5 italských novel
Alberto Moravia (p) , Giorgio Bassani , Italo Calvino , Umberto Simonetta , Natalia Ginzburg , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57165/bmid_5-italskych-novel-prI-57165.jpg
4
18
4
Pět prací pěti italských autorů, z nichž každý představuje výrazný a odlišný typ. Jestliže každá z těchto próz představuje proto vždy i jiný přístup k realitě, jedno zůstává všem těmto povídkám společné: je to hluboké a upřímné úsilí o poznání pravé tváře dnešního člověka. 1. Alberto Moravia: Neposlušnost; 2. Giorgio Bassani: Dlouhá noc v 43.; 3. Italo Calvino: Sčítatelův den; 4. Natalia Ginzburgová: Ve znamení střelce; 5. Umberto Simonetta: Až do rána. Doslov napsal Josef Felix.... celý text
Přidat komentář
Dobře vybraný přehled autorů, vyžadující však soustředěnost; žádné roztříštěné čtení. Moraviova Neposlušnost mě dost překvapila, takový průběh puberty mi přijde až patologický; ještě štěstí, že u mne to bylo klidnější. "Až do rána" jsem si početl nejlíp, a stále jsem čekal na závěr - nastoupí, nenastoupí? "Ve znamení střelce" je vynikající sonda.
Mě se ale nejvíce líbila právě povídka Sčitatelův den. To víte, proti gustu žádný dišputát :)
Ze těchto pěti novel je pro mě nejzajímavější ta první, tedy "Neposlušnost" od A. Moravii.
Četl jsem ji v průběhu let několikrát, a stále mi má co říci.
Myslím, že literárně značně převyšuje novela "Neposlušnost" ostatní autory ve svazku. Ti mě už nikdy nezaujali, nic si z nich nepamatuji, a několikát jsem se pokoušel je číst.
Jak se říká, co si člověk nepamatuje, tak to není pro něho.
Pro mě je tedy podnětná novela "Neposlušnost".
Štítky knihy
Část díla
- Až do rána 1963
- Dlouhá noc v 43. 1960
- Neposlušnost 1948
- Sčitatelův den 1963
- Ve znamení střelce 1957
V této knize se představuje pět italských prozaiků poměrně širokého generačního i tvůrčího rozpětí. Přesto mají jejich práce zde uvedené jeden společný rys: neorealismus. Každý k němu sice přistupuje z poněkud jiného úhlu a jiným způsobem, v konečném výsledku se však přesto všichni potkají ve společném středu, ať už byl jejich výchozí bod kdekoliv. Zobrazení všedního a každodenního života lidí v jeho skutečné podobě má v každém jednom příběhu svůj osobitý odstín a barevný nádech. A ještě něco má těchto pět novel společného: smutný humor. Je jedno, zda řešíme vnitřní rozpory neposlušného Luky, hašteříme se společně s Amerigem s voliči a jejich zástupci v Cottolengu, očima postiženého lékárníka Pina Barilariho sledujeme popravu jedenácti ferrarských občanů, sníme o umělecké výstavní síni nebo s třiatřicetiletým fešákem Aldou proflámujeme noc v Miláně. Všechny ty více či méně groteskní obrazy znepokojují, revoltují a burcují, ale navzdory tomu přinášejí především tiché a posmutnělé smíření se sebou, s křivdou a nespravedlností, se světem, s životem…