Kamys komentáře u knih

Jedna z knih, které snad nejde vůbec nic vytknout. Kromě toho, že série je zatím nedokončená (jak někdo někde vtipně poznamenal, "Chtěl jsem nějak vyplnit čas při čekání na dokončení Game of Thrones, tak jsem začal číst Kroniku královraha, a hádejte co?"), takže teď nevím, jestli mám co nejdřív otevřít druhý díl, nebo se uklidnit a trochu si to dávkovat, protože se ještě načekáme.

Chvílemi si připadáte jako po boku Zaklínače, chvílemi jako v Bradavicích, ale není to žádná napodobenina, to teda ne. Tenhle svět má svoje zákonitosti (a na klasické postavy fantasy jako jsou elfové, trpaslíci... rovnou zapomeňte). Podstatné je, že hlavní hrdina Kvothe je ve všech zatáčkách svého příběhu otevřený, lidský, chybující, střídá štěstí a smůlu, a tím pádem je maximálně uvěřitelný. Trochu otravně přechytralý, což ale kompenzuje svojí zbrklostí, takže se na něj nemůžete zlobit, že mu všechno jde, protože si to obratem stejně pokazí. Kvothův život v Tarbeanu připomíná Dickensovský Londýn.
Některé čtenáře zřejmě úplně netěší, že místo akčních scén si častěji přečtou o emocích, které Kvothe prožívá a že místo rychlého postupu děje zůstává po prvním díle většina podstaty pořád utajena. Mně osobně to tak vyhovuje.

Z 80% kniha o politice a historii v obdobi druhe svetove valky a kratce po ni, ve zbytku osobni pribeh rodiny Korbelovych (rodicu Madelaine). Pokud nejste v historii zavrtani odcrana do vecera, s nejvetsi pravdepodobnosti se dozvite dost informaci a souvislosti, ktere jste o te dobe nevedeli.
Pripada mi fascinujici, ze se Madelaine Albrightova dozvedela o svem zidovskem puvodu az v 59 letech - tahle kniha je pro ni asi neco mezi terapii a vzdanim holdu predkum - a pustila se do toho velmi detailne. Z knizky je citit vztah k Ceskoslovensku i zahranicni nadhled.
Nejtezsi bylo docist posledni roky, valka skoncila a dalsi peklo jsme si uz pusobili sami :-(

13 15.12.2018

Perfektní kombinace detektivky s historickými reáliemi. Nevím samozřejmě, jak to opravdu vypadalo ve Švédsku v 18. století, nicméně autor zachycuje barvy, pachy, šrumec i jednotlivé postavy tak, že jsem měla skoro pocit, že se dívám na film. Detektivka je to z toho pohledu, že se snaží vyřešit zločin, nicméně metody a možnosti jsou v téhle době docela omezené. Spíš se tedy seznámíme s prostředím a způsobem života, které odpornému zločinu slouží jako pozadí. No, a že to není čtení pro citlivější povahy, to už zaznělo mnohokrát. Já osobně se těším na pokračování.

12 04.10.2021

Neskutecne mila kniha, v dobrem. Je to sladak, pri kterem obcas ukapne slza a Zara je v ni to hořke kafe, aby to nebylo moc preslazene. Vypada tak lehce napsana, a pritom tak skvele balancuje mezi humorem, nekdy cernym, a tihou lidskych odudu, kazdy si nejakou nesem. A nikdy nevime, co ta protivna osoba, co nam zrovna leze na nervy, nebo naopak ten, kdo nam poda pomocnou ruku kdyz nejvic potrebujeme, maji v sobe ukryte, jakou bolest, strach, pribeh.

12 21.06.2021

V určitém období jsem přečetla poměrně dost knížek o tom, jak žít. A od té doby se jim spíš cíleně vyhýbám, většinou mě nudí, protože do vznešených slov halí pravdy, které už znám - ať už s nimi souhlasím nebo ne. Do Úterků s Morriem jsem se pustila ze dvou důvodů: za prvé mi ta kniha byla hojně doporučována, když jsem si dělala seznam top 100 knih, které je nutné přečíst. Za druhé se hodí do letošní čtenářské výzvy.
A přečetla jsem ji jedním dechem, i když jsem se snažila si ji dávkovat a víc užít.
Je to tím, že je naprosto autentická. Mitch Albom o svém učiteli vypráví s úctou, obdivem, respektem, ale nečiní z něj žádného proroka. Je to "jen" člověk, který díky své moudrosti, životní zkušenosti, ale třeba i vzdělání dokáže zformulovat, co je pro člověka a jeho pocit šťastného života opravdu důležité. A co to je?
Spoilery:
"Devote yourself to loving others, devote yourself to your community around you, and devote yourself to creating something that gives you purpose and meaning. You notice (...) there is nothing in there about a salary."
"If you are trying to show off for the people at the top, forget it. They will look down at you anyhow. And if you are trying to show off for people at the bottom, forget it. They will only envy you. Status will get you nowhere. Only an open heart will allow you to float equally between everyone."

Ale tohle jsou jenom citáty, kousky. Není z nich vidět, jak je ta knížka hluboce lidská.

Chcete vedet, jak se zilo v Izraeli v dobe, kdy vznikal? Jak se zije lidem s pocitem, ze je nikdo nechce, nikde nejsou vitani? A jak v rodine, kde je na dennim poradku debata o literature, filozofii a politice, ale o citech mluvit nikdo neumi. Pak se chcete seznamit s autobiografickou knihou Amose Oze. Ze zacatku se mozna jako ja trochu budete ztracet mezi basniky, historii a poctem pribuznych, ale vydrzte to, stoji to za to. Skvela gradace. Horkosladky pribeh, ktery s sebou nese nadeji, ze to spravne misto na svete si muze najit i ten zvlastni maly kluk ze zvlastni doby a ze zvlastni rodiny.

11 19.03.2022

S autorem jsem se seznámila díky loňské čtenářské výzvě, kdy jsem přečetla Prosinec už je takovej. Už tehdy jsem zaznamenala, že "druhý díl" má být zřejmě (ještě) lepší. No, je. Fantastická kraťoučká kniha, která vždycky do krátké povídky vměstná pohled na život jednoho z obyvatel malého irského městečka a dokonale ho vystihne. Vypráví o sobě sami, každý svým jazykem popisuje, nad čím přemýšlí a co se zrovna děje a dohromady autor z těch jednotlivých zpovědí poskládá ucelený příběh. Kniha není tak trudná jako Prosinec, i když těžkých osudů přináší fůru, ale jak jsou rozložené na víc hrdinů, snáší se čtenáři líp. A i pro hrdinu s nejtvrdším srdcem nachází nějaké pochopení, vysvětlení.

Jen bych pověsila za uši do průvanu autora názvu knihy. Srdce na obrtlíku? To zní jako název románku pro náctileté. Přitom když si přečtete aspoň první kapitolu, první stránku, tak se dozvíte, že kniha se jmenuje podle plechového srdce na plotě domu Bobbyho otce, které se ve větru otáčí. Můžeme se bavit o přenesených významech, ale určitě to jde vymyslet líp. Srdce se točí? Otáčející se srdce? Srdce ve větru? Klidně Plechové srdce. Nebo radši něco úplně "bez srdce".

11 18.06.2020

Čtivá kniha z prostředí jižní Ameriky, pro nás trochu exotického. Pokrývá asi 70 let života Estebana Trueby a současně probíhajících změn ve společnosti, ve skutečnosti je spíš kronikou výjimečných a silných žen kolem něj. Každá z hlavních postav je svébytná a zajímavá, přes všechny zvláštnosti uvěřitelná. Magický realismus dílo příjemně odlehčuje a neruší, působí přirozeně. Ve čtyřech pětinách knihy jsem si začala říkat - ok, prima, je to zajímavé, ale proč, co chce kniha jako celek říct? A pak mě ta poslední část úplně smetla, a samozřejmě na položenou otázku odpověděla.

11 24.12.2019

Dobře vystihnuté postavy, dobře vykreslené příběhy, které ilustrují svoji dobu (ten aktuální je nejslabší). Dobře se četlo, zajímavě propletené, barvité. Já vlastně vůbec nevím, co bych knize vytkla - jen to, že se mě v tom celku nějak nedotkla, nepromluvila na mě, nepřemýšlela jsem nad ní po dočtení, přestože tragických osudů obsahuje dost. Nevím, čím to je. Proto hodnotím 4/5.

10 06.07.2020

Zatím mám v letošní výzvě přečteno 9 knih a tohle je čtvrtá z nich, která není klasický román, je založená na reálných událostech. To se mi vůbec nepodobá.
A je prostě skvělá. V něčem připomíná Zločin a trest. Je brutální, Capote si dá záležet, aby vám vylíčil oběti tak, že si je oblíbíte, pochopíte je, identifikujete se s nimi. A pak se snaží udělat to samé i pro vrahy. Ne že by nutně chtěl, abyste si je oblíbili, ale abyste jim rozuměli, pochopili je.
Přemýšlela jsem o téhle knize dlouho po dočtení. Je fantasticky napsaná, skoro vůbec jsem neztrácela pozornost, i když je to téma tak těžké a probrané s takovou chirurgickou pečlivostí do nejmenšího detailu. Jak málo stačí k tomu, aby byl spáchaný brutální zločin. A i přes tu všechnu brutalitu, pomůže proti takovým věcem nějak trest smrti? Moje stanovisko v tom je stejné už dlouho, nikdo člověku nemůže dát právo rozhodovat o životě a smrti jiného člověka.

10 26.04.2020

Taky jsem se ke knize dostala kvůli výzvě (kniha o jídle - no za mě to splňuje).
Ze začátku jsem byla naprosto unešená, je to takový ten typ knihy, kde si oblíbíte hlavní hrdinku, dozvíte se něco, co jste v životě netušili (že pár britských ostrovů bylo okupovaných Němci), je z ní cítit euforie z konce války, zároveň i to, jak se válka všech dotkla. Nápad výborný, zpracování zajímavé, paleta hrdinů pestrá. Škoda, že v druhé polovině kniha sklouzla do přeslazené červené knihovny - za to ubírám hvězdičku.

10 28.12.2018

(SPOILER) Tak já nevím, asi to není žánr úplně pro mě. Knížka není nějak extra napínavá, dialogy mi taky nepřipadají nějak brilantní, postavy ploché a nesmypatické, zápletek a vodítek je tak moc, že se v tom nedá vyznat, ale pokud vás baví na cca 100 stránkách číst, jak Strikea bolí noha a co si myslí o Robin a co si ona myslí o něm, případně proč je Mattew kretén, tak asi dobrý. Aspoň že jsem to četla v angličtině, tak jsem si doplnila pár slovíček. Troubled blood na mě čeká v knihovně, asi ji taky budu muset přečíst, přece jen bych ráda viděla, aby se vztah Robin a Strikea posunul dál než k tomu, že se oba těší na společnou večeři, ale nevím, no, jestli Rowlingová plánuje ještě dalších 10 dílů, tak to asi přehodnotím.

9 20.09.2021

Když jsem se kdysi na knižní diskusi ptala, jakých 100 knih by člověk opravdu měl přečíst za život, King zazněl opakovaně. Zařadila jsem si ho teda do svého velkého seznamu, byť do té chvíle byl stranou mého zájmu. Z množství jeho knih jsem vybrala tuhle s tím, že je hodně známá, ale zřejmě svým způsobem netypická.
Chvíli mi trvalo, než mě kniha pohltila, zpočátku mi připadalo, že obsahuje příliš mnoho líbivých či obecně přitažlivých ingrediencí - odsouzenci na smrt, dobráci dozorci, odpudivé záporné postavy, láska, nemoc... A připadalo mi, že tomu chybí něco hlubšího, něco, nad čím může čtenář po dočtení přemýšlet - nestačí mi jen s knihou strávit čas a odreagovat se u ní. Toho něčeho navíc jsem se někde od druhé poloviny dočkala. Musím uznat, že pan King je mistr svého řemesla. Něco naznačí, něčím překvapí, neustále udržuje napětí a zvědavost, přichází s šílenými nápady a když si myslíte, že už se příběh jen uzavírá, překvapí něčím znovu. Za to ode mě má čtyři hvězdičky. Nicméně je to pořád lehká literatura, psaná tak, aby byla přístupná a srozumitelná všem, nic nemůže být jen naznačeno, o všem se musíme přesně dozvědět, co si máme myslet, není potřeba se moc namáhat.

9 11.12.2019

Naprosto blazniva kniha, smala jsem se nahlas. Necekejte nic hlubokeho, proste par bizardnich postavicek z malomesta a jeden andel, co spatne pochopil, co se po nem chce. Vysledkem je par mrtvol a nekonecne mnozstvi absurdnich situaci a hlasek, ale nebojte, jsou vanoce, nakonec to dobre dopadne ????

9 15.12.2018

Přestože autor za knihu dostal Man Bookerovu cenu, nebo možná právě proto, čekala jsem víc. Je to zajímavý nápad, vyprávět příběh přes budovu. A až příště budu v Brně, budu určitě vilu chtít vidět. Bylo to příjemné a zajímavé čtení, přečteno při angíně za 3 dny.
Ale - na to, jak dramatickou dobu autor popisuje, v ní vlastně zas tolik dramatu není. Jakoby čtenáře trochu chránil před emocemi, chybí mi syrovost Gerty Schnirch od Tučkové. Náhody, které se v knize tu a tam dějí, jsou totálně nepravděpodobné, slouží jen pokračování příběhu, dovysvětlení osudu postav, nebo naopak větší dramatičnosti - zbytečně, doba byla dramatická dost. A sexuální scény - nijak mě nepobuřují, ale redukovat vilu jen na to, kdo všechno na její podlaze souložil, mi taky připadá málo. V celkovém součtu oddechovka, která mohla být něčím víc.

9 31.07.2018

Na tuhle knížku jsem se moc těšila. A předčila moje očekávání.
Je dostatečně podrobná, abychom si při čtení mohli představit, jak se v těch letech žilo, zejména lidem, kteří nechtěli sehnout hlavu. Zároveň je psaná lidsky, s pochopením, přitom novinářsky přesně, jak to jen jde vzhledem k dostupným informacím. Nepopisuje jen život Magora, ale i mnoha lidí z jeho blízkého i vzdálenějšího okolí, poměrně detailně -takže se opravdu dozvídáme hodně o "Magorově době", nejen o něm. A jsou to věci, které, řekla bych, málo kdo zná, což je hrozná škoda. Ve škole se o té době neučilo a moc neučí. Málokdo z našich rodičů mohl mít k undergroundu 70. / 80. let blízko, aby nám o tom mohl vyprávět. Překvapilo mě, jak tvrdá byla ještě 80. léta, i jen pár let / měsíců před revolucí. Přála bych si, aby aspoň úryvky z ní slyšely děti ve škole.
Nejdojemnější je asi kontrast mezi první kapitolou a hned tou následující - Magorovy poslední měsíce a týdny versus Ivan Jirous jako student, dychtivý po vzdělání.

9 29.01.2018

Před touhle knihou jsem od autorky četla Do tmy a byla jsem okouzlená. V téhle knize obdivuji brilantní vykreslení různých lidských postav na malém městě, baví mě nedopovězené náznaky a tajemství, jemné propojení se světem tajemna. Jen jsem přece jen doufala, že to nakonec bude dávat trochu víc smysl, trochu víc se vysvětlí, bude to trochu víc logické. Kniha mě do sebe vtáhla jako vodní vír, nemohla jsem přestat číst, i když to není úplně lehké čtení, nakonec to ale úplně nezaklaplo, nakonec to není tak uvěřitelné, jak by mohlo být, v hlavě mi zůstávají hlavně ty různé typy žen a jejich cest a přístupu ke světu, které si částečně vybírají a částečně jsou do nich vrhané. A ta zvláštní temná atmosféra.
"Játra.... čerstvá kuřecí játra... mají krásnou barvu. Třesou se jemněji než rosol, přitom nikdy nedrží tak pevný tvar. Kloužou a hýbou se, ale nedokážou se rozlít jako voda, jen se líně jako tvrdnoucí krevní sraženina přizpůsobují povrchu pod sebou. (...) Ať si ženské říkají, co chtějí, játra jsou nejpříjemnější částí výroby, a vůbec opatrná práce s vnitřnostmi je pro Miladu pokaždé za odměnu. Člověk ani neví, kdy přestat, stále musí sahat na další a další kousky, opatrně je zvedat a ukládat na váhu do vysokých polystyrenových tácků. Základem každého balení jsou velké, šťavnaté kusy, nerozbité a dokonale vyjmuté z organismu, stále teplé z posledních minut života."

8 20.03.2022

Ten pribeh samotny je naivni a mravokarnost z nej trochu trci, ale ti lide v nem, jejich city a prozitky, jsou jako zivi. I pres to, jak je kniha stara, me pri cteni strhla, obcas jsem si vychutnavala popisy prirody, obcas jsem stranky obracela rychle jak u bestselleru. Kdyz clovek prijme, ze je to kniha z jine doby, muze se ji nechat obohatit.

8 22.07.2021

Na můj vkus malinko moc "young adult", ale jsem asi náročný čtenář, zejména v oblasti fantasy. Čtivá kniha ve velmi zajímavém světě. Dokážeme si představit, jaké to je, každou noc se prakticky třást o život, vědět, jak může smrt přijít každou z nich a nedá se proti ní spolehlivě bránit. Nebo dá, jen to lidé zapomněli? Byť je to součást série, dává smysl jako úplně samostatná kniha. Vlastně nevím, jestli mě další příběh Tetovaného ještě láká, líbí se mi nechat ho takhle uzavřený / otevřený.

8 08.02.2021

Velmi dobře napsaná kniha. Skvělá forma - každá kapitola na začátku přináší vzpomínky, co znamená daný kalendářní měsíc pro život na irské farmě, a znovu bolestně připomíná, že tyhle časy a tyhle jistoty jsou pro Johnseyho dávno pryč. Díváme se na svět očima neobratného ňoumy, ke kterému se většina lidí chová blahosklonně, neupřímně, lhostejně, případně ho rovnou šikanují nebo se snaží využít. A on vnímá, že v očích ostatních není plnohodnotný, a nemůže s tím vůbec nic dělat, a sám sebe jako budižkničemu hodnotí.
Trudné čtení, které nám sahá do svědomí, jak bychom my obstáli, kdyby nám ho osud postavil do cesty.

Několik lidí tu komentovalo svoji nespokojenost s koncem knihy. Taky mě překvapil, ale vlastně po troše zamyšlení dává velký smysl.

8 07.12.2019