julika komentáře u knih

Procházka uličkou Na plechárně je záplatou na bolavou duši. Chlapíci, kteří tu žijí mají takovou chuť k životu a odvahu být sami sebou, že se člověk nechá strhnout davem a všechny ty dny chce prožít s nimi. Je to jízda. Tak se držte! ;-)

"Mac by podle mě moh bejt prezidentem Spojených států, kdyby mu vo to šlo,"prohlásil.
"Co by z toho měl, mi pověz?" zeptal se ho Jones. " V tu ránu by měl po srandě."

14 23.02.2022

Některé knížky bolí. Přitom jsou tak krásné... Ale znovu je číst nemohu. Mé srdce by nešlo jen tak utišit, jako se o to snažím celé dopoledne.
Nelituji, že jsem si ji přečetla. Naopak, tato kniha mi dala hrozně moc. Občas jsem se až styděla, protože to, jak se Lillian rozhodla strávit vyměřený čas chtělo pořádnou odvahu a sílu. Ne každý ji má. A ona to zvládla! Žila svůj život, podle sebe, nemusela skládat někomu "účty ", něčeho litovat, prostě žila. Obětovala tu větší část života, za tu menší, riskantnější, ale opravdovější.
Pevně věřím, že bych se rozhodla stejně, ale v okamžiku uvědomění si své smrtelnosti a blížícího se konce by člověk smlouval i o jediný den. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí...
"Mám pocit, že jsem mezi lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Aspoň tak jednají. Chrání svůj majetek a utrácejí tím svůj život. "

12 02.07.2018

Takové přátelství mohou mít mezi sebou asi jen muži a kdybych jím byla(jakože nejsem), bylo by to mé velké přání... Stále věřím, že mít rád je víc než milovat a jakmile dojde na lámání chleba, přátelé jako Robby, Otto a Gottfried prostě zůstanou ať se děje co se děje.

11 30.01.2019

Dobře, dobře,tak já se přiznám. Mám ráda růžovou, zamilovala jsem se do dona Michaela a těch pět hvězd dávám protože mě starý don "přesvědčil", že jinak to nepůje. :-D

A hoši, sice se teď asi vaříte v kotlíku, ale moje ❤️ jste dobyli!

10 16.03.2021

Úplně obyčejný kus papíru ležící na stole a k jakému skvostu mě dovedl!
Pro mě to byla knížka, kdy jsem si alespoň na chvíli připadala, že v tom nejsem sama, že je normální, občas nevědět, co od života chtít, hledat se a být za "ňoumu ". Ed si mě získal, protože byl obyčejný, pardon, měli jsme si to myslet podle jeho práce a využití volného času. Přitom to vůbec nebyla pravda. Líbí se mi tito "obyčejní " lidé, protože mě pokaždé překvapí svou laskavostí a vůbec nezáleží, jaké mají vzdělání nebo kde pracují. Věřte mi, sem tam se najde někdo, kdo Vás ocenění a v duchu obdivuje! :-)

10 24.11.2017

Myslím, že jsem právě našla knihu, která semnou "poroste". Těším se, až ji znovu budu číst za 10, 15, možná 20 let a jak se i moje vnímání a postoj k životu na zemi bude měnit.

Sinuhete, ať jsi došel nebo nedošel do své západní země, klaním se před tvým uměním!

"Náš život byl dlouhý a jeho radosti byly mnohé, ale daleko největší radost jsi nám způsobil ty, Sinuhete, když jsi k nám přišel po řece, ačkoliv jsme již byli staří a osamělí. Proto ti žehnáme a nesmíš se rmoutit nad tím, že nemáme hrobu, jeť marnost všeho jsoucna veliká, a proto bude snad pro nás lépe, když zmizíme v nicotě, abychom již nepoznali úzkostí a nebezpečenství dlouhé cesty do západní země".

9 09.11.2020

Tak teď nevím, zda jsem si já našla knihu nebo kniha si našla mě, či jak jsme se k sobě nakonec dostaly. Vím totiž jistě, že o ní v hodinách literatury nepadlo ani slovo. Škoda.
Člověk by si řekl, že už toho o válkách a umírání bylo napsáno tolik, že máloco by ještě dokázalo všechny ty hrůzy přebít.
Zdaleka ne. Je tu totiž ještě příběh Johnnyho - obyčejného kluka, který sice přežije válku, ale už ne jako člověk.
Ješte teď mě převelice trápí vědomí, jak mohl lékař dopustit, aby se na někom tak strašlivě provinil...
To zoufalé volání a nikdo nevidí, neslyší a vy jediní to slyšíte a tak moc byste si přáli pro něho něco udělat...

"Po každém neúspěchu cítil v kříži a v žaludku, jak lapá po dechu.
Věděl, že pláče."

8 25.06.2022

Můj třetí Remarque, který mě zavedl do lisabonského přístavu.
Pozorovala jsem loď a kdosi zamnou přišel. Nechtěl být sám, podělil se semnou o příběh.
A ten příběh u mě zůstane tak, jak to bylo.
To je to nejmenší, co mohu udělat....

"Viděl jsem ho odcházet ulicí, kufr v ruce, ubohá postavička, obraz věčného paroháče a věčné veliké lásky.
Ale což člověk, kterého miloval, mu nepatřil daleko více než galerii stupidních vítězů? A co nám skutečně patří? Nač tolik povyku pro něco, co jako to nejlepší je propůjčováné jen na jistý čas, a proč tolik řečí o tom, zda nám to patří více nebo méně, když liché slovo "patřit" přece jen znamená: objímat vzduch?"

8 10.08.2018

"Přečti si to," říkali mi.
"Je to sranda," říkali mi.

Jo jasně, ta vidina hédoniků co si jen užívají a nic na světě je z jejich tempa nevyruší je lákavá. Tak proč se aspoň na těch pár stránek nesvézt s nimi, nestát se součástí téhle bandy povalečů a na chvíli neupustit páru? Protože oni fakt žili! Sice ne nějak příkladně, ale nemyslím, že by na smrtelné posteli něčeho litovali.
Jenomže všechno krásné jednou končí a tak se s vámi - bando loučím!

7 02.10.2021

"Tady začíná hrůza!"

Vřele doporučuji, ještě teď mám pocit,že na mě strýček Cyril v noci civí!

Knížka se zvláštním názvem, ale co to jen znamená...?
Po dvou dnech čtení už VÍM. A jsem ráda, že VÍM. Zdá se, že jsme si s Esther padly do noty. Řádila jsem s ní v NY a neopustila ji ani když přišlo rozčarování. Bohužel i to občas přijde.
Velice citlivě napsané, ale je tam i něco, co mě jako člověka moc bolí.

"Ale úplně jistá jsem si tím nebyla. Vůbec jsem si tím nebyla jistá. Jak jsem mohla vědět, jestli jednoho krásného dne - na škole, někde v Evropě, prostě kdekoliv - ten skleněný zvon zase nesjede dolů, nepřidusí mě a nezkreslí mi pohled na okolní svět?"

6 27.12.2020

Opravdu hodně čtivá kniha, kterou bych doporučila už jen kvůli tomu, aby si lidé nezahrávali, protože: "KAŽDÝ ČLOVĚK NA SVĚTĚ SE MŮŽE STÁT ZÁVISLÝ NA LÉKU NEBO LÁTCE OVLIVŇUJÍCÍ PSYCHIKU" a není nic bolestnějšího než vidět, jak se takový člověk stává "otrokem" a droga "pánem".

P.S. Po přečtení My děti ze stanice Zoo jsem si byla jistá, že mě už žádný z feťáckých příběhů nepřekvapí. Omyl, Richard, "experimentátor"mě bude strašit ještě hodně dlouho.

6 08.11.2020

"Kdybych teď přišel o život, postrádalo by mých dosavadních sedmadvacet let smysl."

Ty jo. Vrabčák...Pro mě muž, kterému bych se v našem pozemském světě vyhýbala, nicméně jsem ho hned nezavrhla.
Sama vím, jak beznadějné je prohlížet mapu a vědět, že "Afrika", náš sen, nemá šanci se vyplnit. A člověku to je tak líto...

Hodně síly, Óe! A děkuji za Tvůj vybojovaný epilog! ;-)

6 02.11.2020

Z tohodle mi není dobře. A nevím, jak dlouho ještě nebude...

6 23.04.2020

Tak upřímně, začátek se mi četl hůře, (já prostě ty modely letadel, manévry atd. neznám), ale to asi vůbec nevadí, protože mně ti kluci stejně přirostli k srdci a každou další stránkou víc a víc... Neuvěřitelné,inspirující,nezapomenutelné! Knížka na celý život. :-)

* "Já za tebou přijdu ještě jednou sám. Pro mě ses nezměnil. Já tě vidím pořád stejnýho a budu tě tak vidět, Hezounku."

6 21.12.2019

Velký čtenářský zážitek a upřímná radost během čtení!
Obdivuji Holdena a všechno na něm - jeho názory, životní postoj, (nechuť k postarším týpkům se špatně zavázaným županem). :-DD a....Wau! To, jak mluví o nás holkách či dětech a žitném poli, z toho cítím, že je to nesmírně dobrý člověk. Bohužel vnitřně zlomený a nešťastný - a já s tím nemohu nic dělat. :-(

P.S. Holdene, na rande s Tebou bych šla fakt ráda!

„Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta
malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a
tisíce malejch dětí a nikde nikdo – jako nikdo dospělej – kromě mě. A já
stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím
chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout – já jen jako, že když
utíká a nekouká kam, musím se já odněkud vynořit a chytit ho. A to bych
dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím,
že to je šílenství, ale to je to jediný, co bych dělal doopravdy rád."

6 07.11.2019

Steinbeckova Perla je skutečná perla. Upřímně, kdo dosud nepolíbený jeho tvorbou by si ji vybral? A v originále?

Ohromně lidská novela, popisující, jak může být život těžký a nespravedlivý. A především, že jsme všichni "jen" lidé, dělající chyby, za které draze platíme. Občas až nesmyslně draze.

SPOILER
Autor měl jistě daleko víc životních zkušeností a jakýsi nadhled než mám já za tu dobu co jsem na světě. Nicméně nechápu, proč svým hrdinům vymyslel takový konec. Kdo by se nechal dobrovolně ošidit a spokojil se se zlomkem ceny? Naopak, Kino jednal správně, svým rozhodnutím neprodat perlu na prvním možném místě a prvnímu zloději ukončil éru těchto podvodů, se kterými se potýkali jeho předci a lidé.
Jenomže tak to autor nechtěl. Podle něho by bývalo lepší hned prodat perlu (nechat se okrást) ještě být vděčný a pokračovat tak v historii ponižování a okrádání jako dosud.

6 06.08.2019

Čtyři dohody... Na doporučení své bláznivé, srdečné kamarádky s rudými vlasy. :-)
Ráda bych si vzala všechny čtyři dohody k srdci a žila podle nich, protože opravdu věřím, že mohou dopomoci ke snadnějšímu a šťastnějšímu životu.
Po přečtení jsem si řekla, že je začnu používat. Bohužel jsem zjistila, že pokud budu chtít pracovat ve zdravotnictví, nikdy je nebudu moci plně aplikovat...Nebrat osobně neoprávněné výtky pacientů a nemoci se bránit? Už jen za tohle ve mě roste tmavé semínko... Nevytvářet domněnky, to jde těžko, když se na vás někdo dívá s nedůvěrou. Dělat vše jak nejlépe dovedu? Vždyť i ti pacienti to vědí často lépe jak co dělat. A nehřešit slovem.. Jde to těžko, ale nechci se o tu cizí zlobu dělit. Jen doufám, že tito lidé třeba zjistí, že sestry - žákyňky na ten pokoj přišly s dobrým úmyslem a možná, že i ten bude brzy pryč.

Daší z knih, která mi div nezlomila srdce...

"Kdybychom se náhodou potkali," řekl, "víš, náhodou, jako se lidé potkávají, ve vlaku nebo na ulici - co si řeknem?
Lucy se na něho dojatě usmála. "Já....., já myslím, že bychom řekli ahoj, "pravila.

6 24.02.2018

Občas se má mysl vrací do minulosti a předhazuje mi okamžiky, kdy jsem něco udělala špatně nebo mohla udělat a neudělala, někomu ublížila....Pořád mě to tíží a jednou jsem si řekla, že nebudu dělat nic. Ani dobré věci, protože ty se mi občas vymknou a dopadnou neslavně. Těch hříchů už mám jistě tak dost. No a potom se ke mně dostal úplně jiný úhel pohledu.
"Proč se donekonečna obviňovat? Chyby a prohry přece k životu patří! Prostě se zvedni a běž dál."
Na knize nejvíce oceňuji upřímnost a otevřenost. Našla jsem tam i odpovědi na věci, se kterými jsem si nevěděla rady, rozum byl na ně krátký. Jistě to není ničím podložené, protože každý věří tomu, čemu věřit chce a jsou to myšlenky subjektivní. Ale mně se líbí a jsem s nimy spokojená!

6 31.12.2016