Hobo komentáře u knih
Díky lord-artoo-ovi nemusím vlastně nic psát. Dlouho jsem čekal, o co vlastně jde, ale celkový dojem je příznivý. Jsme dnes zvyklí na děj, ubíhající vesmírnou rychlostí, při němž nebývá čas na detaily, a tak není špatné občas si z té rakety vystoupit a pokochat se popisem slepičího hejna a podobných záležitostí a uvědomit si, že není kam spěchat, smrt nám neuteče.
A tak jsem věnoval poklidný čas googlování, abych se podíval, jak dům se sedmi štíty vlastně vypadal. Nu, byl to zajímavý výlet, ale vůbec neodpovídá představě, kterou jsem si četbou vytvořil... :-)
Dost mě překvapilo tvrzení, že kniha u nás mohla vyjít až po Listopadu, v mé paměti funguje, že jsem ji četl někdy v roce 1968 nebo 1969, tak nevím... Zrada paměti? Nebo samizdat? Nevím.
V každém případě jedna z těch knih, které by měly patřit ke kulturním znalostem každého čtenáře. Jen pozor, abyste z toho nic přímočaře neusuzovali o správnosti či nesprávnosti režimu, vše se dá svézt na úchylky; ostatně autor sám to potvrzuje!
Na správnost politického zřízení je třeba uvažovat z jiných publikací než od komunisty pronásledovaných komunistů.
Koneckonců na genocidu ve Vendée se dodnes uvažuje jako na úchylku od světlých ideálů francouzské revoluce...
Ono to ještě nepatří do povinné četby?
Kniha se ke mně dostala ihned po vyjití jakožto k odběrateli knižnice Máj, aniž bych tehdy předem něco tušil, zapůsobila však silně a nezapomenutelně. Fakt je, že vzhledem k tehdejšímu novotnovskému opatrnému tání a mému mladému věku, kdy jsem vše viděl optimisticky a s vírou v budoucnost, nebyla ta rána osudová a v podstatě posloužila k přesvědčení, že "vše se vyvíjí správným směrem", což podporuje pasivitu a onu víru v budoucnost. Podobně jako Londonovo Doznání o něco později. Tak na to pozor, současní mladí!
Kdo chce nepředpojatě pochopit Rusko a Rusy, nechť čte Solženicyna. "Rusko v troskách" ve mne navíc stále vyvolávalo silné analogie s polistopadovou situací u nás. Na rozdíl od autora doslovu (a překladatele) jsem nezískal pocit, že bych s některými Solženicynovými názory a závěry nesouhlasil, takže jsem zřejmě "rusofil".
Už asi nejsem ten naivní mladíček, jako při Jednom dni Ivana Děnisoviče.
Dobrý článek k tématu je zde:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Ruskovtroskach.htm
Po pročtení komentářů je těžké k nadšeným recenzím něco přidat. Za důležitý rozměr románu, který není tolik zmiňován, považuji také jeho rovinu, týkající se hájení přesvědčení o pravdě, tedy fanatismu. Myslím, že je to hlavní rovina díla. To, jak Jorge lpí na svém přesvědčení, stejně jako větší či menší "heretici", papež a jeho lidé kontra císařských. Každý je ochoten se pro své přesvědčení dopustit jakéhokoli zla, a netýká se to pouze Jorgeho, jehož čin je jediný označen za ďábelský.
Tím je román aktuální i v současnosti, resp. v každé době a v tom je nadčasový.
Dlouho jsem čekal, proč "Jméno růže." Nu, byl jsem opravdu překvapen, ten shakespearovský závěr mě opravdu nadchl.
Knížka obsahuje prvorepublikové texty, otištěné ve Svědectví, Tribuně a jiných tehdejších periodicích, ale především texty z pozůstalosti, jako např. čtivá povídka Gólman, která je zároveň nejdelším, nejucelenějším textem. Je to brilantní čtení o úspěších žižkovské Viktorky a jejího brankaře Bráničky, které nutně připomíná Klapzubáky.
Brožura obsahuje i různé drobné dadaistické práce, které dobře ilustrují umělecké dění v první republice. Otištěné dopisy, které autor dostal od V+W, nejsou tím nejnosnějším v knize, byť jde o zajímavý doplněk.
Úsměvná, lehká a zajímavá detektivka. Nic jsem nečekal, takže předčila očekávání.
Velmi dobré čtení, nepředvídatelný děj s několika náhlými zvraty. Jinak souhlas s B4LU.
Autorka mě zajímala především jako pandan k B. Němcové a K. Světlé, abych si porovnal, nakolik jsou srovnatelné. A moje srovnání s těmi českými autorkami vůbec nedopadlo špatně. Řekl bych, že jejich dílo obstálo v moderní době mnohem lépe než Sandová. Pravda, srovnávám podle s jednou knihou Sandové a navíc se prý "vymyká Sandovskému pojetí". Musím si něco od ní ještě obstarat.
Bez patosu popisované skutečné příběhy z provozu domácí péče. Poutavé čtení, které chytne u srdce. Knihu jsem si vypůjčil v místní městské knihovně především z lokálního důvodu, autorka působí v místě mého bydliště, a nic jsem od ní věru nečekal. Byl jsem však opravdu příjemně překvapen. Doporučuji všem.
Můj první Márqeuz a nebyl to špatný výběr. Moc jsem o Márqueze vzhledem k recenzím, které jsem četl, neměl zájem. Je vidět, že nesmím dávat na recenze.
Škodlivé. Protinárodní. Vše, co Češi v historii udělali, je ostuda.
Nejvíc mě překvapilo, jak se liší od TV zpracování. To šlo evidentně za senzací.
Doporučuji všem feministkám. Aspoň jich bude míň.
Co napsat? Zcela souhlasím s komentářem Pablo Krale, červcem i Bulatem.