kaja77 komentáře u knih

Krásná, čtivá kniha, přesně podle mého gusta :) Vyvážená směs historie, složitých rodinných vztahů, psychologie, nostalgie, tajemství atd. Zařazuji si ji do čtenářské výzvy 2024 - kniha s více než 2 perspektivami vyprávění . A musím pochválit tu fantastickou obálku. Povedla se maximálně. Jako by ji namaloval Paul Klee

11 02.02.2024

Nakonec jsem si to moc užila a bavilo mě to. Strávit ty přemoudřelé, naduté a učené debaty léčených pánů korunované znaleckým hodnocením žen, bylo pro mě z počátku náročné, ale zvykla jsem si, pak už jsem se těmi jejich teoriemi spíš bavila (zpočátku mě teda ty dobové názory na ženy poměrně popuzovaly, ale myslím si, že někteří "samečkové" budou o ženách podobně smýšlet i dnes). O horor jako takový rozhodně nešlo, snad nejvíce hororové byly v knize vybrané gastrozážiky např. tradiční kachní polévka czarnina, tzv.bílé nudle či gulášek že srdíček.... Líbilo se mi, jak umně do textu PANÍ spisovatelka vložila nádherný popis krajiny, přírody, ten podzim, ty barvy listí, mlhy a tak....... líbily se mi i pasáže, které popisovaly Mietkovy vzpomínky na dětství apod.

5 20.01.2024

Velmi mě zaujalo téma knihy. Lidé s rozhledem, vzděláním a zkušeností z ciziny, jako třeba Hedvika, to museli mít neskutečně těžké. Pozorovat to postupné vnášení krvavých sovětských metod, špinavostí, lživé propagandy apod. do společnosti, no neumím si to vůbec představit. Navíc ta likvidace opravdových hrdinů, charakterních, poctivých lidí např. letců RAF... Prostě strašné

4 14.01.2024

Líbilo se mi to. Byla to vyloženě oddechová detektivka a ty kulisy lužního lesa, mokřadů, vodních ptáků a celkově přírody, to bylo opravdu osvěžující. Krve nebylo v knize mnoho a i ten ostrý, v konečném důsledku smrtící hrot, nejdříve pečlivě opracovala příroda (bobřík). Doporučuji

19 09.01.2024

Všude možně jsem o knize četla, měla jsem tedy nepřiměřeně vysoká očekávání a realita mě docela zklamala. Hlavní hrdinka Marie byla strašně divná, taková komplikovaná, nesebevědomá, nespokojená, chvílemi ukňouraná, všechno rozebírala tak zvláštně a překombinovaně. Místy mi jí bylo líto, místy bych jí poslala k odborníkovi. Nechápala jsem proč nechala dceru ať s ní jedná a mluví tak, jak to Róza předváděla. Podle mě ta třicetiletá dcera byla zpovykaná a rozmazlená, sobecká, celý život zvyklá na to, že matka je tu jen kvůli ní. Brrr. Marii by pomohl parťák/přítel a hned by viděla svět růžověji. Róze chybělo z matčiny strany jasně vykolíkovat hranice. Byla mi extrémně protivná. Asi to tak vidím, protože jsem úplně jiná nátura, mám se celkem ráda i když paní Marie by určitě při pohledu na mou tělesnou schránku prodělala otřes, a i to mnohdy obdivované naprosté sebeobětování matek je mi dost cizí....

3 02.01.2024

Kniha s velmi velmi velmi pozvolným dějem. Hlavní hrdina je zde obdařen neobyčejně dobrým sebeovládáním a pravděpodobně ocelovými nervy -Ivarovu kritiku a neustále hodnocení by nesnesl jen tak někdo. Autorovi se mě povedlo tak vtáhnout náladou a atmosférou místa,že jsem skoro cítila chlad, teplo z kamen, vítr ... prostě jsem místy byla u jezera taky :) Každopádně to, co si z knihy odnáším především, je děsná chuť na pstruha. A to jakože fakt moc.

4 30.12.2023

To byla skvělá jednohubka. Nives zavolá veterináři kvůli churavé slepici a začnou se dít věci....knihu o extrémně léčivém telefonátu moc doporučuji.

1 29.12.2023

Bylo to velmi zajímavé čtení, téma mě zajímá a kniha mi pomohla rozšířit si obzory. Šulemovi v jeho zápasu a nejistotách, v jeho objevování světa a snaze učit se jsem moc fandila, celkem mě překvapila Gitty a její reakce ( přecejen si člověk ortodoxní židovskou manželku představuje jako naprosto chápavou, laskavou a podřízenou bytost a ona jednala jako mnohá žena ze skupiny gójů).

2 28.12.2023

V letošním roce moje třetí kniha o dětství, které je formováno alkoholem... Shuggie Bain, Andělin popel a teď Klub lhářů. Mě to čtení skoro až bolelo. V tomto případě byl rozdíl v tom, že rodiče dětem projevovali city a rodina nestrádala nedostatkem financí....ale ty matčiny stavy to prostě bylo silné kafe. Mě ty vyděšené holčičky, které byly dány na milost či nemilost matince, úplně rvaly srdce.

17.12.2023

Alena z příběhu byla tak neuvěřitelně nepříjemná, zlá, závistivá a nespokojená ženská, že mi z ní bylo úplně nanic. Knížku jsem celou dobu vnímala z pozice matky a úplně mi rvalo srdce jak byla ta osoba hnusná a nelaskavá k vlastním dětem, jak si na nich vybíjela svou naštvanost a pocit méněcennosti. Chudáci holky, chudák chlap. Jediné řešení pro děti z takového zázemí je rychle se osamostatnit. Zajímavý mi přišel popis situací z pohledu jednotlivých členů rodiny. Na střední jsem taky začala chodit v r. 1992 a velmi důvěrně znám i ten pocit že pizza je něco strašně drahého a zbytečného, něco pro lepší lidi, co si vůbec nemůžeme dovolit :) představa jít do restaurace jako rodina úplně sci-fi. dnes se tomu těžko věří.

4 09.12.2023

Moc se mi to líbilo. Fascinovalo mě, jak si talent u Ašera proklestil cestičku i přes nepříznivé podmínky. Vzhledem k tomu, že z bližší rodiny znám psych. onemocnění, mě velmi zajímal popis období, kdy se Ašerova matka zhroutila a to ubohé dítě se tak nějak proplétalo životem mezi pomocnicí v domácnosti a velmi zaměstnaným otcem... chudáček. Ale fascinoval mě popis jeho pozorovacího talentu, citlivost a estetika. Bylo to velmi příjemné čtení, které asi nebude zajímavým čtením pro širší publikum hlavně z důvodu méně děje.

1 27.11.2023

Moc se mi líbilo, že si čtenář musí příběh sám poskládat....část příběhu najde ve vyprávění staré Nellie, část atmosféry nasaje z dobového tisku, část příběhu je vyprávěná přímo. Pro našince byl celkem drsný ten rasismus v tehdejší společnosti, to co je považováno za rasismus dnes v ČR je spíše pocit soc. nespravedlnosti, dnes vůbec nejde o barvu pleti, spíše způsob života- tehdy to bylo vážně drsné jak člověka nepustili do nemocnice, do obchodu, museli jet zvl. výtahem apod. Myslím, že v tomto se společnost hodně posunula. Atmosféra osady Whistle Stop, všech těch lidiček černých i bílých, kteří v ní žili, tuláků, kteří se zastavili, kavárny, kde by člověk okamžitě zašel na smažené kuře a porci zelených rajčat :D atp. byla velmi vtahující a uvěřitelná. Moc jsem si to užila. Jen takový postřeh -velmi mě dojalo, jak Nellie přijala postižení svého syna... "Vždyť Albert byl od chvíle, kdy se narodil, radostí mého života. Na tomhle světě nikdy nežila čistší duše. A po letech, kdykoli jsem začala být trochu smutná, mi stačilo podívat se na něj. Já jsem musela každičký den pracovat na tom, abych byla dobrý člověk, a pro něj to bylo úplně přirozené. Nikdy neměl jedinou zlou myšlenku. On ani nevěděl, co znamená slovo zlý." Musím se podívat i na filmové zpracování.

8 21.11.2023

Toto je kniha podle mého gusta. Mě ta jinakost, ta dobrovolná " odloučenost" ortodoxního židovstva nepřestává fascinovat. Dnes už se tento svět dá najít leda v ultraortodoxní komunitě Židů v New Yorku či v Izraeli , ale i tam už pronikl moderní svět. Moc se mi povídky líbily... takové Povídky malostranské po židovsku.

11.11.2023

Byl to velmi zajímavý a zase takový jiný pohled na problematiku Sudet z jiné strany než jsme zvyklí..očima Němců. Velmi mě zajímal ten proces jejich naštvání, pocitu pokoření a postupného nadšení pro vůdce a jeho vizi světa. Knihu doporučuji, mě osobně rozšířila obzory.

5 05.11.2023

Knížka má pěknou obálku a odehrává se v Irsku, což je pro mě velmi atraktivní. Zbytek knihy tj. děj a osudy postav jsou pro mě tak předvídatelné, že asi navštívím živnostenský úřad a zřídím si věšteckou živnost. co mě celkem zaujalo, je skutečnost, že téměř každý irský autor ve své knize zmíní kláštery a jejich praktiky. Asi to veřejné tajemství a následné odhalení jejich skutečné činnosti v irech zanechalo takové stopy...

2 29.10.2023

Přání Milady, aby se nezapomnělo na její nadanou sestru Augustu bylo splněno. Lidé po více než sto letech googlí heslo Augusta Nekolova a zkoumají její obrazy. Autorka odvedla dobrou práci. Milada byla ženou nesmírně praktickou a věcnou (mé sympatie teda získala až když se stala učitelkou)... Augusta prostě umělkyně, idealistka. Jareš byl pro mě odporný sobec. Nikdy Gustu nepodržel, nikdy ji nebyl na blízku, když bylo zle. Prostě sobec. Kniha nabízí celkem zajímavé srovnání co všechno se během století změnilo např. v postavení žen, ve zdravotnictví, v soc. oblasti.

8 25.10.2023

Ta bída, špína, chlast, vlhko, zima, umírání jak na běžícím pásu, krysy, kýble plné splašků, hlad, děcka bez bot, mimina s cukrovanou vodou místo mlíka a nevím co ještě, to všechno bylo strašlivé a vyvolávalo to ve mě pocity úzkosti ... ale co si v souvislosti s touhle knihou asi zapamatuji napořád bylo to loupání jablka panem učitelem a slupka z jabka jako odměna pro vítěze soutěže, na které mlsně visely oči všech kluků ze třídy, . Tohle mě fakt dostalo. Taková strašná bída. A dnes, kdy se máme tak dobře, si někteří stěžují že prý "Česko proti bídě" ha, ha ha

16 20.10.2023

To bylo tedy slušně ponuré čtení - nálada knihy odpovídá dost přesně obálce. Líbilo se mi jak kapitolu knihy vypráví svýma očima Unni a kapitolu Kåra. Nejvíc mě asi zasáhl vývar z hýla a ta děsivá bída, ve které Unni s rodinou přežívala. Kåra byla nebezpečný šílenec a nedokázala jsem ji chápat nebo litovat ani chvilku. Brrr. Celá kniha je typický seversky ponurá, i ten popis krásného lesa, mechu a přírody vyvolává pocity šera, vlhka a mlhy.

6 14.10.2023

to jsou totálně nádherné obrázky. já i náš syn jsme se nad těmi obrázky přímo rozplývali. ono se tak dá krásně s dítkem pokecat o tom které zvíře kde jak a proč spí ... velmi doproučuji

1 09.10.2023

Amor Towles patří mezi mé oblíbené autory. Jeho kniha Gentleman v Moskvě pro mě zůstává nepřekonána, ale malý chytrolín Billy mě chytil za srdce :) charakterní Emmett jakbysmet a Sally člověk prostě musí fandit, taková prima slečna...no a ti ostatní v příběhu to zajímavě dokořenili :)

1 30.09.2023