Síla rozumu
Oriana Fallaci
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223173/bmid_sila-rozumu-DeA-223173.jpg
4
17
3
V plamenné kritice útočných projevů islámu se Oriana Fallaci konfrontuje s většinovým názorem politické reprezentace a odhaluje, jak západní společnost – historicky spjatá s ideálem demokracie a základních křesťanských hodnot – podléhá populistickým heslům multikulturalismu. Po vydání Hněvu a hrdosti (prvního dílu trilogie, reflektujícího události 11. září 2001) apeluje Oriana Fallaci ještě naléhavěji na občany západního světa, jenž podle ní prochází krizí, která mu může být osudnou. Situaci vnímá ještě kritičtěji-tentokrát nestačí nalézt jen ztracené zaujetí, je nutno zapojit čistý Rozum. Upozorňuje, že terorismus nelze vnímat jako jedinou, i když nejviditelnější strategii islámských zemí, jak si podmanit západní civilizaci. Na základě vzpomínek, novinářské zkušenosti a historických i současných faktů vysvětluje, že se islámský svět snaží západní společnost přetransformovat, a to včetně jejích zákonů. Napadená civilizace se však podle jejích slov stále viditelněji podvoluje, místo aby vzkřísila ideály, na nichž byla vystavěna, a bránila vlastní identitu. Má přesto šanci přežít?... celý text
Literatura naučná
Vydáno: 2014 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
La forza della ragione , 2004
více info...
Přidat komentář
Pro mě výjimečná kniha, kterou mnozí budou odsuzovat. Doporučuji přečíst každému kdo má rád svoji zem.
Štítky knihy
islám muslimové civilizace společenské vědy antiislamismus kritika islámu
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hněv a hrdost |
| 2014 | Síla rozumu |
| 1970 |  Ak zomrie slnko |
| 2020 |  Rozhovor so sebou samou. Apokalypsa |
S odstupem několika let jsem si přečetl i druhou „obžalobu“ islámu a islamismu z pera nekompromisní, „nekorektní“ a neohrožené Oriany Fallaci. Když psala tuto knihu, neměla co ztratit, ale přitom nechtěla ztrácet čas eufemismy a opatrným opisováním problémů, které přináší islám směřující do Evropy.
Roky jí daly za pravdu. Bohužel.
Kdo četl její „Hněv a hrdost“, má představu, jak vypadá i tato kniha.
Její styl je ostrý a v dnešní době pro mnoho lidí neakceptovatelný. Já se však mezi ně neřadím. Obě knihy jsem si přečetl s pocitem, že Fallaci rozumím a jsem na její straně.
Radikální vyjadřování a postoje jsou protiváhou selhání institucí a elit Evropské unie i elit národních. Fallaci, a ani nikdo jiný, nemá na své straně tak mocné komunikační kanály, jaké mají Brusel a národní vlády, a proto veřejné mínění „prostřelila sice nepovolenou, ale účinnou municí“.
Rozebírá mnoho případů, kdy „Evropa“ ignoruje flagrantní infiltraci islamismu a radikální muslimské kultury s cílem obsadit evropský životní prostor. Vlastní text lze také označit za obžalobu islámu a evropského politického systému, který není ochoten se islámu ohrožujícímu podstatu našeho zdejšího bytí postavit. Je mixem osobních stanovisek autorky k islámu a muslimům, konkrétních vzpomínek a zážitků (někdy velmi brutálních) s tématem propojených a „dialogů“ s různými politiky, v nichž je kritizuje za jejich pokrytectví a nečinnost. Neváhá nevybíravě útočit na zastánce multikulturalismu a nekritického vítání imigrantů arabského původu (srovnej se současností). (Nedělám si iluze, že ani zarytí demokraté a multikulturalisté si s O. Fallaci nebrali servítky – víme, jak se chovají dnes.)
Fallaci je politicky nekorektní v dobrém slova smyslu. Nesnaží se psát uhlazeně. Naopak je velmi drsná a někdy velmi vulgární. Domnívám se, že na to má právo.
Fallaci je v ráži a nehledí napravo, nalevo. Islám je pro ni jen jeden – ten zlý. To se nám líbit nemusí a je to hodno polemiky. Nezapomínejme však, že Fallaci strávila v islámských zemích mnohem více času než většina tzv. multikulturalistů, tudíž její zkušenosti byly bezprostřední a věděla, o čem píše.