Hobo komentáře u knih

Pravda je, že jsem očekával četbu víceméně (auto)biografickou, takže mě značně překvapilo "humoristické" zaměření knihy. Byl to však důvod, proč jsem se zpočátku snažil se textem pročíst, leč nepodařilo se mi to. Ani jako humoristická kniha mě to neoslovilo, postavit děj na hromadění vulgarit a situacích, které nelze chápat jako humorné ani při jejich surreálnosti, prostě není můj šálek čaje. Nedopracoval jsem se ani k polovině a knihu s úlevou odložil, což dělám opravdu jen zcela výjimečně. Další osudy rodiny mě přestaly zajímat.

Mám rád takové knihy, ve kterých nejde primárně o sloh, ale o život. Tato k nim patří. Líčí velmi přesně, jak posuzovat jakýkoli handicap - neučinit jej centrem, nesoustředit se na něj jako na překážku, ale prostě rozvíjet potenciál, který je v každém člověku. I mne během života obklopovali odborníci, kteří nade mnou už předem zlomili hůl, v podstatě mne přesvědčovali, abych se připravil na roli poživatele důchodu; že bych mohl žít produktivně, nad tím se v nejmenším nezamysleli.
A navíc je to dobré čtení, byť tak lineární. Je lineární jako život, a ten popisuje, jiné nároky si nedává. Tím je uvěřitelnější. Navíc je to příběh o rodičovské, především mateřské lásce.

1 15.03.2019

Ono se asi má dobře číst, jak Češi (a Slováci, tedy Čecho-Slováci s onou pomlčkou) začínají vládnout nejen nad tradičním územím. Nicméně pokud kniha neobsahuje hlubší poselství, což neobsahuje, jde nakonec o nudu...

4 08.02.2019

Nedostatečná jazyková korektura je jedinou vadou knihy. Kéž by nebyla!!
Velmi silný příběh. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem (zhruba v polovině) konstatoval, že na čtení v posteli před spaním není vhodná; měl jsem vážné problémy usnout a mé sny potom podle toho vypadaly. I jako bývalý sociální pracovník, který poměrně záhy rozpoznal, jak může jeho práce ubližovat a vlastně začal řadu úkonů sabotovat, jsem při četbě několikrát cítil takový odpor, že jsem musel knihu odložit.
Je třeba si uvědomit, že to není primárně o zvůli jednotlivých lidí, nadaných příslušným razítkem, ale skutečně o systému. A nemyslím teď pouze systém psychiatrie. Mám na mysli systém, který vznikl postupným narušováním autority, kdy každý může zpochybňovat všechno, systém, ve kterém jsou rozmělňovány, zpochybňovány a relativizovány základní mravní hodnoty. Systém, ve kterém každé autoritativní rozhodnutí může být prohlášeno za projev totality a diktatury. Nezměníme-li tento systém, míříme přímo do pekla.

6 26.01.2019

Dal bych rád všech pět hvězdiček, ale za jednu jedinou větu jsem musel nutně ubrat. Ta věta: "A chodit dnes na trh s morálkou, zvláště poté, co ji jedna hlava našeho státu delegovala každému darebákovi, není přece společensky možné."
Ne, nejsem a nikdy jsem nebyl obdivovatelem žádné "hlavy našeho státu", ale podobnou větu bez uvedení konkrétních podrobností a odůvodnění, považuji přinejmenším za ošklivé uklouznutí, až dehonestaci.

21.01.2019

Tak především nechápu, proč anotace tvrdí o vynálezci takový nesmysl, jako že byl ve třetí říši "ohrožován rasovými zákony". Protože jde o ústřední část děje, nemohu to uvést na pravou míru, ale čtenář jistě ten nesmysl pozná...
Obsáhlý román, sestávající ze 710 stránek, má všechny osvědčené simmelovské atributy: čtivý, napínavý a s dějem v rozsahu antických tragédií v moderním podání. Čtenář nedokáže předvídat, kam se děj posune, přitom psychologie postav je vykreslena velmi přesvědčivě - ostatně: Simmel!
Opravdu jsem si při četbě užil.

3 20.01.2019

Až mě mrazí. V době takříkajíc předpočítačové autor tak přesně vylíčil svět, ve kterém do značné míry právě žijeme, nebo do něj vstupujeme. A osobně z něho nevidím východisko, protože tak nějak tuším, že nikdo se nebude chtít zbavit těch elektronických vymožeností, které nám tak usnadňují život.
Mám teprve rozečteno, takže jsem docela zvědavý na konec, ze kterého tady všichni jsou zklamaní. No uvidím...
Pár citátů:
"Člověk se v tom automatizovaném okolním světě stává taky takovým malým automatem, který si ani nevšímá, do jaké míry je ovládán nadřízeným kontrolním systémem..."
"Tenhle svět se rozpadne, všechno se zhroutí jako domeček z karet. Zatímco sedíš na své větvi, nevidíš, že kořeny tohoto stromu se přímo před tvýma očima rozpadají v prach. Málokdo situaci rozumí, všichni oslepli a mají před očima jenom ty barevný bodíky. Musíme se nějak postavit té pivně-televizní pseudokultuře, která tu vznikla - uvažovals o tom, proč nás napájejí pivem a krmí levnou masovou zábavou? Jedno i druhé v sobě obsahuje stejný prvek: ohlupovač! Podívej se na ty lidi! Jaké mají perspektivy? Život naplněný pivečkem a nesmyslnými zábavnými programy. Učí se, protože musí. Kutí, protože se nudí. Ale celou tu dobu jsou si vědomi faktu, že jak jejich znalosti, tak jejich manuální schopnosti nebudou využity k žádnému užitečnému cíli. Člověk přestal být potřebný."

Takže dočteno a nutno říci, že konec přišel opravdu nečekaně a nemohu říci, že bez určitého zklamání. Člověk by tak rád pokračoval a zjistil, jak se to bude vyvíjet dál, jak vše se vyřeší... Nu, musel jsem přijmout, že o to autorovi zřejmě nešlo, nemluvě o tom, že dobrý konec uspává. Zajdel chtěl především ukázat, jak se tvoří totalita, jak jsme to my všichni, kteří ji vytváříme a jak se na tom podílí naše vlastní lenost a pohodlnost. A musím přiznat, že jakmile jsem zhruba po polovině textu začal tušit, že se jedná o "vnější zásah", začal jsem být zároveň trochu zklamán. Jako by nás to vyviňovalo... Ten průšvih, který dnes kolem sebe vidíme a který evidentně vede do pekla, za ten tedy nemůžeme? Pravda, uklidňuje mě vědomí, že i v reálu tušíme jakéhosi prediktora, který tahá za nitky... Možná ta kniha nebyla tak daleko od reality.

12 16.01.2019

Co dodat? Doporučuji přečíst. Jednak je to čtivé a jednak hluboké k zamyšlení.

2 07.01.2019

Villon byl básník, kterého jsem okamžitě přijal. Nestává se mi to u poezie často, většinou nad ní slepě tápu a pokud přemýšlím, tak nad tím, co chtěl básník říci. Tak to u Villona neplatí. Ta syrovost výpovědi uchvacuje, z každého verše dýchá život a ukazuje, že za těch uplynulých 600 let se svět zase tak moc nezměnil.
Loukotkové Villonův románový životopis jsem četl poprvé v útlém mládí, tuším tak v 16-17 letech, a okamžitě mě uchvátil. Bylo to zároveň mé první setkání s Villonem a od té doby je jeho poezie pro mne živá v té podobě, jak mi ji zprostředkovala Jarmila Loukotková (podobně jako Saudkův překlad Shakespeara).
O skutečném životě François Villona historie mnoho nenabízí a tak je Loukotkové román nesporně v mnohém fabulace (např. Nezbedný mistr balad od Johna Erskina jako by byl o někom jiném), ale pro mne Villon zůstane takový, jak mi ho stvořila Jarmila Loukotková. Pod dojmem díla jsem pak přečetl od Loukotkové všechno, a i když ji miluji ve všem, Villon zůstal nepřekonatelný.

23 28.12.2018

Kdyby takto vypadaly všechny žalozpěvy, bylo by na světě tak krásně... Je to druhá kniha od Ivanky Deváté, kterou jsem četl a myslel si, že mi to bude stačit. Nebude, co když v její sbírce je ještě další tak dobré vyprávění, s takovým nadhledem a humorem.

8 28.12.2018

Co k tomu napsat? Toto dílo v mnohém určilo můj vývoj, moje chápání společnosti, moje instinkty. Četl jsem poprvé ve svých cca 40 letech, takže dostatečně vzdálen naivitám a přesvědčením mládí, a již tehdy jsem si Vojnu a mír do hloubky prožil.

5 20.12.2018

Vždy jsem měl rád sci-fi a v tomto žánru zejména utopie/dystopie. Edenie patří v tomto žánru k tomu nejlepšímu - a číst ji zejména dnes u mne vedlo až k mrazení v zádech. Vždyť snahy o totalitní ovládnutí lidstva a využít k tomu dnešní technologie jsou tak zřejmé...

3 20.12.2018

Dobré čtení, zřejmě opravdu věrně popisující život keňských domorodců, k nimž se přimíchala trochu divoká ženská, která potřebovala 4 roky na konečné vystřízlivění. A také ukázka ženské sebestřednosti, která boří pro nové vzplanutí každý vztah. Druhá kniha mi připadala jako už trochu zbytečná, ale přece jen završující příběh, ale třetí kniha už podle mého byla napsána víceméně z finančních důvodů... Kdyby zůstala u první knihy, byl by ode mne plný počet bodů.

4 17.12.2018

Opravdu stručný životopis, ale i z něho je zřejmé, jak je všechno jinak, než nás učili a učí.

1 07.12.2018

Opravdový naturalismus! Myslím, že tato kniha zaujímá mnohem vyšší místo mezi českými (i světovými) autory než o tom vypráví česká literární historie. Do morku krve smutná, bezútěšná a... pravdivá.

5 07.12.2018

Při četbě jsem silně přemýšlel, nakolik odlišní museli být současníci Waltera Scotta, kteří tolik obdivovali jeho romány. Je jisté, že my hledáme v literatuře jiné hodnoty, dnes musí děj plynout spíš rychle než pomalu, popisy zredukovány na minimum. Jsme jistě povrchnější a naše literární nároky poznamenány následným vývojem literatury. Avšak to základní zůstává: tehdejší lidé byli jiní. Klidnější a do jisté míry dospělejší. Soudím, že dnes by námět, který Scottovi zabral přes 600 stran, vystačil dnešnímu autorovi maximálně na 100 stran.
Pirát mi dal svou rozvláčností a popisností, při níž se zdánlivě nic neděje, trochu zabrat. Dialogy nepřesvědčivé, stejně jako charaktery. Jednání občas nepochopitelné. Ale budiž, prokousal jsem se tím...

1 05.12.2018

Démon alkohol je úžasně pravdivá výpověď o životě s alkoholem. Četl jsem knihu v mládí a když jsem se v životě později setkával s alkoholiky, sledoval jejich problémy a spoluprožíval život svého bratra-alkoholika, vždy se mi Londonova kniha vracela. Vlastně mě provází celým životem.
Tulák po hvězdách je poněkud z jiného ranku, vždy jsem se snažil do těchto záhadných věcí pronikat, leč marně. Příběh mě ovšem fascinoval.

3 19.11.2018

Hougronova sci-fi patří už od mého mládí, kdy ještě byla sci-fi literatura u nás od panstva neoblíbená a tudíž hodně vzácná, k mým nejoblíbenějším.

1 19.11.2018

Velmi dobře a čtivě napsáno. O tom, co dokáže udělat systém, pro nějž jsou rodiče jen vychovatelé dětí, které patří státu.

5 19.11.2018

Z textu dýchá pravdivost příběhu. Syrový děj, který nic neskrývá. O to je čtivější.

3 08.11.2018