Kateřina1011 komentáře u knih
Krásná knížka, která si podle mě naprosto zaslouží titul bestseller. Jedinou větou mě autor dokázal rozesmát, jedinou větou rozplakat, jedinou větou mě doslova přišpendlil a donutil číst dál. Nespočet krásných slov, jejichž spojení jsem si opravdu vychutnávala. Vyprávět válečný příběh z pohledu Smrti byl nápad geniální, vždyť kdo jiný toho o válce může říct víc... Konec mě posadil na zadek. To jsem nečekala. Nemám ale pocit, že se autor snažil "donutit" čtenáře k slzám. Slzy k válce prostě patří a takové konce taky.
Už mi dávno není sedmnáct, ale tahle knížka mě dostala. Nemám ráda sladké románky, ale tento se povedl. Smutný, krásný, něžný a laskavý. A určitě velká láska není něco, co můžete prožít, až jste starší, jak tu někteří píší. To je naprostý nesmysl a omyl nás dospělých, že všechno víme líp.
Tak jsem včera dočetla... Na základě tolika kladných recenzí jsem asi očekávala víc. Přesto ale nejsem zklamaná, spisovatelce se skvěle podařilo vystihnout pocity a prožívání, bezvýchodnost, beznaděj, bezradnost nad tím, co se právě děje. Když Mathilda vzpomíná, jak přišla o manžela, měla jsem pocit, že to musela zažít, jak věrohodně dokázala popsat, co se v ní dělo. Naprosto uvěřitelné, včetně toho pocitu prázdna, které vás naplní, když ztratíte milovanou bytost. Stačilo pár vět a cítila jsem, jak moc svého muže milovala. Klobouk dolů.
Nečekala jsem happyend, nicméně takový závěr taky ne. Ale právě ta sobeckost a syrovost anonymního světa je na celém románu bohužel velice reálná.
Tohle bylo velmi příjemné čtení. Velké plus vidím v tom, že autorka čtenáře nezahltila množstvím zbytečných postav a přesto dokázala celou dobu velmi poutavě vyprávět. Jak vidět, jde napsat příběh, u kterého nepřeskakujete odstavce nudou. Snad všem jsem držela pěsti a přála šťastný konec.
Knížky Jodi Picoult mají jedno společné - nečekaný závěr. Zatím se mi podařilo pouze u jediné odhadnout, jak skončí. Ačkoli jsem kombinovala a přemýšlela, a šokující konec očekávala, přesto jsem zůstala naprosto paf. Čtení mě bavilo, knížka byla příjemná, ale ten konec mi nesedl a hodně mě naštval. Je mi líto, ale mě to připadlo jako snaha šokovat opravdu za každou cenu.
Pro mě ohromný zážitek. Nádherně napsaný příběh. Tak temný a smutný,... a přesto jsem ho nedokázala odložit...velice silný. Jedna z mála knížek, které mi vstoupily do srdce.
Knížka mi byla doporučena jako skvělá, komentáře, které jsem tu četla byly nadšené...Asi jsem měla vysoké očekávání, protože se k tomu nadšení nemůžu přidat. Knížka mě nezklamala, ale na můj vkus byla místy až moc rozvláčná, příběh sice celkem zajímavý, ale četla jsem knížky, které mě naprosto strhly dějem, tady se mi nic podobného nestalo ani omylem. Naopak s pocitem, že už dneska nechci číst, jsem tu knížku pokládala dost často. Škoda.
Druhou světovou válku mám, troufám si říct, pročtenou poctivě od Hitlera, jeho žen, tajných služeb, až po koncentrační tábory. Že byl Stalin stejný šílenec vím, ale přesto přemýšlím, že tohle byla asi první knížka na tohle téma, kterou jsem vlastně četla. Určitě nebyla poslední. Děsí mě, kolik lidí se dokáže přidat a slepě následovat takové zrůdy. Jaké nelidskosti a krutosti je člověk schopen, když má příležitost. A taky to, jak je nakládáno s lidmi, kteří se takové zrůdnosti nechtějí účastnit. Velice silný příběh o lidskosti, síle a vůli přežít a nenechat se zlomit. Krásná kniha k hlubokému přemýšlení...
Než sem začala číst, dívala jsem se na komentáře tady. Došla jsem do poloviny knihy a říkala jsem si, že jsem asi natvrdlá, protože pořád netuším, kdo ten vrah je. Teď jsem dočetla celé, vraha jsem neuhodla, a vrátila jsem se znova ke zdejším komentářům. A řekla bych, že je to zřejmě vina překladu. Podle komentářů tady totiž mají někteří deník vraha psaný v rodě ženském a jiní v mužském... :-) Nicméně nejsem moc nadšená, strašně jsem se těšila, až dočtu.
Musím říct, že jsem chvílemi měla pocit, že sedím s manželem u televize, on drží ovladač a přepíná:-) Ale oba dva příběhy byly skvělé a moc hezky napsané. Našla jsem spoustu myšlenek, nad kterými stálo za to se zastavit a přemýšlet. To mám u knížek ráda. Nádherné mi přišlo třeba setkání Moritze se starým Olegem, tam co myšlenka, to moudrost.
V příběhu Lea je zase tak intenzivně vylíčená bolest ze ztráty, že ji cítíte. Ono to chvílemi vypadá, že se plácáte pořád v kruhu, ale kdo bolest zažil ví, že vymotat se z ní opravdu není snadné.
Moc se mi líbily zápisy z deníku a obrázky, které k nim byly - u prvního mě zarazilo to obkreslování tužkou a chvíli jsem žasla, že už si čtenáři knihovny do knížek snad i kreslí:-) Krásné. Moc.
Tohle byla moje sedmá knížka od této autorky. Vím, že někoho nudí číst příběhy, které jsou takhle "obyčejné", ale pro mne je Maeve Binchy spisovatelka, která má obrovský dar vyprávět o tom všedním. Mám pocit, že její postavy můžu kdykoli potkat na ulici.
Líbí se mi, jak se v jednotlivých románech vyskytuje stejný podnik, tytéž postavy, které už jsem potkala v jiné její knížce... Je to jako nechat se pozvat do kuchyně jiných sousedů nebo poznat dalšího sourozence, známého. U některých jsem vtažena do příběhu víc, u jiných míň. Ale líbí se mi, jak umí jednotlivá vyprávění nenásilně provázat a opravdu vytvořit pocit, že jsem jen seděla s kamarádkou a povídaly jsme si o známých...
Už jsem od Nesba něco četla a moc mě to nevzalo. Sněhulák mě celkem bavil, tak znovu zkusím i ty další. Nicméně cca od strany 220 jsem na 100% věděla, kdo je pachatel a dost mě štvalo,že detektiv pátral ještě dalších 250 stran, když dostal naprosto jasnou indicii.
Velice ráda poslední dobou otvírám podobné knížky. Naprosto souhlasím s tím, že klíč k uzdravení si nosíme v hlavě. Jen je někdy těžké ho vylovit. Ale jsem moc ráda, že jsem si knížku koupila, určitě se k ní vrátím. Moc se mi líbilo, jak autorka radí zamyslet se nad tím, jak vyvážený máme týden z pohledu stresu a relaxace. Moudrá knížka, která mi dala hodně podnětů k přemýšlení...
Knížka přesně splnila má očekávání. Nechtěla jsem číst životopis, ale spíš něčí vzpomínky na tohoto nenápadného a ve všech směrech výjimečného člověka. A pan Špaček má o čem vyprávět. Pan prezident byl osobnost, kterou nám právem záviděl svět. Není divu. V tomto jediném člověku se potkala hluboká moudrost, smysl pro pravdu, srdečnost a přitom nepřehlédnutelná skromnost, pokora a nádherná lidskost. Kéž by naše země měla víc osobností, kteří si zaslouží úctu a lásku, tak jako tento Pan Prezident.
Hodně mě mrzí, že už není mezi námi. A když dnes slyším, jak se někteří politici snaží jeho jméno pošpinit, říkám si, kde berou tu drzost... vždyť mu morálně ani lidsky nesahají po kotníky.
Nenápadná, ale silná, velmi příjemná kniha. Nutí vás hodně přemýšlet o životě a vztazích. O tom, co pokládáme za všední a samozřejmé,... a najednou, když to ztratíme, zjistíme, jak vzácné to bylo. O tom, že velká láska nejsou jen podlamující se kolena.
Volila jsem knížku jako odpočinkové čtení, což asi vcelku splnila. Nicméně od začátku do konce jsem střídavě čekala, u koho z postav se objeví nádor na mozku. A ...ono nic... To pro mě bylo asi největší překvapení celého románu.
Na pohled skromná knížka je plná laskavého vyprávění o nádherném člověku s obrovským srdcem.
Přečetla jsem za dva dny a jsem vcelku spokojená. Ačkoli to bylo celé tak nějak předem odhadnutelné a nečekalo mě žádné překvapení, čtení mě bavilo.
Tahle knížka kolem mě prošla 2x, aniž by mě lákala ke čtení. Nicméně, zkusila jsem a když to shrnu, většinou mě čtení bavilo, protože bylo velice snadné u něj vypnout a odpočívat. Díky lehkosti vyprávění, krásné fantazii bez jakýchkoliv hranic, a jemnému, nenásilnému humoru,který mě dokázal úplně zbořit. Ale to se týká přítomného děje. Naopak minulost mě na konci už vysloveně rušila. Z konce jsem byla trochu zklamaná,čekala jsem trochu víc. Ale příjemné, odpočinkové, za mě fajn.