Jack Bauer
komentáře u knih
Nečekaný odpor
Louis L'Amour
Můj první western od tohoto autora a přes vysoké hodnocení a kladné recenze mě na něm něco nesedělo. Čtivost se nedá upřít, příběh z divokého západu je pěkný, ale Trent mě připadal i přes veškerou jeho šlechetnost jako superman. Od samého začátku si věřil, že vše dobře dopadne a boxerský zápas vyhraje, že osadníci z hor zákonitě zvítězí. Takže kniha postrádala veškeré napětí, je to jen krásná četba plná moralizujích řečiček. Z „ máyovek" už jsem vyrostl tak jsem čekal nějaký drsný příběh a dostal jsem něco jako Old Shatterlanda v novém podání. Přesto si rád přečtu ještě nějaké další autorovi westerny.
Zdraví je v hlavě, ne v lékárně
Alexander Svijaš
Konečně jsem sehnal tuto knihu, kterou jsem nechtěl ani číst, jelikož vše je řečeno už v samotném. názvu. To samé kniha „Nemocní z léků".
kap.1 Jestliže jste vzali do rukou tuto knihu máte nejspíše problémy se zdravím.
NEMÁM. Prostě čtu vše a zaujal mě název, který prodává, obsah už může být o čemkoliv jiném. Cěkal jsem nějakou odbornou knihu jako předchozí „Nemocní z léků" a dostal jsem duchovní bláboly.
S knihou jsem měl třísknout už na straně 10, kapitola „Vyšší síly a další", přesto jsem po delším shánění i odmítání četby četl stále dál co autor vypotí za nesmysly. Máme 6 jednohmotných těl a jestliže jedno z nich onemocní tak onemocní i to fyzické. Podle této definice mám tři jednohmotná těla nemocná, takže bych musel být ve fyzickém nemocný až hrůza.Vrozené onemocnění jsou následkem nahromadění hříchů jež spáchal člověk v minulých životech. Jakobych to několikrát četl i v jiných podáních, hlavně odborněji napsané a bez toho duchovna. Autoři opisují jeden od druhého. Duchovní literatura není pro mě i když se hezky čte, musí se k tomu přistupovat ROZUMNOU CESTOU.:)
Vše je obsaženo už v samotným názvu, kterým se řídím už spoustu let a do lékáren vůbec nechodím a k doktorům také ne. Protože když jste zdravý jak řípa, tak si doktoři nějakou chorobu vymyslí a předepíší vám léky s mnoha vedlejšími účinky, které další choroby vyvolají a už se v tom vezete. Vše je byznys. Rovněž tak zubaři, hlavně ti placení. Po dentální hygieně, kdy mě zubařka řekla, že mám naprosto perfektní zuby jsem po půl roce šel na preventivní prohlídku, kde si zubař hned vymyslel, že mám dva kazy, čemuž jsem vůbec nevěřil, ale on měl svoje peníze. I známá asistentka jiného zubaře mě potvrdila, že to tak chodí. Teď abych se vyhýbal i zubařům.
Odpad nedávám jen proto, že v jistém smyslu něco na tom je, jen to jinak podat.
Nemocní z léků
Cornelia Stolze
Traduje se, že jeden moudrý muž poznamenal: Jednou za rok jdu k lékaři, protože i lékař chce z něčeho žít, koupím si léky, které mi předepsal, protože i lékárník chce z něčeho žít, nakonec ty léky hodím do kanálu, protože i já chci ještě žít. Zaujalo mě na co vše existují léky. Na závěr výborná příloha spouštěče.... Nic z toho se mě zatím netýká. Zatím. Knihu si přečtu rád znovu po 65 věku budu-li nějaké léky muset brát, ale i tak se jim raději pokud možno vyhnu.
Investice do akcií - základy value investování
Petr Čermák
Ačkoli se autor snažil psát srozumitelně musel jsem některé náročnější pasáže s rovnicemi přeskakovat. Nahlédl jsem do systému trhu s akciemi což bylo pro mne velmi poučné i přínosné. Když se dozvídám, co všechno bych měl jako value investor znát, tak začínám mít obavy, že jsem se se vůbec do investování do akcií pouštěl. Dokud jsem nečetl tuhle knihu, tak jsem byl relativně v klidu. Pro mně spousta neznámých slov a pojmů jako třeba ROE, ROA, ROC, Synergické akvizice, DCF, FCFE, NTBV, Ebitda, margin calls apod. Kdybych si přečetl jen přílohu na konci knihy, tak jsem nemusel číst celou knihu, kde je vše dopodrobna rozebráno. I když je vše vysvětleno, zabývat se tolika pojmy nehodlám. To už mě připadá, že i začátečník by musel být profesionál.
Dva roky záklaďákem aneb jak to bylo doopravdy
Petr Gruber
Vzpomínková kniha na dva roky prázdnin, které téměř nikdo nenáviděl, ale schází mě tam více o šikaně, je tu jen krátký odstavec. Křišťálovou noc ani splachování hlav do wc jsem naštěstí nezažil, ale ani bych to nepodstoupil. I tak to byla velká pakárna mezi cikánama a bigošama. Nikdy jsem to nepochopil, proč si nováčci (zobáci) tohle nechali líbit. Zase jenom o tom, jak se měl jeden na vojně celkem dobře. Na cvičení řízek? Ten jsme měli za celou vojnu jen 2x na vánoce, když někdo nechtěl rybu. A bonzovat plukovníkovi, že na ně nezbylo? My dostali za celý den v kruté zimě na cvičení na Šumave jen 2 švestky!!! a kdo si neukořistil kůrky tvrdého chleba tak nejedl. K pití voda ze zamrzlého potoka. Rano trocha horkého čaje, což byl luxus.
Řidiči se nesměli trestat basou natvrdo? U nás běžně choili řidiči do basy. Koláče, koblihy? My měli k večeři asi půl roku po sobě každý den!!! kolínka s rajskou, tudíž se na večeři nechodilo a šlo se rovnou do Army. A k snídani stále dokola sardinky v tomatě. Za celou vojnu jsem to nezažil a ještě si stěžovat, že nezbyly koblihy? Zavádějící název ... jak to bylo doopravdy, u nás to bylo úplně jinak.
U nás se místo déčka říkalo manták nebo mongol. A těch tu bylo asi 90%, aspoň na naší rotě, kam jsem se jako řidič dostal asi proto, že jsem odmítl vstoupit do KSČ a PŠM mě nic neříkalo. Samej Lakatoš a mongol. Absíci a pětimetři byly naprosto normální lidi, studovaní a ty samozřejmě mezi idioty, kteří drželi při sobě nebyli v oblibě. Prostě kniha o vojákovi, který pravou vojnu nezažil a měl se tak dobře, že o tom musel napsat. Doopravdy i z doslechu jiných posádek to bylo úpně jinak. Ještě nikdo nenapsal knihu o pořádné šikaně , jak někteří se raději zastřeli na stráži což jsem viděl pouze v jednom tv filmu.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Ziburovky mám přečtené všechny, jedna lepší než druhá i tato nejtlustší kniha nezklamala i když se mě zdá o proti předchozím a humornějším pěším výletům nejen po Evropě trochu slabší. Přesto i tak dost pobavila a je taky poučná. Zaujala mě kapitola o Jáchymově, jak jsme si ničili naši krásnou zem, hledání díry ve dveřích na polské straně Sněžky, maurský relikviář, oslíci. wc ve vlacích, apod. Česko mám projeté křížem krážem, na všech místech co se uvádí v knize jsem byl, ale přesto jakobych nikde nebyl. Dozvěděl jsem se spoustu věcí o kterých jsem neměl ani páru a dokonce objevil pár míst, která jsem těsně míjel. Takže kniha opět splnila svůj účel a netrpělivě se těším na další veselé příhody z cest.
Nejhezčí túry světa
Jan Hocek
Velice krásná kniha pro milovníky pěší turistiky. Spousta nádherných fotografií, krásně napsáno, nejrůznější informace nejen k trekům, jedna z nejkrásnějších cestopisných knih co se mi v poslední době dostala do ruky. Škoda, že se na tyto treky nikdy nepodívám, stačil mě letošní okruh po stezce na Menorce Cami de Cavals v hrozném vedru s batohem plným těžké vody. Můj celoživotní sen Camino Inca už si nesplním nejen pro svou náročnost, to bych už asi nedal, jelikož po zkušenosti v řídkém vzduchu výstup na Pico Teide a bez batohu nalehko jsem nemohl před vrcholem udělat ani krok tak také kvůli vysoké ceně. Zadarmo bych zvažoval, zda kdejakou náročnou tůru vůbec jít a ještě za to platit? Snad si splním sen a podívám se aspoń na Machu Pichcu lanovkou, pro mne asi nejkrásnější místo na Zemi.
Chcete peníze? Nechoďte do práce
Tomáš Kašpar
Jelikož mám na podobné téma načteno spoustu knih tak jsem se nic nového nedozvěděl. Jen omílání dokola všeho co jsem již několikrát četl, ale název prodává. Můj velice oblíbený autor mě tentokrát trochu zklamal, možná to bylo ale tím, že jsem od knihy očekával něco jiného. Zaujal mě systém Tomáš Bati a příběh zakladetele KFC, ale MLM i když je myšlenka velice dobrá mě nebere, proč rozepisovat nebudu, to by bylo spíše do diskuze. Z knihy jsem si přesto něco odnedsl a svůj účel splnila.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Po předchozích skvělých dílech mě tato připadá nejslabší. Je to stále dokola to samé, kniha nepřináší nic nového, napětí žádné. Jakobych to už několikrát četl, závěť, hádky , hafo různých postav, zavraždil je ten nebo ta, to už tu bylo. Možná kdybych ji četl jako první od této jinak skvělé autorky, dal bych větší hodnocení, kniha není špatná, jen je to pořád na stejné brdo.
Hellstromův úl
Frank Herbert
Do knihy jsem se ze začátku nemohl nějak začíst a chtěl jsem ji po nezáživné Duně vzdát, ale od vstoupení Perugeua do úlu a setkání s Fancy mě to už nesmírně chytlo a i když tam nebylo téměř žádné napětí držela mě zvědavost co se z toho vyklube. Také se mě líbíli dobře popsané myšlenkové pochody nejrůznějších postav.
Není úniku
Cara Hunter
Kdyby mě tato kniha minula o nic bych nepřišel, nedokázala mě vtáhnout do děje byť by byl příběh sebelepší, nesedl mě styl vyprávění, jsou lepší a napínavější knihy, zlákalo mě vysoké hodnocení což jak vidím není radno se dle toho řídit.
15 minus
Tomáš Zářecký
Perfektně čtivě a barvitě napsaná dobrodružná kniha, která se čte od samého začátku jedním dechem s nervy stupňujícím napětím a detailně popsanými hrůzami. Těším se na další knihu tohoto mladého autora, který má dar psaní.
Hrdinové kapitalistické práce
Saša Uhlová
Dobře napsaná reportáž se mě četla jako nějaký horror, pět dní po sobě jsem měl z toho noční můry, což se mi nestává ani u nejkrvavějšího hororu. Lidi jsou ovce a můžou si za vše vlastně samy. Šest hodin v kuse sedět v Albertu na pokladně a nejít se vychcat, tak prostě zavřu pokladnu a jdu. A můžou mě třeba vyhodit nebo zkusit šáhnout na plat. O podmínkách v práci by se daly napsat romány. Normální člověk do takových profesí nepůjde, pak to tam tak vypadá.
Tohle mě říct nějaký manažer tak dostane takovou po hubě, že se mu hlava třikrát otočí dokola a může si jít pak stěžovat na páté nástupiště.
Pak se ve firmách diví, že nemůžou nikoho sehnat, když se k lidem neumějí chovat.
Blackout – Zítra bude pozdě
Marc Elsberg (p)
Media nás neustale straši tvrdou zimou a blackoutem, tak jsem sáhl po téhle knize, jelikož je to velice aktuální téma. Vše je krásně reálně popsáno, jak by to po vypnutí elektřiny mohlo vypadat už třetí nebo šestý den, co potom měsíc, půl roku, rok? Není to akční kniha jako třeba „Vteřinu poté", přesto se velice hezky čte. Od knihy jsem ale očekávál trochu více, jak si v dané situaci lidé poradí, je to psáno jen jaksi okrajově, zkratkovitě. Zrovna sleduji seriál, který se od knihy trochu odlišuje, přesto taky stojí za shlédnutí.
Návnada
Kent Messum
Velice čtivá kratičká oddechovka vhodná k moři. I když se jednalo o feťáky, čtenář k nim získá jakýsí vztah a fandí jim, autor dovedl krásně popsat jejich charaktery a minulost, třetí obálka a překvapivý konec.
Mráz a hry
Jan Hlávka
Jednou v diskuzi o Duně se jedna čtenářka zmínila o Algoru a dle vysokého hodnocení jsem se nechal nalákat. Hned od prvních vět jsem věděl , že tento typ literatury nebude pro mě. Nedokázal jsem se vůbec začíst, strašně rozvláčné, obkecáváné, nudné. Ve třetí kapitole zvané Algor, kdy se tak dohadují Hračička s Čumákem jsem to vzdal. Každá kapitola nové postavy, nic proti tomu, ale nějak příběh neodsejpá. A těch nesmyslů až hrůza. Tyto rádoby sci-fi nemusím, je to spíše fantasmagořina něco jak Hvězdné války. Mám rád klasickou reálnou sci-fi jako píší moji oblíbení autoři Arthur.C Clark( série Ráma nebo Vesmírná odysea), Andy Weir(Marťan,Artemis, Spasitel), Michael Crichton (Koule, Kořist), Brian Aldiss(Nonstop), Aldous Huxley (konec civilizace) - kniha byla napsána v roce 1932!!!! a na dnešní dobu stále skvělá....Robert L. Forward(Dračí vejce) apod. Tomu říkám sci-fi a ne ty dnešní braky co se sci-fi mají společného jen to, že jsou z prostředí hvězd. Proti české sci-fi nic nemám, třeba takový Ondřej Neff píše velice dobrou sci-fi, ale sci-fi typu Algor opravu ne. Dobře to vystihl Zimela.
Její konec
Shari Lapena
Další skvěle napsaný román kdy po celou dobu netušíte kdo má pravdu, ale ten zvrat, který přišel v závěru knihy jsem tušil po celou dobu, že přijde a že to tak nakonec bude, jelikož podobné zvraty u těchto románů jsou vždy na jedno brdo. Přesto mě kniha po celou dobu nesmírně bavila až na ten přítomný čas. Proč mám pocit, že všechny postavy ve všech autorčiných knihách jednají děsně hloupě?
Vědecká vysvětlení nejbizarnějších způsobů smrti
Cody Cassidy
Některé kapitoly byly docela zajimavé, ale vcelku celá kniha vyznívá až trapně. Zbytečné nereálné kapitoly mě připadali jak čtení pro debily. Cynismus mě nevadil, někdy i pobavil, ale číst o tom co se v životě nemůže přihodit je zbytečné i když chápu, že autor chtěl přiblížit touhle formou co by se stalo, kdyby to bylo možné. Přesto jsem si z knihy odnesl pár zajímavých poznatků. Od knihy jsem čekal více reality.
Pozn. Na vojně jsem se vsadil, jak dlouho zadržím dech. Jako netrénovaný jsem to naporvé vydržel 3 minuty!!!!! Zde autoři uvádí 30 sekund!!!! Takže spousta blbostí. Už to ale nikdy zkoušet nebudu, nestojí mě to za několik odumřelých mozkových buňek při dokazování jak dloho vydržím bez dechu. Dnes už bych to stejně tak dlouho nevydržel.
Smrtící gen
Robin Cook
Další pěkný román z lékařského prostředí mého oblíbeného autora, ale připadá mě , že jde už víceméně o vztah mezi Jackem a Laurií, což sice neubírá na atraktivitě čtení, jen jeho prvotiny byly mnohem lepší. Ale možná je to i stálým vedrem, v tom vedru mě nebaví číst ani u vody. Celá kniha dostane větší spád až v samotném závěru.