Janadvorackova komentáře u knih

Parádní shrnutí.

6 12.12.2023

Víte jak to většinou je, když někam jedete na dovču? Ubytujete se potkáváte lidi, které nejenže neznáte, ale je vám i trochu hloupé je chtít poznat, abyste je neotravovali.
No a Vlčí štěstí je o tom, když tohle překonáte. Poznáte lidi a vnímáte okolí. A možná i zůstanete.

15 11.12.2023

Krátké náhledy do životů zviřátek a tvorečků ubytovaných v pražské ZOO. O nejrůznějších zapeklitostech jejich chovů a historických zkazcích o jejich existenci. Také o době pandemie.
Nechybí humor a krásná volnost vyprávění.
Stejně tak mě zaujala "zahradní mimozemská věc" a život v rybníce :).
Po přečtení vás možná napadne, jestli by nestálo za to nějaké zviřátko podpořit, či adoptovat.

11 09.12.2023

Ne moc dlouhý příběh plný náznaků skutečnosti.
Na základě skutečných událostí.

16 09.12.2023

Mně se to dost líbilo. Kdysi jsem viděla nějaké filmové zpracování, ale samozřejmě to není ono.
Příběhy hrdinů se proplétají a ovlivňují. Ale všechny jsou stejně důležité. Do toho potřeba práce na katedrále, jako by měla význam pro budoucnost. Takový ten dojem povinosti a potřeby být nezapomenut.
Zvláštní dojem jsem měla...

22 08.12.2023

Anotace - příběh Sandrine - je jen začátek. Třešnička na dortu. Šerpa na "střeše světa," (proč mě to napadlo netuším)... Fajn rozjezd.

Vypadá to trochu na podivnou duchařinu (ve smyslu připomínek přízraků minulosti), ale počkejte si. Mrazivá cesta na ostrov se zvrhne v něco, co byste možná ani nečekali :).

Kdybych měla nějakou úchylku na zamotané příběhy, jakože ji mám, ale veřejně se to neříká, jsem po přečtení knihy pěkně uspokojena.

26 05.12.2023

Vychvalovaný autor mě míjí čím dál víc každou další knihou.
Je mi to líto. Příběhy, ač dobrodružné, v sobě mají něco, co se mi nelíbí. Nevím, jestli je to ve stylu, nebo postavách, jejich interakcích, nedokážu říct. Tím, že nejsem kluk to nebude. Asi prostě žiju moc rychle.

11 05.12.2023

Docela srozumitelná sonda do vztahu člověk-doba ve které žije. O změnách v průběhu věků a hodnotách napříč staletími.
Určitě pomůže odpovědět na některé konkrétní otázky, které "máte někde zastrčené," ale vědomě se na ně neptáte ani sami sebe.

13 02.12.2023

Jako bych ten příběh už četla, ale podobnosti byly čistě náhodné (kurýrka na kole, mozek na dlažebních kostkách, skrýš ve sklepě a naleštěné boty v zorném poli...). Příběh "Bílé myši" je stejně lehce upraven. V doslovu se píše, které skutečnosti byly změněny.
Příběh působí až neuvěřitelně, přesto se "nějak" stal.
Nancy byla sice drsná, ale celkově na mě kniha působila jako jedna z mnoha.
Naštěstí doslov též uvádí zdroje knih, které se k tématu a Nancy vážou víc.

19 02.12.2023

Podrobný životopis pozoruhodné dámy.

13 27.11.2023

Detektiv vtipálek, ale dějí se mu věci, které srandovní fakt nejsou.
Začne to podivným pokusem o znásilnění dámy v letech :), abych byla korektní. Mluví se o ní poněkud nevybíravě, ale za to ona nemůže. Ona ale může za počátek jeho trablů. Pak už se jenom veze na takové divné vlně průšvihů, ale dokáže v tom výborně chodit, brodit se, bruslit :).

27 26.11.2023

Dramatické, hororové a ponuré.
Jojo :).

14 25.11.2023

Stejný dojem jako z předchozí knihy.
Prostředí irské vesnice, kde se na fakt krásném místě odehrává děj románu, by mě nenechal netečnou. Ani popisovaný pán :), ale koncept, podle kterého je příběh čtenářkám předložen, mi připadá trochu křečovitý (řeknou si, že se nebudou vídat, takže se logicky stane něco, co způsobí pravý opak - a nejlépe vzápětí). Když už... tak zajímavější by pro mě byla chvíle čekání a nějakého nečekaného zvratu...
Ale holt asi potřebujeme nějaké romantické chlapce, z nichž se chvějou kolena po letmém dotyku rukama, nebo náhodném pohledu, protože realita v domácnostech taková mnody není.
Holt evoluční potřeby míti doma samečka, se nezbavíme nikdy.

22 25.11.2023

Dánové tomu říkají "hygge," a když jsem o tom poprvé slyšela lezla jsem po stropě nepochopením. Je to takový koncept, jak "si udělat dobře" na duši tím, jakými "věcmi a myšlenkami se obklopujete, zaobíráte" zejména doma, ale klidně i na místech, kde se často zdržujete.
A jo, já souhlasím, že takové věci jsou třeba, protože kde jinde se máte cítit příjemně a měkoučce, jako kotě v pelíšku, než doma? A pak samozřejmě i v různých kavárnách... (v Praze je jedna v bývalé vodárenské věži, kam jsem ráda chodila)...
Svíčky a deky, teplo ohně, knížka, nebo teplé ťapky, klidně zvíře na klíně, to je asi základ. Ale furt nechápu, proč se o tom psalo tolik knížek a čtenáři vlhli z "nového nápadu?" Vždyť schopnosti k tomu, aby nám bylo po všech stránkách dobře, máme v sobě, ne? Jenom stačí chtít být v pohodě (i v případě a zejména tehdy, máme-li v ostatním životě nějaké trable). Třeba nebrat si práci domů, protože tam je to pro tyhle blbosti nedotknutelné...

No a Kate, hrdinka knížky, je v tomhle ohledu neznalá, ale vnitřně asi chápe a posléze pozná. Vyveze několik novinářů do Dánska, aby poznali tamní útulnost spojenou se spokojeností. Protože Dánové jsou děsně šťasný národ. Vyhlídkové jízdy loděmi, návštěvy památek a kaváren, ponávání lidí ve skupině - to všechno bylo v pohodě.
Bohužel ale naivní a někdy nemotorně divná romantická část příběhu mi kapku vadila. Ano, chápu, jakou knihu jsem četla, ale nechápu, proč je kolem autorky takové halo.

26 25.11.2023

Poněkud temnější třetí kniha z našeho dávnověku.
Prolínají se dvě dějové linie - první sleduje Hynka coby zraněného jezdce, druhá pak dobu, která k jeho stavu vedla. Až se vše hezky spojí.

Tahle kniha to sice neobsahuje, ale jak se zmíní smrt Václava čtvrtého, vybaví se mi zmínka o znesvěcení jeho hrobu asi rok po jeho smrti. Jak mrtvolu jeho z hrobu vyndali a všelijak hnusně s ní zacházeli... A vidíte, mohl tomu předejít.
Dneska bychom řekli, že na něj měli rodiče vysoké nároky, které nezvládl. Je fakt škoda, že promarnil co mohl.

22 23.11.2023

Neméně zajímavé pokračování historické série. Zatímco v prvním dílu byl Hynek Tas z Boru muž cca pětadvacet let starý a jeho jedna z prvních šarvátek ho mohla buď odsoudit na smrt, nebo do služeb krále... - vis. první kniha, pokračování ho zastihlo už kapku staršího.
Zatímco v první knize líhal s královými psy a stal se jedním z nich, Čas vlků mu postaví do cesty nejen vlky, samozřejmě, ale nejednu hnusnou životní výzvu. Nebo výzvu na život. A na smrt?
Dostane hrádek, najme lidi, opraví ho a chce mít klid.
No jasně, že ho mít nebude :).

Historické reálie dokreslují skvěle příběh, který se klidně... nějak... někomu... mohl stát. Protože proč ne?

19 23.11.2023

Našla jsem další výbornou českou historickou chuťovku.
Když našinci píší o době středověku a píší takhle, moje srdce plesá, protože jejich styl a představivost mě dokážou protáhnout časem.
A to se stalo i tady.

22 23.11.2023

Způsoby mučení byly znepokojivě zajímavé, mmm hmmm :). Pan čumáček :), hodně Panů čumáčků :).
Jinak prostě řežba, krev, násilí, krev, sex, krev, náckové a vtipné hlášky, krev, zajatci, mrazivé řeky, pronásledování, bitky, hnusná zranění úplně všech, krev. No a dávka černého humoru :).

Kdo ví, jak probíhalo mučení krysou kdysi? To se krysa zavře do klece a klec se posadí na břicho vyslýchaného. Pak se klec z jedné strany začne dráždit ohněm. Krysa se lekne, nechce mít očouzený ocásek a je jí horko. Snaží se utéci, ale jediná cesta je do útrob vyslýchaného. A tak se krysa prokouše do břicha odsouzence a je jí fajn.
Ale když krysou mučíte upíra, jak to uděláte?
Krysa se zašije do upíra... a... :).

19 20.11.2023

Jak to může skončit, když se do záchrany Země zapojí prastarý upír, pak jeden trochu mladší, kráska a zvíře, předčasně dospělá šestnáctka, skupinka hackerů a banda transvestitů?
Všichni jsou strašně ozbrojení, nebezpeční, hladoví a nadržení.
Vlastně jsem ráda, že jsem u série zůstala.
Nakonec původ upírů a jejich přítomnost v lidské historii je vlastně úplně uvěřitelná...
A teďka bych potřebovala převychovat, protože mluvit tak, jak momentálně v duchu uvažuji, odebrali by mi občanku a někam zavřeli :).

21 19.11.2023

Pokračování se mi líbí o něco víc.
Vlastně začínám mít dojem, že to celé má smysl :).

15 19.11.2023