Kateřin-a komentáře u knih

Tohle se mi hodně líbilo! Společnost, ve které je důraz na individualitu a vnitřní život člověka vyhnán do extrému. Lidé jsou otupělí z nadužívání silných narkotik způsobujících neplodnost a chybí jim jakýkoliv zájem. Vytratila se dovednost číst, kterou autor definuje jako schopnost vstupovat do myslí jiných lidí, a která je podstatná pro rozvíjení touhy člověka poznávat svět. Automobilový průmysl dal vzniknout novým návykům a závislostem, na televizi, na robotech a následně na drogách. A za tím vším stálo rozhodnutí několika lidí a robotů a mechanických chyb ve strojní výrobě.

17 14.06.2018

Pro někoho je těžké z tohoto světa odejít a pro jiné zase v něm zůstat. Zvlášť s vědomím, že stačilo málo a vše mohlo být jinak. Hana vzpomíná na své dospívání a popisuje tragické události, které následovaly. Nedokáže se přitom vyrovnat s těžkým pocitem viny, že kvůli ní umírali jiní a ona sama přežila. Je to výčitka, která sžírá její křehkou duši a nedokáže se proto vrátit do života. Zažehne se ale malá jiskřička naděje v podobě neteře Miry, prosvěcující hustou bílou mlhu, která Hanu obklopuje. Výborná kniha se silným příběhem. Doporučuji!

16 01.03.2019

Přikláním se k těm čtenářům, které kniha nadchla! Podle anotace jsem si myslela, že příběh z prostředí divadla a uměleckých kruhů nebude pro mě, ale prostředí si myslím nakonec nehrálo takovou roli. Šlo spíš o role, jaké v životě hrajeme a jaké masky si před ostatními nasazujeme. Spisovatelku Birgit a režiséra Bucha spojuje něco temného, co se událo v jejich minulosti, vyrovnávají se se stínem svých rodičů, kterým se paradoxně podobají. Co v nich vzbuzovalo opovržení a odpor pak předávají buď svým dětem nebo přenášejí do partnerských vztahů a všech ohavností jsou si vědomi. U Denemarkové jsem se opět setkala s pocitem naprostého hnusu, který jsem zažívala u některých pasáží. S jazykem, byť je velmi květnatý, opisný a metaforický, umí ale skvěle pracovat.

14 18.04.2019

Kniha se mi líbila a nejen proto, že sama bylinky sbírám. Bolestné, ale svým způsobem krásné žití hlavní hrdinky mezi bylinami, v samotě a ve svém vnitřním světě. Myslím, že se to autorce podařilo dobře vystihnout, včetně života na maloměstě. Oceňuji velmi pěkný styl psaní.

14 22.04.2018

Knihu jsem dlouhá léta obcházela velkým obloukem, ze střední školy poučená o tom, čemu se věnuje, jsem si říkala, že tohle prostě nechci číst. A to jsem ještě netušila, že je to sedmi set stránkový opus. O to víc jsem pak byla mile překvapená, když jsem se k četbě odhodlala! Kniha to byla velmi obsáhlá s množstvím témat a příběhů, přičemž ten Stingův a Nathanův byl stejně důležitý jako ten Sophiin. Styron podává svědectví nejen o fašismu, ale i o poválečné americké společnosti a naťukává množství jiných témat a souvislostí. Určitě jedna z knih, kterou bych si i koupila, protože probrat se tím vším vyžaduje velmi pozornou a opakovanou četbu.

12 11.04.2019

Srovnávání knižních předloh se seriály mi přijde obecně trochu nešťastné, i v tomto případě. Seriál je samozřejmě akčnější a emotivnější a na děj knihy volně navazuje. V příběhu autorka nevysvětluje vše, ale to mě aspoň přimělo víc o tom přemýšlet. Vnímám to jako zpověď ženy, která se ohlíží za svým životem a vyrovnává se s ním. Když se podíváme zpět do historie, měli bychom si uvědomit, že svoboda není samozřejmostí a důstojnost člověka je křehká.

12 09.08.2018

Dokud byl příběh trochu uvěřitelný, tak byl i strašidelný, ale na konci už mi to přišlo trochu přehnané až absurdní. Proto jen čtyři hvězdičky. Ale jinak nemůžu autorovi upřít schopnost udržet mrazivou atmosféru a napětí! Zároveň se dotknul i tématu, jak je v dnešní době těžké zorientovat se v obrovském množství zavádějících informací a vytáhnout z nich to, co je pravdivé a ověřitelné.

11 28.06.2018

Výborně napsaný příběh se strhujícím závěrem! S autorem jsem se setkala na besedě v rámci Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a přesvědčil mě, že jeho knihu stojí za to si přečíst. Jen mě mrzí, že zde Legenda o jazyku nemá větší počet hodnocení a zřejmě se nedostala do širšího povědomí. Přitom má určitě co nabídnout, přestože příběhů z doby normalizace bylo napsáno bezpočet, kniha má silnou výpovědní hodnotu.

10 21.12.2019

Atwodoová věrohodně vykreslila společnost 19. století, ve které to žena jako zástupkyně slabšího pohlaví s omezenými právy a vyhlídkami na život neměla jednoduché. Zvlášť pokud se jí nepoštěstilo narodit se do dobré rodiny nebo se slušně provdat, ale ani to mnohdy nezaručovalo šťastnou budoucnost. Otevřenou pro mě zůstala nejen otázka, zda byla Grace vražedkyní, ale i to, jestli je možné hnát člověka k odpovědnosti za činy, které spáchal pod vlivem duševní choroby. Kniha byla čtivá a určitě bych ji doporučila!

10 13.05.2019

Krásná kniha! Těžké téma. Sběr hub a utíkání Sáry do své samoty dokresluje hlavní linku příběhu o prožitém traumatu z dětství, rozpadu a zradě rodiny. Jak je složité vyslovit nevyslovitelné a nepopsatelné a znovuzískat schopnost důvěřovat. Jak se vyrovnat s minulostí a najít odvahu udělat zásadní změnu ve svém životě.

10 03.07.2018

Začetla jsem se ihned a autor mou pozornost udržel až do konce. Přestože Jan Němec píše o vztahu, který skutečně prožil, nedokážu mu uvěřit vše, co o něm a o sobě napsal. Spíš si myslím, že se pohybuje na hranici autobiografie a autofikce; se čtenářem si zahrává a zkouší jeho trpělivost. Je si vědom, že koncept knihy překračuje hranice klasického milostného románu a objevuje jeho nové možnosti. Vše, co by mu mohlo být - a také bylo vytčeno - předjímá ve fiktivním rozhovoru sama se sebou, který je do knihy zařazen. A co se týká příběhu Jana a Niny, některé pasáže a zejména rozhovory mi přišly velice autentické, jiné až stereotypní. Kdo prožil podobný intenzivní vztah, který změnil část jeho života a ve vzpomínkách se k němu ještě dlouho poté nedokáže nevracet, pochopí autorovu snahu všechno do detailu rozpitvat. Kdo očekával jednoduchý milostný příběh, bude zřejmě zklamán.

9 24.02.2020

Knihy s obdobnou tematikou mě přivádějí k otázce, kolik je toho člověk schopen unést. Protože rány, které život připravil Gitě, byly opravdu kruté. A přece není nejtěžší přežít, ale vyrovnat se se vzpomínkami. Gita si v sobě po celý život nese pocit křivdy, který umocňuje opětovné setkání s obyvateli Puklic, jejich tupá hloupost a zatvrzelost vycházející ze lží a polopravd. Odcizuje se rodině, protože není schopná vylíčit nejbližším svůj životní příběh, ale vysvobození nakonec nachází v přátelství s Denisem a ve svých pamětech.

9 16.04.2019

Bylo až hrozivé, s jakou samozřejmostí popisovaný totalitní režim mluvil o šlechtění společnosti pomocí její sterilizace a domestikaci ženy, jako nějakého domácího zvířátka, na které je třeba důsledně uplatňovat metodu cukru a biče, aby bylo poslušné. Některé prvky, které byly v knize akcentovány a vyvedeny do extrému, nám myslím nejsou neznámé. Nepěkná a znepokojivá vize. Autorka klidně mohla temnou stránku toho všeho, kterou vlastně nakousla v závěru, více rozvést. Přesto pět hvězdiček. Originální mi přišel nejen nápad s chilli, ale i třeba to, jak Vanna vnímala pocity skrze vůně.

9 01.02.2019

Ke Kateřině Tučkové jsem se dostala až nyní a její počin mě velmi mile překvapil.. kniha splnila má očekávání. Oceňuji živý styl psaní, historicitu příběhu a originální zapracování protokolů a úřednících záznamů, které knize dodávají na uvěřitelnosti. Výhrady mám k jejich použití v daném rozsahu, místy mě to odvádělo od příběhu. Ve vedlejších postavách i příbuzenských vztazích jsem se ztrácela a konec mě velmi zklamal. Souhlasím i s názorem, že Tučková se zabývá především propracováním příběhu a jeho vyprávěním na úkor psychologie postav. I Dora je z tohoto pohledu trochu plochá. Proto čtyři hvězdičky. Pro mě přínos i z hlediska popisu situace za války v době poválečné.

8 04.09.2018

Kniha mě zaujala svým tématem a popisem života ve společnosti, kde štěstí a pohodlí je nejvyšší hodnotou a nekonvenčnost nebo samotářství naopak ohrožuje zavedený řád. Princip hromadné výroby byl zaveden i v biologii a jsou produkovány masy lidí, predestinovány pro naplnění svého sociálního účelu a udržení chodu společnosti. Neexistuje právo na individualitu, na to být sám sebou, život plyne bez vyššího cíle a hlubšího smyslu. Nenašla jsem zde jedinou zápornou, ale ani kladnou postavu. Jen Divocha mi bylo líto. Přesto, že námět byl zajímavý, něco tomu chybělo.

8 30.08.2018

Z knihy jsem nadšená! Od první stránky jsem si vychutnávala krásný jazyk a vyšperkovaná slovní spojení. Nedokážu posoudit, jestli a na kolik se autorka snažila někoho napodobit, ale na mě to působilo autenticky, nenásilně a velmi upřímně. Sama jsem se v některých pasážích poznávala a v tom vždy vidím přínos, když si něco můžu propojit s vlastní zkušeností a zamyslet se nad tím. Jsem ráda, že se mi takový malý poklad dostal do ruky a ostatním vřele doporučuji!

7 01.08.2019

Pěkné a poutavé čtení. Ale pro mě nic víc. Vypravěč vypráví příběh, který ale sama Bohdana nerozkrývá. Nepátrá, neptá se, nehledá. Příběh se tak nějak rozpliznul v tom, že autorka popisovala život několika generací. Neviděla jsem tam ani žádnou gradaci, ani překvapení, a závěr, ze kterého se dalo vytěžit maximum emocí, vyšuměl do prázdna. Pěkné čtení - přečteno za tři dny - ale tož vše.

7 21.06.2019

Ze začátku jsem tomu moc nedávala, ale postupně mě to do příběhu vtáhlo. Gustav Meyrink dokázal precizně popsat magickou a děsivou atmosféru odehrávajících se skutečností a snových imaginací postav. Nelze mu upřít ani smysl pro humor a groteskní situace. Nejvíc úzkosti jsem totiž pociťovala v momentě, kdy Pingvín nemohl najít svoje kalhoty a říkala jsem si v duchu: "Proboha, ať už je konečně najde!" :-)

7 07.09.2018

Knihu můžu vřele doporučit, stejně jako film režisérky A. Holland. Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu, takže se žádné překvapení z rozuzlení nekonalo, ale i tak jsem si čtení užila. Nekompromisní boj svérázné ženy a její pomsta těm, kteří zvířatům nedopřejí důstojný život a humánní smrt. Spoustu míst k zamyšlení..originální a krásné.

"Zdraví je nejistým stavem a nevěstí nic dobrého. Je lepší být v klidu nemocný, pak aspoň víme, na co umřeme."

"Najednou mi došlo, že smrt může být dobrá, spravedlivá, jako dezinfekční prostředek, jako vysavač."

7 07.05.2018

Čekala jsem od toho trochu něco jiného, hlubší a rozpracovanější příběh o zničených životech lidí, které postihla kolektivizace českého venkova, a to jsem tam nenašla. Ale nevadí. Hájíček mě totiž nakonec dostal popisem malebné venkovské krajiny. Šla z toho na mě taková neurčitá nostalgie. V textu zaznělo několik důležitých témat: přetrvávání pocitu viny a křivdy, otázka odpuštění nebo msty, hledání „pravdy“; kterou se člověk už asi nikdy nedozví, zvlášť pokud už nebude nikdo, kdo by ji zprostředkoval. Autorovi se podařilo dobře vykreslit kontrast mezi starousedlickým životem na vesnici a odcizenou existencí velkoměsta. Postavy byly trochu ploché, ale i tak v některých detailech věrohodně vykreslené. Víc než genealog Pavel mi ale v příběhu neseděla Daniela, bez které by ovšem závěr vypadal úplně jinak.

6 19.09.2019