Johnny si vzal pušku

od:

Johnny si vzal pušku

Protiválečný román amerického autora, poctěný Národní cenou a filmově ztvárněný, rozvíjí tragický příběh amerického vojáka, který byl na konci první světové války těžce zraněn granátem a jako lidská troska procitá k vědomí, zakouší pocity zoufalství, hněvu i smiřování s osudem.

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29057/johny-si-vzal-pusku-29057.jpg 4.579
Originální název:

Johnny Got His Gun (1939)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Přidat komentář
pepa4081
09. září

Osud hlavního hrdiny je šílený a tragický a téma krutosti a nesmyslnosti války je potřeba neustále připomínat. Styl knihy mi ale bohužel vůbec nesedl. Vzpomínky na mládí mi přišly nezajímavé a takové typicky „americké“. Zaujala mne pouze epizoda s Ježíšem. Po zbytek knihy jsem se vyloženě trápil a nudil. Za mne:
Velmi neuspokojivé.

kalache
30. srpna

...protiválečný román - není nic výstižnějšího.Povinná četba na vojenských akademiích...

medlovice
02. srpna

Je snad tato kniha prokletá ?
Jsem další obět , další čtenář , který musí poznat bolest ?
Knihu jsem náhodou našla v Boršicích a měla z ní radost a pustila do čtení s chutí. Měla jsem ji rozečtenou. když jsem si poranila oční duhovku a už druhý týden jsem na neschopence. S poraněným okem jsem si užívala bolest, ale co to bylo proti tomu co protrpěl Joe , mám pořád ruce , nohy, vidím, mluvím , svobodně jdu kam chci a stejně jsem tu knihu dočetla i s jedním okem .Čtenář má rád utrpení a tady si ho každý užije dost a dost . Má vůbec smysl žít v takovém stavu ? A je to ještě život ?
Jsem velký fanoušek Metalliky a ten videoklip znám nazpaměť , vychutnávám si solo a vždycky mi vadilo mluvení do hudby. Už se na to dívám jinak, ten video klip není o kytarových riffech nebo dlouhých vlasech ale o boji o svobodu ducha o to co Joe ztratil a my zdraví si toho nevážíme.

Kopretina
12. ledna

Kniha pokládá otázky po smyslu žití, hranicích svobody a polemizuje o tom, co vůbec může vítězství/prohra/průběh války způsobovat ne u těch, co vládnou, ale u těch, kteří bojují za (svou?) svobodu. Dá se nezbláznit se z těchto úvah v těle, které má dvacetiletý hlavní hrdina?

Paulus.1987
14.12.2017

Ano, i v mém případě stála na prvním místě Metallica se svým klipem k písni One. Film samotný jsem zatím neviděl, ale knihu jsem po antikvariátech sháněl několik let. Považuji za tragické, že takovéto dílo, celosvětově uznávaný protiválečný román, byl u nás naposledy vydán téměř před 40 lety! Asi to má svůj důvod... ale to sem nepatří.
Ke knize jako takové nemám moc co dodat, jedná se vlastně o vzpomínky a vnitřní monology hlavního hrdiny, který je uvězněn na nemocničním lůžku prakticky jen ve své vlastní hlavě. Souhlasím s tím, že asi nejsilnějším okamžikem je ten moment, kdy si hlavní hrdina po procitnutí uvědomí, co z něj po výbuchu granátu zbylo...
Další slova jsou zbytečná. Pokud se Vám podaří knihu sehnat nebo ji zahlédnete v knihovně, sáhněte po ní.

tygřík2
01.09.2017

Po Jiskře života a Sofiině volbě kniha, která se mnou při čtení pořádně zamávala. Také jedna z těch, které už nikdy znovu neotevřu, protože na tenhle příběh se zapomenout nedá.

Atanone
29.05.2017

Knihu jsem četla před spoustou let. Zapůsobila na mě v několika rovinách a ve všech opravdu silně.
Jednak je to kniha protiválečná. Představit si,že by takto skončil někdo z mých blízkých je naprosto děsivé.
V další rovině jsou tu otázky kdy ještě má lidská existence smysl a kdy život ještě pořád stojí za to a kde je hranice,kdy to vzdát..Případně jak to vzdát,když fyzicky o tom nemůžete rozhodnout. Do jaké míry má smysl zachraňovat životy,pokud je to existence za takových podmínek. Otázky staré jako samo lidstvo,že? V tomto příběhu o to palčivější,že ten jediný,kdo má právo o svém životě rozhodnout,ho nemá ve svých rukou a nemá ani jak sdělit okolí,co by vlastně chtěl.
Mrzí mě,že tuto knihu nemám doma- ale na druhé straně si nejsem jistá,jestli bych si ji dokázala přečíst znova.

KLADIK
14.03.2017

V den kdy jsem si knihu půjčil jsem následkem úrazu přišel o několik článků prstů na rukou. Což mě docela psychicky rozhodilo. Obavy jak budu teď žít atd. Ani né v polovině knihy jsem měl ve své hlavě vyřešené. Ve srovnání s hrdinou knihy se mi vlastně nic nestalo. Snad všechna utrpení a strádání v dnešní době jsou malicherná s utrpením Joa. I ta má. Děkuji za tuto knihu a v mysli jsem pořád s hlavním hrdinou.

Petra21
23.02.2017

V reakci na předchozí komentář: pro mě knížka, na kterou bych moc ráda zapomněla, jak hrozný příběh to je. Prostě před takovou skutečností zavřít oči a malovat si beránka... což samozřejmě nelze, nelze být slepý. Naopak oči nechat otevřené, nezapomenout a sdílet závěrečné poselství. Vnímat hrůzné memento doby nedávno minulé. Nezapomenout a bylo by dobře na světě...

terka6725
24.05.2016

Knížka, na kterou nechci zapomenout. A taky, že na ni nikdy nezapomenu. Po dlouhé době dílo, co mě totálně vzalo.

Rup
10.12.2015

Úžasná pacifistická knížka. Kdykoli se do ní začtu, a že to není poprvé, jsem opravdu hluboce dojat, ačkoli úplně se všemi zde vyřčenými myšlenkami nesouhlasím. A nezapomeňte: hrdinové mlčí, za ně, lépe řečeno o nich, mluví ti co žijí. Ode mě za 10. Aha, tak za 5 a doporučuji.

hastings
20.04.2015

Prvotní myšlenka je hrozivá. Vylíčení děsivé, zvlášť v kontrastu jakési naděje až radostných okamžiků. Záhy přichází beznaděj a houpačka pocitů pokračuje. Oddech jen v okamžicích vzpomínání. Nakolik nás utváří touha po životě? Vzhledem k době vzniku díla jsem lehce benevolentní k velmi levicově laděnému tónu.

smnpka
03.03.2015

Hrozné pomyslet na to, že bych trávil zbytek života jen se svým mozkem. Ještě hroznější je to, že přece jenom má kniha oporu ve skutečném příběhu jistého majora.

pobijecmuch
02.07.2014

Doporučuji všem příznivcům válečných románů. Zfilmováno v roce 1971 režie Dalton Trumbo (Motýlek).

Dáma s hrnstjm
26.06.2014

Pokud bych měla knihu popsat jedním slovem, vybrala bych slovo "srdcervoucí." Nejvíc na mě zapůsobil moment, ve kterém si Joe uvědomil, že nemá ruce a už nikdy neobejme svoji přítelkyni... Podle anotace jsem čekala, že bude příběh pojatý trochu jinak a moc se mi do knihy nechtělo, resp. nechtěla jsem si knihou kazit náladu. Ale náladu mi nezkazila, naopak, přiměla mě určitým způsobem přemýšlet o životě a jen tak na ni nezapomenu. A že byla vydána v předvečer 2. světové války... to je prostě síla!
Knihu jsem si půjčila v městské knihovně, byla ve skladu zřídka půjčovaných knih. Měla tužkou podtrhané různé pasáže, vztahující se hlavně k válce. A na konci, na prázdné stránce, je tužkou dopsáno: "Tuto knihu by si měli přečíst povinně všichni vedoucí státníci současného světa, zejména Reagan, Kholl, M. Thatcherová, Gorbačov, Husák aj. !!!!" Zajímavé.

Děkuji Ječmínkovi, že tuto knihu zviditelnil v diskuzi o "neviditelných," ale skvělých knihách! :)

Bear Reader
27.12.2013

To bylo něco. Když jsem knihu četl poprvé, vůbec jsem nechápal jak je možné něco takového napsat. S autorem jsem nesouhlasil v pasážích, kde tvrdí, že jediná věc, na které je třeba lpět, je život. Myslím, že jsou věci, za které je třeba bojovat. Ale takhle od stolu, to se to moralizuje.

Inozuka
16.11.2013

Válka dělá z lidí hrdiny, ale zároveň i mrzáky a mrtvoly. Většina válek je pak reflektovaná z pohledu těch, kteří přežili - a častěji těch, kdo válku vyhráli - a názory těch zmrzačených nemívají na výsluní dějin místo. A už vůbec se nelze dopátrat toho, co si o své oběti myslí ti, kdo konflikt nepřežili a padli na frontě. Dalton Trumbo se pod dojmem skutečného příběhu jednoho anglického majora pokusil zachytit myšlenky člověka, který válku sice přežil, ale fakticky je mrtvý - vše kromě mysli mu válka vzala. Joe Bonhamovi zbyl jen mozek a ze smyslů pouze schopnost vnímat zbytky kůže, jinak je jen kus masa. A jako takový se snaží mluvit jménem všech obětí válek, které obyčejní lidé nerozpoutali, ale za své vůdce a jejich falešné ideály musejí vybojovat. A ač zpočátku shledává, že neexistuje idea, za níž by stálo ztratit svůj život, v závěru připouští, že jediný boj, který je ochotný vybojovat se zbraní v ruce je válka proti všem mocným, kteří ženou lidi na jatka světových konfliktů. Jediná válka, která stojí za to, je válka proti válce... Právě radikální revolučně antimilitaristické poselství této knihy z ní udělalo na konci šedesátých let, kdy vrcholil konflikt ve Vietnamu, jeden z nejdůležitějších protiválečných románů. A právem! Trumbo brilantně popisuje bloudění myšlenek uvězněných v disfunkčním těle i touhu a úsilí navázat kontakt s jinými lidmi. Přesné zachycení bezmoci a beznaděje dělá z Johny si vzal pušku jeden z nepřesvědčivějších a nejsyrovějších protiválečných románů.
Druhá věc, která se při čtení knihy nepřímo vznáší ve vzduchu je dnes diskutovaná otázka euthanasie. Právě sugestivní popis pocitů na lůžko upoutaného člověka nastoluje otázku, zda má moderní věda právo udržovat při životě člověka za každou cenu i proti jeho vůli...
Dalton Trumbo knihu i zfilmoval a to až ve svém poměrně vysokém věku. Na to, že je to jeho jediný film, který režíroval, dopadl výsledek nad očekávání dobře, i když kniha je samozřejmě kniha... Viděl jsem jen jednou a to před drahnými lety a pokud si dobře pamatuji, film má jiný "humánnější" konec.
Knihou se inspirovala Metallica při tvorbě jedné ze svých nejlepších skladeb One. Text písně z knihy víceméně cituje a jak již zmiňuje miskamsk, v klipu k této skladbě jsou prostřihy z filmové verze Johny si vzal pušku.
Neoprávněně opomíjený skvost světové literatury!

Klamm
20.10.2013

Při čtení jsem měl pocit, jako bych byl stažený do svěrací kazajky a pohřben zaživa. To by byla ale proti tomu co se stalo hlavní postavě ještě výhra.
Pasáže odehrávající se v realitě na nemocničním lůžku působily tvrdě, úzkostně a syrově. Okamžiky vzpomínek na dětství probouzely alespoň z části odlehčující sentiment a melancholii.

,,Co to je? Ach bože, může člověk vůbec klesnout ještě hlouběji? Může být ještě něco míň?"

STOP THE WAR!!!

85%

nef7
22.06.2013

Kniha není vůbec špatná, čtyři hvězdičky dávám pouze kvůli velice nepříjemné atmosféry, která na mě z knihy dýchala.Tísnivý pocit spojen s velmi sugestivním popisem zdravotních problémů vojáka 1. s.v. na mě zapůsobil tak silně, že k této knize bych se už skutečně nikdy nechtěla vrátit. Což je tedy také možno hodnotit pěti hvězdičkami, protože byl zřejmě účel této knihy ukázat utrpení pokud možno v té nejreálnější podobě. Pokud patříte mezi slabší povahy, pak tuto knihu skutečně nedoporučuji. Hlavní hrdina zde přichází o všechny končetiny a zůstává z něj pouze jakýsi nehybný pahýl, který není schopen komunikace se světem, protože, pokud si dobře pamatuji, při zasažení granátem se stal také hluchoněmým a slepým. Přesto má schopnost vnímat a přemýšlet, a proto touží v tomto stavu po smrti. Eutanázie není možná a sebevražda také ne. Voják zůstává uvězněn v tomto světě jako věc.

miskamsk
04.12.2012

Neskutečně silná kniha. Člověka až fascinuje, co vše je možné. I filmové zpracovaní bylo skvělé a v podstatě i klip ONE od skupiny METALLICA, který používá záběry filmu (v dlouhé verzi klipu) svou naléhavou hudbou podporuje dojem z knihy. Doporučuji :-)

Ječmínek
03.07.2012

Myslíte si, že je to válečná kniha? Kdepak! Válka jen hlavnímu hrdinovi téměř všechno vzala (nechala mu jen myšlenky), dostala ho do ústavu a způsobila mu doživotní utrpení. Ale protiválečná ta kniha tedy je a to výrazně. V každém případě je podivné, že tenhle román četlo tak málo lidí.

kingmaker
19.12.2011

Když si člověk představí, že by se mohl dostat do stejného stavu jako hlavní hrdinaJoe, je to děsivé. Ty pasáže, kdy autor popisuje vzpomínky na minulost, kdy popisuje zoufalou snahu klepáním hlavou o podušku dát najevo, že vnímá a žije, ty pasáže jsou velmi silné. Co mě ale trochu vadí, jsou ty části, kde se vyjadřuje politicky. Desátá kapitola je přímo symfonií zbabělosti a sobeckosti. Ano, smrt je hnusná a zmrzačení ještě horší, ale nemůžu souhlasit s autorem, že jediné, na čem by měl člověk lpít, je život. Smrt si příjde pro každého a jsou věci, za něž je třeba zemřít. Protože zoufalé přežívání se skloněnou hlavou je zvířecké.

gfdsa123
18.10.2011

Děj je zarážející tím, jak popisuje pocity a vnímání člověka (nebo to co z něho zbylo) a také tím, že na konci knihy v doslovu je uvedeno, že nějaký takový pacient skutečně existoval. K zamyšlení je to, kam až jsou lékaři schopni zajít, aby si dokázali co vše dovedou!
Velmi strhující knížka.