Češi v dějinách nové doby (1848-1939)

Citace z diplomové práce věnující se recenzím této knihy po jejím prvním vydání na začátku 90. let:


...
Z uvedených důkazů tedy jasně vyplývá, že dílo Češi v dějinách nové doby bylo soudobou odbornou veřejností přijato negativně. Ve výše uvedených recenzích lze nalézt několik jednotících prvků, tudíž se dá usuzovat, co autoři kritik označili za hlavní nedostatky. Téměř u všech recenzentů je jasně řečeno, že pasáže 19. století jsou v publikaci až příliš zjednodušené. V Podivenovi naprosto chybí jakýkoliv pohled na český národ zvenčí, což mu nesmírně škodí, neboť vytržený z evropského kontextu se pak vznáší ve vlastní bublině spekulací a dějin „jako by“, jak o nich ve své recenzi pojednává Otto Urban. Téměř vždy také zaznívá názor, že období první republiky je v publikaci zpracováno lépe, toto vyjádření ale rozmetává profesorka Olivová ve své podrobně zpracované kritice.

Dalším výrazným bodem, kterému se věnují téměř všechny zmiňované kritiky, je Podivenův nekritický postoj k Němcům. Mnoho kritiků si uvědomuje, že za tímto postojem autorů Podivena stojí idea Bernarda Bolzana, bohužel neschopnost odpoutat se od této myšlenky udává ráz celému dílu v jeho kritičnosti Čechů a nadřazování Němců, a to i na místech, kde k tomu již není vhodný prostor a výkladu to pouze škodí. Není proto divu, že byli autoři Podivena chápáni jako tendenčně proněmecky orientovaní.

Doktor Balajka, profesorka Olivová i doktor Kořalka také upozorňují na zkreslené podání významných osobností, ať už se jednalo například o Karla Havlíčka Borovského nebo Edvarda Beneše, které si v Podivenovi vysloužili pouze odsudky.

Je nutno podotknout, že si většina kritiků uvědomovala, že dílo je poplatné době, ve které vzniklo, tudíž že autoři nemohli použít ke své práci ani kritický aparát, ani heuristické metody, a podle toho na něj také nahlíželi. Bohužel tak rozsáhlé omyly, kterých se autoři Podivena dopustili, nemohly být odbornou veřejností odpuštěny, a to ani z toho hlediska, že se nemělo jednat o odbornou publikaci, ale spíše o soubor úvah. Právě v tomto Podivenově pochybení spatřuji jeden z hlavních důvodů, proč se knize dostalo tak mohutného ohlasu a odmítnutí, počet omylů byl příliš velký.
...
Diplomová práce „PODIVEN“ a jeho recepce v české společnosti, 2018

Autoři museli být pořádně zoufalí z toho, že realita je jiná, než sny, ve kterých žili. A to nejen realita jejich promarněných životů, ale celé historie lidstva. Nic jiného než jejich sny tato kniha neobsahuje. Trapné, ubohé, zoufalé a především vylhané.

Skutečně ostudný spisek. ale co čekat, když je spoluautorem Pithart, pro něhož je programem, kdykoliv je to možné, znectít český národ. Opravdu se divím, že odtud už dávno neodešel. Třeba do Německa...

01.09.2022

(SPOILER) Trojice Podiven tímto dílem udělala odvážný krok k vidění našich novodobých dějin. Podrobuje Čechy kritice a činí tak vybavena obrovským množstvím znalostí, na kterých staví. Dějiny pouze nepopisuje a neoslavuje, ale analyzuje a přemýšlí o nich. Vládne bohatým jazykem s mnoha přirovnáními a moudrými úvahami. Byla by radost to číst, kdyby to nebylo chvílemi tak trýznivé. Věnuje se naší národní povaze, odtržení od šlechty i náboženství po Bílé Hoře si neseme jako české plebejství. Pokud jde o vztah Čechů ke křesťanství: “dětinská nápodoba, nedůvěra, svéhlavost a posléze směs nechuti a lhostejnosti”. Německý živel byl na vyšší kulturní a sociální úrovni než český. České obrození založené na kritériu jazyka drasticky ochudilo národ o duchovní zdroje pocházející od Němců. Na počátku století chyběli Čechům politici s vysokou osobnostní integritou. Jediné na čem se stavělo byl boj Čechů s germánskou zpupností a panovačností. Vymysleli Český mýtus: Čechové jsou dítkami světla, jejich boj si žádal trnové koruny, obětí, kostnické hranice, Staroměstské popraviště… Josef Pekař jako první potíral sebeklam mýtu a vnímá dějiny jako harmonický celek i s dobou Temna. Čeští politici se za Rakouska naučili pouze parazitnímu poměru vůči státu, ale nedokázali brát za stát odpovědnost. Mentalita egoismu, poraženectví tu zdomácněla. Česká státnost 1918 nebyla vybojována, nýbrž vyjednána hrstkou exulantů. Po vzniku Československa se Němci, Slováci, Maďaři, Poláci a Rusíní stali soudci českého nacionalismu. Němce jsme umístili do stejné pozice jako byli Češi v Rakousko Uhersku. V Čechách máme sklon k negaci inspirace, nedůvěře k ní, k pasivitě a lhostejnosti. Pochvalujeme si českou střízlivost, věcnost, přizpůsobivost, kritičnost, ale za tím se skrývá nezávazná, nenáročná pochybovačnost. Z romantismu jsme přejali rozcitlivělost a snivost a za ducha bojovného vzdoru jsme dosadili reptavou nespokojenost. Autoři otevřeli čtenáři okno k vesmíru nového pohledu na naši krásnou povahu a minulost, dali jí pěkný výprask a udělali to schválně. Já jsem za to ráda a vydržela jsem to.

Skvělá kniha. Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu.

30.04.2021

Unikátní a obří dílo, kritická oponentura k většině, co bylo napsáno o tomto období. Věc, která motivuje pro lepší budoucí. Pro mě někdy přiliš kvetnata, esejisticka forma. Ale povinná četba pro toho, kdo se chce opravdu něco o nás a tomto období dozvědět.

18.12.2020

Nejedná se o akademickou publikaci, což ovšem sami autoři přiznávají. Proto bych Podivenovi ani knize nevyčítal jiný pohled na historická fakta (neplést s překrucováním pravdy nebo s desinformacemi). Jistá kontroverznost přímo vybízí čtenáře k dialogu s knihou.

Prvoplánově zideologizovaný pohled na dějiny. Odporné. Z hlediska poznání bezvýznamné. Odpad.