Janadvorackova komentáře u knih

Asi u dvou jsem nepochopila pointy, to se přiznám. Ale jinak si asi stěžovat nemůžu. Povídky kvalitky lepšího průměru o životě... a tak vůbec. V paměti zůstanou střípky, zmínky, odlesky z oken, kocour, pes a dlouhé copy, řeka a pestrost světa. Takže vlastně dobrý :).

14 12.11.2023

Jak se žilo a umíralo v pohraničí od pradávna až po nechvalně známou nedávnou minulost. A vlastně až dodnes.

17 10.11.2023

Prolínající se příběhy několika lékařů jedné nemocnice v sedmdesátých letech. Dokonce i s rasovou otázkou, manýry manželek a společenskými problémy ze všech vrstev. Podstatné jsou samozřejmě děje v nemocnici, transplantace, pooperační stavy pacientů, chmury lékařů, bezmoc a lidské povahy...
Tribunál smrti je pak taková slezina lékařů, při které se hodnotí úmrtí v nemocnici a jejich případná nutnost, chyby lékařů a poučení z nich - docela drsné.
Za mě takové na dnešek nemastné, neslané, ale zajímavé.

12 09.11.2023

Tradice a pravidla mi připadají složitá, ostatně asi jako u všech náboženství. Co urazí jedny, potěší druhé a naopak.
No a pokud to nemáte v sobě, asi nemá smysl se to učit. Uměli byste žít v přetvářce?
Příběh je i o tom - o předsudcích a představách rodičů o dětech, několika životech v nelehkých dobách.

15 06.11.2023

Příběh mi zpočátku přišel lehce inspirován žhářským útokem ve Vítkově (romská rodina, dvouletá Natálka). Asi každý o tom slyšel. A taková, i když choulostivá témata, by se měla připomínat a řešit jejich následky.
Příběh románu se ale pak trochu "odlehčil" množstvím jiných. Bylo celkem napínavé sledovat jak se ze dvou směrů dostáváte k jednomu konci.

16 04.11.2023

Chcete vědět, jak to dopadne, když do tří četníků uhodí blesk a oni to přežijí? Nebo jak se z živého člověka vyndavá malý had, který mu do útrob vleze ústy ve spánku? Jak je lehké si zahalené ženy splésti s medvědem :), nebo jak dopadne stížnost ješitného duchovního, jak vtipně se zatýkají dvě Cikánky - čorkařky... jak probíhá cesta na dovču, slouží-li člověk v Bosně a je-li z Čech a Moravy :), tedy z Rakouska-Uherska, pardon, zatím. Jaké dovednosti by měl takový strážce mít? Nejen umět třeba postavit včelín (i s včelkami hezká historka), ale mít i potuchy z oblasti gynekologie a porodnictví? Jak vnímá člověk té doby mocensko-politické čachry a jak je občanská válka na Balkáně na spadnutí vlastně pořád. Kulturní rozdíly mě zaujaly, také popisované charakteristiky jednotlivých etnik. A také ne vždy nepřátelský přístup "domorodců" k lidem jiných národností.
Autor ovšem nepopisuje jen historky, dejme tomu vtipné, ale i vraždy a různá bezpráví páchaná v místech, kde sloužil. Jazyk knihy je takový věcný, místy právě s náznakem humoru.

"V nohách mám už tisíc mil," to by o sobě autor klidně mohl říct. Za dobu své četnické kariéry totiž dost chodil. A to jakože hodně. Od města k městu, od vsi ke vsi, stanice ke stanici - desítky kilometrů. To není ovšem to jediné, co mě zaujalo.
V úvodu je psáno, že současná podoba knihy je výcucem z více jak devíti tisíc stran rukipisu. Hrozně ráda bych si to přečetla celé.
Vypovídají o dalším životě, který bychom jinak neznali. Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik příběhů mine ten váš? Kolik životů je odžito ve stejném čase, aniž by vás kdy napadlo, jak rozmanité mohou být? Příběh zasahuje do doby, o které by mi neřekli už ani příbuzní, jednoduše proto, že z té doby už nemám vzpomínky svědků, abych tak řekla.
Navíc prostředí Balkánu před sto lety bylo pro mě docela neznámé... Za mě rozhodně dobře strávený čas.

15 04.11.2023

Tohle bylo skvělé. Tedy jako celkově. Příběh samotný je dosti ponurý. Jistě každý čtenář v něm najde malé nebo větší zrnko vlastní životní pravdy. Ano, také jsem ho našla.

13 01.11.2023

Vtipné krátké historky ze života. Bavily mě.

11 01.11.2023

Další šílená časovka, šíleně úžasná, ježkovy voči. Poslouchala jsem přes noc :), ve snech se mi střídal středověk a nemocnice...

Tak jako byla kniha "O psu nemluvě" spíše vtipná a prdlá, tahle vychází ze stejného základu a "ústavu" - studujeme minulost tak, že se do ní vypravíme a zaručeně se vždycky něco zvrtne, tak příběh "Kroniky posledního soudu" je ponurý a morový, smrtí smrdící, potem a výkaly taky.

Chtěli byste poznat nějaké zajímavé období lidských dějin? Není problém, stačí se tam vydat. Dostanete dobový oblek, naučíte se starší formu jazyka, oprášíte zemědělské zvyky, ženy třeba i příst se naučí, kravku podojit... (mimochodem té nikdy nepodojené krávy v příběhu mi bylo fakt líto). No a pak stačí jen se vydat do minulosti a dostavit se ve sjednaný čas na místo k vyzvednutí.
Dalo by se říct, brnkačka.
A protože v každém století, co lidská paměť sahá, byla nějaká epodemie, pandemie, válka, nebo jiný konflikt, prakticky vůbec nic se nemůže zvrtnout, protože na všechno budete připraveni. Oprášili jste znalosti, ne? A máte dost elánu všechno zvládnout.

No tak to, co zakoušela Kivrin, studentka historie na vlastní kůži, byste zažít nechtěli.

Autorka střídá dva příběhy, v obou propracovaně líčí zajímavě i vnitřní pochody hrdinů. Píšu to povrchně. Zabřednete do dilemat lidí čtrnáctého a jedenadvacátého století a budete mít pocit, že jestli se něco zvrtne, následky ponesete taky.
A dobré navíc je, že napětí vydrží až do konce.

17 29.10.2023

Všechny ty důležité myšlenky a vnitřní pochody, všechny postřehy, které dávaly smysl a člověka by probraly i z bezvědomí, vyšuměly v kupce zbytečných keců.

14 25.10.2023

Bohužel Molly je natolik v popředí příběhu, že se z toho časem vyklube spíš "boj o její srdce," než o cokoli jiného. Taková westernová romantika, ale místy patetická až hrůza.

12 24.10.2023

I ti, kteří dění na divokém západě neznají, musí zmiňovaná jména znát. Příběh je fajn. Nic nového, co se žánru týče, zato hodně dřevěných domků, chodníků, nebo bahnitých cest, bordelů a náleven, tělesného puchu a placených koupelí, mnohdy nepravidelných :), zlatokopů a sem tam oběšence. A soubojů, strkanic a muchlovanic...

V závěřu je zmínka, v tom smyslu, že tak trochu idilické divokozápadní dění by mělo kontrastovat s vybíjením původního obyvatelstva Ameriky, což se v románu děje jen v náznacích. V podstatě kultura milovníků westernu mnohdy tyhle věci odděluje, protože by to jinak asi nešlo považovat za zábavu.
Dále doporučuje knihy jako "Malý velký muž" a "Mé srdce pohřběte u Wounded knee." Také doporučuji.

13 23.10.2023

Ten člověk měl v životě tak neskutečný pech, že to až není možný. Doporučuji, přečtěte si to :).

Bylo vidět, že autorka v dostupných pramenech strašlivě šmejdila. Románově domyslela vnitřní život postav tak, aby dala dokupy vyprávění. Pořídila i soupis jeho děl a mrtvých dětí a udělala z toho všeho poměrně slušný příběh.

Nebylo asi její vinou, že se mi moc nezamlouval.
Mě prostě Mozart a jeho přístup k životu a všemu děsně vytáčel. Dobře, je to přes dvě stě let :), poměry ve společnosti mu asi mnohdy nedávaly na výběr. Ale když on tu na mě působil, co se osobního života týče, tak divně...

Hudbu hodnotit nedokážu. Některé jeho sklatby znají určitě všichni, vis třeba poslední (to je taky pech) Requiem. Napíše si ho před smrtí... ale asi bych našla mnohé jiné a od jiných, které se mi líbí víc.
Delší poslech (jasně, hledala jsem) by mi mohl dlouhodobě způsobit depky.

13 21.10.2023

V nějakém jiném vesmíru by byla autorka knihy dost možná naší první dámou :).
No a v našem napsala něco, co považuji ve všech směrech doslova za literární skvost.

17 19.10.2023

Páni, to je ale parádní kniha :).
Na několik nocí mě příběh natolik pohltil, až jsem byla ráda, že ráno nevstávám, protože to nešlo vypnout :)...

20 17.10.2023

Opět hodně vtipných momentů. A samozřejmě škoda, že to autor nedokončil...
Švejkovo zajetí vlastní armádou mi krátilo čekání u doktora :). Ale pokud nejste v čekárně psychiatrie, kde to asi nevadí, netlemte se moc nahlas v žádné jiné :).
A nebo klidně jo :).

15 13.10.2023

Ano, cesta do Budějic je boží :). A pak pár nekorektně vtipných rasově motivovaných hlášek :), ale už se našlo více hluchých míst.

18 12.10.2023

Zajímalo by mě, kdo dnes věří teorii o sebevraždě...
Sice jsem o tom v průběhu minulosti moc nepřemýšlela, ale v poslední době, co jsem sledovala badatelské šmejdění pana Mareše, se mi, tedy nejen jeho pohled na věc jeví jasně.
No a paní Davenport také nebyla daleko od pravdy...

18 12.10.2023

Poslušně hlásím, je to vtipný :).

18 12.10.2023

Dialog dvou vědců, který byl místy tak sugestivní a plný znepokojivých myšlenek, až mě oba protagonisté místy děsně štvali. Ale neměli by.

15 12.10.2023