se v něm snoubí historická fikce a fantasy prvky. Postavy jsou tvrdé a tuhé jako vařená kůže, ale přirostou k srdci.

Nečekala jsem, že v Ocelovém žezle narazím na důstojného pokračovatele žánru "sword and sorcery". Cítím inspiraci psaním R. E. Howarda, byť jde o mnohem sofistikovanější verzi. Celý příběh je jako umně utkaná tapiserie plná dynamických výjevů... a pořádně zacákaná krví.

Těším se, co bude dál. :-)

6 15.05.2024

Po dlouhé době jsem se rozhodla dát šanci spisovatelskému umění Naomi Novikové a jsem ráda, že jsem to udělala. Její styl psaní, vyjadřování a stylistiky je na úrovni, která v dnešních fantasy knihách není samozřejmostí a opravdu vyniká. Těší mě, že jsem si přečetla po delší době fantasy příběh někoho, kdo umí psát.

Cením odkazy na mytologii, folklór a pohádky, vše je umně zakomponované do autorčiných vlastních představ, takže mě její svět zaujal a svým způsobem pohltil. Asociace a popisy působení magie a energií jsem si užívala a nechávala se jimi unášet ve směru vyprávění, přestože uznávám, že pro někoho jich může být přehršel. Nikoliv však pro mne; opětovně musím vyzdvihnout Novikové talent vyjádřit zamýšlenou podstatu.

Příběh je komorní, Agniezska je pro mne sympatickou hlavní protagonistkou a vedlejší postavy dějství směle obohacují. Osobně bych knihu neřadila do fantasy pro děti ani YA literatury.

Jediné, co působí jako YA prvek je romantická linka, která je napsaná zejména zpočátku velmi neuměle a hrubě, přesně v duchu toho, s čím jsem se v YA doposud setkala.

To mě mrzí a jedná se o, z mého pohledu, opravdu jedinou kaňku na překrásné tapiserii. Jako by autorka nutila postavy hrát si na něco, co nejsou. Jestli mi něco v klasických YA romantických linkách chybí, tak je to respekt a vzájemná úcta jedné bytosti k druhé. Přitom vůbec nebylo zapotřebí postavy takto srážet, v závěru knihy je znát, jak se navzájem doplňují a vyvažují. :)

6 12.08.2023

Je velice zajímavé na Freudova díla nahlížet i v kontextu jeho života a jeho vlastních "démonů". Z tohoto hlediska by potom mohl připomínat génia, který nepřekročil svůj stín. Některá jeho tvrzení jsou čtenáři až příliš dogmaticky vštěpována, v určitých pasážích neponechává prostor pro odlišný názor. Ale poté ustoupí a je velice laskavý ve svých sděleních - možná dogma není to správné slovo, spíš naléhavost, s níž chce své stanovisko srozumitelně předat.
Ačkoliv s ním nesouhlasím a jeho výklad má své vlastní trhliny, bylo mi nesmírným potěšením a ctí sledovat proud jeho myšlenek a uvažování. Podnětných vět, které mě vedly k mým vlastním objevům a reinterpretaci mých názorů, je tu dostatek.
Byl to opravdový velikán své doby, a byl přesně takový, jaký měl být, aby mohl něco změnit - i se svými nedostatky.

Spoiler:
Mimochodem, velmi mě zaujala analogie "otce, kterého zabili a pozřeli jeho vlastní synové". Jako by trošku předpověděl svůj osud, protože Freudovi žáci značnou část jeho díla museli zabít a pozřít, aby jejich vlastní interpretace umožnily další a další perspektivy.

6 29.10.2018

Stieg Larsson to dokázal.
Nejen, že jsem si zamilovala nový literární typ v podobě Lisbeth Salanderové, která je napsaná naprosto realisticky a zcela přirozeně, ale po jejím nástupu na scénu jsem se od knihy nedokázala odtrhnout - i po přečtení poslední stránky ve mne dozrávaly dojmy.
Příběh je skvěle promyšlený, autor Vás vodí za nos, a Vy se necháte. Z úplné temnoty začíná zářit tenký pruh světla, za nímž se spolu s Mikaelem vydáváme, a je to opravdu dlouhá cesta za světlem, a bůhví, co se skrývá ve stínech.
Za mne stoprocentní doporučení pro všechny milovníky drsnějších detektivek - tato knížka je zřejmě to nejlepší, co se za poslední dobu v tomto žánru urodilo.

6 28.03.2015

Je vidět, že kvalita knih od C. J. Tudor spolu se zkušenostmi autorky roste. Ti druzí je za mne její první dílo, které stojí poměrně silně v příběhu, postavách i zápletce, ačkoliv jsem dopředu odhadla její vývoj.

Jáma měla zajímavou zápletku, ale slabší podání (kde mě odrazovala zejména nesympatická hlavní postava), Kříďák zase skvělou atmosféru, ale příběh stál na poněkud chatrných nohou. Možná je to tím, že z prvotin byla silně cítit inspirace jinými autory, kdežto Ti druzí jsou čistě autorčiným počinem; podařilo se jí všechny elementy vyvážit.

Přesto bych knihu nezařadila do žánru hororu, ale spíše thrilleru s lehkými prvky nadpřirozena. Dle mého názoru propagace v rámci hororového žánru knize škodí, protože čtenáři očekávají něco jiného, než je jim servírováno. Zároven nadpřirozený aspekt příběhu mi přišel lehce na sílu.

Doporučuji čtenářům, kteří se rádi zabývají psychologií postav a jsou ochotni přistoupit na poněkud netradiční pojetí knižního formátu: stále se nemohu rozhodnout, zda spíše 3 nebo 4 hvězdy, ale vzhledem ke stoupající kvalitě psaní Tudor dávám vyšší hodnocení.

5 27.03.2023

Velmi informačně nabitá kniha o spánku, autor shrnuje zásadní vědecké poznatky opravdu komplexně a zasazuje je do mnoha souvislostí. Vzhledem k tomu, že mám vystudovanou psychologii, tak jsem knihu četla poměrně dlouho: z mého pohledu byla opravdu výživná a nad mnoha věcmi jsem přemýšlela.

Nevím, nakolik je autorův jazyk přístupný laickému čtenáři: i když se Matthew Walker snaží mu přiblížit, tak pod vahou důkazů, jimiž podkládá své argumenty a neuropsychologickými poznatky, nemusí být publikace pro každého stravitelná... přece jen se jedná o literaturu naučnou.

Doporučuji ji všem zvídavým lidem, kteří chtějí více proniknout do fenoménu spánku a jeho důležitosti pro lidský život.

5 14.03.2023

Má první kniha od autorky a musím říct, že její styl psaní se příjemně čte a to je také jeden z důvodů, proč příběhu dávám vyšší hodnocení. Stává se čím dál více zřídka, že potkávám současné autory, kteří se nebojí vystavět složitější větnou konstrukci nebo zvolit komplexnější uchopení příběhu.

Mezi další důvody patří skvěle vykreslené kulisy mokřadů ve Vermontu, život na malém městě a citlivě vystavěné charaktery zejména žen, které v příběhu promlouvají jinak než vlastními ústy. Zápletka sama o sobě graduje pozvolna a plíživě, což mi v kontextu děje přišlo přiléhavé a nevadilo mi, že jsem ji odhadla dopředu.

Co mě mrzelo, byly místy zbytečně zdlouhavé popisy a "spisovatelská vata", která udusala celkové vyznění knihy. Román bych neřadila do žánru hororů, ačkoliv nadpřirozený nádech nezapře.

5 11.03.2023

(SPOILER) Autorka zprvu vykreslila zajímavé prostředí i začátek příběhu (přece jen jet na zchátralé panství dělat zahradníka a bydlet v zahradním domku není úplně obvyklým formátem příběhů točících se okolo strašidelných sídel). Plíživé hororové náznaky obestřené úvodním tajemstvím mě navnadily, ale čím dále jsem se knihou pročítala, tím více mi příběh přišel poněkud přitažený za vlasy (zmizelé město, polohmotná forma, měničství apod.)

Přišlo mi to překombinované a osobně bych víc ocenila žánrovku, tedy klasickou duchařinu, jelikož takhle dané dohromady to pro mě ztrácelo smysl. Zejména mě mrzí absence jakéhokoliv charakteru nejzlovolnější bytosti a obrovská naivita hlavní postavy, která se viní z charakterových vad Kylea, postavy vedlejší (přitom je však Daniel laskavý, fandila jsem mu).

Knihy od Darcy Coates hodnotím po přečtení doposud vyšlých dílů série jako více či méně příjemné jednohubky, ale nejedná se o knihy, ke kterým bych měla potřebu se vracet.

5 09.03.2023

Slabší čtyři hvězdy, přesto se mi tento díl líbil více než dům Marwicků, možná díky pečlivě budované atmosféře.

Při čtení jsem se nemohla ubránit neustálým myšlenkám na hororový film The Visit (2015), jelikož zápletky jsou v hlavní pointě dost podobné... Zajímalo by mě, zda se autorka tímto filmem nechala silně inspirovat. Dětští hrdinové jsou sympatickými průvodci příběhem a celkově se opět jedná o oddechové čtení, které však velmi svižně uteče.

Co se týče duchů, nevadilo mi, že knížka téměř zcela postrádá okaté demonstrace jejich přítomnosti v domě, protože jsem si při čtení daleko více připadala, že mě "sledují ze stěn". :)

5 26.07.2021

(SPOILER) Při čtení této Kingovky jsem se bohužel vůbec nedokázala "dostat", "začíst" do příběhu, ačkoliv mne některé pasáže velmi bavily (např. vzpomínky na setkání s Dudditsem, úvahy postav).

King dokáže umně popisovat skutečnosti, vystavět kulisy a vytvořit osobité postavy, akorát se mu z Pavučiny snů dle mého skromného názoru pod vším tím nánosem vzletných a "cool" popisů vytratil příběh. Nebo byla jeho nitka v pavučině tak tenká, že jsem ji často ztrácela z očí a nedokázala před sebou na cestě vidět její pokračování. Každý má hranici únosnosti co se týče poměru popis, myšlenky, pocity postav vs. děj jinde a ta moje zde byla bohužel překročena.

Možná je na vině objemnost svazku (třeba by zkrácení dodalo onen potřebný spád), možná fakt, že motiv mimozemšťanů je mi hodně vzdálený - knihu mi dělalo problém dočíst, byť nápad, dějiště i postavy jsou velmi dobré.

5 16.03.2021

Vždycky, když nějaký autor či bard použije spojení "meč zpívá", cítím se rozporuplně. Protože ocelová píseň meče v sobě nese jak poetiku hrdinských činů, tak značné a značně rudé utrpení lidského pokolení. Potěšilo mě, že Cornwell v Uhtredově příběhu na oba aspekty při řinčení kovu o kov vytrvale poukazuje.

Myslím, že už není třeba vyzdvihovat jeho velkou vypravěčskou zručnost. Cením rozvíjení dalších linek již tak spletitého příběhu; těším se na Aethelflaed jako rýsující se silnou ženskou postavu. Líbily se mi boje na vodě, na promočených prknech vikingských lodí.

Na závěr bych snad jen podotkla, že není na škodu ve své duši chovat kousek barbarství - a že přemíra snahy o civilizovanost nás vytrhuje z prostředí, z nějž jsme vzešli... V tomto boji mi Uhtred (byť je jeho jevištěm historický román) lehce připomíná hrdiny R. E. Howarda.

5 11.07.2019

Třetí díl dobrodružství Uthreda z Bebbanburgu je pro mne zatím nejlepším ze série, a to z jednoho prostého důvodu - nemohla jsem se odtrhnout, v některých pasážích mě až mrazilo (Thyra). Páni severu mne vtáhli do děje daleko snáz než první díl, a daleko hlouběji než druhé pokračování.
Velmi mne potěšily zmínky a popisy spojené s nordickým pohanstvím; je vidět, že Cornwell se v mytologii orientuje.
Jsem zvědavá na pokračování. :)

Wyrd bið ful ãræd.

5 18.04.2019

Ne každému styl autorky sedne, píše hodně květnatě a v metaforách (přece jen jde o knížku o ženské duši, a duši konkrétněji popisovat nelze), což je poněkud náročnější na čtení i pochopení. Ale mně, jakožto milovnici starých příběhů a mytologií celého světa, tato knížka opravdu pomohla.
Každá kapitola jako by popisovala určitou etapu duševního života ženy, jíž si musí projít. Několikrát jsem knížku odložila, vrátila se k ní po delším či kratším čase.
Není jednoduchá, ale pro ty, kteří jsou ochotní přemýšlet a především naslouchat, užitečná až oči-otevírající.

5 19.08.2016

Četla pomalu, s klidem a otevřenou myslí - a doufala, že se jí před očima zjeví nejen obraz mistrně a citlivě popsaného prostředí, ale hlavně onen nádech, lehké zabarvení, tolik odlišné v pohledu každého z nás, který patřil autorce. A povedlo se. Myšlenky plynuly, obrazy pomíjely. Ale slova, slova se jí vryla do paměti.

Možná právě to je skryté v doufání každého píšícího jedince.
Ne každého cesta k majáku osloví. Spíš bych se odvažovala tvrdit, že méně, než více človíčků.

Virginiiny knihy nemůžete správně uchopit rukama. Jedině srdcem.

5 11.10.2014

Velmi věrohodný a živý obraz, z něhož na Vás přímo dýchne atmosféra nedávných problémů společnosti.

Autorka se nepostavila ani na jednu stranu, a to knížce propůjčuje ještě větší kouzlo. Nebere příběh do svých rukou, spíš nechává postavy, aby samy vyprávěly své zkušenosti, nepodstrkuje Vám názory, jen ukazuje na skutečnosti, jež by nejraději někteří zamlčeli. Jenže minulost se s námi táhne i do dnešních dob. Možná právě proto se nedaří vymýtit xenofobii a rasismus, neboť na nás stále ulpívá skvrna. Jen doufám, že se nedostaneme do takového bodu, abychom si přivodili další rasovou segregaci...

Velké plus je jazyk, jímž autorka píše. Kapitoly jsou vyprávěné z pohledu několika osob, a ona dokázala jejich mluvu a myšlení rozlišit natolik, že si je okamžitě oblíbíte a spojíte s jejich povahovými rysy. Aibileen, Minny i Skeeter, všechny se snaží najít své místo v černobílém světě, který je však paradoxně plný stínů.

Upřímná, srdcem psaná záležitost.
Doporučuji všem, kteří se zajímají o lidský charakter.

5 23.09.2014

(SPOILER) Zápletka sama o sobě není špatná, ale přišla mi poněkud nevyužitá na úkor pisatelské "vaty" (zbytečné opakované popisy běžných činností nepodstatných pro příběh). Zamrzelo mě, že z hlavního přízraku byla učiněna bezduchá mrtvola bez osobnosti, která má dostatek intelektu jen natolik, aby podle ní mohla autorka ohýbat dějové zvraty - což je škoda, jelikož živá verze Eleanor skrývala potenciál pro vytvoření zajímavé postavy.

Jak již bylo zmíněno v komentářích jiných uživatelů, příběh má své logické trhliny a na můj vkus je až příliš komorní na plnokrevnou knihu (jako povídka by byl luxusní). Zároveň však oceňuji, že hlavní hrdinka se snažila za pochodu vytvářet alespoň nějaká strategická rozhodnutí a neběhala jen bezhlavě kolem. :)

4 01.09.2021

Kdyby šlo hvězdičky půlit, dala bych 3,5.
Komorní příběh o přátelství dvou osamělých žen a jednom potemnělém domě, který skrývá tajemství. Knížka se čte poměrně snadno, po úvodních kapitolách děj svižně odsýpá. Na mé poměry se jedná o oddechovou četbu (zvláštní tohle tvrdit u hororového románu), nijak zvlášť děsivou, u níž mě zajímalo zejména rozuzlení duchařské roviny, které však (k mému lehkému zklamání) zcela do puntíku vyplnilo mé odhady.

Snížené hodnocení je tedy za určitou předvídatelnost děje, kde mi zároveň chybělo ještě větší propracování a vykreslení duchů (jejich minulosti, motivace apod.). Autorka píše příjemně, k postavám jsem si po nějaké době vytvořila vztah a nebyly mi lhostejné. Jen bych šla do větší hloubky, na cca 200 stránkách se dle mého názoru autorce nepodařilo zakomponovat všechny triumfy, jež měla v ruce.

Jsem ráda za příjemně mrazivé romány, proto si od Darcy Coates ráda přečtu i další díla, jsou dobrým společníkem k večernímu čaji a huňaté dece. :)

4 24.07.2021

"Slzy, které jsou projevem síly, mají očistnou moc."

Přemýšlím, zda knihu okomentovat spíše z pozice čtenáře, nebo člověka zabývajícího se psychologií; nakonec, tyto pohledy se příliš nevylučují. :) Skládám profesoru Yalomovi poklonu za velmi elegantní propojení historických reálií a fikce, jelikož jedno se do druhého přelévalo bez jakéhokoliv násilí. Musím říct, že si zvolil velmi ambiciózní cíl v podobě zachycení filosofa Nietzscheho v pozici, v jaké ho neznáme - přesto se mu podařilo, aby literární Nietzsche zůstal věrný svým ideím. Zdá se, že si jeho raná díla nastudoval velmi pečlivě.

Okouzlila mě myšlenka zprostředkování určitých psychických fenoménů (nejen) uvnitř (zárodku) psychoterapeutického vztahu čtenáři pomocí příběhu. Touto formou je sdělení srozumitelné pro každého, protože ukazuje neuvěřitelnou léčivou sílu, ale i nástrahy a vlastní temná zákoutí, která se zvýrazní pokaždé, když se dva lidé jeden druhého dotknou "nitrem nitra".

Děkuji za strhující cestu a mnoho podnětů k přemýšlení. Zdá se, že knihu budu trávit delší chvíli, přesto se moc těším na volná pokračování této trilogie. :)

4 22.07.2021

Nebudu tentokrát hodnotit kresebné zpracování, protože intepretace každého umělce bude odlišná a je velmi náročné převzít pochodeň u proslulého hrdiny, natož do vizuálu vnést nový vítr... ačkoliv rozumím výtkám ostatních uživatelů. Kresba je uhlazená v celkovém vzezření, ale v některých pasážích paradoxně velmi hrubá a v náčrtech - bohužel výskyt těchto dvou prvků byl spíše nešťastně zvolen a kombinován. Přesto si stojím za tím, že ženy umí Cary Nord zachytit pěkně (v jejich črtech se uhlazenost naopak hodí), což prokazuje zejména u Atali v mé oblíbené povídce Dcera pána mrazu.

Příběhy jsou psané dobře a popisy mi v případě komiksů nevadí, pokud napomáhají budování atmosféry knižního světa. Linku s Hyperborejci považuji za pečlivě zpracovanou, líbila se mi. Stejně jako provokativní otázky o nesmrtelnosti zahalené do hutného pláštíku nudy.

4 16.07.2021

Slušně nastavená laťka, cením myšlenky a vytyčený směr.
Především Abeova soukromá linka je to, co Smrti přidává hodnotu - byť se jedná jen o krátkou epizodu, na celé knize mne zaujala nejvíce.
P.S.: Rogera mám čím dál raději.

4 07.10.2020