Rusko v troskách

05.06.2023

"Rusko v troskách" je pozoruhodné dílo z pera moudrého člověka, který po celý požehnaný život zůstával svůj, i když jej osud podrobil nelehkým zkouškám. Kniha rozebírá ruskou otázku, tragická devadesátá léta po rozpadu Sovětského svazu, dívá se do minulosti a hledá řešení pro budoucnost. Rozebírá s nadhledem i některé obecnější problémy současného světa. Poskytuje nám tak podněty k zamyšlení i pro nás zde v Čechách. Hlavním tématem Solženicynovy analýzy Však zůstává Rusko a Rusové v postsovětském období. Umožňuje čtenáři pochopit historii této části světa a udělat si vlastní názor i na současné dění. Je zřejmé, že nešťastný konflikt na Ukrajině má kořeny, které sahají do historie, a že současná situace není vůbec černobílá. Kniha tak získává na aktuálnosti i řadu let po autorově smrti. Vyvstává ale trochu potíž se k "Rusku v troskách" dostat. V češtině dílo vyšlo pouze jednou, hned po jejím ruském vydání, a není moc pravděpodobné, že by se jej dnes někdo odvážil znovu vydat. V knihkupectvích je dávno vyprodaná a i v antivariátech se objevuje jako vzácnost. Příležitost skýtají pouze nemnohé knihovny, které ji stále ještě drží ve svém čtenářském fondu.

(SPOILER) Je to hustý. Doporučuji alespoň něco si z tohoto díla přečíst, velký myslitel, měl hodně odžito, nositel Nobelovy ceny. Doporučuji.

21.08.2022

Skvěle napsané úvahy velkého ruského velikána. Solženicyna si vážím jako někoho, kdo se postavil sovětské moci, kdo proslavil celosvětově slovo gulag. Neznal jsem jeho názory po rozpadu SSSR, proto jsem rád sáhl po této nevelké knížce, která mi umožnila nahlédnout do ruské duše.
Knížka je napsaná v roce 1998, dost tedy zastarala. Ale je zde vidět, že Solženicyn dokázal předvídat současnou rusko-ukrajinskou válku. Byl vlastenec a rozpad SSSR sice přivítal, ale ne v takové chaotické podobě, jak to proběhlo. Ve svých úvahách si představuje, že Ukrajina, Bělorusko, Rusko a Kazachstán by měli existovat v jedné formě federace. Ukrajince, Bělorusy a Rusy považuje za jeden národ Západem rozdělený. Neupírá ve svých úvahách právo na nezávislost státům Pobaltí, Ázerbájdžánu nebo třeba Tádžikistánu. Dokonce jde tak daleko, že je pro nezávislost Čečenska v době, kdy probíhala rusko-čečenská válka. Ale nemůže se smířit s tím, že Rusko dovedlo při rozpadu SSSR nechat v zahraničí 24 milionů Rusů, kteří se jednoho rána probudili a žili v jiném státě.
Solženicyn nechápe, že Rusko nechce vrátit jižní Kurily Japonsku, když podle něho ruské nikdy nebyli. Ale stejně tak nechápe, že Donbas, Krym, Oděsa a nebo severní části Kazachstánu by měly být v jiném státě než v Rusku. Zmiňuje nezávislost Alžírska, kdy se Francie postarala o milion svých Francouzů, kteří se museli přestěhovat z Alžírska zpět. Zmiňuje vysídlené Němce ze Sudet, Pomořan, Slezska, Východního Pruska a dalších, diví se, že poválečné Německo své Němce z jiných zemí dokázalo své lidi a vstřebat je. Něco takového nedokázalo postsovětské Rusko.
Dnešní Rusko se snaží o těsné spojenectví s Čínou. Právě před spojenectvím s Čínou Solženicyn v roce 1998 varoval. Srovnává 8 milionů Rusů na Sibiři s 330 miliony Číňanů žijících na hranici s Ruskem. Vidí v Číně tisíciletou říši, která se probouzí a Rusko s ní bude mít jen problémy.
Solženicyn také kritizuje divokou privatizaci v Rusku, která zrodila přes noc milionáře.
Neseděl mi doslov ke knížce, který vlastně zkritizoval vše, co si Solženicyn myslí.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

04.01.2020

Kniha byla zajímavá a musím souhlasit s jistou podobností české polistopadové cesty. Rozhodně stojí a přečtení, protože je zdá několik detailů, o kterých člověk neměl tušení :)