Strach ze svobody

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Knihu autor napsal po osmi letech exilového pobytu ve Spojených státech, kam musel utéci před Hitlerovým fašismem. Vzhledem k tomu, že lidem z demokratických společností se navzdory faktům zdálo neuvěřitelné, že by nacistickou ideologii i praxi aktivně podporovaly široké vrstvy německého národa, považoval Erich Fromm za nutné vysvětlit psychologické kořeny tohoto úděsného jevu... Kniha, která vyšla prvně v roce 1941, je především Frommovou snahou vysvětlit nástup a pevné pozice nacismu v Německu, ze kterého Žid Fromm pocházel. Vzhledem k časnému vydání (1941) kniha nemůže reflektovat ani koncentrační tábory a konečné řešení, ani poválečnou zkušenost například se stalinským kultem osobnosti. Ovšem ani tyto okolnosti by závěry knihy, která nachází odpovědi ve společenských změnách, ke kterým došlo v minulých staletích, nijak neovlivnily....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/45_/4561/strach-ze-svobody-iZd-4561.jpg 4.685
Žánr:
Literatura naučná, Filozofie, Psychologie a pedagogika
Vydáno:, Naše vojsko
Orig. název:

Escape From Freedom (1941)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Strach ze svobody

Přidat komentář
MOu598
28. června

Nevím, proč jsem si knížku půjčila. Jen jsem jí prolistovala a není pro mne. Tím neříkám, že je špatná.

richard5452
21. ledna

Fromm vo svojej knihe v duchu ľavicovej tradície konštatuje, že v každej spoločnosti je duch celej kultúry určovaný tými skupinami, ktoré sú v spoločnosti najmocnejšie. Je to preto, že tieto skupiny majú moc kontrolovať systém výchovy, školy, cirkev, tlač, divadlo a tiež ich vlastné ideje prestupujú do celej populácie; tieto mocné skupiny sú nositeľmi tak veľkej prestíže, že nižšie triedy sú pripravené ich hodnoty prijať, napodobniť a psychologicky sa s nimi stotožniť.
To má za následok neblahé dôsledky pre človeka ako je moderné sebectvo. Sebectvo je podľa Fromma zakorenené v nedostatku potvrdenia a lásky k svojmu skutočnému já. Já, v ktorého záujme moderný človek jedná, je spoločenské já, bytostne konštituované rolou, ktorú podľa očakávaní druhých človek hrá – maska. Moderné sebectvo je chamtivosťou prameniacou z frustrácie autentického já a jeho objektom je já sociálne. Napriek tomu, že sa zdá, že človek je charakterizovaný prílišným sebapresadzovaním, v skutočnosti sa oslabuje a redukuje len na obyčajnú výseč celého svojho já - na intelekt a silu vôle.
Fromm vo svojej knihe problematizuje aj pocit vlastnej vlastnej hodnoty vo vzťahu k sebavedomiu. Vlastná hodnota človeka, je výsledkom zhodnotenia na trhu osobností, ktorý rozhoduje o hodnote ľudských vlastností a dokonca o reálnej hodnote ich nositeľa. Ak vlastnosti, ktoré má nie je treba, tak nemá užitočnú hodnotu podobne ako tovar, ktorý nikto nechce. Nie je to on, kto je presvedčený o svojej hodnote bez ohľadu na popularitu a úspech na trhu. Sebavedomie je teda len poukazom na to, čo sa o určitom človeku súdi. Ak je po ňom dopyt, je niekto; ak populárny nie je, jednoducho nie je nikto. Táto závislosť sebaúcty človeka na úspechu “osobnosti” je dôvodom, prečo je pre moderného človeka tak dôležitá popularita. Na nej závisí nielen to, či sa mu darí v praktických záležitostiach, alebo nie, ale tiež či si udrží svoju sebaúctu, či prepadne hlbokému pocitu menejcennosti.

Krub
04.07.2018

"Svoboda není jen dar, ale i umění. Nevzdat se jí ani v situaci vydírání vyžaduje dlouhou sebekultivaci. “

Zatímco Sartre věřil, že jsme ke svobodě "odsouzeni", že jí nemůžeme uniknout a pokaždé, když se o to pokusíme, stále je to naše svobodné rozhodnutí, Fromm příchází s opačným názorem. Podle něj je svoboda především dovednost, jíž se musíme neustále učít. Být svobodná, nezávislá, myslící bytost je náročné a vůbec ne samozřejmé či neměné.

Jeho filosofie se v tomto ohledu hodně opírá o psychoanalýzu. Frommova (a Freudova, Sullivanova či Jungova) psychologie ukazuje, jak moc je člověk vázán na své nevědomé pocity, komplexy, pudy. Ani polovinu z toho, co děláme, neděláme vědomě. Pokud na sebe nedohlédneme, tak ani polovinu z toho, co děláme nevědomě, neděláme z naší vůle či našich tužeb. Jednoduše aplikujeme vzorce chování či přemýšlení z vnějšku. V konzumní společnosti jde především o patogenní touhu víc zkonzumovat, víc vlastnit, víc mít.

Podobně jako v ostatních spisech i zde příchází Fromm tváří v tvář této krizi identity s možným řešením. Obrana proti konzumerismu a podobným mechanismům úniku před svobodou a sebou samým je rozvinutí své osobnosti. Je nutné pracovat na svých tvůrčích dovednostech, žít v harmonii s přírodou a životem. A především milovat. Milovat lidi, přírodu, svět... život.

Myslím, že s takovou filosofií nelze nesouhlasit. Můj problém se Strachem ze svobody ale není v rovině filosofické, nýbrž historické. Fromm se pokusil fenomén útěku před svobodou popsat v historickén kontextu. Problém ale je, že zanedbal komplexnost tohoto jevu. Svojí analýzu tohoto jevu v dějinách totiž započal reformací, kdy lidé věřili v absolutní se podrobení vůli a nevoli Boha. Například kalvinismus svobudu popřel úplně: Vše je předem rozhodnuto. Nic, co déláme, nijak neovlivní naši budoucnost. "Bůh" to rozhodl za nás. Takový přístup bezesporu stojí na strachu před zodpovědností nad svým životem, před svobodou. Jenže...

Jenže strach ze svobody tu byl dávno před Lutherem a Kalvínem. Vzpomeňme například na kult osobnosti a "zbožštění" faraonů v Egyptě nebo celé řady despotických císařů/tyranů z antiky. Stejně tak středověk, který Fromm považuje za poměrně zbavený tohoto strachu, je plný křižáckých tažení či jiným agresím proti muslimům či kacířům (lidem, jež se lišili vyznáním od nároků panovačné církve), pogromů proti Židům a podobným projevům nenávisti, které se strachem ze svobody úzce souvisí. Strach ze svobody tu byl dávno, dávno před Lutherem a reformací. Mrzí mě, že právě tuto komplexnost Fromm zanedbal.

Další problém představuje i zmatená strkutura knihy. V Mít nebo být? se text drží témat kapitol, které jsou zároveň srozumitelně seřazeny tak, aby se na sebe nabalovaly a vrstvily se. Ve Strachu ze svobody Fromm naopak často odbíhá od tématu. Ne že by jeho odbočky nebyli zajímavé a poučné, avšak text poté působí chaoticky. Obdobné je i vrstvení kapitol, kde by bylo mnohem příjemnější, kdyby výrazněji oddělil psychologické části ( Studie autoritářského charakteru, Analýza konformity, atd) a ty psychologicko/historické (Svoboda za reformace, Psychologie nacismu).

I přes tyto výtky ale před Frommem smekám. Kromě nevídaně moudrých filosoficko-etických poznámek, pracuje totiž i s mistrnými psychologickými teoriemi. Jeho analýzy autoritářství, sadismu nebo masochismu jsou velice promyšlené a jako vždy obdivuhodné ve své hloubce. Totéž platí i o sociologické rovině knihy. Právě tyto obory jsou totiž Frommovou parketou a právě pro myšlenky jako je ta, která začíná tento komentář, je jeden z mých nejoblíbenějších autorů vůbec.

Byxy123
03.11.2017

Tuto knížku jsem četla jen proto, že nám to bylo dáno za povinnost ve škole. Nějaké myšlenky by se daly použít i k dnešku. Celkově mě kniha neoslovila a nenašla jsem pasáž, u které bych se zastavila a začala o ní více přemýšlet.

Jacck
28.07.2017

úžasná studie o tom, proč se lidé nechají ovládat místo aby snášeli svou vlastní svobodu

LordSnape
08.06.2016

Asi nejlepší kniha o svobodě a nutnosti ovládat/být ovládán. Nečte se to zrovna dvakrát lehce, ale podnětů je tam neskutečně mnoho.

17.06.2015

K Erichově smůle jsem jeho Strach ze svobody začala číst až po jeho Mít nebo být. Oba tituly jsou takový sourozenci, které spojuje čtivá psychologická linka. Přesto Mít nebo Být osobně hodnotím jako čtivější, srozumitelnější a v předkládání svého stanoviska je zde Erich Fromm více otevřenější. Jakoby dával více ze sebe. Strach ze svobody tak o chlup zůstává v závěsu. Jde více o popisné dílo, které i když velmi výstižně analyzuje historická fakta, tak mi tam prostě něco chybí. Obě knihy však stojí za přečtení. Erich Fromm je klenot.
----------------------------------------------
„ Svoboda není jen dar, ale i umění. Nevzdat se jí ani v situaci vydírání vyžaduje dlouhou sebekultivaci. “
„ SVOBODA JE VĚC, U NÍŽ NEEXISTUJE NÁVOD K POUŽITÍ “
Erich Fromm

meera13
17.02.2015

Podnětná kniha. Škoda, že se autor v závěru opět pouští do naivního ekonomického a politického teoretizování. Dokud se pohybuje v oblasti psychologie, je to perfektní.