Hobo komentáře u knih

Druhý díl přinejmenším stejně výtěžný jako první. Tentokrát o tématech, o kterých se nemluví, respektive "jinak".
Je nesporné, že Pjakinovy knihy budou mít jen příznivce a odpůrce, nic mezi. To ovšem jejich hodnotu jen potvrzuje.

5 05.02.2021

Je skutečně zajímavé, jak tato 300 let stará satira zůstala živá.
Pamatuji různá zpracování pro děti, dokonce pamatuji na spíše obrázkovou knížku, ve které se při otevření některých stránek obrázky zvedly jako kulisy na divadle. Veškerý satirický obraz ovšem zmizel. Nutno číst originál!

16 01.02.2021

Dobře vybraný přehled autorů, vyžadující však soustředěnost; žádné roztříštěné čtení. Moraviova Neposlušnost mě dost překvapila, takový průběh puberty mi přijde až patologický; ještě štěstí, že u mne to bylo klidnější. "Až do rána" jsem si početl nejlíp, a stále jsem čekal na závěr - nastoupí, nenastoupí? "Ve znamení střelce" je vynikající sonda.

6 27.01.2021

Přelouskáno. Ale dalo to práci. Opravdu mi to v dnešní době připadá skoro nečitelné.

3 26.01.2021

Bohužel jsem četl tento román až po Nezvalově dramatizaci a přebásnění, což na mne mělo špatný vliv. O dobové souvislosti mi tehdy nešlo.

Vedle Máje a Kytice patří Nezvalova Manon Lescaut ke stálicím mého básnického nebe, ke které se po celý život vracím.

16 24.01.2021

Několikrát v životě jsem si všiml, že kniha, kterou bych si záměrně nevybral a dostala se ke mně náhodně nebo z nouze, mě zcela pohltila. Tak i tato. Prostě jsem v nemocnici nic jiného neměl, čas se vlekl, a z tamního "knihoboxu" mi sestřička přinesla toto.
Bezčasí skončilo! Krásný, plnokrevný a hluboký příběh bavorských sedláků a dalších lidí z doby několik let před 1. sv. válkou až po nástup Hitlera. Jakmile se začtete, nemůžete přestat.

4 18.01.2021

Od knižních rozhovorů se nedá očekávat nic jiného než různý stupeň sebestylizace. Ačkoliv tento má mírně nadprůměrnou úroveň, nevybočuje. Nikoliv proto, že by Jan Kraus "překrucoval" pravdu, to v žádném případě, na to je příliš inteligentní a sebevědomý. Tyto okamžiky shledávám spíše v těch okamžicích, kdy mluví o vztahu k Havlovi, Schwarzenberkovi, nebo k televizní krizi. Každý má právo hodnotit kohokoli a cokoliv, ovšem já také. Ta jistota, že ve všech okamžicích má pravdu, to odkrývá jeho světový názor. Rovněž zcela záporný vztah ke komunismu, aniž by viděl nebo připustil detaily...
Nicméně od shlédnutí Městečka v kině a Nahniličko v Kalichu konstatuji, že od začátku jsem tato díla hodnotil vysoce kladně. Čímž mu vše odpouštím.

5 14.01.2021

Prostě jsem si připomněl událost, která v 68. roce tak trochu mediálně hýbala Českem, ale byla překryta politikou.

2 12.01.2021

Takové detektivky mám rád. Děj se postupně rozvíjí bez nějakých komplikací a do poslední chvíle nevíte závěr.

4 10.01.2021

Dobrý dobrodružný román z Paraguaye s přesahem na nacisty. Napětí trvá celou četbu, opravdu dobře se čte.

3 09.01.2021

Co k tomuto dílu dodat? Snad jen tolik, že jsem si četbu vysloveně užil a jsem opravdu rád, že jsem se toho dožil. Požitek.
V mém povědomí byl Stašek takový právem pozapomenutý autor, o kterého jsem celkem neprojevoval zájem; jediný záblesk zájmu o něm bylo vědomí, že píše o mém rodném kraji, ale nikdy mě to nepohnulo k tomu, abych po knize zapátral. No a vidíte, pak přijde covidová vánočně-novoroční hospitalizace a když se trochu vzpamatujete a sháníte v tom nudném bezčasí cokoli k četbě, najednou se dostanete k něčemu, co jste celý život hledal, aniž to věděl.
Pojizeří a zejména povodí Kamenice se před mnou začíná míhat, střídají se známá nebo alespoň povědomá místa (už dlouho, dlouho žiju jinde) a já se vracím do dnů mládí... Nutno podotknout, že nejde jen o rodnou krajinu (kde je dodnes, kdy tam přijedu, vzduch úplně jiný), ale především o neobyčejně dobře vykreslené charakteristiky postav, podané natolik realisticky, že je přímo prožíváte, tak jsou věrné a životné.
Skutečně plnokrevná literatura, šťavnatá a propracovaná.
Mimochodem, při četbě se mi vybavovala i obdobná literatura, kterou jsem četl, např. Teréza Nováková, Klostermann, ale bez podcenění musím osobně konstatovat, že ten nádech rodného kraje má svůj význam, Šumava či Vysočina jsou mi cizinou. Jména těch krajů nezní mi tak jako Spálov, Zásada, Vysoké. Tož tak.
Hlavně, že jsem zdravý.

4 08.01.2021

Tato edice byla většinou osvěžující, leč narazil jsem na lepší antologie. Pravda, neční z toho žádná ideologie, ale občas mám dnes pocit, že jsme v té době vidívali v ruské literatuře ideologii, i když tam nebyla. Jak to bývá, jsou povídky seřazeny celkem vzestupně, a tak se mi nejvíc vlastně líbila ta úplně poslední - Láska k Zemi, ale ani Přestupek není špatný. Víceméně výběr mírně zastaral, ale není to vcelku špatné čtení.

3 07.01.2021

Eduarda Martina považuji za jednoho z nejoriginálnějších českých sci-fi autorů. Jeho povídky mají vždy skvělý nápad, který rozvíjí do úplné hloubky, až k absurdnu. Právě proto ale nikdy nebude patřit mezi zásadní oblíbence běžných čtenářů a mně osobně také stačí jedno přečtení. Jako by to vše bylo i nějak přeintelektualizováno, takže osobně k těm nápadům jsem si i (ne)vytvářel emoční vztah.

3 05.01.2021

Srovnám-li Ostrov tučňáků se Vzpourou andělů, pak to pro Vzpouru dopadá dost bledě. Nic, co by mě opravdu zaujalo, až na několik vtipných sentencí. Možná je to tím, že postavení a vliv Katolické církve se od doby napsání tolik změnilo. Ve své době mohl France vidět ideál v antickém Římě; problém je v tom, že zdálky vše vidíme jako ideál či jako Zlatý věk, a pak se nám dobře kritizují současné nedostatky. A klady nevidíme. Ostatně France by se myslím hodně divil, kdyby viděl uskutečnění socialismu v praxi. Možná by psal v kriminále.
Ono je lehké propagovat ideály, leč rozpoznat v nich iluze, to fakt není jednoduché.

2 10.12.2020

To jsou přesně ty jednoduché pravdy, které vedou lidstvo do zkázy.

Reprodukce vynikající, doprovodný text už trochu zastaralý.

1 05.12.2020

Detailní a zdá se opravdu bez legend.

2 05.12.2020

Dobrý příklad toho, jak upřednostnit vlastní nahlížení. Vlastní skutky se zveličí či umenší podle potřeby, u druhých se to udělá přesně naopak. Jenom pro příklad: Hned před samotným textem autor vypočítává, co vše se prý nemělo stát: šovinismus v čele s Palackým, úsilí čs. vlády o asimilaci, charakter a chyby E. Beneše atd. O šovinismu Němců ani ťuk, o snaze o asimilaci Čechů ani ťuk. Nebo stačí jen porovnat názvy 2 podkapitol: Návrat Čechů do vnitrozemí 1938 vs. Zabíjení a vyhnání Němců.
Nicméně právě z tohoto důvodu stojí za přečtení tyto velmi subjektivní vzpomínky, zejména když jde o dětství, na které se vždycky díváme zkresleně, s určitou nostalgií. A každý se díváme na sebe a dění kolem nás zkresleně a subjektivně. Takže nakonec nám stejně nezbývá jiná volba než nějak spolu vyjít.
Otázka zůstává: co se stane s dnešními Němci? A co s námi?

4 04.12.2020

Dobrý, dokonce velmi dobrý zdroj informací o kardinálu Beranovi, zvláště pro nezaujatého člověka, který po většinu života žil zbaven možnosti nahlédnout do tohoto "jiného kosmu", existujícího navzdory dobovým ideologiím. Ať je to jakkoli, byť nežiji náboženským životem, dodnes jsem nepoznal lepší návod k životu než jak ho podávala tradiční katolická církev, i přes veškeré pomlouvačné kampaně.

3 28.11.2020