KatChiss komentáře u knih

Řadím se mezi strašpytle. Bojím se chodit venku v noci/večer sama, protože mám dost bujnou fantazii a v hlavě se mi přehrávají scény, které by se mohly stát. I přesto jsem sáhla po Odbočce v lesích od české autorky. Zaujala mě jak obálka, tak anotace.
.
Parta přátel se vydává na letní dovolenou do chatky v lese. Jedou dvěma auty a vše jde podle plánu. Mají mapu, navigaci, vysílačky a dobrou náladu. První problém přichází ve chvíli, kdy odbočí na lesní cestu. Některým cestujícím se to nelíbí, odrazuje je značka “zákaz vjezdu”, ale kapitán výpravy je přesvědčí. Mají zpoždění a tohle je zkratka. Jenže po chvíli se rozbije jedno z aut a přátelé se musí rozdělit. Od téhle chvíle jde vše do kopru.
.
Znáte ten pocit, když koukáte na film a někdo je doma sám, slyší šramocení/hluk, jde to prověřit a vy na něj křičíte: “Nechoď tam!”? Tak přesně takhle jsem křičela na kus papíru: “Nerozdělujte se!” Myslíte, že mě poslechli? Ne. Kdyby to udělali, nemuselo se nic z toho stát.
.
Příběh je velmi čtivý a napínavý, přečtete ho jedním dechem. Krátké kapitoly vám nedovolí knihu odložit, budete otáčet stránkou za stránkou. Možná se vám zprvu budou plést postavy, ale časem si zapamatujete, kdo je kdo a kdo chodí s kým. Nejspíš si je nezamilujete, ale budete se o ně bát. Varování pro strašpytle: budete mít strach. Proto tuto knihu čtěte ve dne a na záchod choďte raději se svítilnou/baterkou.

6 01.04.2022

Příběhem nás provází Fern, jenž má podle mě nějakou poruchu osobnosti (tipovala bych autismus). Drží se své rutiny, - například každé ráno před odchodem do práce cvičí jógu - nemá ráda davy, vadí jí hlučná místa, pronikavá světla a vyzvánění telefonu. Tak úplně nerozumí klasickým společenským konverzacím a říká to, co si myslí. Pracuje v knihovně a tři dny v týdnu chodí na večeři ke své sestře Rose, která však nemůže otěhotnět. Proto se Fern rozhodne své hodné sestře pomoct.
.
“Samozřejmě jsem si vědoma, že jsou na světě lidé, kteří nečtou. Například takoví, kteří číst neumí. Potom ti, co tvrdí, že na čtení nemají kdy, a místo toho koukají na Netflix nebo tráví čas na sociálních sítích na iPhonu nebo mobilech s Androidem. Jiní říkají, že toho musejí v práci přelouskat tolik, že když přijdou domů, už nedokážou přečíst ani řádku.”
.
Fern si mě okamžitě získala. Bavilo mě být v její hlavě a pozorovat její myšlenkové pochody. Smála jsem se u jejích pokusů o normální konverzaci. Zato její sestra Rose mi nesedla. Chápala jsem její chování vzhledem k jejím vzpomínkám na dětství, ale stejně. Nicméně Wallyho jsem si zamilovala, stačilo opravdu málo.
.
Fernino vyprávění střídají deníkové zápisky její sestry, které se převážně týkají jejich dětství, jež mě dost znepokojovalo. Dále nám v nich Rose popisuje své manželství, které nebylo zrovna sluníčkové, ale blýskalo se na lepší časy.
.
I když byl příběh celkem předvídatelný, jeho čtení jsem si užila. Velkou zásluhu za to má Fern a Wally, jejichž osobnost si mě získala už na začátku příběhu a chtěla jsem vědět, jak to s nimi skončí. Není to kniha, ze které bych si sedla na zadek nebo lapala po dechu u každé scény. Byla to příjemná oddechovka, u které jsem se zasmála.

2 02.03.2022

Sebevražda. Ztráta blízké osoby. Nemoc. Autonehoda. Smysl života. Radost z maličkostí. Láska. Rodina. Přátelství. Světlo na konci tunelu.
.
“The only way to learn is to live.”
.
Půlnoční knihovna vypráví o Noře, která byla se svým životem tak nespokojená, že se ho rozhodla ukončit. Ale neumřela. Objevila se v knihovně plné zelených knih obsahující její alternativní životy. Mohla si vybrat jakoukoliv z nich. Stačilo změnit nějaké rozhodnutí, které v životě udělala. Mohla si vyzkoušet jiné životy a najít ten, ve kterém bude šťastná. Mohla být slavnou rockovou hvězdou, olympijskou plavkyní, učitelkou filozofie, spisovatelkou, glacioložkou nebo třeba matkou.
.
“Never underestimate the big importance of small things.”
.
Příběh je smutný, místy až depresivní. Všechny pocity, které Nora zažívá, prožíváte spolu s ní. Představujeme si, jak by asi vypadaly naše alternativní životy. Kým bychom byli? Já bych možná nenechala tance kvůli škole, ale pokračovala bych a “dotáhla” to daleko. Nebo bych odletěla na čas do Anglie jako au pair a už tam zůstala. Nebo bych nevystudovala pedagogiku, ale knihovnictví, o kterém jsem uvažovala. Nebo bych nepřestala psát příběhy. Víc bych se věnovala hře na klávesy. Těch “kdyby” je opravdu hodně. Ráda bych viděla, jak se daří mému alternativnímu já. Ale víte co? Všechna rozhodnutí, která jsme v životě udělali, z nás dělají to, kým teď jsme. A já jsem s touhle svou verzí celkem spokojená. Vidíte, kniha je trochu filozofická a donutí nás i přemýšlet. Tak neváhejte a přečtěte si ji.
.
Hodnocení | 4,5 hvězdiček

11 01.03.2022

V knize Winter se setkáváme se všemi postavami z předchozích dílů - Cinder, Kai, Iko, Scarlet, Wolf, Cress, Thorn, Winter a Jacin. Tato parta je různými okolnostmi a situacemi rozdělována. Přiznám se, že mi občas dělalo problém zorientovat se v tom, kdo je kde a s kým. V jednu chvíli jsem si to psala, ale měnilo se to tak často, že to nemělo smysl. Příběh má spád a směřuje k jednomu určitému bodu, na který se těší snad všichni čtenáři této série. Podle mě ale mohla být kniha o několik set stránek kratší, děj by byl plynulejší, svižnější a údernější. Navíc si myslím, že tuhle sérii hodně táhnou postavy, které jsou naprosto skvělé. Ze ženských postav jsem si nejvíce oblíbila Scarlet díky jejímu břitkému jazyku, odvážnosti a přímočarosti. Z mužských postav si mé srdce získal Thorn a to svým smyslem pro humor. To jeho sukničkářství bych mu netrpěla, ale rozhodně bych se s ním nenudila.
.
Nemůžu vám říct nic konkrétního, protože bych vám prozradila děj z předchozích dílů.
.
Hodnocení | 4 hvězdičky

2 01.03.2022

V Odpočítávači se střídaji dva různé způsoby vyprávění. Prvním z nich je přepis podcastu s názvem Opožděná spravedlnost, který nahrává hlavní protagonistka příběhu - Elle. Pro každou sérii podcastu si vybere nevyřešený případ a zabývá se jím. Chce nastolit spravedlnost pro oběť, dopadnout pachatele. A vždy se jí to podaří. Pro pátou sérii si zvolila sériového vraha, kterému všichni přezdívají Odpočítávač. Unese vždy tři dívky, - každá o rok mladší než předchozí - mučí je a pak brutálně zavraždí. V podcastu jsou slyšet lidé, kteří se případem také zabývali - rodiče obětí, vyšetřovatel, podezřelý,... Tyto kapitoly střídá obyčejné vyprávění, mimo podcast. Tam sledujeme Elle, která vyšetřuje případ na vlastní pěst.
.
Podcastové kapitoly mě bavily mnohem víc. Byly svižnější, údernější a dozvěděla jsem se z nich mnoho informací týkajících se případu. Ty nepodcastové byly takové utahanější. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla celá kniha napsaná jako přepis podcastu.
.
“Rozsáhlý výzkum sériových vrahů prokázal, že téměř všichni byli v dětství zanedbáváni a krutě zneužíváni.”
.
Knihy o sériových vrazích mám ráda a ne, nejsem divná. Baví mě psychologie vraha, takže jsem ocenila, že jsme se v druhé polovině dostali i do jeho hlavy. Motiv čísel byl skvělý, to se mi hodně líbilo. Tempo knihy se střídalo. Začátek mě chytl, dozvídali jsme se hodně informací. Uprostřed to začalo trochu stagnovat, Elle si s případem nevěděla rady, točila se v kruzích, pak přišel zvrat - pro mě šokující zjištění, pro jiné možná předvídatelná informace - a zase se to rozjelo. To jsme se právě podívali i na vrahovu perspektivu, pak gradace, rozuzlení a konec.
.
Čtení jsem si užila, bavilo mě podcastové zpracování, sériový vrah, motiv čísel a nečekaný zvrat. Ale něco mi tomu chybělo, neměla jsem nutkání pokračovat dál a nedělalo mi problém knihu odložit, proto jsem strhla jednu hvězdičku.
.
Hodnocení | 4 hvězdičky

1 01.03.2022

Tuto sérii odkládám už dost dlouho, a i když jsem letos nechtěla rozečítat nové, udělala jsem výjimku. Od knihy jsem měla velká očekávání, která nebyla naplněna.
.
Prvních cca 70 stran jsem byla zmatená. Nechápala jsem svět ani schopnosti jasnovidců. Navíc mi přišlo, že je moc druhů těchto postav a s většinou jsme se ani nesetkali, tudíž neznáme jejich vlastnosti. Hlavní protagonistka - Paige - se mi začala líbit. Byla to nakopávačka zadků, říkala, co si myslí a tím mi připomínala mou oblíbenou Rose Hathaway z Vampýrské akademie. Oblíbila jsem si i vedlejší postavy, hlavně Nicka. Romantická linka byla předvídatelná a na můj vkus unáhlená (z nuly na sto během jedné scény). Té teda moc nefandím. Co se týče tempa příběhu, je vzestupného rázu, což je pro mě rozhodně plus, ale někoho by mohl pomalý a zmatený začátek odradit. Bohužel jsem čekala něco víc, příběh mě nepohltil a neměla jsem problém knihu odložit.
.
Další díly číst budu, a doufám, že budou jen lepší a lepší.
.
Hodnocení | 3,5 hvězdičky

1 01.03.2022

Pánský klub je už druhá kniha z právnického prostředí, kterou jsem četla. Už tehdy mě zarazilo, jak je tato práce náročná jak po psychické stránce, tak po té časové. Právníci, kteří jsou naprosto oddaní své práci, nemají skoro žádný osobní život. A takovou právničkou je i Alex Vogelová z Pánského klubu.
.
Alex nastoupila do prestižní manhattanské firmy a chtěla by se stát členkou toho nejlepšího oddělení. Problém je, že jsou v něm samí muži a ženy mezi sebe skoro nikdy neberou. Alex to vidí jako výzvu. Nehledí vpravo vlevo; nebere ohledy na přítele, se kterým žije; do práce se vrhne po hlavě a mnohdy i tři dny nevystrčí paty z kanceláře.
.
Musím říct, že mě při čtení celkem mrazilo. Nedokážu si takový životní styl představit. Mám práci, která mě baví, ale nejsem kariéristka. Neobětovala bych jí všechno, nezahodila bych kvůli ní svůj vztah a rozhodně bych nepřekročila meze, které jsem si stanovila. Tohle všechno Alex udělala. Slíbila příteli, že se nezmění, ale stalo se. Myslím si, že dělala věci, které by ji předtím ani nenapadly. Ale vina není na její straně, podle mě by se podobně zachovala většina lidí. Prostředí, ve kterém se nacházíte každý den několik hodin, vás změní. Otázkou je, jestli k lepšímu, nebo horšímu.
.
Hodnocení | 3,5 hvězdičky

01.03.2022

Od autorky jsem už četla Poslední let - psychologický thriller o výměně dvou žen, které se snaží utéct ze svého života, tak se prohodí. Docela se mi líbil, i když jsem si z něj nesedla na zadek. Proto jsem se rozhodla přečíst si další autorčinu knihu, od které jsem však neměla příliš velká očekávání.
.
Příběh vypráví Paige, matka osmiletého chlapce, který mezi vrstevníky nezapadá. Hledá sebe a moc by mu pomohlo, kdyby znal identitu svého otce. Ale problém je, že ji nezná ani ona. Sama se vypořádává s absencí svého otce, který je stále dokola opouštěl. Vybudovala si okolo sebe ochrannou zeď a bojí se kohokoliv, kromě svého syna, pustit za ni. Poprvé v životě má vztah, ale plácá se v něm jako ryba na suchu. Do toho zjistí velké tajemství, se kterým si neví rady. Jediným únikem jí je práce genetičky, díky které zapomene na okolní svět.
.
Tahle kniha předčila má očekávání. Mezi kapitolami jsou vsuvky o genetice a mě to zajímalo (Abyste pochopili, nikdy jsem neměla ráda biologii/chemii, takže mě to vážně překvapilo. S Paige jsem se neztotožnila úplně ve všem, ale některým jejím rozhodnutím jsem rozuměla a na jejím místě bych se zachovala stejně. Postavy mi přirostly k srdci, prožívala jsem s nimi všechny strasti a křivdy a bolelo mě to za ně. Nečekala jsem, že příběh bude tak smutný (ano, párkrát mi ukápla i slza).

05.02.2022

Transgender. Přijetí. Odmítnutí. Rodina. Přátelé. Día de Muertos. Smrt. Pochopení.
.
Na začátku jsem byla zmatená a nevěděla, co se děje. Španělská slovíčka, která nebyla přeložena a kterým jsem nerozuměla, tomu vůbec nepomohla. Přišel první zvrat a mě to začalo zajímat a bavit. Musím ocenit pestrost a různorodost postav - hlavním protagonistou je trans kluk - Yadriel -, který je na kluky. Snaží se o přijetí od rodiny a svých nejbližších. Dále je tu jeho sestřenice Maritza, jež je vegetariánka a odmítá čarovat pomocí krve zvířat. Je rovněž Yadrielovou nejlepší kamarádkou a partnerkou ve zločinu. A v neposlední řadě je tu Julian, přísně vzato spíš jeho duch. Na první pohled lump, ale ve skutečnosti hodný hoch.
.
Přišlo mi, že se autor zabýval spíše totožností postav a jejich problémy než samotným příběhem. Vyústění a rozuzlení zápletky proběhlo rychle (pachatele jsem neuhodla). Se závěrem moc spokojená nejsem, podle mě to mělo dopadnout jinak, ale je to young adult, takže chápu. Nejhezčí na celé knize byla však atmosféra. Latinskoamerická kultura, día de Muertos, tradice a zvyky. Nádhera. Jestli znáte a máte rádi animovaný film Coco, tohle se vám bude líbit.

02.02.2022

Kolik knih od autora/autorky musíte přečíst, abyste mohli říct, že je váš/vaše oblíbený/oblíbená?
.
Mně asi stačila jedna. Ano, stydím se, že jsem ještě od všemi uznávané autorky nic nečetla. Ale chystám se, opravdu. Neviditelný život Addie LaRue se objevil u spousty čtenářů mezi top knihami loňského roku. Není se čemu divit. Stačila mi první stránka, abych se zamilovala. Do nádherného a někdy až poetického stylu psaní. Do všech krásných metafor. Do hlavní postavy - Addie - která si přála být svobodná a volná. Do Henryho, který si přál být bezmezně milován a pro ostatní dost. S ním jsem se hodně ztotožnila. Do pomalého ale krásného a bolestivého příběhu. I do konce, který jsem nechtěla a u kterého jsem brečela jako želva.
.
Stačí vám tohle jako důvod k přečtení? Jestli ne, tak si mě nepřejte. Nechci prozrazovat o nic víc, abyste měli stejný prožitek, jaký jsem měla já. Užijte si tenhle příběh, který vás zničí. Addie se rozhodně objeví mezi top knihami, které jsem letos přečetla. A s Marky jsme si řekly, že si uděláme takovou tradici a budeme ji číst každý rok jako první knihu. Už se nemůžu dočkat, až se do ní zase pustím.

3 02.02.2022

Audiokniha:
Dvě dějové linky, které dělí 20 let. V jedné se setkáváme s mladým chlapcem, který chodí na základní školu a který je svědkem jedné nepříjemné situace, jež roztočí kolo dalších. S kamarády si pomocí kříd nechávají vzkazy. Druhá dějová linka nám ukazuje již dospělého chlapce, který se stal učitelem. Vztahy s kamarády už nejsou tak pevné. Ale zvláštní věci se dějí pořád. Nebylo to nic, z čeho bych si sedla na zadek, ale díky přednesu Vasiliho Fridricha to byl zajímavý zážitek.

3 12.01.2022

3,5/5
Mýtonoši byli nevím-kolikátým-Humbooktipem a proletěli celým instagramem. Nečetla jsem žádnou negativní recenzi. Je tedy pochopitelné, že má očekávání byla opravdu vysoká. Četla jsem je na konci prosince a myslela jsem si, že tohle bude jedna z nejlepších knih měsíce, top ya fantasy. Jenže očekávání se nenaplnila.
.
Námět je originální, příběh zasazený do legend o králi Artušovi jsem ještě nečetla. Hlavní hrdinka je černoška a dennodenně se potýká s nehezkými poznámkami na svou barvu pleti. Používání magie bylo zajímavé a zase něco jiného. To vše se mi líbilo, ale celou dobu jsem měla pocit, že tomu něco chybí. Myslím si, že příčinou je rozsáhlost knihy. Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Neotáčela jsem dychtivě stránky, abych se dozvěděla, co se dál stane. Hlavní hrdinka mi nepřirostla k srdci a romantická linka se mi nijak zvlášť nelíbila (navíc jsem měla pocit, že se vytváří milostný trojúhelník).
.
Kolem a kolem je to dobrá young adult fantasy s originálním námětem, ale mně tam prostě něco chybělo #sorrynotsorry.

4 07.01.2022

Co očekáváte od heavy contemporary? Já si slibuji příběh, který mě zasáhne a donutí mě vážit si toho, co mám. Čekám, že uroním slzu a podtrhnu si několik hlubokých citátů, které mě chytí za srdce. A taky čekám autentičnost...
.
...kterou jsem zde postrádala. Knize jsem nedala pět hvězdiček, protože mi příběh zkrátka nepřišel tak reálný, jak bych si od contemporary přála. Máme tu holku, která jednoho dne přijde do knihkupectví, jehož neznámí majitelé ji ubytují u sebe doma. Aniž by se jí na cokoli ptali. Jídlo, pití i ubytování má zdarma. Aby toho nebylo málo, setká se s autorem své nejoblíbenější knihy a... dokážete si domyslet, co se stane. Co dělám špatně? :D
.
Tohle je však to jediné, co bych knize vytkla. Vyzdvihnout bych chtěla krásnou knihomolskou atmosféru, příběh v příběhu, fantazii, létající velryby, poetický jazyk a skvělé vedlejší postavy - Jenna a Alex jsou the best!

5 17.12.2021

Loni touhle dobou jsem četla Nejkrásnější dárek - soubor povídek s vánoční tematikou. Letos jsem si přečetla povídky na téma LGBTQ. Doufám, že příští rok vyjde další podobná sbírka.
.
Všechny barvy duhy řeší klasické vztahové problémy - zamilovanost, první polibek, první milování, rozchod, zlomené srdce, nová známost. Hlavními postavami jsou stejnopohlavní páry nebo transexuálové, kteří se kromě výše zmíněných věcí musí vypořádávat s pocitem, že jsou jiní. Mnohdy se za sebe, své pocity a svůj vzhled musí postavit, bránit se a ospravedlňovat. Ale proč? Vždyť jsou lidi stejně jako my ostatní a mají stejné právo na lásku. A na manželství. To je také tématem několika povídek. Příběhy jsou to krátké, ale výstižné a plné pocitů.
.
Mými nejoblíbenějšími jsou Jak jsem šla na záchod Martiny D. Antonín, Šťastně nezamilovanej od Radka Blažka, Čokoláda na dně kornoutku od Karolíny Skácelové a Pozdní léto, sobota odpoledne od Evy Pospíšilové a Kláry Pospíšilové

17.12.2021

Výplňkový druhý díl? Ani náhodou! Troufám si říct, že je ještě lepší než první. Šestičlenná skupina, ze které mám Strážci galaxie vibe, se vypořádává s mnoha problémy. Pronásledují je snad všichni v galaxii, ale i přesto si jdou za svým cílem. Vše bohužel nejde jako po másle, musí se rozdělit. A ubývá jich jako lišek z té písničky o Budulínkovi. Je tu hodně napětí, silná láska, odhalení nepříjemného tajemství, bolest, sounáležitost, sarkasmus a mnohem více.
.
"Žádný vztah ani přátelství nedefinuje jen jediný okamžik. Je to souhra chvilek, které ti dva stráví spolu. Všechny ty drobné způsoby, kterými říkáme "mám tě rád/a" nebo "vážím si tě" nebo "jsi pro mě důležitý/á", to všechno se sčítá dohromady."
.
Dejte Auroře šanci získat si vaše srdce.

4 09.12.2021

Autorku tentokrát neinspiroval vlastní život, ale reportáž o mladičkých youtuberech, kteří navštívili nákupní centrum. Vítal je dav dětí, kteří chtěly autogram. Položila si otázky: "Co může člověk cítit, když žije takhle? Jakou stopu to v něm zanechá?" Děti nade vše je odpovědí na tyto otázky.
.
Delphine napsala velmi znepokojující a mrazivý příběh. Dolehl na mě až tak, že po jeho dočtení jsem měla chuť smazat všechna videa, na kterých jsem já, zachumlat se pod peřinu a už nikdy nevylézt. Autorka se zabývá sociálními sítěmi a jejich dopadem na naše psychické zdraví. Zejména na zdraví malých dětí, kteří se na sítích objevují čím dál tím více. Rodiče je natáčejí doma, při běžných činnostech a zveřejňují videa na svých kanálech. Zasahují jim do bezpečné zóny, do jejich vlastních pokojů. Děti musí natáčet, usmívat se a předstírat, že je to baví. Že si vždycky přáli být slavným youtuberem, rozbalovat hračky nebo sladkosti a děkovat sponzorům. Mají plné pokoje věcí, které ani nevyužijí, protože na to nemají čas. Nemají čas se nudit nebo si hrát. Nemají žádné kamarády, spolužáci se jim posmívají a mnohdy je i šikanují. A to jen proto, že si jejich matka přála být slavná a oblíbená, jenže nebyla dost dobrá, aby se sama stala herečkou, tak k tomu využívá své děti.
.
Děti nade vše by si měli přečíst všichni rodiče a ti, kteří se jednou chtějí rodiči stát.

9 09.12.2021

Bulimie. Alkoholismus. Těhotenství. Manželství. Rodičovství. Výchova dcery vs. výchova syna. Feminismus. Rovnoprávnost. Náboženství. Rozvod. Homosexualita. Životní láska.
.
To a mnohem víc najdete v knize Nespoutaná. Autobiografický román, který vás donutí zamyslet se nad svým životem, nad všemi názory a postoji, které jste měli, než jste tuto knihu otevřeli. Je dost možné, že budete plakat. Ale to je v pořádku. Je taky dost možné, že změníte názor na určité věci. To je také v pořádku. Vyvíjíme se a vyvíjí se i naše postoje.
.
Nespoutaná se jistojistě objeví mezi nejlepšími knihami letošního roku. Zařadí se mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Takže prosím, udělejte si laskavost a přečtěte si ji!

1 09.12.2021

První kniha, kterou jsem od Holly Black přečetla, byla Krutý princ. A zamilovala jsem se. Do autorčina stylu psaní. Do vílího světa, který není tak kouzelný, jak ho známe z pohádek. A do postav, které se v průběhu celé trilogie měnily. Tímto se Holly stala mou oblíbenou autorkou, od které bych si přečetla i nákupní seznam, jak říká Marky.
.
Bylo jasné, že když znovu vyšla Nejchladnější dívka ve Městě chladu (s novým překladem a krásnou obálkou), tak po ni sáhnu. Navíc jsou v knize upíři, které miluji ze všech nadpřirozených bytostí nejvíce! Yay! JENŽE... tahle kniha byla šíleným zklamáním. Jakože obrovským. Vůbec jsem se nedokázala začíst, můj mozek nebyl schopný zapamatovat si jména postav nebo se o ně - byť jen malinko - zajímat. Těch 414 stran se táhlo jako týden před výplatou. Naposledy jsem se takhle trápila asi loni u Zjizveného krále.
.
Řekla bych, že předchozí odstavec dost vypovídá o mých pocitech. Jestli se do knihy i přesto pustíte, přeji vám, abyste z ní byli nadšení! :)

Mé první setkání s autorkou. Není to ten nejlepší thriller, který jsem kdy četla a bohužel se ani k těm top neřadí. Ale čtivé a zajímavé to bylo.
.
Tohle je ten typ thrilleru, u kterého máte každým otočením stránky další a další otázky. “Jak spolu tyto situace souvisí?” “Jaký měla tato postava motiv?” “Kdo ho zabil?” “Kam se poděla vražedná zbraň?” “Jaký mají tyto postavy vztah?” “Říká pravdu?”
.
Máte spoustu otázek, které přibývají a vy čekáte, až na ně dostanete odpověď. Bystřejší a zkušenější čtenáři určité věci odhalí a na otázky si odpoví sami. Ale stejně si chcete být jisti a čekáte, až pravda vyjde najevo. Pak se poplácáte po rameni. Jindy jste překvapeni, protože zrovna tohle jste nečekali.
.
V příběhu se objevilo docela dost postav, vražd a nepříjemných situací. Ale na konci příběhu do sebe všechno zacvakne a dává smysl. A to se mi líbilo.
.
Číst tuhle knihu je jako skládat puzzle. Na začátku před sebou máte nepořádek, několik malých puzzlíků, které se snažíte dát dohromady. Přemýšlíte a zkoušíte, jak k sobě pasují. Postupně je skládáte k sobě, až máte nakonec krásný obraz.

3 24.11.2021

Stejně jako “Perličky” i “Přešlapy” by měli mít všichni doma. Najdete tu 100 výrazů, které jsou srozumitelně a jednoduše vysvětleny. U každého z nich jsou příklady, abyste slovo v kontextu lépe pochopili a zapamatovali. Nechybí ani diktáty, ve kterých si vyzkoušíte, jak jste dávali pozor a která slova byste si měli pročíst ještě jednou. Třešničkou na dortu jsou barevné ilustrace, které dodávají celé knize šmrnc!
.
Věděli jste, že lze použít v hovorové češtině slovo kapuca? A že jsou oříšky kešú, ne kešu? Nebo že je správný tvar koalové a ne koaly? Naštěstí se dají některá slova psát dvěma způsoby, tudíž nebudu muset nikdy napsat “cunami”, ale můžu dále užívat “tsunami” (ne že bych toto slovo běžně používala). Bohužel tomu tak není vždy a slovo “meeting” není v českém jazyce kodifikované - “mítink” však ano. Takto napsané mě to však bolí, takže budu raději psát schůzka
.
Co rozčiluje nebo šokuje na češtině vás?

5 08.11.2021