Mě se Klára, její způsob přemýšlení, její laskavost a oddanost moc líbila. Bavilo mě dešifrovat jaké situace vidí a jak je popisuje, jak si věci vysvětluje. Neumím si představit, že bych takového kamaráda odložila do komory nebo na smeťák.... vždyť to mělo skoro duši
Tak tahle kniha povídek byla pecka. Bylo to geniální čtení plné hořkých a osamělých, místy intenzivně depresivních pocitů, ale třeba ty dokonalé zápisky a postřehy starého cynika, byly plné humoru, ironie a dokonalé logiky, kterou jsem naprosto chápala a strašně mě to bavilo. Knížku jsem už bohužel nesehnala, vyšla velmi dávno a sama sebe jsem překvapila, že jsem jí přelouskala v naprosto nepohodlném digitálním archivu na PC monitoru, v dávkování povídečka denně :D napomáhala mi délka povídek, rozsáhlý román by se takto číst nedal. Pro mně je Kjell Askildsen wow objev
Text na mě působil strašně jednolitě, takový monoblok. Hrdinka buď šmírovala starou matku nebo ke šmírování nabírala síly v přírodě na chatě. Jakože čekala jsem nějaké děsivé tajemství z dětství, cosi temného a v podstatě nic extra příšerného jsem nezaznamenala.. možná mi něco uniklo, ale neměla jsem pocit, že by jí rodiče nějak extrémně ublížili. Johana byla od dětství přehnaně hypersenzitivní taková zvláštní, divná, po návratu do rodného města posedlá, bláznivá a umanutá až naháněla strach a člověk netušil, co může provést. Přišla mi až psychicky nemocná.
Knížka ze mně vytáhla celou řadu emocí.... intenzivně jsem nesnášela Momu. Brrr bylo mi z ní opravdu nanic... sobecká, odporná bytost.. trochu mi něco napovídalo, že chudák neměla odkud brát, že jí samotné cit nikdo nedal....ale stejně pro mě byla odpudivá. A co teprve ti dva hnusáci ze stanu od jezera....mě bylo až špatně, když jsem o nich četla....Sympatie, a to jednoznačně, získala Jodie..byla prostě skvělá, obdivuhodná a přitom taky neměla moc kde brát.... Každopádně Glasgow a drsné týpky, žijící v něm, dokázal autor popsat vážně skvěle. Pro mě, která si žiju ve své bublince skvělých lidí, dostatku, pohody a tak... je ten život lidí typu Munga, Jodie, Hamishe tak astronomicky vzdálený. Přitom je to tak reálné, příbuzná učila před lety na ZŠ v Havířově a měla ve třídě žáky, kteří prý nikdy !!!! nebyli nikde mimo Havířov. Ani v sousedním městě. Rodiče jim nechtěli dát ani 50Kč na vlak, když se mělo jet na školní výlet do Beskyd...protože proč by tam jako měli jet. Nakonec jeli, několika dětem koupila jízdenky ze svého a tak šesťáci jeli poprvé vlakem a poprvé viděli hory.
Měla jsem to jako na houpačce.... chvíli mě kniha strašně moc bavila...přímo mě fascinovalo to viktoriánské pohřebnictví z různých perspektiv , ta neskutečná hmatatelnost smrti na skoro denni bázi atpod. Pak byly pasáže kdy jsem naprosto ztrácela pozornost, vleklo se to, jmena a příjmení mi splývala a byly i pasáže kdy jsem vážně přemýšlela, že to vzdám.pak mě to zas začalo bavit a tak nějak probíhal můj vztah s touto knihou. Každopádně autorka to z mého pohledu mohla trochu zkrátit....ta délka byla extrémní. Celkově bych řekla náročné čtení
Julie byla protivná, ukřivděná, zlá, škodolibá. Ve chvílích, kdy trápila nebo likvidovala zvířata, jsem byla naprosto znechucena. Každopádně sympatie ve mě vzbudila teprve ve chvíli, kdy byla důstojnou soupeřkou své paní tchýni, nedala se a vzdorovala. To jsem jí fandila. Stejně bylo šílené jak se kdysi sdílela domácnost.... uf. Na konci knihy ukázala nezlomného ducha a životnost, osvědčila se v těžkých časech. Kdo mi byl extrémně protivný byla paní matinka Růžička... sobecká a hypochondrická až běda.
Kniha se mi líbila. Celkem uvěřitelně popisuje život na tradiční vesnici, mezi sedláky. Do kapitoly 35 byl příběh poměrně plynulý, všechno šlo celkem hladce, popis přírody, hospodaření, do toho první vztah... skoro jsem začínala mít pocit monotonnosti. Pak ale došlo ke zlomu a knize to dost prospělo. Příjemné čtení
Chápu, že se kniha líbí a je populární. Já a tato kniha jsme se bohužel jaksi minuli. Obálka je pěkná, plná hmyzu, rostlin, ochočená vrána :D a nadšené recenze čtenářek, ale čtení mě prostě spíš nebavilo.
A to bylo čtení pro mě. Trocha starých časů, vztahů, život na vesnici... moc příjemné čtení na víkend. Každopádně to indiánské přísloví že člověka nepoznáš, pokud měsíc nechodíš v jeho mokasínách je pravda. Každopádně lidi měli tvrdý život...uf. Mě Marie vůbec nepřišla "zlá" mě přišla spíš hořká.
Spisovatelka je má oblíbenkyně, knihu jsem s radostí vyhlížela a nebyla jsem zklamaná. Akorát se mi četlo těžko přetěžko .. dneska člověk ví, co se dělo za 2.sv. války a sledovat všechny ty plány do budoucna, které hrdinové v knize měli v souvislosti s tím, co se na ně žene nebo spíše řítí. Člověk by jim nejraději radil utíkejte...ale jak jsem se dozvěděli ani ten útěk nebyl tak snadný. Každopádně autorka dokonale nastudovala kulisy a atmosféru dvacátých a třicátych let z přerovska, což bylo fajn. Zaujaly mě třeba detaily o odvážení odpadu z města a neochota obyvatel ( i movitých) uhradit poplatek...tohle se jaksi dodneška nemění. A potěšil doslov...jestli je to pravda, tak to je super
Dle anotace ke knize jsem očekávala příběh porodní asistentky, která se řízením osudu ocitla v bohem zapomenuté končině, čekala jsem lovestory a nějaký ten výjezd za komplikovaným porodem apod. Dostalo se mi mnohavrstevného vyprávění o lidech, zvycích, drsných zvycích, přírodě a vůbec o Švédsku před sto lety. Čarokrásné popisy přírody a vůbec náladu ročních období spisovatelka umí podat mistrně jako malíř....ach. trocha představivosti a človek viděl krajinky v mlžném hávu. Kniha je vhodná spíše pro náročnější čtenáře, příběh je vyprávěn velmi poklidně, člověk chce číst co Hilevi, jak se jí vedlo v manželství a ono se sem tam objeví střípak, který je třeba si poskládat do celkové mozaiky, kniha obsahuje i poměrně dost popisných pasáží, další koplikací je více postav, které mají severská jména a našinec může mít v hlavě zmatek, oblíbené jsou střihy v ději, v čase, občas je třeba přemýšlet kdo je zrovna vypravěčem atp...
Má letošní volba na dovolenou. Stránky ubývaly rychlosti světla:) přečteno jsem měla za dvě odpoledne na pláži. Čtivá kniha, zajímavý příběh... prostě jak to člověk od p.Mornštajnove očekává a jak je na to od ní zvyklý. Líbila se mi ta "ptačí linka"osvěta -okénko z přírody. Zaskočily mě teda nad ty stejné prodavačky v sámošce dnes i v devadesátkach...to už asi byly v důchodu, ne?
Kniha je přesně podle mého gusta. Mám moc ráda knihy,kde se dozvím víc o židech a jejich kultuře. Hlavní příběh se odehrává po II.sv.válce ve sběrné vesničce pro přeživší židy, kteří postupně čekají na přesun do Izraele. Do této vesničky omylem úřady pošlou i Heinricha s matkou, průšvih je v tom, že jsou německé národnosti. Jak se německý chlapec zbavil naučených (do hlavy natlučených) předsudků vůči Židům a jak židé poznali že nejsou všichni stejného zrna, co všechno společně zažili, poznali, uvědomili si....o tom je kniha Říkali mi Gojele. Moc krásný, dojemný příběh, vřele doporučuji
Knížka mě prostě bavila. Velmi mě bavila, možná i tím, že si něco z popsaného pamatuju? Třeba to, jak jsem jednou s rodiči byla v Ostravě na té slavné burze :) bylo tam neskutečně lidí, kteří se tlačili a strkali a mamka nám ze ségrou koupila aršík samolepek, na kterém byla šmoulí abeceda. Pro nás jakože wow. Pamatuji si, jak někdo z tátovy práce přivezl z Maďarska halenku, kterou pak máma nosila jakože na parádu. Každopádně Alma její zvláštní povaha, pohled na věc, intuice, taková povrchnost, věcnost a v podstatě celé její uvažování mě fascinovala. Kdyby Alma byla mladší, věřím že by dneska měla říši alá Agrofert:)
Kniha se mi líbila, až mě překvapilo, že jsem se na konci dojala... a to se považuji za poměrně racionálně založenou. Každopádně oběmma bratrům jsem moc fandila.
V Tallinu jsme byli, hlavně v historickém centru je to tam jako kulisa k tomu příběhu. Z počátku se mi příběh moc líbil, postupně mě ale umořilo to množství postav roztodivných jmen a já se těšila až už to budu mít za sebou.
Edice Tvář je většinou zárukou toho, že se mi kniha bude líbit. Četla jsem cca 11/20 knih z téhle edice a vždycky super. Kniha Hody mě bohužel nějak speciálně neoslovila. Nevím, zda to je věkem nebo tím, že nejsem ten "starousedlík" a tudíž nechápu co praví starousedlíci chápou? Asi bych také nakonec byla z těch, kdo v době hodů odjede na víkend z domu :) představa té víkendové dechovky a ovíněného juchání není nic pro mě :D Z celé knihy mám především zcela přízemní chuť na řízek a koláč, které knihou dokonale prostupují. Až jsem si říkala, jestli si ještě po tom víkendovém maratonu ten koláč dají s chutí. Koláče byly všudepřítomné. Zaujala mě ještě pasáž o tradičním dědění krojů o propracovanosti vyšívky, velmi pochválit musím i jemnou, až takovou něžnou výtvarnou stránku této knížky.. ale jinak to je prostě letní lovestory jinocha připravujícího se na vysokoškolská studia v daleké Praze.
Zajímavá cesta Ruskem dvacátého století, poznáme tak trochu záhadného a geniálního Lazara Lindta, a "jeho" ženy... tj. Marušku Čaldonovou, choť Galinu a vnučku Lidočku. Skvělé čtení pro čtenáře, kterým nevadí skoky v čase a vyprávění z různých perspektiv.
