Hobo
komentáře u knih
Smrt dvouhlavého orla
Bernard Michel
Historie psaná formou deníku, což jsem shledal jako velmi dobrý způsob pro popis posledních dvou let existence Rakousko-Uherské říše. Vznikla velmi přehledná mozaika, ve které se vše plasticky rozprostře, jednotlivé osoby, místa a události získají časový rozměr.
Anna Kareninová I
Lev Nikolajevič Tolstoj
Tak nevím. Říkám si, že bych asi měl počkat, až přečtu i druhý díl. Vždyť jak hodnotit román v polovině? Nu, ale když už to tu je rozděleno po dílech...
Uvědomil jsem si při četbě posun svého pojetí Tolstého, zdá se mi, že jeho díla jsou si vzájemně nepodobná, každé řeší hluboké psychologické situace poněkud z jiného pohledu a s jinými závěry. Ovšem k tomu nutno dodat, že zatím mi chybí onen druhý díl. Tak uvidíme...
Další úvaha nad knihou se týká celkově ruské literatury. Vynořovalo se mi to od poloviny stále a stále. Takto se v anglosaské literatuře a možná vůbec v západní literatuře problémy nepopisují a neřeší. Že bych konečně viděl tu pověstnou ruskou duši? Chvilkami se mi promítala jiná ruská díla a mám pocit, že se nemýlím. Samozřejmě každá národní literatura má svůj osobitý esprit, ale tohle nemyslím. Ten rozdíl mi připadá být nad tím. Něco jako ruská literatura versus západní literatura. Musím toho přečíst víc, jinak nelze.
Ve službách Ministerstva vnitra - Chránil jsem tři prezidenty
Olin Jurman
Výborně napsané memoáry, kterým pomohl i vyprávěcí styl v hovorové češtině. Představované reálie jsou popisovány velmi věcně a nezaujatě, odpovídají i mým vzpomínkám na popisovanou dobu, proto je vše velmi uvěřitelné. Objektivní pohled na vlastní život, bez nostalgie, a vše velmi čtivé. Chápu, že se některé popisované události nelíbí obdivovatelům nové doby, překypující pravdou a láskou, nicméně pravda a láska je nakonec usvědčí.
František Ferdinand d’Este: Osobnost, politické pozadí a boje následníka trůnu
Jiří Langstein
Zatímco první část je celkem běžná stručná biografie včetně líčení průběhu sarajevského atentátu, z níž jsem se nic zásadně nového nedozvěděl, v druhé části od Viléma Němce, ve své době poměrně známého spisovatele, je pamfletisticky popisován život na konopišťském zámku. Nutno říci, že autor v něm Ferdinanda i jeho choť nešetří a dobrou vlastnost na něm neshledává. Těžko říct, nakolik V. Němce ovlivnila jeho roztržka s arcivévodou poté, co se neúspěšně pokusil získat od něho peníze na pokrytí exekucí, nicméně i podle jiných zdrojů je jeho osobnostní charakteristika celkem objektivní. A tak je popis konopišťských příhod poměrně zajímavý zdroj. A doplněný charakteristikou Žofie Chotkové, která mimochodem také nevyznívá moc příznivě.
Zajímavým jsem shledal věrnost s filmem Jára Cimrman ležící, spící, neboť ve filmu je scéna, v níž arcivévoda střílí na mouchy a v knize se popisuje, že na zámku existovala místnost, sloužící právě této zálibě. Stejně tak se popisuje konopišťský hon, ve kterém Ferdinand nechal zajíce obléct do různých šatečků, z čehož mělo panstvo neobyčejnou zábavu.
Hodina mrtvých očí
Harry Thürk
Je to stále stejné. Způsob válčení se u zásadních velkých bitev radikálně změnil (že by opravdu kvůli atomovkám?), ale krutost zůstává krutostí, ať už přichází s kulometem, nabo s propagandou. Nakonec přichází vystřízlivění, ale znovu a znovu pět minut po dvanácté.
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
Z mnou přečtených dystopií blízké budoucnosti (Rath: Řád & Frýbort: Pod znamením půlměsíce) je tato Vondruškova jednoznačně nejlepší. První díl téměř přesně odpovídá i mému hodnocení vývoje, vlastně jde o dokonalou sociologickou studii bez předsudků, kterou skvěle doplňuje i beletristická část díla.
V druhém díle už se můj pohled na budoucnost s Vondruškovým poněkud rozchází, to je však celkem pochopitelné. Otázkou je soustředěnost na rozpínavost islámu jakožto centrální problém, osobně si myslím, že islám je jen nástroj, leč autor zjevně nechtěl vycházet z konspiračních teorií.
Kniha je vysloveně čtivá; člověk, který nejde jen po ději, si odpočine u politologických stránek a následně u záležitostí vztahových.
A jak tak koukám u komentářů, s knihou mají dost problémů lidé plní pravdy a lásky, z čehož mám upřímnou radost.
Atentáty, které měly změnit svět sv. 2
Václav Pavel Borovička
Je vlastně zajímavé, jak některé knihy nabývají ceny v nových dobách. O mnohých případech atentátů, o nichž píše Borovička v tomto druhém dílu, a které se uskutečnily ve 20. století, se dnes často dočtete z jiného úhlu pohledu. Takže můžete porovnat lišící se verze...
A zajímavé by bylo spočítat počet zmínek o CIA.
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Zatímco o Kolářovi jsem dosud nevěděl nic, respektive skoro jen to, že tady na Jižňáku má své Centrum pohybové medicíny, zatímco mě vůbec nezajímá fyzioterapie, ačkoliv by opravdu měla, tento rozhovor mě skutečně zaujal a dal mi nahlédnout do osobnosti skutečně erudovaného člověka. A opravdu nemohu souhlasit s komentářem Pelea; v zásadě výpověď každého by šla takto znevážit a znehodnotit. To by pak nikdo obecně známý o sobě nemohl říci nic, aby nebyl prohlášen za egoistického panáka.
Já jsem si knihu vysloveně užil. Pustil jsem se do ní kvůli zmínce o dr. Vojtovi, jehož dětskou pacientkou bývala moje manželka a nedá na něho dopustit. Ale zaujala mě i ostatní líčení, a dokonce i odborná líčení o fyzioterapii a další. S tak nahuštěnými užitečnými informacemi se setkávám málokdy.
Krotíme obrazovku
Pavel Říčan
Bohužel potíž tkví v tom, že vysvětlovat škodlivost televize je něco jako přilévat vodu do moře, každý to ví, ale realizace pokulhává. A dodržet rady je takřka nemožné; dá se snat TV zamknout? Dá se s tím něco rozumného dělat při dnešním stylu života, kdy pracovat musí oba rodiče a hluchých míst dohledu na děti je dennodenně dost...
Takže jediná rada, která funguje, je nepustit přístroj do bytu. Nebo zakázat určité typy programu? Cože, a co svoboda slova? Ta hrůza! A co takhle zakázat zlo?
Znamení Lipan
Záviš Kalandra
Je poměrně zajímavé číst tuto marxistickou historiografii z pohledu uplynulého času, která byla napsána vlastně ještě před Kalandrovou roztržkou s KSČ. Není to špatně napsáno, přesto stojí za porovnání, jak současná doba, nejen současná ideologie, ovlivňuje i pohled na dějinné události. Uvedená fakta se v zásadě v různých dílech opakují, rozdílná je ovšem interpretace. A když to čte člověk ještě s odstupem téměř sta let, je to přece jen zřetelnější, vzhledem k tomu, kolika interpretacemi si již sám prošel.
Nejvíc mě zřejmě zaujala kritika historika Pekaře, dnes tolik velebeného (podle mne právem), ale v brožurce je více zajímavých momentů.
Je vidět, že Kalandra, tento trockista, koncentráčník a nakonec odsouzenec k smrti, má co říci i dnešní době, byť svými omyly. I ty mohou budoucnosti ukazovat cestu.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Ostravsko nepatří k mým srdečním záležitostem, ale vadí to u fakt dobré knihy? Jako bych tam žil.
Přece nechcípnu jen tak
Hynek Klimek
Nemám moc rád knihy tohoto typu, zejména když je to navíc o úspěšných handikepovaných sportovcích. Nejspíš je to tím, že jediný sport, který uznávám, jsou šachy. A tak prostě nesnáším ty knihy, které se snaží mě přesvědčit, že sport je jediný způsob, jak překonávat postižení.
Fakt je, že tady mne nikdo o této pravdě nepesvědčoval, prostě jde o ženskou, která je sportovně naladěná od malička a žádný vozík jí v tom nedokáže zabránit. Tak to lze přijmout.
Naštěstí jsem si komentář od haty17 přečetl až po svém a taky začal pátrat na síti. Jako by to byla voda na můj mlýn, ale omezím se jen na knihu: takže se v zásadě ničemu v ní nedá věřit, je to jen stylizace. Vždyť první, co se provalilo, byl doping.
Co život dal a vzal
Betty MacDonald
V životě vás může převálcovat pouze katastrofa, která vás o ten život připraví. U všech ostatních případů platí postoj, který k nim zaujmete. A Betty má ten sympatický.
Zatajení Slovania prvých storočí
Marián Kapolka
S tvrzením o autochtonnosti Slovanů jsem se setkal poprvé u F. Moravičanského a nutno říct, že jsem byl poněkud překvapen z množství jmen, která jsem slyšel poprvé, později jsem ovšem obdobná tvrzení četl i u jiných autorů, a byť se v detailech lišili, základní tvrzení je podle mého zcela logické, podpořené fakty a tudíž pravdivé. V každém případě vím, že něco okamžitě zavrhnout je krok do pekla. Předestřít fakta. Předestřít domněnky. Uvažovat i nad nepravděpodobným. To jsou ty okamžiky, které vedou svět dopředu. V tom spočívá hodnota a odvaha Kapolky; plout po proudu je mnohem lehčí.
Všetko bolo inak. Pravek sa nekonal
Marián Kapolka
Řídím se slovy, uvedenými před samotným textem knihy, že se nesmí považovat za neomylnou teorii, ale za něco, co by se mělo zkoumat, zvažovat, upřesňovat, potvrdit nebo zavrhnout. Prostě o nejasnostech by se mělo mluvit, diskutovat, aby byla hledána pravda. Což se bohužel v dnešní tzv. osvícené době neděje; co nezapadá do oficiálního obrazu, jako by neexistovalo.
Proto Kapolkovy knihy považuji za důležité, přestože obsahují i tvrzení, nad kterými jsem tak trochu v rozpacích. Na druhé straně jsou tam i taková, která jsou velmi zajímavá, např. oficiální tvrzení o tom, že Slované se v Evropě objevili najednou z nějakých běloruských bažin. Nebo megality - jako by existovala jenom Stonehenge; přitom jsou skutečně všude, i u nás. Nechceme snad znát, jaká byla pravda? A proč se darwinismus bere tak urputně, i když základní otázku nedokáže vysvětlit. Čeho se bojíme?
Deník Michelangela blázna
Rolando Cristofanelli
Nu, Schulzův Kámen a bolest to není, to asi nelze překročit, nicméně i tento popis Michelangelova života má svou hodnotu. Forma vlastního deníku samozřejmě omezuje autorovy možnosti v líčení, ale i tak stojí za přečtení. V každém případě je čtenáři nabídnut celý umělcův život, což má svou hodnotu. Ale zase: zvolená forma neumožňuje do hloubky vykreslit všechny historické okolnosti a osobnosti, podat plný obraz doby, jak to udělal Karel Schulz... Plus knihy je v oné sondě do uvažování, jak o tom píše JoeSurikata.
Labyrint říše rozumu
Milan Bauman
S ohledem na dobu vydání jsem očekával větší zastaralost, leč není tomu tak; snad až v závěru při líčení budoucího rozvoje elektroniky jsem se trochu usmíval...
Kromě jiného mě zaujalo mnohem menší sovětské vlezdoprdelkování než bývá obvyklé v dnešním americkém vlezdoprdelkování. Zmínek o západních vědcích bylo možná i víc...
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Nejdřív jsem viděl film, dokonce několikrát, ale musím říci, že pocity z literární předlohy se značně lišily, byť obsahově film celkem odpovídal. Jednoznačně knihu upřednostňuji.