Příběh o lásce a tmě
kniha od: Amos Oz (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25518/bmid_pribeh-o-lasce-a-tme-E0s-25518.jpg
4.4
104
Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější dílo, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje. Kniha získala řadu domácích i zahraničních ocenění a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2009 , Paseka
Originální název:
Sipur al ahava ve-chošech , 2002
více info...
Komentáře (36)
Komentáře 36 Recenze 2
Příjde mi, že Oz píše, jako když maluje obraz. Velký, panoramatický obraz, se spoustou postav a událostí na plátně. Občas se k nějaká části obrazu vrátí, upraví a doplní detaily, v jiné části jen naznačí obrysy. Místy používá celkem temné odstíny. Ale celkově jsem se na obraz nemohl vynadívat, i když to vyžadovalo dost času a pozornosti.
Tato kniha rozhodně není letní jednohubkou a pokud ji někdo odložil, snad se ani nedivím, proto tvrdím, že to není kniha pro každého, ale ocení ji ti, kdo se o tento typ literatury zajímají a určitě také milovníci češtiny, pan Žantovský odvedl dobrou práci. Jen ty popisy politického vývoje mě tolik nebraly. Vyprávění je hodně popisné, málo dialogů, popisovaný život nelehký, občas malinko úsměvný. Trošku jsem si slibovala víc, stejně jako u knihy Mezi svými.
Opět jedna z knih, kterou mi věnoval dobrý známý, mající starost o to, bych nezemřel úplně blbý. Navzdory tomu, že v knize se nenachází nic moc akčního, tak vhledy do předešlých generací izraelského spisovatele se četly hodně dobře! Taky dětství spisovatelovo bylo popsáno hezky a někdy i sympaticky vtipně. Kniha taky se dotýká toho, jak nesnadně vznikal stát Izrael. Zajímavě byla navržena časová osa, která jak z minulosti, tak z budoucnosti ústila do jedné smutné a hluboké události. Doporučuji!
Výborně napsaná a neméně skvěle přeložená depka v kostkách a silných dávkách. Ozovy knihy mám celkem rada, ale k této se v rámci ochrany své duševní kondice raději vracet nebudu.
No z doby vzniku Izraele tam byla jedna poměrně krátká kapitolka, ale stejně se to četlo dobře. Jen na můj vkus to bylo trochu moc rozplizlé v čase a trochu trochu jsem se ztrácel v časové linii. Jako exkurze do jiného způsobu myšlení zajímavé, ale nic dalšího od autora číst nemíním.
Chcete vedet, jak se zilo v Izraeli v dobe, kdy vznikal? Jak se zije lidem s pocitem, ze je nikdo nechce, nikde nejsou vitani? A jak v rodine, kde je na dennim poradku debata o literature, filozofii a politice, ale o citech mluvit nikdo neumi. Pak se chcete seznamit s autobiografickou knihou Amose Oze. Ze zacatku se mozna jako ja trochu budete ztracet mezi basniky, historii a poctem pribuznych, ale vydrzte to, stoji to za to. Skvela gradace. Horkosladky pribeh, ktery s sebou nese nadeji, ze to spravne misto na svete si muze najit i ten zvlastni maly kluk ze zvlastni doby a ze zvlastni rodiny.
Těšila jsem se na román zabývající se skutečně vznikem židovského státu, namísto toho jsem dostala rozsáhlou sbírku klepů o každém sousedovi z Kerem Avraham. Bavila mě část rodinné historie z matčiny strany a obzvláště se mi líbila zhruba poslední čtvrtina knihy, kde už skutečně dochází k popisu toho, jak vznikl arabsko-židovský konflikt. Přesto se místy jednalo o zdlouhavé čtení, jež málokdy něco přinášelo. Nepomáhalo ani, jak komplikovaně autor přeskakoval v čase (obzvláště později v knize) a vnášel chaos do pospolitosti příběhu. Byla to pro mě ale první kniha s podobnou tématikou a rozhodně šlo o obohacující čtení.
Kniha je opravdu rozsáhlá, popravdě řečeno, když zejména ze začátku občas vynecháte nějakou stránku nebo i kapitolu, nejspíš o nic nepřijdete, protože autor to stejně třeba zmíní znovu...Četla jsem ji přerušovaně možná několik měsíců, ale vrátit ji do knihovny nedočtenou jsem nedokázala, moc se mi líbil styl, jakým je napsaná a přeložená (opravdu klobouk dolů před Michaelem Žantovským) a také atmosféra, do které jsem se znovu a znovu chtěla nořit...Určitě doporučuju, jen to chce dost času a klidu.
Chtěl jsem něco zjistit o vzniku Izraele.V upoutávce na tuto knihu jsem četl,že v ní autor toto popisuje.A taky mnoho dalšího,útlaky jeho předků v Polsku,Rusku,Litvě.O Hitlerovi,o židech,kteří dělali bolševickou revoluci v Rusku.Mám vzpomínkové knihy rád,popisují dobu,co už nikdy nebude.Po stylové stránce náročné čtení.
Upřímně, nebýt zavřených knihoven, nedočetl bych ji. A zároveň jsem rád, že byly zavřeny. Kniha je o smíření a pochopení se svými rodiči. A kdo z nás tímto neprošel?
A pro mě nové informace o vzniku izraelského státu a velmi vyrovnaný pohled na problémy s tím spojené.
Číst tuto knihu je těžké, děj postupuje pomalu, vrací se. Pro mě druhá po Jidášovi, měla jsem počkat až si přečtu více knih, měla být závěrem mého čtení od Oze. Přesto nelituji a ani mě neodradila od dalšího čtení. Málokde se dozvím o vzniku Izraele i o pocitech lidí v novém vlastním státě. Musím ocenit i to, že kdykoli se spisovatel vrací k nějaké postavě, znovu přibližuje její charakter a úlohu ve vyprávění. Četla jsem dlouho, vlastně mě držela hlavně linka o matce, ale i rýha v duších lidí, kteří vyrostli v Evropě.
Bohužel opět přes veškerou snahu nedočteno. Už jsem byla v polovině, ale začala jsem přeskakovat odstavce a nahrnulo se mi z knihovny mnoho jiných knih. V knize je plno zajímavých pasáží, popisů a informací. Část popisující matčinu smrt a její vliv na syna mne opravdu dojala. Ale je to příliš rozvleklé.
opravdu - Rozsáhlá vzpomínková próza - Moc se omlouvám, nedočetla jsem. Asi na to není vhodná doba. Snad se ke knize někdy vrátím. Hvězdičky nedávám, ale ani netvrdím že jde o odpad.
Nádherná knížka, kterou jsem přečetla asi za týden. Vyprávění o životě v Jeruzalémě před vznikem Izraele i potom. Osudy autorova široké rodiny a jejich přátel, kteří odešli nebo utekli z Evropy. Zajímavé názory různých lidí na mnoho věcí, skutečné události a historické postavy a obsáhlé knihovny plné autorů té doby. Inspirativní, zajímavé, hluboce lidské vyprávění. Jak jsem stará, tak jsem si nikdy neuvědomila muka těla dospívajícího chlapce.
Je to krásné dílo. Zpočátku se četlo těžce. Posléze příběh nabyl na významu, krásné postřehy, moudrosti, kouzla se slovy..Nu čto, Román.
Tuhle knihu jsem si opravdu vychutnával, to je přesně styl vyprávění, který mám rád. Za mně jednoznačně doporučuji.
"Ten, kdo hledá jádro příběhu v prostoru mezi knihou a autorem, se mýlí. Pátrat není třeba v prostoru mezi autorem a tím, co napsal, ale v prostoru mezi textem a čtenářem." (str. 32). Jenže ten prostor byl překvapivě nevelký. Natěšený z předchozích Ozových knih, které jsem již četl, jsem byl tentokráte zklamán. V těchto v podstatě memoárech mne snad oslovil pouze teskný popis smrti autorovy maminky.
Tak to byl objev! Přitom jsem tak do stránky 50 myslela, že knihu odložím...Teď chci přečíst vše od Amose Oze. Pan spisovatel! A skvělý překlad Michaela Žantovského.
Někde kolem 200. strany z celkových 469 jsem si bohužel musel připustit, že tuto knihu už dál číst nemůžu. Je sice postavena takřka výhradně na mých oblíbených popisných pasážích, které jsou psané hezkým jazykem a krásně košatě, ale... Má původní nadšená představa byla, že půjde o vzpomínkový román z dob židovského osidlování Palestiny a zakládání nového státu, který spojí lidské osudy s příběhem celé země. Celá polovina rozsáhlé knihy ale místo toho představuje jen nezajímavé detaily a drby o lidech, o kterých jsem nikdy v životě neslyšel, rozplétání složitých rodinných vztahů a vzpomínání na autorovy vzdálené předky (zkrátka přesně ty věci, které obecně nevyhledávám). Palestina a Izrael je tedy v této části knihy jen okrajovým tématem, autor často a docela nahodile s příběhem cestuje do Ruska, Polska a Litvy, kde se v 19. století scházeli mnozí židovští intelektuálové. Že se považovali za pravé Evropany se vztahem k celému kontinentu a proto se proti nim postavila celá k nacionalismu směřující Evropa první poloviny 20. století, je dost zajímavá myšlenka, ovšem byla asi jedinou, která ve mě vzbudila zaujetí, než ho zase další směřování knihy zadusilo. Text se bohužel často rozvětvuje, odbíhá, odbočuje, plete jedno přes druhé a ztrácí se ve vyprávění, takže jsem někde kolem padesáté stránky zjistil, že vlastně už ani netuším, o čem autor píše a co tím chce říct. Nevím, snad se druhá polovina knihy radikálně změnila, ale já už se k ní bohužel nedostal. Knihy odkládám nedočtené jen velmi nerad a stalo se mi to jen v několika málo případech, ale tady už to nešlo jinak. Škoda.
Není snadné dát této knize odpovídající hodnocení, ale má svou "sílu". Autobiografický román prolínající historii Izraele a příběh mladého chlapce je kronikou vypravěčovy rodiny. Ten popisuje mj. své dětství, včetně smrti matky a následného pobytu v kibucu. Intelektuální rodina Klausnerů je skromná ale vzdělaná, která se setkává s ponižováním a diskriminací jakožto Židů. Děj popisuje i dobu, kdy chlapec ještě nebyl na světě a nejde tedy jen o život autora. Kniha byla pro mne obohacující z hlediska židovských zvyklostí, předcházejícím událostem před uznáním státu Izrael a zajímavostem z Levanty poukazující na izraelsko--palestinský konflikt. Místy rozvláčné vyprávění nebylo jednoduché čtení, ale v konečném důsledku kvalitní literatura - v tragických a dojemných epizodách, které přebíjí občas humorné zážitky. Amos Oz zmiňuje slavné spisovatele, ve kterých není snadné se zorientovat, nicméně odkazuje i na Franze Kafku...
Má první kniha od Amose Oze, kterou jsem četl z povinosti. Knihy zasazené do reálného světa, zabývající se "obyčejnými životy" mi nejsou po chuti. Někdy bylo těžké udržet u této knihy pozornost. Avšak těžká životní situace Amose Oze u mne vyvolala širokou škálu dojmů a pomhola mi neztratit o knihu zájem. Oz mi přiblížil svět státu Izraele v jeho počátcích, život v kibbutzech. Njesem dost sečtělý, abych ocenil všechny zmínky či narážky na slavné spisovatele a jejich díla, potěšily mne spíše setkání s prominetními osobami státu Izraele. Po přečtení poslední strany ve mne zůstalo takové zvláětní prázdno, a i když jsem si jist, že ostatní knihy od Oze a jiné knihy podobného ražení pravděpodobně nikdy nebudou mou volbou, tak se k Lásce a tmě pravděpodbně za pár let vrátím.
Lásce a tmě dlužím už drahnou dobu komentář. Bezpochyby si ho zaslouží. Co mám ale psát? Že se jednalo o mou první knihu od Amose Oze a od té doby jsem přečetla nezanedbatelnou část jeho díla a hodlám pokračovat. Že jsem se s tou „bichlí“ vláčela k Jadranu a samozřejmě každý den na pláž, čemuž odpovídalo mé poněkud nerovnoměrné opálení. Že jsem ji přečetla „jedním dechem“, prožívala bolesti i radosti spolu s autorem, a to s intenzitou, kterou nepamatuji. Že osobitý pohled na vznik státu Izrael a život v něm mě silně oslovil, stejně jako rodina Klausnerů. Že zůstane v mé paměti i v mém srdci, dokud mě nenavštíví Alzheimer. Nic naplat. To se nedá vypovědět, to se musí zažít/přečíst.
Určitě kvalitní a poučné literární dílo, které čtenáře obohatí, místy ale rozvleklé a opakující se. Od jisté chvíle jsem měl pocit, že se už nic nového nedozvídám.
Nejdřív jsem měla problém se do knížky plně ponořit. Někdy mi přišel děj podivně přeházený, nesouvislý, autor skákal sem a tam, někdy měnil vypravěče, místy se opakoval...
A pak se mi nějakým nenápadným, nevtíravým a pro mě zcela záhadným způsobem, dostal pod kůži. Každý den, kdy jsem brala knihu do ruky, měnil se pro mě tento obyčejný úkon pomalu v rituál. Zklidnila jsem se, přestala vnímat okolí a přenesla se do Izraele, do Amosova světa, dětství, dospívání, do jeho myšlenek.
Pořád ještě nechápu, jak se mu to povedlo, že jsem nemohla nakonec přestat číst a strašně jsem litovala, když jsem otočila poslední stránku. Cože? To už je jako konec? No to néééé.
Vzpomínkový výlet do dob, kdy se rodil hebrejský stát a že to byl vskutku krvavý porod. Výlet do doby, kdy se chlapec musí vyrovnat s matčinou sebevraždou, mění se v muže a trhá veškeré své rodinné svazky. Utíká sám před sebou a jak sám autor přiznává - možná ještě utíkat nepřestal.
Vše podstatné asi řekl kokodaros. Já knize dávám 5 hvězd. Kniha ve mně zpočátku vyvolávala pochybnosti, avšak nakonec jsem velmi rád, že jsem ji neodložil - byla by to obrovská škoda. S touto knihou jsem se sám vracel do vlastních vzpomínek a vybavoval si své zážitky, a přitom prožíval ty autorovy. Hluboký vnitřní zážitek.
Pohled na jednu část dějin státu, jednu část dějin autora a jeho rodu... ale na každé stránce znepokojivé a strhující čtení.
Štítky knihy
Židé zfilmováno životopisné, biografické romány Izrael dějiny Židů ságy izraelská literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Příběh o lásce a tmě |
| 2010 | Černá skříňka |
| 2017 |  Jidáš |
| 2019 | Mezi svými |
| 2013 | Scény z venkovského života |
Kniha Příběh o lásce a tmě je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 146x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 62x |
| Chystám se číst | 278x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 3x |