Hobo diskuze u autorů

Heine je taková jistota, i pro člověka který se poezii do hloubky nevěnuje.

Jeho Promluvy k hluchým jsem koupil (ve vázaném vydání z r. 1930), aniž bych o autorovi cokoliv věděl. Zaujal mne prostě název. Je ale fakt, že zřejmě padla na žíznivou půdu, právě jsem si kladl otázky, jimž se knížka věnovala. Snad jsem díky ní méně hluchý...

Grace Livingstoneová je britská novinářka specializující se na problematiku Latinské Ameriky. Byla reportérkou Guardianu ve Venezuele, pracuje pro BBC World Service a přispívá také do listů Observer, New Statesman a Tablet. Je autorkou knihy Inside Colombia: Drugs, Democracy and War (V nitru Kolumbie: drogy, demokracie a válka).

Jako člověka, který má obdobnou zkušenost z našich pečovatelských lidojemů (byť naše poměry byly proti sovětským téměř bukolické), mě Gallegovo skvěle napsané vyprávění Bílé na černém silně oslovilo. Stejné mechanismy v mezilidských vztazích, doprovázené v podstatě týmiž slovy, týmiž manipulacemi a pohnutkami, marně zakrývanými, jen ty "sovětské" s vyšší mírou primitivismu. Dobře ukázaný rozpor mezi ideologickými proklamacemi a skutečným chováním. Potvrdil jsem si, jak obdobně jednají lidé i v situacích bez patologického pozadí - jak např. se liší představy o demokracii od reálné skutečností, jak v až příliš velké míře posuzujeme svět kolem sebe podle toho, jak nám je předkládán. Čte se jedním dechem, neboť moje nudné teoretizování nemá v knize pendant - jde o strhující vyprávění bez teoretizování. Doporučuji, vřele doporučuji.

Zdroj je velmi čtivý román. Především je to však dílo, které nazírá skutečnost, již prožíváme, z úhlu nejen opomíjeného, ale většinou zatracovaného a démonizovaného. Z tohoto důvodu jde o knihu, bez jejíž znalosti se člověk, snažící se o objektivní poznání světa, neobejde.