kaja77
komentáře u knih
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Kniha mě zaujala, je poznat, že autor je básník, jeho intenzivní vnímání situaci, pachů, hry světla..velmi citlivý člověk. Já jen nemůžu pochopit, proč se člověk, který zažívá tak těžkou šikanu nedokáže svěřit. Matce, učitelce... jakože opravdu reálně mají děti pocit, že si to zaslouží a musí to vydržet? Velmi mě zaujala i ta myšlenka o vzpomínkách...je to fakt pravda, že každý ze zúčastněných si věci pamatuje po svém, zaměřuje se na jiné detaily, určité věci zase vytěsní... Každopádně jen pro upřesnění...autor je citlivý básník, proto si asi nedokáže představit, že by pracoval v továrně... ale třeba pozice jeho matky v té "čisté montáži" je naprosto VIP dělnická pozice, jedná se o naprosto odbornou práci, jako třeba kardiochirurg, kde člověk získává zkušenosti léta a je obtížně nahraditelný...firma by zrovna tyto zaměstnance nepropustila...to je něco jako firemní poklad. Manažera nahradíš, řidiče nahradíš, účetní taky, ale nenajdeš jen tak někoho kdo dokáže to co matka autora...
Spinoza z Trhové ulice
Isaac Bashevis Singer
Knihy I.B.Singera jsou moje srdcová záležitost. V této sbírce povídek jsem zažila mimo jiné skvělou expedici do zapadlé vesnice Kreševo u řeky San, a kniha mi dala přesně to, co mám tak ráda popis všedního života, zvyků a vztahů mezi lidmi v židovské osadě, ve světě, který už dnes neexistuje, o kterém už se můžeme jen dočíst a to především u Singera :)
Café Groll
Jan Štifter
Já mám ty štifterovy knihy prostě děsně ráda. To se tak skvěle čte. Přišlo mi ale že to téma mělo mega potenciál, klidně bych četla o Rudolfovi, Salomene a Anně dál a dozvěděla se víc. Každopádně za mě bezva čtení.
Kočičí životy
Eda Kriseová
Neskutečné co někteří lidé museli prožít....moc zajímavá kniha plná nových informací
Vlak do Samarkandu
Guzel Jachina
Když já nevím co vlastně napsat. Kniha mě obohatila po stránce nových historických znalostí, velmi mě zaujal doslov za knihou, kde člověk zděšeně zjistí, že autorka pečlivě čerpala z hist. pramenů. Dalším obohacením pro mě bylo googlit si města na trase vlaku...ta rozlehlost Ruska je neuvěřitelná...všechen ten Babylon lidských kmenů, náboženství a ras.... Na druhé straně jsem čtení dost těžko snášela, do čtení jsem se nutila, ty osudy ubohých děti se mě neskutečně dotýkaly. Malý Kukačka nebo ten Dějevův stín Zegrejka...to člověk čte s bolavým srdcem. Co si z knihy odnáším je otázka jak bych se v obdobné situaci chovala já..rodiče odkládali děti, opouštěli děti ve vesnicích jako slabší články...co bychom dělali my, já? Je to prostě šílené, celá ta doba byla šílená, zrůdná.
Barva nachu
Alice Walker
(SPOILER) Kdysi jsem viděla filmové zpracování této knihy, nadchlo mě a moc jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu. Na knihu jsem hooooooodně dlouho čekala, vydali ji znovu až v r. 2024. A čtení jsem si vyloženě užila. Po celou dobu jsem naprosto fandila Celii a prožívala s ní všechny její mizérie dětství a mládí, její postupné nabývání sebevědomí, spokojenosti a objevování sebe sama. Je neskutečné, že život může dělat i takové legrácky jakože si ten hrozný pan _ a Celie nakonec budou spokojeně povídat a šít na terase..
Osudová léta
Marie Lamballe (p)
Vzhledem k tomu, že jsem první díl knihy četla před rokem a půl, tak jsem si z počátku horko těžko vzpomínala na postavy. Nakonec jsem to přečetla, ale cosi tomu chybělo a mnohé tomu nadbývalo :) Přišlo mi škoda, že autorka víc nerozvinula onu Světlaninu linku a její návrat ze Smolenska apod. Ale jo, celkově je to příjemné relaxační čtení
Mateřské mléko
Nora Ikstena
Kniha mě velmi zaujala. Lotyšsko je pro nás neprobádaná země a tak jsem velmi uvítala tuhle skvělou exkurzi. Každopádně život s psychiatricky nemocným člověkem je velmi náročný. Dcera z tohoto příběhu byla naprosto skvělá, obdivovala jsem ji.
Ibka
Petra Braunová
Moc se mi líbila část knihy popisující dětství Petry... pořád jsem čekala, že se výhybka příběhu přepne a podrobně se seznámíme s osudem otce i matky během války...a ono to proběhlo spíše v náznacích. To podrobnější odhalení osudů rodičů mi tedy v knize trochu scházelo. Ale ano, celkově to bylo moc fajn. Pro mě jako matku, byl naprosto nepředstavitelný postup matky Petry - tj. nechat své dítě celé prázdniny v tak nelaskavém prostředí i přesto, že věděla, že se dcera trápí, že chce domů, že na ni nejsou hodní... bylo to pro mě moc náročné to "pobrat". Knihu si zařazuji do čtenářské výzvy 2024, kniha kde někdo zabloudí nebo se ztratí...
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
V podstatě každá povídka v knize mě zaujala, každá byla krásná, zajímavá, téměř až poetická, místy jsem byla až dojatá. Tvorba p. Štiftera, jeho sloh, volba slov a celková atmosféra v knize je vyloženě "my cup od tee". Autorce obálky velký potlesk. Prostě krása.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
Jen tak jsem se pustila do knížky, která má sympatické shrnutí obsahu a vysoké hodnocení od čtenářů a po přečtení jsem s úžasem zjistila, že se mi kromě příjemného čtení dostalo i poučení o poválečné historii, o tom, jaké věci se děly a trvalo celé desítky let, než se o nich dozvěděla i širší veřejnost. Masakr na Švédských šancích mě šokoval. Neměla jsem tušení. Grafik, který navrhnul obálku knihy, by měl dostat za uši a za trest jít do kouta. To se mu nepovedlo.
Přitažlivost pádu
Noel O' Regan
Souhlasím s komentujícími níže....bylo to fajn čtení. Jako bonus úchvatná irská příroda v tak realistickém popisu, že jsem to během čtení viděla jako film. doporučuji najít si místa zmíněná v knize i na googlu a kochat se... prostě krása, nádhera krása :D
Kejklíř z Lublinu
Isaac Bashevis Singer
Nezáleží na tom, kým zrovna Jaša byl (když byl kejklíř a záletník, jel na 100 procent, jakmile se z něj stal kajícník tak jím byl stejně naplno, se vším všudy). Jinak kniha je krásnou exkurzí do židovského světa, tentokrát i do jiných společenských vrstev než bývá u Singera obvyklé (zlodějíčci, podvodníci, temná část Warszawy plná lehkých ženštin apod.) ten popis nočních ulic v té pochybné čtvrti byl dost věrohodný, asi jsem cítila i ty splašky. Celou knihu jsem poměrně dost litovala jeho hodnou, schopnou, samostatnou, oddanou a věrnou manželku Ester, té mi bylo velmi líto. Takové třeštidlo si vzala a tak trpně to snášela. Chudák
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Knihy p. Soukupové mám moc ráda, vyhovuje mi styl jakým píše, baví mě vyprávění, kdy spisovatelka nabízí pohled na stejnou situaci různými postavami. V této knize byly mé sympatie, veškeré pochopení a soucit věnován hlavní postavě Veronice. Asi je to tím, že jsem stejně jako ona ta sendvičová generace, která má jednak děti i rodiče. I ty přijímačky na střední jsme loni absolvovali. Mě bylo Veroniky tak líto, když se na ní všechno valilo. Její paní matka byla neskutečná, to měl člověk až husímu jak to bylo nepříjemné. Výčitky, obviňování a výčitky, komentáře a výčitky. Přiznám se, že jsem měla celou dobu hrozný strach, že přijde i problém s manželem....ale naštěstí ji spisovatelka ušetřila. Knihu si zařazuji do čtenářské výzvy 2024, kniha, kde postava pracuje v knihovně.
Na kuchyňské frontě
Jennifer Ryan
Jakože jo... kniha se četla rychle a snadno, jedná se o takový holčičí román odehrávající se v období II. sv. války, s poměrně předvídatelným dějem, místy úsměvnou naivitou aktérek a hromadou "levných a provizorních válečných receptů" . Např. mě pobavil recepis na Zeldin nákyp, kde kuchařka v záchvatu válečné nouze použila 2 lančmíty a maso ze čtyř divokých pečených holubů :D Jakože v recenzi se teď tvářím velmi nad věcí, ale nakonec jsem celkem fandila Zeldě v jejím boji o místo na slunci a také Nellie. Co musím autorce přičíst ke cti jsou celkem reálné figury, upachtěná Audrey, narfněná Gwendoline, nesmělá Nellie i bojovná Zelda určitě někdy někde po světě běhaly a působily dost reálně. Četla jsem i autorčin předchozí román "Sbor chilburských dam" a v této knize jsem našla dost společných až stejných prvků, až by mohly knihy splývat v jednu. Každopádně zařazuji si knihu do čtenářské výzvy - kniha odehrávající se za války.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Kniha se velmi dobře četla, bylo v ní pro mě mnoho zajímavého a nového z historie. Taková příjemná forma, aby člověk pochopil jak to asi mohlo být se sudetskými Němci v průběhu času (jejich nadšení pro Hitlera, nadšení pro německou otázku a pak jejich postupné prozření a nucené odstěhování jako "trest").
Děti nade vše
Delphine de Vigan
Knížka byla velmi čtivá, téma velmi aktuální. Shodou okolností se mi na FB denně nabízí videa, kde nějaká američanka natáčí své dítě od doby,kdy začalo ochutnávat první jídlo. Předpokládám, že chce ukázat, jak její dítě dostává pestrou stravu. Kniha mě inspirovala profil toho miminka v jídelní židličce zkoumat víc...no, přemýšlím, proč se zrovna na tohle lidé se zájmem koukají... krásné miminko, jídelní židlička, talířek rozděleny na 4 části a v každém videu vždy holčička dostane barevné jídlo. Fanoušků má spoustu...nevím co je zajímá, snad to,že je holčička krásná, že jí sama, nebo snad co si vybere k jídlu jako první(ovoce, vajíčka,lívanečky), někdy se legračně upatlá atp.... je to vážně hodně zvláštní že tohle miminko už x měsíců jí před kamerou. Co si bude holčička myslet až bude brát rozum...
Jákobův žebřík
Ljudmila Ulická (p)
Čtení mě v podstatě bavilo. Místy mě bavilo velmi a místy jsem měla trochu problémy udržet čtecí pozornost. Každopádně zajímavé, přínosné, poučné a rusky šílené... ubohý Jakov. Doba v níž žil byla prostě neuvěřitelná až démonická. Jak ubohého Jakova ten režim semlel a on byl pořád tak uvědomělý, poddajný, hladový po studiu a informacích mě až dojímalo.
Samotářky
Barbora Šťastná
Krásná, čtivá kniha, přesně podle mého gusta :) Vyvážená směs historie, složitých rodinných vztahů, psychologie, nostalgie, tajemství atd. Zařazuji si ji do čtenářské výzvy 2024 - kniha s více než 2 perspektivami vyprávění . A musím pochválit tu fantastickou obálku. Povedla se maximálně. Jako by ji namaloval Paul Klee
Empusion
Olga Tokarczuk
Nakonec jsem si to moc užila a bavilo mě to. Strávit ty přemoudřelé, naduté a učené debaty léčených pánů korunované znaleckým hodnocením žen, bylo pro mě z počátku náročné, ale zvykla jsem si, pak už jsem se těmi jejich teoriemi spíš bavila (zpočátku mě teda ty dobové názory na ženy poměrně popuzovaly, ale myslím si, že někteří "samečkové" budou o ženách podobně smýšlet i dnes). O horor jako takový rozhodně nešlo, snad nejvíce hororové byly v knize vybrané gastrozážiky např. tradiční kachní polévka czarnina, tzv.bílé nudle či gulášek že srdíček.... Líbilo se mi, jak umně do textu PANÍ spisovatelka vložila nádherný popis krajiny, přírody, ten podzim, ty barvy listí, mlhy a tak....... líbily se mi i pasáže, které popisovaly Mietkovy vzpomínky na dětství apod.