Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné prózy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Obsahuje 4 povídky:

Jeden den Ivana Děnisoviče,
Případ na stanici Krečetovka,
Matrjonina chalupa,
Ve vyšším zájmu.

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23005/big_jeden-den-ivana-denisovice-a-jine-p-7Nb-23005.png 4.3204
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Svět sovětů
Originální název:

Odin den´ Ivana Denisoviča, 1962


více info...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné prózy

Čičolina
10.05.2021

Jeden jediný den z tisíců strávených v gulagu. Den dlouhý, mrazivý, nespravedlivý. Hrůza. Lágr a jeho řád, pramalá naděje na výstup, bezpráví každé minuty...
Další povídky ať už válečné nebo poválečné opět plné hladu, bídy, blbství vládnoucích katů, šlendrián na každém kroku. Bez té vodky nebo samohonky by se tam asi žít nedalo, proto je Rusko od nepaměti národem alkoholiků. A statečných lidí.

Chajda69
06.04.2021

Jeden den Ivana Děnisoviče - asi nejslavnější povídka tohoto souboru, především strasti života v pracovním táboře, kde radosti se omezují prakticky jen na obelhání systému (které s obelháváním částečně počítá) a na naprosté jednotlivosti. Vůbec bych Šuchovovi nevytýkal, že na něco rezignoval. V podmínkách pracovního tábora je obdivuhodné už jen to, že nerezignoval na život samotný. Zvůle některých ideologií přetavených v realitu je neskutečná.

Případ na stanici Krečetovka - ne vše, co se jeví jako správné, je vždy správné. Věcný problém legality versus legitimity opět vyvstává a je až neskutečné, jak málo stačilo, aby paranoidní sovětská mašinérie chytila obyčejného člověka.

Matrjonina chalupa - vedle toho, že snad ani není možné, v jakých podmínkách bylo zvykem normálně žít, byl pro mě nejsilnější závěr povídky: "Všichni jsme žili vedle ní, a žádný jsme nepochopil, že to ona byla ten spravedlivým, bez něhož, jak praví přísloví, nestojí dědina. Ani město. Ani celá naše zem."

Ve vyšším zájmu - střet víry ve spravedlnost s realitou Sovětského svazu, resp. možná spíše komunismu v praxi, se mi snad ani nechce více komentovat. "Komunismus se musí budovat v lidech, a ne v kamení!! Je to zdlouhavější a těžší! Ale i když to z kamení dostavíme všechno třeba zítra, to ještě vůbec neznamená, že budeme mít komunismus!!" A totéž platí i pro demokracii a občanskou odpovědnost. Vždy to totiž začíná a končí u lidí.


666Jitka
01.04.2021

Kniha se mi líbila - všechny čtyři povídky, i když každá jinak, a myslím, že jí budu mít v hlavě hodně dlouho. Vždy když čtu podobné knihy, tak mě úplně mrazí a je pro mě nepochopitelné, co byli lidé nucení vydržet, ať už ve válkách, nebo jako zde v gulagu popř. při jiných pohromách. Dnes bereme jako samozřejmost naše pohodlí v teplíčku domova, přecpané žaludky a odpočinek o víkendech nebo na dovolené, a přesto jsme pořád nespokojení a stěžujeme si.

draka
31.08.2020

Jeden den života - od zvonění do zvonění - v pracovních táborech bolševika zase ukazuje, jakou cenu má život a nezdolnou vůlí člověka přežít a nevzdávat se naděje. Silnými příběhy jsou i další povídky této knížce.

Switch
01.02.2020

Solženicyn mě mile překvapil, příběh Ivana Děnišovice z Gulagu mě doslova pohltil. Druhý příběh z Kočetovky z prostředí železniční stanice ve mě zanechal dojem, že bych sám rád věděl, jak to bylo s tím \"špionem\". :-) Příběh Matrjonina domu se mi líbil a vyvolal vě mě takový podivný pocit smutku nad osudem ubohé stařeny, zakímavě zachytil mezilidské vztahy v dědině. Pouze poslední příběh Ve vyšším zájmu mě vyloženě zklamal, čekal jsem lepší konec a vyvrcholení boje o studenty vystavenou školu. Tento mi přišel takový nedotažený. Celkově bych knihu určitě pochválil za příjemný a ničím nerušený výpravný styl autora. Minimálně první příběh bych určitě doporučil si přečíst, bylo to velmi zajímavé a příjemně podané.

Yorika
08.09.2019

Gulag.To slovo má pro mě zvláštní příchuť.
To drsné místo, kde v nelidských podmínkách přežívali či spíše umírali lidé, kteří se ničím neprovinili nebo naopak byli vinni vším.To podle toho, jak strana a lid rozhodli.
Autor popisuje, jak vypadá takový jeden den v Gulagu.Není nad osobní zkušenost.
Povinná četba pro všechny proruské voliče.

Hobo
23.06.2018

Ono to ještě nepatří do povinné četby?
Kniha se ke mně dostala ihned po vyjití jakožto k odběrateli knižnice Máj, aniž bych tehdy předem něco tušil, zapůsobila však silně a nezapomenutelně. Fakt je, že vzhledem k tehdejšímu novotnovskému opatrnému tání a mému mladému věku, kdy jsem vše viděl optimisticky a s vírou v budoucnost, nebyla ta rána osudová a v podstatě posloužila k přesvědčení, že "vše se vyvíjí správným směrem", což podporuje pasivitu a onu víru v budoucnost. Podobně jako Londonovo Doznání o něco později. Tak na to pozor, současní mladí!

hnatlubo
02.03.2018

Ze všech povídek jezdí mráz po zádech. Měla by to být povinná četba pro naše politiky.

1