Jass komentáře u knih

Je zajímavé, jak opačné emoce ve mně druhý díl probouzel. Ze začátku jsem vůbec nebyla přesvědčená. Hlavní hrdinka posedlá pravidly mi nepřišla nijak zvlášť zajímavá a nápad s válečným veteránem byl originálnější a zaujal mě daleko víc, ale... celkově zkrátka velmi vlažné pocity. Čím dál jsem se ale dostávala, tím víc si mě dvojice získávala. Prostředek příběhu byl skvělý, závěr ale zase opanovala obvyklá klišé... přesto vcelku příjemná oddechovka a poslední (?) díl si přečtu.

1 08.11.2020

Obsahuje lehké spoilery - ale víceméně jen v rámci toho, co od tohoto žánru očekáváme...
Na začárku jsem byla velmi příjemně překvapená (tedy hned po tom, co jsem se dostala přes plytké schody... plytké schody?! To jako vážně?! Kdo to překládal?). Z popisu knihy jsem naprosto neočekávala, že bude tolik pozornosti věnováno Africe a začátkům cestovatelství. Což si mě naprosto získalo... pravda, autorka si mohla nejprve přečíst nějaké deníky skutečných cestovatelů, protože to upřímně nebylo nejvěrohodnější, na druhou stranu... nebyla to ani katastrofa (to mohlo ale taky způsobit to, že jsem si spoustu detailů domýšlela...). Sice bych ocenila, kdyby si autorka ujasnila, kdy přesně se příběh odehrává a uráčila se nám to sdělit, ale co už... rozumím tomu, že historická přesnost nebyla jejím hlavním cílem.
Zpočátku jsem byla i velmi spokojená s romantickou linkou. Začátek byl pěkně pomalý, věrohodný a zároveň i celkem vtipný. Nicméně... zlom mezi "to nemůžeme, protože společenské normy" a ehm... "rozdáváme si to spolu na podlaze ve spíži" byl pro mě trochu příliš náhlý. Z Phillipina hlediska je ta prudká změna až příliš nerozumná a Bennet z toho pro mě vyšel jako jednoznačný hulvát (fakt, že je nikdo nepřistihnul byl menší zázrak a... celkově mě celý tón téhle scény i těch následujících nijak nepřesvědčil o tom, že mu na ní nějak zvlášť záleží). Obě dvě postavy jsou taky poměrně dost šablonovité, ale to mi kupodivu ve výsledku až tak hrozně nevadilo.
Přestože mám k příběhu pár silných výhrad, se přiznám, že si mě Africké téma přeci jen dost získalo. A celkově jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Závěr byl na můj vkus přehnaně dramatický a pak useklý. Ani ne z důvodu hlavního páru, ale proto, že mě zajímalo, jak to dopadne s Johnem a Livi... ale to už se zřejmě nedozvíme...

1 06.11.2020

Naprosto rozumím tomu proč tolik lidí hodnotí romány hůře než povídky. Je očividné, že forma povídky Sapkowskému sedí líp a ostatně i tady k určité povídkovosti trochu sklouzává. Jsou tu určitá "hluchá" místa, epizodičnost... A je pravda, že dějově se to tu spíše rozjíždí. NICMÉNĚ pro mě to byla naprostá láska, snad nikdy jsem nečetla fantasy, která by měla takovou hloubku, zabývala se tak závažnými etickými problémy a byla v mnoha tématech tak aktuální, přestože zanedlouho oslaví třicáté narozeniny. Narativ by mohl být trochu probroušenější, ale jazyk je naprosto skvostný a stejně tak i postavy. Překlad je brilantní, je zřejmé, že ho dělal někdo, kdo českému jazyku rozumí (filosofie ♡ ). Asi dvakrát se mi věty malinko zadrhly, ale šlo o takové drobnosti... (nešlo o chyby, jen o místa, která si vyžádala zvýšenou pozornost). Objektivně je to na čtyři hvězdičky, ale... koho zajímá při četbě objektivita...

15 30.10.2020

Nechci tvrdit, že tenhle příběh není o lásce, protože je. Ale... rozhodně jsem nedostala tu vtipnou a romantickou knihu, o které všichni mluví. Nechápejte mě špatně, vtipné to je, romance byla taky fajn, ale ta kniha je ve skutečnosti o něčem jiném... Je to kniha naděje v lepší svět, který možná není perfektní a pořád má své chyby, ale všechno v něm nakonec dobře dopadne. Svět kde lidi používají tu kouli co mají na krku. Je to kniha o politice a populismu a prezidentských volbách. Jak autorka sama v poděkování píše, je to únik ze současné situace americké politiky. A tohle všechno bylo skvělé, bohužel, jsem o tom neustále musela přemýšlet a proto jsem nevěnovala romanci tolik pozornosti kolik by zasloužila... no, nedá se nic dělat, tak příště...
Plusové body za realistické uvědomění vlastní bisexuality a citáty z historických dopisů. Jedna část knihy mě dojala tak, že jsem měla slzy na krajíčku, ale... to bych už zabrousila do spoilerů...
Edit: Ještě jsem zapomněla dodat, že z knihy je hodně poznat, že ji psala Američanka, zatímco Americkým reáliím je věnována velká péče a řekla bych, že jsou i dost přesné, v těch Britských je od počátku trochu zmatek a myslím, že některé tituly trochu pomíchala (pokud je babička královna, pak by Catherine měla být Princess of Wales a ne její synové? Dokonce mám pocit, že tam tak titulují Henryho (Prince, samozřejmě...)? Nevím... přiznám se, že se v tom nevyznám a je možné že se celkově pletu, nicméně Britská strana příběhu byla určitě zjednodušená - i když to by teoreticky mohlo být dané Alexovým úhlem pohledu...)
(Čteno v angličtině)

5 26.10.2020

Uf... Dlouho jsem při čtení knihy neměla tak rozporuplné pocity... a tak silné pocity... Neočekávala jsem moc. Od začátku jsem se snadno začetla, ale už asi od padesáté stránky se dostavila intenzivní nechuť, ne proto, že by knížka byla špatně napsaná... ale protože moje vizuální představivost jela na plné obrátky a mě se ze vší té smrti a utrpení dělalo na nic. Těsně před dvoustou stránkou pro mě nastal zlom, byla jsem zatraceně zmatená a říkala si, že buď celé to rozuzlení bude geniální anebo to nebude dávat žádný smysl a čtení se tím stávalo těžší protože jsem do háje už chtěla vědět co si o tom myslet. A pak přišel Sammyho pohled a já jsem knížku asi na tři dny odložila, protože jsem ty kapitoly nechtěla číst... (Lidi co mají mladší sourozence pravděpodobně rozumí...) Ale pak jsem se obrnila a knihu dočetla v jednom sezení, protože jsem se bála, že jestli přestanu, tak už znovu nezačnu...
A konečný verdikt? Wau... upřímně si nejsem jistá, jestli všechny kousíčky do sebe sedí, protože přeci jen nejsem zas až tak analytický čtenář, ale... pro mě to teda fungovalo možná až příliš dobře, nejsem si jistá, jestli budu mít někdy koule sáhnout po dalším dílu, i když chci zatraceně moc vědět, jak to bude pokračovat. Taky naprosto fandím romantické lince... naprosto jsem to nečekala. Když se Evan poprvé objevil na scéně, říkala jsem si, proč ho do toho autor vůbec míchá... no, ve výsledku, i když by některé věci asi šli provést hladčeji, ale... víte co? Jsem spokojená... i když mě z knihy stále trochu bolí břicho...
P.S. z ukázek filmu to vypadá, že se to teda moc nepovedlo... Protože jasně, proč by holka byla karatistka, když může být roztleskávačka... ( edit: dobře, tak fotbalistka.... ale v jedné chvíli Evanovi nevyvrátí, že byla roztleskávačka? Ten film je jeden velkej bordel...) No nic, nechci soudit, ještě jsem ho neviděla... a předpokládám, že i přes všechny moje nadávky si ho nakonec užiju... (edit: Měla jsem pravdu... jen to bylo ještě horší, než jsem čekala...)

4 25.10.2020

Chtěla jsem si pustit nějakou oddechovější audioknihu... A přestože jsem věděla, že tahle kniha v žádném případě lehčí není, přesto jsem po ní sáhla... (Nedává to smysl, já vím...)
Takže je pravda, že mi tahle knihy nepadla na sto procent do nálady a taky je pravda, že si rozhodně zasloužila víc pozornosti, než jsem jí dala (to je dost dané tou formou audioknihy...). Ale je naprosto nádherně napsaná, mám ráda chytře napsané knihy a tahle je rozvržená mistrovsky. A taky z ní tak krásně bolí srdce...
Rozhodně kniha ke které se ještě někdy vrátím...

14 23.10.2020

Obvykle nesnáším takovéto oblíbené "tuhle knihu by si měl přečíst každý" a tak to neřeknu ani tady (i když kdybych to o některé knize měla říct, tak to asi bude tahle), ale řekla bych, že kdyby si ji přečetl každý, život mnohých by se o dost ulehčil (a v něčem asi taky ztížil, protože některé informace jsou tu těžší než ten Sisyfův balvan). Skutečně doporučuji, je to vtipné, není to vulgární, obsahuje to odkazy na zdroje, pokud by vás zajímaly podrobnější informace a zároveň je to velmi čtivé a přístupné, srozumitelné... místy to je drsné, ale kdyby autorka chtěla, tak to velmi snadno mohla udělat ještě drsnější. Skutečně velmi dobře a citlivě zpracovaná kniha, kterou si dost možná pořídím do své knihovny.
Po pročtení komentářů mám ještě potřebu dodat, že mě se výtvarná stránka komiksu líbila. Je velmi jednoduchá a legrační... artový komiks to není no... co jste čekali? :D

9 15.10.2020

Znovu číst tenhle díl bylo naprosto skvělé, protože jsem si skoro nepamatovala o čem byl a překvapení tudíž nebylo málo. Stále mi chybí řada mých oblíbených postav, nicméně autoři mi pod nohy neustále hážou další. Neuvěřitelně žeru přátelství Dereka a Ascania, v tomhle díle jsou zkrátka k popukání a pak taky... ne tak k popukání. Celkově je tenhle díl vážně jízda a už se těším až se pustím do dalšího, protože kromě epilogů si z nich taky pamatuju velké prd.

2 15.10.2020

Zcela subjektivně takhle kniha nepatří mezi mé nejoblíbenější, nejsem si jistá proč, ale změna prostředí mi tak docela nesedla a Hugh mě jako postava vyloženě vytáčí. Na druhou stranu spousta lidí tyhle dvě věci oceňuje, takže se rozhodně nejedná o nějakou závadu, jen osobní preferenci... Sázky jsou tu vysoké a autoři to zvládli naprosto výborně, tenhle díl skutečně bolí. Je zajímavé, jak se jinak vkus posouvá, při prvním čtení mi Desandra přišla až trochu příliš obhroublá a Christopher až trochu moc záhadný a nepochopitelný... Pro obě dvě tyto postavy jsem teď našla zcela nové sympatie, pořád nepatří mezi mé naprosto nejmilejší, ale... člověk zvládne jen určitý počet oblíbených postav... Mnoho mých favoritů v tomto dílu bohužel chybělo - Roman, Julie a o Dali už snad ani nemluvím, protože tu už jsme neviděli od čtvrtého dílu. Celkově mi teda tenhle díl až tolik nesedí, nejsem fanoušek vztahového dramatu a hodně mých oblíbenců chybí, nicméně je to stále solidní pokračování a jeho četbu jsem si moc užila.

3 15.10.2020

Taky se vám někdy stává, že úplně zapomenete, jak některou postavu zbožňujete dokud se s ní zase nepotkáte? Roman je pro mě takovou postavou, já toho chlapa zkrátka zbožňuju.

"No, budu muset jít," řekla jsem.
Roman krátce vzhlédl a spiklenecky se zeptal: "Myslíš, že bych spustil požární kropiče, kdybych dramaticky zmizel v oblaku černého kouře?"
Naklonila jsem se k němu a tlumeně prohlásila: "Nejspíš. Ale jsem ochotná zavřít na chvíli oči a předstírat, že se to stejně stalo."
Zavřela jsem na delší moment oči, a když jsem je znovu otevřela, byl pryč.

Já vám nevím, něco na tom chlapovi mě zkrátka bere... (A hojně k tomu přispívá ten Ijáček, moje obsese s Medvídkem Pú totiž dosahuje naprosto neměřitelných rozměrů...) Což neznamená, že nefandím Rafaelovi a Andree, fandím, ti dva k sobe zkrátka patří. Jen by se měli smířit s tím, že Roman je hvězda pořadu... (scéna s nečisty je naprosto top)
Jinak je tenhle díl skvělý jako každý, jen dostáváme trochu jiný úhel pohledu na věc (a hlavně na Kate...). A i druhá novela s Kate je fajn. Celkově si vůbec nemám na co stěžovat.

3 15.10.2020

Pokud nechcete vědět vůbec nic, tak asi lehké spoilery... ale nic konkrétního...
Třetí díl je dost možná můj nejoblíbenější (ještě jsem nedokončila re-reading celé série, tak uvidíme, díly od šestého výš se mi vybavují dost mlhavě). Vztah Kate a Currana je přesně v té fázi, kterou mám ráda a napětí mezi nimi by se dalo krájet, nebo možná spíš hrozí, že něco podpálí... Navíc tu Derek - moje asi nejmilejší postava - dostává jednu z hlavních linek knihy a... uf... Tenhle a pátý díl jsou pravděpodobně jediné, u kterých jsem brečela. (Edit: Přehodnotila jsem to, tohle je naprostý kec, u většiny dílů uroním alespoň jednu slzu, ale tyhle dva jsou pro mě obzvlášť emotivní...) Taky poprvé potkáváme Dali a tuhle holku já vážně žeru. Celý koncept Půlnočních her mě neskutečně bere, nejsem si jistá, čím to je, protože nejsem fanoušek násilí, ani bitevních scén, ale tohle... z nějakého důvodu... jen mě mrzelo, že to není propracovanější, protože mi přišlo, že tam jsou nějaké ty díry, ale rozhodla jsem se je jednoduše nehledat. K tomuhle dílu se určitě ještě někdy vrátím.

4 12.10.2020

Ač druhý díl není mému srdci nejbližší, musím říct, že má svoje kvality - na řadu z nich jsem zapomněla, protože i druhý díl jsem četla do teď tuším jen jednou. Na scéně se poprvé objevuje Andrea (jak vůbec první díl mohl existovat bez ní je mimo mé chápání), Julie (pro kterou mám osobně slabost) a Rafael (raději bez komentáře).

"Takže ty po mně chceš, abych se vydala po stopě nadpřirozeně rychlého ostřelovače, který dokáže zničehonic zmizet, sehnat vám mapy a ještě to zařídit tak, aby se nikdo nedozvěděl, co a proč dělám?"
"Přesně tak."
Povzdechla jsem si. "Donesu ti na to formulář."

Na knize je vidět, že se její svět stále ještě rýsuje. V určitých místech bych čekala zmínky na které zkrátka nedojde (například rváči se v tomhle díle jasně nabízejí...). Celkově velmi dobrý díl, i když je vidět, že se série teprve rozjíždí, bonusem je pravděpodobně nejlepší epilog ze všech dílů.

7 12.10.2020

Dostala jsem hroznou chuť vrátit se tam, kde to začalo a musím říct, že číst první díl zpětně je neskutečná sranda, protože je tu vidět, jak autoři ještě neměli všechno promyšlené. Jsou tu zvýrazňované aspekty světa, které v dalších dílech zapadly tak trochu do pozadí a jako důležité se ukázalo něco jiného. Taky jsou tu z hlediska pozdějších dílů trochu chyby, například je tu napsáno, že s nimi někam (říkat kam by byl spoiler) šel nejstarší syn tety Bé, no ale touhle dobou už by podle všeho měl ze synů Bé být naživu jen Rafael, který je tuším nejmladší, ale na druhou stranu ani není děcko jako jaké je tu popisován a brokovnice? Rafael a brokovnice? (Edit: Ve třetím díle je potvrzeno, že šlo o Rafaela...) Takových věcí je tu víc, Daniel by například neměl ještě mít děti... ale ... tohle všechno je pro mě spíš taková sentimentální roztomilost. Je hezké vidět, jak to všechno postupně rostlo.
Taky zpětně musím říct, že oproti dalším dílům je v tomhle dílu hodně v popředí sexuální násilí, což mě hodně překvapilo. Další díly jsou v tomto ohledu o dost jemnější. Celkově je hezké potkat původní Kate, která prošla dlouhým vývojem, a přesto je to pořád ta stejná osoba... Sledovat první interakce Kate s Curranem, znovu poprvé potkat Dereka (který je pravděpodobně stále mojí nejoblíbenější postavou). Jsem naprosto sentimentální...

5 08.10.2020

Samozřejmě jsem hned skočila na další, ani tenhle díl jsem myslím nečetla podruhé celý, takže to bylo moc příjemné osvěžení - taky máte ten pocit, když se vrátíte ke oblíbené knize? Jako byste po dlouhé době potkali starého přítele? Tenhle díl nastavuje neskutečně vysoké sázky, asi na dvou místech jsem zaslzela, protože skutečně... když některé scény domyslíte... hrůza... u tohle dílu si vždycky uvědomím, že kdybych žila v tomhle světě velmi rychle bych se stala jednou z mrtvol... Na druhou stranu se tu poprvé objevují některé postavy, které se později zařadí mezi mé oblíbené - Ascanio a Roman... Navíc se znovu víc do středu dostává Derek a i Julie tu dostává víc prostoru. Moje asi úplně nejoblíbenější scéna je také v tomhle dílu. Je to spoiler? Asi ne, zkrátka první setkání Julie s Ascaniem je k popukání o Derekově reakci ani nemluvě. A rodina volhů...

"Neříkej mi Choti. Jmenuju se Kate."
(...)
Shrábla jsem složky a rychlovazač. "Jdu nahoru. Nezáleží mi na tom, kdo přijde ke dveřím. Pokud nepůjde o nějakou vyloženou katastrofu, krev nebo požár, nechci, aby mě kdokoliv vyrušoval."
Ascanio secvakl paty k sobě a pak mi řízně zasalutoval. "Jistě, Choti!"
Občas jsem chápala, proč Curran někdy tak řve.

Objektivně, detektivní zápletka tohohle dílu asi není tak dobrá, ale... to stejnak není důvod, proč tuhle sérii tak žeru... Editura by opět mohla být lepší... není to katastrofa, ale nic extra to taky není...

5 08.10.2020

(SPOILER) Pro jistotu označuju jako obsahující spoilery, ale žádné velké tu nejsou...
Začíná nový semestr, takže samozřejmě, že právě teď je ten pravý čas propadnout nové vlně obsese s jednou z mých nejmilejších sérií. Začít od čtvrtého dílu je jen logické, protože ho mám doma... Ač se k němu pravidelně vracím, tak myslím, že od toho prvního čtení jsem ho už nikdy znovu nepřečetla od začátku do konce a bylo fajn se k němu vrátit ač celkově si myslím, že tenhle díl je spíš trochu slabší (v rámci Kate, jinak je samozřejmě skvělý). Na druhou stranu má ale taky některé nejlepší momenty, na scéně se poprvé objevuje Grendel.

Bojový pudl mě počastoval zmateným pohledem.
"Jsem zamilovaná do idiota."
Pes naklonil hlavu na stranu.
"Jen počkej, až zjistí, že jsem ho vyšachovala z jeho muchlovacího pokoje."
Pudl tiše zakňučel.
"Nepotřebuju, abys mě kritizoval. Jestli jednou dokážeš přežít den, aniž by ses pozvracel nebo mi zničil nějakou věc v domě, pak bych ti možná mohla naslouchat, ale do té doby si nech vlastní názory pro sebe."
Padla jsem zpátky do postele a přetáhla si polštář přes hlavu. Zrovna jsem měla rozmluvu se psem a nařkla ho, že mě kritizuje. Curranovi se to konečně povedlo. Zbláznila jsem se.

A to ani nemluvím o "stále k mání, pořád ve hře, vysílá signály?", což je jeden z mých nejoblíbenějších momentů (asi proto, že mám vážně slabost pro Jima s Dali...)
Na druhou stranu některé části tohohle dílu jsou vážně drsné, to už by ale byl velký spoiler, takže raději pomlčím (jedno slovo: Jed).
Jen bych ráda dodala, že editura by tedy mohla být lepší, občas jsem si nebyla jistá jestli já jsem tak blbá, nebo jestli ta věta vážně tak úplně nedává smysl - jsou to ale spíš drobnosti, v dnešní době spíš lehký nadprůměr.

4 08.10.2020

Tak dlouho jsem měla chuť na nějakou další Shakespearovu hru, ale než jsem se k nějaké dostala, už mě to tak trochu přešlo a celkově jsem její četbu trochu příliš protáhla než abych si ji mohla řádně a naplno užít. Rosalinda je bezpochyby jedna z Shakespearových nejúžasnějších hrdinek, její přátelství s Célií (nebo Cecílií? Zkrátka Alienou...) je jedno z nejkrásnějších v Shakespearovi, její statečnost a prostořekost si mě neuvěřitelně získaly. Práce s řečí a jejím ztrácením je v téhle hře geniální. Taky proto mě trochu mrzelo, že Rosalindina linka nebyla trochu prominentnější, protože jak je u Shakespeara typické, hojně se odbočovalo k vedlejším postavám a ač mi byly sympatičtější než obvykle, ocenila bych větší bohatost Rosalindiny interakce s Orlandem, protože v téhle podobě jsou některá místa trochu nelogická. Něco za něco (u mě) tato komedie nepředčí, přesto se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

2 08.10.2020

Jak se Mertlíkovi překlad Íliady povedl, tak tady zkrátka nejsem úplně spokojená. Básně jsou na stránce nahňácány, že skoro nemůžou dýchat a celé je to seřazeno abecedně (not a fan...). Méně je někdy více...
S řeckou poesií samozřejmě nastává ten problém, že funguje jinak, než poesie současná a tudíž na nás nepůsobí libozvučně, osobně si myslím, že dodání současného rytmu by sbírku vylepšilo (protože akademické ambice zdá se nemá...).
Pár básní se mi líbilo, celkově ale žádné překvapení - kromě toho, že je tam Platónova milostná báseň adresovaná ženě? To mě u Platóna zarytého homosexuála dost překvapuje...

Poseidippos
DVA NÁZORY
I
Jakou cestou se máme brát životem? Veřejná činnost
sváry a nesnáze jsou, doma pak svízel strast,
nesmírná lopota v polích a na moři obavy stálé,
v cizině musíš se bát, jestliže majetek máš,
nemáš-li, těžké je žít. Máš manželku? V úzkostech budeš!
Nejsi-li ženat, pak žiješ stále víc opouštěn, sám.
S dětmi starosti jsou, však bez dětí život je bídný;
mládí nemívá rozum, stáří zas postrádá sil.
Zbývá jediná volba z těch krajností dvou: buďto nikdy
nepřijít na svět neb hned zemřít, jak zrodí se kdo.
II /MÉTRODÓROS/
Životem všelikou cestou se ubírej. Veřejná činnost
slávu dá, věhlasné činy, doma pak oddech a klid,
v polích je přírody vděčnost a na moři dosáhneš zisku,
v cizině roste ti sláva, jestliže majetek máš,
nemáš-li, víš to jen sám. Máš manželku? Domácnost šťastná.
Nejsi-li ženat, pak žiješ lehce a volně jako pták.
S dětmi je radostný život, kdo nemá je, nepozná starost;
mládí má nadbytek sil, stáří je moudré a ctné.
Z oněch krajností dvou , "Buď nepřijít na svět, neb ihned
zemřít", si jedinou nezvol. V životě dobré je vše.

2 01.10.2020

Můj problém s artovými knihami je, že je zkrátka nedokážu "číst" pomalu. Obrazy zkrátka nedokážu stoprocentně docenit... Nicméně tohle bylo krásné. Esteticky a observačně (?je to vůbec slovo?) je to skvost. Řada scén si mě získala, i když k stoprocentnímu propojení nedošlo. Rozhodně stojí za pozornost.
Srovnání s Červenou želvou je zajímavé... za mě je Červená želva o něco lepší, ale to je věc preference...

5 28.09.2020

Není to žádné literární veledílo. Ovšemže ne, ale ani se o to nesnaží a navíc to o sobě ani netvrdí. Ale je to příběh, příběh který by snad někomu mohl připadat místy jako klišé a propagace vlastní neziskové organizace a... asi i tyhle věci je, ale na tom nutně není něco špatného. Je to příběh, který je inspirující, upřímný, čtivý a zdaleka ne tak přímočarý jak se může z ukázek zdát. Je to příběh, který mě nejednou rozplakal. Je to příběh díky kterému jsem měla problém sníst oběd, protože tolik masa přece vážně nepotřebuju, ne? Je to příběh, který ve mně vyvolal celou řadu emocí, aniž by mě vydíral a to je pro mě znak dobré knihy. Je naprosto mimo můj obvyklý literární kruh, ale jsem moc ráda, že jsem si ji koupila a přečetla. Dobře strávený čas.

7 14.09.2020

(SPOILER) Takhle vypadá dobře napsaná kniha... realita a fikce se mísí tak dokonale, že netuším kde končí jedna a začíná druhá. Autorka má svá témata dokonale prostudovaná a její svět působí naprosto skutečně (Jediné místo, které mě vytrhlo bylo když si John Childermass sbalil zubní kartáček, měli v době regentství kartáčky na zuby? Proč mi zrovna tohle stále vrtá hlavou netuším...). Svět a atmosféra jsou rozhodně největšími přednostmi této knihy.
Autor Nikdynoci by se tu měl poučit, jak vypadají dobře napsané poznámky pod čarou. Jen málokdy mi připadaly zbytečné, naopak, většinou obsahovaly klíčové informace, které se později ukázaly jako důležité.
(Pro naprostou jistotu připíšu, že některé následující informace by mohly být považovány za lehké spoilery... ale osobně si myslím, že nic vážného)
Nicméně jak jsem celou dobu byla nadšená, konec mě poněkud zklamal... Nikdy se nedozvíme, jak to dopadne s paní Brandyovou (asi mi to mělo dojít dřív, ale tak nějak jsem se na ni upla, protože to byla jedna z mála ženských hrdinek a upřímně, ta nejsympatičtější) a... snažím se bez spoilerů, takže jen velmi vágně... celkový tón závěru se mi líbil, nicméně úplný konec byl podivný a celkově by se mi líbilo, kdyby bylo ještě pár stánek věnováno na dotažení dalších linií, upřímně jsem se dost možná nejvíc zajímala o Stephena a jeho linka je jednoduše neuspokojivá a... no, z celkové propracovanosti knihy jsem čekala trochu víc.
Segundův příběh (vypravovaný z velké části poznámkami pod čarou) se mi líbil. Trochu mě mrzelo omezené množství ženských postav a jejich celková... asi nemůžu říct úplně nevýraznost, Arabelu jsem si oblíbila, ale je v nich určitá stereotypnost... no, nic zkrátka nadšení smíšené se zklamáním... rozhodně to ale stojí za přečtení.
EDIT: Co se zubních kartáčků týče, i to je reálie, po zběžném prostudování tématu mě až mrzí, že autorka zubním kartáčkům nevěnovala víc zmínek - https://en.wikipedia.org/wiki/Toothbrush, doporučuji k prohlédnutí, i kdyby jen kvůli Napoleonovu kartáčku, který mě nadchnul víc, než by pravděpodobně měl. (Veškeré zásluhy za tento objev nese uživatel DennisMoore.)

12 13.09.2020