Jass komentáře u knih

Další kniha, která mi nějakým nedopatřením unikla z přečtených. Už je to bohužel nějaká doba, tak nemám nějaké moc konkrétní postřehy. Publikace je to nicméně skvělá, nápomocná a psaná s vtipem. Často si na ni vzpomenu (obzvlášť u některých místních komentářů nadávajících na neoriginalitu), nicméně mi z ní příliš mnoho mouder v hlavě neuvízlo. Pravděpodobně do ní zase někdy nahlédnu.

4 29.01.2021

Z téhle knihy úplně sálá láska, kterou autor má k vytyčeným tématům. Jeho tón je lehký až přátelský a knížka je celkově velmi čtivá (k tomu jistě napomáhá také poměrně velký font s občasnými obrázky). Je zřejmé, že kniha je určená široké veřejnosti a podle mě tento svůj účel perfektně plní - nastiňuje celkový tvar, ale neostýchá se zdržet u konkrétních zajímavostí a drobností. Autor většinu témat perfektně zvládá a jen mě utvrzuje v závěru, že i za komunismu šlo napsat kvalitní vědeckou publikaci (po Flossových Proměnách vědění jsem v to poněkud ztratila víru). Výhrady mám pouze k jeho pojednání o paiderastrii, je vidět, že jeho katolické a dobové cítění se tomuto konceptu vzpíralo a jeho náhled je tím do určité míry ovlivněn, nicméně tohle jeho cítění je pochopitelně ovlivněno dobou ve které žil a neříká nic urážlivého (možná trochu necitlivého, ale paiderastrie není to samé co homosexualita a celkově je to dost problematické, takže myslím, že autorovi můžeme nějaké to kličkování odpustit).
Kniha je naprosto vhodná pro "začátečníky" projevující zájem o toto téma, ale řekla bych, že neurazí ani pokročilejší (mám docela slušné znalosti antiky, ale přesto jsem se tu dozvěděla dost nových informací, které byly podané velice příjemnou formou).

5 29.01.2021

Po zklamání z Westova dílu jsem měla trochu obavy, nicméně z větší části byly naprosto neopodstatněné. Dějově to sice není nic extra - klasická zápletka s tím, že je třeba dramatu, aby se naši hlavní protagonisté skutečně vzali mě už trochu rozčiluje (zvlášť když je zřejmé, že se chtějí vzít celou dobu a jen si to rozumově vymlouvají). Nicméně co se historické přesnosti týče je tahle série ve svém žánru naprostou raritou, netvrdím, že je dokonalá, nicméně autorka věnuje výzkumu neuvěřitelnou péči a detailnost jejího prostředí je zkrátka úžasná. (Ještě kdyby věnovala stejnou péči výzkumu biologie, nesmírně oceňuji, že si na rozdíl od jiných odpouští mystifikace ohledně panenské blány, nicméně mohl byste mi někdo vysvětlit co jsou to panenské svaly? Panny snad mají víc svalů než ostatní ženy? No, to je jedno...)
Stejně tak jsou skvělé její postavy, přiznám se, že jsem Cassandru měla ráda od začátku - ne každá hrdinka se musí vzpírat společenským normám, je fajn pro jednou číst o někom, kdo si užívá domáckou pohodu a touží po rodině. Její "nevýraznost" mi vůbec nevadila... Tom je na druhou stranu velmi výrazný a slušně propracovaný charakter. Myslím, že je zcela na místě předpokládat, že má určitou (mírnou) poruchu autistického spektra (už kdyby jen kvůli těm třásním) a řekla bych, že to bylo celkem dobře a citlivě naznačeno. Literární diskuse a Bazzle tomu už jen nasazují korunu. Ve výsledku jsem velmi spokojená (i když Pandořin díl asi zůstane mým oblíbeným).

8 29.01.2021

Penelope od začátku patřila k mým favoritkám, takže jsem samozřejmě zpočátku měla určité obavy, ale také jsem se jejího dílu nemohla dočkat. Celkově jsem spokojená, v jednom (dějovém) přechodu sice byla určitá kostrbatost, ale to u tohoto žánru s lehkým srdcem odpouštím. Hlavní protagonisté jsou sympatičtí (a taky jim dost pomáhá, že zrovna tyhle dva se seriálu povedlo dost dobře vystihnout - u těch co první viděli seriál se tudíž nekoná počáteční zklamání jako u některých jiných). Opravdu ale obdivuji, jak autorka přemýšlí dopředu a navnazuje nás na další příběhy - o Eloise mě přesvědčila už o pár dílů dříve, ale v tomhle mi už dokázala prodat i Francesku a vzbudit můj zájem o Hyacinth... Její postavy jsou skutečně poutavé (pořád mě to trochu překvapuje...) a já se nemůžu ubránit srovnání s Ravenelovými Lisy Kleypas - což je moje další guilty pleasure série, jiná spojitost neexistuje... - která se o něco podobného také snaží a v prvních dílech se jí to i daří, ale ve výsledku poněkud selhává (pardon, zklamání z Ďáblovy dcery je živější, než jsem si myslela...). Tahle série je skutečně velice slušná, doufám, že jí to vydrží.

5 26.01.2021

Tohle bylo neuvěřitelné překvapení, na Benedikta jsem se nijak zvlášť netěšila a popravdě si myslím, že kdybych si tolik nechtěla přečíst další Penelopin díl, trvalo by mi daleko déle, než bych se k tomuhle dostala. Také jsem měla určité obavy z interpretace Popelčina příběhu - mám popelkovská převyprávění ráda, ale není těžké je zkazit... Tohle se ale za mě povedlo, Sophie byla neuvěřitelně sympatická protagonistka, hrozně mi sedla, i když bylo drama místy snad až příliš vypjaté. Navíc tu máme určitý hlubší náhled do Bridgertonovi rodiny, což já rozhodně oceňuju a autorka nás blíže seznamuje se sourozenci, na které se ještě nedostalo. Knihu jsem nebyla schopná odložit, kvalita této série má zatím rozhodně vzestupný charakter (jestli to půjde tímhle stylem, tak mě asi osmý díl zničí...).

7 26.01.2021

Komentář obsahuje lehké spoilery, ale snažila jsem se to udržet nekonkrétní.
Většina komentujících se tu shoduje, že minimálně stylem autorka na Austenovou skvěle/přijatelně navazuje. Omlouvám se, ale musím nesouhlasit... Austenová, ač je oblíbená, je v Česku neuvěřitelně nedoceněná autorka, zdá se, že si většina jejích čtenářů neuvědomuje všechny ty podtexty, o kterých ve svých knihách píše a stále ji bere jen jako autorku romantických příběhů. Při povrchním pohledu se snad skutečně může zdát, že na Austenovou navazuje, nicméně pokud se do příběhu ponoříte hlouběji, zjistíte, že pod hladinou příběhu je pusto prázdno po pěšině, žádné sdělení, žádné vážné téma, o kterém se nesmí mluvit naplno, nic. Navíc autorka nakusuje pár poměrně citlivých témat, která pak úplně korektně nezvládá (paiderastrie, abych použila dobový nehanlivý termín...).
Co se postav týče... skutečně šustí papírem, Camilla s Alethou vcelku ujdou, ale Letty má snad působit jako komická vložka či co? Pro mě to teda po třech stránkách repetitivních reakcí vtipné být přestalo, přitom na začátku měla určitý potenciál... Fitzwilliam snad prodělal lobotomii, aby mohl pošťuchovat děj tím správným směrem a pár vedlejších postav mělo určitý potenciál, který se ale autorka rozhodla zazdít. Jediná postava, která mě skutečně bavila a která se skutečně povedla je Lydie - nikdy jsem jí v Pýše a předsudku neměla ráda, nicméně tímhle novým pohledem si získala určité moje sympatie. (Když je Lydia vaše oblíbená postava, víte, že je zle...)
Teoreticky celkem oceňuji nejasnost toho "kdo s kým skončí", nicméně mi to ještě víc znesnadňuje si knihu oblíbit. (Přesto jsem typovala poměrně přesně, i když řada mých odhadů byla naprosto mimo rámec mé nejdivočejší fantasie...)
Historická přesnost téhle knihy je podivná, v řadě otázek je naprosto nepřesná, ale pak vzápětí uvede informace tak podrobné (na jiné téma), že je zřejmé, že autorka si nějaké průzkumy dělala... Důsledkem všech těchto okolností, ale autorka zůstává na pomezí - nemá hloubku ani historickou přesnost Austenové, ale zároveň se ani nejedná o červenou knihovnu, kde člověk tuto přesnost neočekává... Navíc je to hrozně dlouhé (to mě neuslyšíte říkat často), 400 stránek je tu opravdu nadbytečných, rozjezd je pomalý a i když už se to skutečně rozjede, tak to není zas až tak extra. Tolik zrušených zasnoubení a úprků jsem v jedné knize snad v životě neviděla (Devereux se má vážně co učit...).
Ten závěr byl zkrátka fraška... Vlastně mě to dost mrzí protože to mělo určitý potenciál... Český překlad mě navíc neustále vytrhoval, určité anglicismy je vždycky dobré zachovat, protože to přenáší ten správný britský pocit. Možná by to bylo snesitelnější v angličtině...

3 25.01.2021

Tohle bylo oproti prvnímu dílu dost zlepšení. I když bych řekla, že největší podíl na tom má ten jednoduchý fakt, že Anthony v seriálu patřil mezi moje nejmilejší postavy (nejstarší nesnesitelný sourozenec, do toho se můžu snadno vcítit...). Knižní Anthony je bohužel trochu papírovější, ale je vidět, že se autorka snaží a to oceňuji. Příběh je samozřejmě jednoduchý, ale opět je to knížka, která se velmi těžko odkládá (červená knihovna bude jednou moje smrt...). Asi jsem v žánru četla lepší, nicméně jsem četla i daleko horší. Řekla bych, takový lepší průměr a výborná oddechovka.

4 20.01.2021

Pokud jste četli moje předchozí komentáře, tak už pravděpodobně víte, že tuhle sérii miluju (pokud ne, tak teď už to víte...). A právě z toho důvodu mi tak dlouho trvalo, než jsem se k četbě téhle knížky odhodlala, je totiž poslední a já jsem nebyla připravená, aby to skončilo. A pak jsem ji odkládala proto, že jsem věděla, že jen co ji jednou otevřu, zavřu ji až po dočtení poslední stránky. (A měla jsem pravdu...)
Tohle je perfektně napsaný poslední díl, je z něj cítit, jak si autoři dali práci, aby nám umožnili se rozloučit s každou postavou, na které by nám snad mohlo záležet. Snad v každém předchozím díle jsem trpěla, protože mi tam někdo chyběl (to je zkrátka problém, když máte příliš mnoho oblíbených postav...). Ale tady? Nemám si na co ztěžovat . Snad jen na to, že mě každá druhá scéna dojímala k slzám... (Možná právě proto, že mi každá druhá scéna připadala jako loučení...)

"If I have to murder Hugh, I don't want to do it naked," he said. "It would be weird."
"If you change into warrior form you will be naked."
"That's different."

Čemu skutečně nerozumím je, proč před tímhle dílem nepřeložili první Hughovu knihu, která dějově spadá mezi 9 a 10 díl. Protože upřímně, kdybych ji před tím nečetla, asi by mi celý děj připadal daleko víc nelogický a to ani nemluvím o Hughově proměně. Hugha jsem nikdy neměla ráda, ale jeho díl mě umožnil mu porozumět a tím i porozumět dilematu zbylých postav ohledně jeho osoby. Pokud máte tu možnost, rozhodně bych vám doporučila si přečíst Iron and Magic před tímto dílem. (Jsem maximálně vděčná, že se mi dostalo této rady, a tak ji předávám dál.)
Rozhodně taky stojí za zmínku, že si nemyslím, že jsem to téhle doby viděla věrohodně napsané mimino/batole. Conlan je perfektně napsaná plnohodnotná postava, není žádná dodatečná rekvizita. Má svoji osobnost, která ale přitom příliš nevybočuje z možností ročního dítěte. Za mě je tohle vrcholný důkaz jejich autorského mistrovství, o více postavách se radši zmiňovat nebudu, protože pak bych mohla skončit s trapně dlouhým komentářem. Dobře kecám, jednu ještě zmínit musím - Adora v tomhle díle naprosto září, je perfektně napsaná a vážně klobouk dolů.
Čteno v angličtině, takže jsem se vyhnula české neexistující korektuře a knížka je tedy za mě krásně napsaná.

V komentářích se tu hodně diskutuje o možnostech dalších dílů, tak sem ještě připíšu, že právě vyšla první kniha z Juliiny série Blood Heir, která by měla "navazovat" na Kate a v plánu je i druhý Hughův díl. (Osobně pořád trochu doufám, že přijde Romanův díl, ale to je jen zbožné přání...)

6 20.01.2021

Tahle autorka mě očividně chce zničit, po falešném randění sáhla k domluvenému manželství a klidně mě žalujte, ale pro tenhle typ zápletky mám zkrátka slabost. Poznámka autorky na konci knihy je opět dojemná, z jejích knih je zkrátka poznat, jak moc jsou osobní, kolik času věnuje výzkumu tématu a snaze, aby její reálie byly věrohodné a za mě všechno tohle dělá perfektně. Myšlenky které se snaží předat jsou skvělé. Khaie jsem si moc oblíbila (i když ke konci mi samozřejmě pil krev... nicméně zásadně nesouhlasím s komentáři, které tvrdí, že tohle chování nedává smysl, naopak bych řekla, že dává velmi dobrý smysl) a i když mi Esme sedla trochu méně než Stella, tak jí člověk zkrátka musel fandit, protože to vážně neměla jednoduché. S čím má autorka krapet problém je děj, ten je na můj vkus trochu příliš melodramatický a určité aspekty jsou zbytečně protahované, na druhou stranu... v rámci žánru to není žádný extrém...
(Čteno v angličtině - poměrně jednoduchá.)

6 17.01.2021

Za mě jednoznačně ano. Ač se v mnoha aspektech jedná o "pohádku", je vidět, že autorka má skutečně jasno v tom, co chce napsat a co chce příběhem sdělit. Tahle kniha řeší hned několik důležitých témat a podle mě to dělá skvěle. (Nevím, jestli je to i v českém vydání, ale anglické má na konci pár otázek a témat, které by se v souvislosti s touhle knihou daly promýšlet a podle mě je to skvělý nápad.) Přiznávám ale, že nejsem úplně objektivní, protože tahle knížka dělá spoustu věcí, na které si potrpím (falešné vztahy jsou moje guilty pleasure a Stella je pro mě v mnoha aspektech ideální hrdinka). Hodně komentářů zmiňuje nadbytečné erotické scény... je to zajímavé, protože tohle je věc, která mě taky často obtěžuje, ale v téhle knížce mi to vůbec nevadilo. Možná pro to, že řada z nich měla svůj význam pro děj/vývoj postav. Nebo se mi prostě zrovna autorka trefila do vkusu či nálady, nevím... Knížku jsem četla v angličtině, takže jazyk, který řada komentujících zmiňuje, mě neobtěžoval. (Náročnost angličtiny je řekla bych vhodná i pro začátečníky.) Hodně také oceňuji poznámku autorky na konci knihy (v obou dílech) a moc ji doporučuji k přečtení.

7 16.01.2021

(SPOILER) Tahle romance je zkrátka neskutečně problematická. Manželka zneužije svého manžela a i když přemýšlí nad tím, že by asi bylo správné cítit se alespoň trochu provinile, provinile se necítí ani trochu. A nakonec se ukáže, že ani on se na ní nezlobí... a přes duhu přeskakuje stádo jednorožců... Problémem zůstává, že tahle autorka píše zatraceně čtivě, takže se k téhle sérii v některém ze svých momentů slabosti jistě vrátím.
Co se seriálu týče... pár věcí se mi víc líbilo v knize, ale obecně se asi dá říct, že seriál přidává spoustu dalších linek, díky kterým je všechno zajímavější (a seznamuje nás s ostatními postavami) a i když je (ne)komunikace hlavních hrdinů v seriálu ještě víc na pěst než v knize, tak alespoň vykresluje jejich přátelství tak, že je skutečně uvěřitelné (v tom pro mě kniha naprosto selhala, proč že se mají ti dva vlastně tak rádi?). Možná ale nejvíc se mi na seriálu líbil fakt, že zvolili "colour blind" přístup, pravda, není to dokonalé, ale vlastně se mi celková estetika dost líbila (i když co se týče historické přesnosti, tak je to dost vtip) a oceňuji i záměr, který za tím stojí.
Přestože jsem si obojí užila, mi ale svědomí nedovolí, abych hodnotila výše... Věřím ale, že další díly budou lepší...

9 06.01.2021

Tohle byl pro mě asi jeden z těch slabších dílů. Ne, že by byl špatný, ale témata, která sledoval byla pro mě o trochu méně zajímavá než v dílech předchozích a navíc tu zůstával můj starý problém, že autorka nejde dostatečně do hloubky - na to, jak byl Demin vztah dlouhodobý se z něj prostě oklepala trochu moc rychle, netvrdím, že měla osaměle posedávat a smutnit, ale obzvlášť vzhledem k okolnostem za kterých se rozešli si zkrátka myslím, že to mělo být náročnější. Jako obvykle se autorka snažila, ale mě přišlo, že se do toho mohla trochu víc položit...
To samé platí i o dalších "vedlejších" linkách, nicméně tam mi to asi vadilo míň. Romantická linka je jinak stejně skvělá jako u předchozích dílů, jen mě osobně zas až tolik nezaujala. Objektivně na ní ale není naprosto nic špatného.
P.S. Vejcobar je samozřejmě naprosto top a skoro zvažuju, že bych kvůli němu i přidala další hvězdičku. Doufám, že v dalším díle uvidíme Prasobara...

5 03.01.2021

Při četbě téhle knihy jsem udělala jednu základní chybu… Nezjistila jsem si o autorovi nic předem... Panebože, to mi nikdo nemohl říct, od jakého velikána a neuvěřitelného člověka, že to čtu knihu? A že je padesát let stará?! (Nechápu, kde se tu vzal ten rok 1957, moje vydání zřetelně píše 1968... edit: tak chyba, oni mají chybu na předsádce a vážně je to 57...) Promiňte, že se tomu tak divím, ale začala jsem číst Proměny vědění, které jsou o dobrých dvacet let mladší a přesto jsou bolestně zastaralejší.
No, je pravda, že celkově jsem od téhle knihy očekávala trochu víc (vzhledem k tématu jsem ale měla dost vysoká očekávání), nicméně formát zpracování mi vlastně dost vyhovoval, text obsahuje velké množství přímých citací (skoro bych řekla, že citace jsou tak třetina textu), které následně komentuje. Z textu je docela poznat, že to původně byly přednášky, ale nemyslím, že je to na škodu. (Jen to ve mně vzbudilo nostalgii, na živé přednášce jsem nebyla ani nepamatuju...)
Moje jediná vážnější výtka je trochu disproporcionální vyváženost textu. U některých témat se autor zdržuje velmi dlouho - viz dopisování Leibnize a "Newtona", ač jsem v jejich konverzaci viděla stejný humor jako HTO pode mnou, opakování už třikrát probraných témat mě zkrátka už nebavilo, zvlášť, když bylo od začátku jasné "jak to skončí", pozor spoilery... že se samozřejmě na ničem neshodnou. Poslední kapitola sice trochu objasnila, proč na to byl položený takový důraz, nicméně dle mého skromného názoru je 30 stran jejich hašteření asi tak o 20 stran víc než potřebuju... Na druhé straně tu byla místa, která autor jen rychle přelétnul, buď proto, že předpokládal, že je to všeobecně známý fakt (to mi vzhledem ke stáří knihy teď dává dost dobrý smysl...) nebo protože předpokládal, že ta jedna věta, co tomu věnoval je dostačující. Takhle například stráví celou kapitolou Newtonovou reakcí na Bentleyho (? myslím, nebo Berkerleyho? kruci...) jenomže jeho pojetí popíše takovým způsobem, že si člověk naprosto nemůže být jistý, kde jsou ty nejdůležitější rozdíly (nebo jsem já blbá... to je taky dost možný... proti Koyrému určitě, ale právě proto by na nás obyčejné nevědomé lidské bytosti mohl brát trochu ohled...).
Celkově je ta kniha skvělá a rozhodně stojí za přečtení, nicméně se na ní opravdu ukazuje to, kolik času Koyré strávil studiem Newtona (jestli přede mnou někdo po další tři dny řekne slovo Newton, tak ho asi praštím) a taky širší záběr vzdělání, který má. Moje fyzika byla pro některé koncepty už zkrátka nedostatečná. Zkrátka, tahle kniha klade na čtenáře určité nároky, určitě je vhodná nějaká předchozí zkušenost s filosofickými texty (jak už jsem řekla, autor hodně pracuje s původními texty), ale zároveň i určitá technická představivost. Myslím, že tohle je kniha, ke které se ještě někdy vrátím, protože přece jen jsem si tentokrát nemohla dovolit zastavit se u každého konceptu, který jsem nepochopila a nějak hlouběji se jím zabývat... Což mě dost mrzí, protože tahle knížka zpracovává jedno z mých oblíbených témat.

5 30.12.2020

(Obsahuje velmi nekonkrétní a vágní spoilery.)
Nightingale: "I live for love. My rose and I are one. How could I leave my rose?"
Hoopoe: "Better watch for thorns!"

Tahle knížka je jednoduše nádherná a mě hrozně mrzí, že původní perský text v češtině nevyšel, protože tu zůstává tolik nezodpovězených otázek. Na druhou stranu, krásu téhle knížky jen tak něco nepřekoná. Ilustrace jsou Nádherné. A prostor, který autor věnuje detailům... je to neuvěřitelné, po dobu četby jsem měla nepřekonatelnou tendenci si knihou vytapetovat pokoj.

"When the birds came to the sixth valley, it disappeared beneath their wings. They were confused... uneasy.
They wondered... they waited."

Přes svoje pozitivní vyznění mě ta knížka vlastně hrozně rozesmutnila... Ani si nejsem tak docela jistá proč. Kvůli svému exklusivismu? Asi ano... ono totiž čím víc nad tím člověk přemýšlí, tím víc je to vyznění smíšené, na druhou stranu to může být tím, že jsem tuhle knihu v podstatě četla jako náboženský text. (Protože si myslím, že tak dost možná původní verze eposu měla být čtená, nicméně těžko říct, vzhledem k tomu, že jsem ji nečetla...) A v tomhle kontextu je to vlastně docela tvrdé. Což rozhodně neznamená, že je ta knížka špatná, je nádherně udělaná a to nejen co se týče krásných obrázků, ale i výběru fontu písma a textury papíru. Je potěšení ji držet v rukou. Příběh je filosoficky záhadný... ale rozhodně silný a plný poselství.
Čteno v angličtině.

"If all the heavens with all their stars exploded in this valley, they would be but a leaf fluttering in the wind. Here a tiny fish is mightier than a whale and nobody can say why."

7 29.12.2020

Tuhle knížku je pro mě neuvěřitelně náročné hodnotit... což bude asi i důvod, proč mi trvalo tak dlouho sepsat komentář... Graficky je totiž nádherná, obálka je naprosto skvostná a ilustrace krásné. Celá knížka vlastně působí trochu jako haiku v próze a obraze... A rozumím i poselství, které se příběh snaží předat. Oceňuji, že se zaměřuje na téma smrti a otevřeně o něm mluví. Ze začátku jsem byla nadšená. Naprosto nadšená. Dál můžou následovat spoilery, ale... mám pocit, že tahle kniha není zas až tak o příběhu aby se dala spoilovat... No, každopádně, pokaždé, když se šnek s někým potká, tak ta postava umře... A upřímně to na mě bylo moc... svinku jsem si okamžitě oblíbila (na čemž má asi částečně zásluhu i to, že pro ně mám slabost i v reálu...). No, uznávám, že některé smrti narativně dávají dobrý smysl, ale pro mě to každopádně bylo maso.
Já bych si jako dítě tuhle knížku rozhodně číst nechtěla - taky si nemyslím, že je pro děti určená, ale komentáře níže to navrhují, a tak cítím potřebu reagovat... Moje sestra jako dítě brečela dva měsíce v kuse nad tím, že Mojžíše odložili u řeky... nechci vidět, co by se stalo, kdyby četla tuhle knížku... Na jednu stranu ano, s dětmi je třeba o smrti mluvit, na druhou stranu... myslím si, že tohle je trochu drsný začátek. Tahle reakce by mohla vypovídat, o tom, že jsem poselství knihy nepochopila... nebudu tvrdit, že jsem ho pochopila úplně (to nikdy nelze), ale jistě jsem ho pochopila dostatečně... a oceňuji ho, nicméně to na faktu nic nemění...
Celkově... jsem trochu zklamaná, protože po otevření knihy jsem měla hodně vysoká očekávání. Na druhou stranu i kdyby nic jiného, na tu knihu se krásně kouká... a určitě se k ní znovu vrátím, protože mám dojem, že můj názor není ještě úplně dotvořený.
P.S. Malý princ je lepší... nicméně to přirovnání asi vcelku funguje... (Malý princ je ale pro mě osobně o hodně míň depresivní, přestože u něj pokaždé bulím jak želva...)

11 27.12.2020

Už jenom ve vazbě je tohle proti "předchozímu dílu" dost zlepšení. Ale možná na tom má svůj podíl i to, že se k téhle knížce přes tu první tolik lidí neprokousalo... a to je škoda, protože tohle bylo vynikající. Už od začátku jsem se daleko lépe chytala a Bouzkova část, která byla pro mě v minulém díle takřka nepochopitelná byla tady zkrátka perfektní. To, co jsem autorům v minulém dílu vyčítala - nedostatečné zdůraznění linie, kterou sledují - je tady výrazně vylepšeno, pravda část o Xenofantovi byla dle mého skromného názoru trochu příliš dlouhá, nicméně úzce pracovala s původními zlomky a na závěr vše shrnula (kdybych to byla bývala věděla, tak bych si poznámky dělala až z toho shrnutí... no co už...).

"Dionýsos není jen spojujícím duchem vína, ale nabízí nově založenou individualitu, zprostředkovanou maskou. Maska identifikuje člověka s bohem nebo héroem - a možnost jejího sejmutí otevírá možnost individuality. Je také patronem divadla, "podívané". Je dárcem možnosti společně nahlédnout i možnosti společně prožít. Je dárcem vhledu, neboť je i komplementem k Apollónovi, ale i dárcem mánie, prožitkového šílení v touze po obnově celku."

Potřebujete číst předchozí knihu, abyste si mohli přečíst tuhle? ... ne... není to nutné a jedna moje část chápe, proč byste ji mohli chtít přeskočit. Na druhou stranu bych řekla, že se to nevyplatí... Události předchozí knihy jsou v nutných místech naznačeny, ovšem jen velmi povrchně (pochopitelně...) a pro plné pochopení autorského záměru je jistě vhodné přečíst si obě.
Pokud vás zajímá antická filosofie, případně počátky filosofie nebo historie mentalit a myšlení, tohle by vám rozhodně nemělo uniknout. Není to úplně nejsnadnější čtení, ale ani nejnáročnější a pokud ke knize přistupujete s nějakými předchozími znalostmi, měli byste být v pohodě...
P.S. Po nahlédnutí do další knihy co mě čeká cítím, že je tu ještě jedna věc, která si zaslouží docenění. Poznámky pod čarou jsou pod čarou a ne až na konci knihy! Ach ty malé radosti...

3 27.12.2020

Takže jsem oficiálně zešílela, protože tohle jsem opravdu znovu číst nemusela... Nicméně se ukazuje, že i napodruhé mají knihy Elle Kennedy tu vlastnost, že vás chytí a už nepustí, dokud se úspěšně nedočtete do konce. Mám teď trochu náročnější školní období a tyhle knihy jsou přesně to, co můj mozek potřebuje, aby si trochu odpočinul. (A po Risku mě zkrátka popadla neodbytná chuť vrátit se tam, kde to všechno začalo...)
Oproti prvnímu čtení mám ale jednu výtku, dál se spoilery ohledně backstory jednoho z hlavních hrdinů, řekla bych tak spoiler střední velikosti. SPOILERy Od minulého čtení jsem totiž zase trochu chytřejší a četla jsem nějaké povídky a příspěvky od holky, co si sama prošla domácím násilím - konkrétně ze strany její matky, takže je to poměrně podobná situace jako máme tady. A říkala, že jedna z věcí, co jí pokaždé rozčílí na knihách, které se zabývají domácím násilím je taková ta figura - bili mě jako žito, ale pak jsem je přerostl/a a uvědomil jsem si, že už si to nemusím nechat líbit. Takhle to v praxi většinou nefunguje... Netvrdím, že velikost a fyzická síla nehraje žádnou roli, nicméně to není tak jednoduchá rovnice, jak by se na první pohled zdálo. Takže mě trochu mrzí, že autorka také sklouzla do téhle formule, nicméně je natolik běžná, že by byl spíš zázrak, kdyby se to nestalo. Co naopak oceňuju je fakt, že je tu ukázáno, že skutečně každý se může stát obětí takového násilí, popularita ani fakt, že jste velký chlap vás v minulosti nemuseli uchránit. KONEC SPOILERů
Celkově je to zkrátka příjemné čtení a přesně to, co byste od tohoto žánru čekali... Já jsem i napodruhé vlastně spokojená...

8 14.12.2020

Jen co jsem se dozvěděla, že další díl je o Jakeovi a Brenně, tak jsem se do něj samozřejmě hned musela pustit. Oba dva mě zaujali už v Lovu a já jsem věděla, že to bude skvělé... a taky to skvělé bylo. Z hlediska příběhu to bylo perfektní, falešná rande, tak akorát rychlý vývoj, skvělý humor a naprosto plynulé vyprávění. Linka přítomnosti byla zkrátka perfektní a já nemám výtky.
K čemu výhrady mám, je Brennina minulost. Celkem přesně jsem odhadla co se stalo (minimálně tématicky), s tím ale nemám žádný problém. Předvídatelnost mi u knih nikdy nijak zvlášť nevadila a u tohohle typu literatury to platí dvojnásob. Autorka většinou těžká témata ve svých knihách zvládá bravurně, celkem reálně a s citem. Částečně to pro mě fungovalo i tady, ale jeden rozměr mi tam chyběl. Dál už se SPOILERY, protože bez nich se o tom bohužel mluvit nedá. Potrat je zatraceně těžké téma a já na jednu stranu oceňuji, že se autorka zaměřila na jiný aspekt, než se autoři obvykle zaměřují. Zpracování toho, jak její těhotenství a potrat ovlivnili její vztah s otcem bylo v podstatě perfektní. Bylo tu naznačeno, jak to ovlivnilo její vztah k mužům, vztahům i sexu. Super. Jenomže v celé téhle rovnici úplně chybí to dítě, které zemřelo. Nechci předstírat, že jsem expert na potraty, ale vždycky to bylo téma, které se mě hluboce dotýkalo a o které jsem se zajímala. Znám několik žen, které buď šly na potrat nebo samovolně potratily. A vím, že je to věc, která váš život poznamená. Nic samozřejmě neplatí univerzálně. Brenna se pro potrat rozhodla, přesto by měla pro svoje dítě truchlit. Byly tam určité náznaky deprese, ale zdálo se mi, že je tam ta příčina trochu jiná a vlastně mi to přišlo nedostatečné. Nevím... tohle je samozřejmě velmi subjektivní názor a to téma není zpracováno špatně, ale pro mě to nebylo úplně dostatečné... KONEC SPOILERů

Jinak téma žen v "neženských" profesích bylo za mě super. Autorka sice svoje misogyny vytahuje trochu do extrému, na druhou stranu... i takoví lidé bohužel existují... Rupi s Hollisem byli příjemnou třešničkou na dortu. Hazel... upřímně jsem zklamaná, že jí autorka nemohla prostě nechat jen nejlepší kamarádkou, protože tenhle druh dramatu zrovna moc nemusím. Celkově mě trochu mrzí, že mi ten jeden aspekt přišel trochu neuspokojivý, protože jinak by to byla s přehledem moje nejoblíbenější kniha od Kennedy... Takhle si nejsem jistá...
Čteno v angličtině (což moc doporučuju, je to napsané celkem jednoduše, až na případné Summeřiny složeniny a zkratky, ale to tak nějak není na překážku...).

14 13.12.2020

Zařekla jsem se, že nebudu začínat žádné nové série, dokud nedokončím alespoň pár z těch co už mám rozečtených. Ale tohle není tak úplně nová série...? No jasně. Jako bych nevěděla, jaký efekt na mě tahle autorka má. Jen co vezmu do ruky její knihu, neodložím ji, dokud není přečtená a nezáleží na tom, že je pět hodin ráno... Vážně, čtivost musí být její superschopnost.
Upřímně jsem neočekávala, že mě tenhle díl až tak vezme, věděla jsem, že ho nebudu moct odložit, ale co se týče hlavních protagonistů, byla jsem rozpačitá. Summer mi v předchozích dílech nijak zvlášť nevadila, na druhou stranu ale pro mě ani nebyla nijak zvlášť zajímavá. A to samé vlastně platí i o Fitzym. Nicméně Summer si mě získala skoro okamžitě, její postava byla výborně napsaná a bylo osvěžující mít extrovertní hrdinku - vlastně když nad tím tak přemýšlím, tak celá ta obvyklá figura tu byla obrácená (zakřiknutou šprtku tu hrál Fitzy a kapitána fotbalového týmu Summer), perfektní. A Fitzy si mě získal krátce po ní, ta část se zamaskovaným nerdem si mě zkrátka získala.
Co beru jako mínus je, jak dlouho jim trvalo to všechno vykomunikovat. Mám ráda "slow burn", ale tohle bylo jednoduše frustrující, jedno nedorozumění za druhým, jehož důsledkem je zbytečné utrpení několika lidí okolo. Takže nejdřív máme hromadu nedorozumění a "nic se neděje" a pak se najednou zas všechno začne dít hrozně rychle... Byla tam spousta věcí, co by si zasloužila trochu víc prostoru... A některé věci byli velmi předvídatelné (například jak to dopadne s tou módní přehlídkou, to bylo jasný už když bylo oznámený, že nějaká bude...), to mi ale vůbec nevadí, protože důvod proč to bylo tak předvídatelné je, že to vzhledem k charakterům postav dávalo nejlepší smysl. Každopádně bych řekla, že ve svém žánru dost slušná kniha.
P.S. Jsem naprostý fanoušek rozuzlení otázky Žabreténova britsví.

11 11.12.2020

Zaprvé: Tahle knížka vyhrává moji soukromou soutěž o nejhorší vazbu, takhle kvalitně rozsypanou knihu, která přitom není zas až tak stará... (dobře, je starší než já... ale ne o moc...) jsem dlouho neviděla...
Zadruhé: Naprosto jsem se nechala zmást velikostí téhle knížečky a svojí předchozí zkušeností s Kratochvílem (Filosofie mezi mýtem a vědou, nečetla jsem celé). Výborně, říkala jsem si, tu budu mít za dva dny přečtenou.... no, to určitě. Je pravda, že v čistém času mi až tolik času nezabrala, ale rozhodně to nebyla snadná četba (ty historické knihy mě vážně zmlsaly). Přestože je cíl knihy celkem jasný (už z názvu...) je někdy dost obtížné sledovat, kam zrovna "něčím" autoři směřují. Bouzkova část o umění mě naprosto rozložila, protože je to něco, v čem se v podstatě vůbec nevyznám a tahle knížka předpokládá, že něco víte. Měla jsem víru, že v Kratochvílově části se to zlepší, ale víceméně jsem si připadala jako idiot od začátku do konce (až na pár výjimek). Celkově je to velmi dobře udělaná kniha, ale myslím, že by jí prospělo určité zdůraznění klíčových bodů, protože byla poměrně těžko sledovatelná... Přesto bych řekla, že za přečtení určitě stojí protože konfrontuje školskou aristotelskou filosofii, která je pouhou interpretací presokratiků a přesto se učí jako by byla vytesaná do kamene. Tahle knížka, zdá se mi, připomíná, že... nic nevíme...

5 08.12.2020