Hobo
komentáře u knih
Malá kniha velkých náhod
John Martineau
Opravdu půvabná knížečka o tom, že ne všechny představy předků o podobě vesmíru a zejména sluneční soustavy jsou vhodné k zavržení. Naopak pochopíte, kolik umu, znalostí a představivosti museli mít, a jak to přispělo k rozvoji rozumu. Jestliže to dnes vidíme jednodušeji, neznamená to, že jimi musíme pohrdat a že jsme o něco nepřišli. Naše znalosti prostě spočívají na bedrech velikánů a na našich současných omylech budou stavět velikáni budoucí.
Agrarism
Milan Hodža
Od koho jiného čekat pojednání o agrarismu než od předního prvorepublikového agrárního politika, jakým byl Milan Hodža. Je to politicky již poněkud zastaralé, ale věřím, že v tehdejší době potřeboval přijít s koncepcí "agrární demokracie", aby ji odlišil od předchozího "aristokratického agrárismu". Zajímavý je odkaz na Spenglerův Zánik západu a vzhledem k nedostatečnému rozvoji průmyslu ve východních zemích (s výjimkou Čech a Moravy) důraz na rozvoj "demokratického" zemědělství.
Tajemství transpluta
Lothar Weise
Socialistické sci-fi z post-atomové doby, kdy nad světem visela reálná hrozba, a z doby rozděleného světa, v jedné půlce plného dějinného optimismu z vítězství socialistického řádu. Čpí to z románu jako libý zápach z olomouckých tvarůžků. Má to všechny nectnosti tehdejší ideologické "vědeckofantastické" literatury. Z tohoto pohledu chápu i to, že knihu vydalo Nakladatelství politické literatury.
Vše bych dokázal odpustit, kdyby to aspoň po literární stránce nebyl takový brak. Nuda mě provázela od začátku do konce.
Italské hudební názvosloví
Jiří Válek
Při mé hudební nevzdělanosti mi tento vynikající slovníček už mnohokrát posloužil. Je tím užitečnější, čím více poslouchám klasickou hudbu.
Syn strážce majáku
Vláďa Zíka (p)
Oblíbená kniha mého dětství. Dost mě mrzí, že ji už nemám a nemohu si obnovit zážitek. Ale vzpomínky vydají za 5*.
Slovník spisovného jazyka českého IV V-Ž
Bohuslav Havránek
Bez tohoto slovníku jsem se celý život neobešel. Koupil jsem ho jako chudý studentík po částech, ale nikdy jsem toho nelitoval.
Slovník spisovného jazyka českého I A-M
Bohuslav Havránek
Teda ne že bych celý slovník četl, ale pravda je, že mi od mých školních let mnohokrát posloužil. Skvělé dílo.
Velký král Přemysl Otakar I.
Vlastimil Vondruška
Z přemyslovské epopeje jsem tento díl četl až jako poslední, nutno však říci, že se mi zdá nejlepší. Vlastně zde autor stvořil obraz velkého panovníka své doby, přičemž celkové hodnocení jeho činů vyznívá kladně. Ačkoliv se román skládá z historických fakt, pravda je, že detaily neznáme. A tyto detaily p. Vondruška velmi účinně doplnil a stvořil tak neobyčejně kladnou postavu našich dějin, na kterou můžeme být hrdi.
Například historie nám mnoho neříká o motivech zavržení syna, jehož měl s první manželkou. Pojetí, jaké autor podává, neruší historický fakt, ale podává vysvětlení, proč Přemysl zavrhl první manželku; mluví se sice o potřebě mužského potomka, ale toho Přemysl přece měl... V románu V. Vondruška podal přijatelné vysvětlení, proč následníkem nebyl Vratislav, ale Václav, zplozený s druhou manželkou. Vlastní syny přece jen tak nezavrhujeme...
Vlastně i Přemyslův charakter byl podán velmi pěkně; pravda, choval se tak, jak se lidé v té době chovali, nebyl to žádný ideál, spadlý z nebe, ale nebyl pomstychtivý, trestal, když měl důvody a šlo mu především o zemi. Kterou, pravda, ztotožňoval se sebou, ale jak už jsem uvedl, byl člověkem své doby a nebyl ani první ani poslední. Takový byl i jeho potomek Karel IV. - a jak si ho vážíme. Nebyl ten Přemysl takový Děda vlasti?
Podobných úvah a - řekněme románových konstrukcí je v knize víc, ale nakonec si soudný člověk musí říci: Ano, nevíme, ale takto to mohlo proběhnout.
Ford a Stalin: o tom, jak žít lidsky
kolektiv autorů
Jsou knihy, které přečtete a víte, že se k nim budete vracet, neboť vyplní mnohé nezodpovězené otázky, jež jste si marně kladli. Jsou knihy, které natrvalo změní váš pohled na svět. Jsou knihy, které vás zbaví mnohých pověr a mýtů, o jejichž oprávněnosti jste byli přesvědčeni. Takových knih není mnoho, o to větší je jejich cena. Tato kniha k nim patří.
Ne, není to lehké čtení, neboť nutí k přemýšlení a k odvržení pravd, které vám vnutilo zideologizované školství, politický systém a koneckonců obklopující vás společnost. Ale po přečtení, či spíše prostudování, přijdete o mnoho pochybností.
Anna Kareninová II
Lev Nikolajevič Tolstoj
Nuže, spojil jsem si oba díly a konečně mám ucelený pohled. Oceňuji ten komplexní pohled na tehdejší ruskou společnost a úvahy o ní, o postavení člověka v životě, o smyslu života, podávané především prostřednictvím Levina, ale zaujala mě (kromě dalších) i osobnost Anny Kareninové, oné hysterické a sobecké osoby, která myslela především na vlastní blaho a vinu za svou nespokojenost dávala všem okolo, především svým nejbližším, kteří jí samozřejmě při vší snaze nemohou pomoci.
Ještěže jsem to četl v závěru života, před takovými třiceti lety by mě nejspíš nudila a šla by vesele kolem mne. Když vezmu v úvahu, že Tolstoj dílo napsal po své čtyřicítce, smekám.
Konopišťský pán - román ze života Františka Ferdinanda z Este
Rudolf Dvorský
V podtitulu je sice uvedeno, že jde o román, ale románového v knize příliš mnoho není. Prostě je sledována skutečná linie života Ferdinandova na Konopišti, jeho manželství a způsob života manželů. Nutno podotknout, že nepřátelská zaujatost z díla přímo čiší, takže se těžko posuzuje, kde vede hranice pravdy. Celkem bezcenná práce.
Doba jedová a covidová
Anna Strunecká
Bez takových knih se v dnešní trudné a úpadkové době neobejdete!
Jaká byla dějinná půda hnutí husitského?
Zdeněk Bretšnajdr
Knížečka velkého obhájce katolicismu. Čtivá, logické závěry.
Čtyři historické nepravdy o Husovi
Antonín Lenz
Z katolického pohledu posuzuje autor stručně některá tvrzení týkající se Jana Husa, ovšem nutno podotknout, že s ním souhlasí i mnozí historici nekatolického založení či bez víry.
Osobně tvrdím, že Hus představuje v českém národě neuralgický bod. Dokud se nedokážeme s fenoménem Hus objektivně vypořádat a posuzovat bez předsudků jeho působení, dotud jako národ budeme mít problém. Neboť myslet si, že jde pouze o historickou osobnost, která na nás nemá už vliv, je hluboký omyl.
Milenka Slunce
Sandra Gulland
Příjemné překvapení. Vlastně jsem si knihu vypůjčil bez jakéhokoli výběru, což se mi dost často vyplatí. Velmi kladně hodnotím popis dobových reálií, které se nevyhýbají ani takovým záležitostem jako způsob vyměšování. Opravdu čtivé dílo. A protože autorka je žena, musím dodat: takto by to žádný muž vylíčit nedokázal.
Přirozené a duchovní základy světa a života
Vladimír Hoppe
Osobně jsem hluboce nespokojen s tím, co mi věda nabízí; pravda, v mládí mě okouzlovala a rád jsem si budoucnost představoval jako obklopen vědeckými vynálezy. A když jsem se té budoucnosti dožil, pociťuji spíše rozčarování. (Už v tom slově je určitý rozpor...) Hoppeho doba proto podle mého teprve přijde - až toto rozčarování a pubertální okouzlení vědou pocítí více lidí. Hoppe se prostě stává stále aktuálnějším. Věda nedokáže proniknout k podstatě skutečnosti: její pojmy, zákony a teorie jsou sice „prostředkem naší orientace vůči světu, nemohou však vyjádřit svět v celé jeho hloubce“ (je to „lahvička obsahující nepatrný zbytek Oceánu kvalit“). Zvláště bezradná je se svou objektivizující a kvantifikující tendencí, když má něco říci o člověku samém, o jeho duchovním životě, hodnotách, touhách, cílech. „Moderní civilizace, tím že dala rozhostit mechanistickému světovému názoru a technické vzdělanosti, přetrhla jakékoliv spojení s duchovním a mravním kosmem.“ Věda proto také nemůže rozhodovat o „celistvé a nepřevoditelné kvalitativní oblasti náboženských zážitků“ – např. Bůh pro člověka existuje v subjektivních mravních nebo náboženských zážitcích, jež „nesmíme anulovat objektivním měřítkem a hodnocením vědeckým“. "Vědecká filozofie“ je contradictio in adiecto: filozofii musí jít o směřování k absolutnu a o život sub specie aeternitatis.
Kapesní demagogika
Jan Klímek
Kupodivu o autorovi tohoto nevšedního dílka si nevygooglujete nic. Ale v jeho brožurce si docela počtete.
Nutno ovšem připodotknout, že v některých tvrzeních se rovněž dopouští demagogie, neboť obecně přijímanou "pravdu" neprověřuje.
Paměti
Henri Rochefort
Živě a vtipně napsaná autobiografie, která se čte stejně živě, i přes poněkud zastaralý jazyk. Párkrát se mi při četbě vybavil Havlíček, kterému bohužel nebyl dán tak dlouhý život. Popis autorovy současnosti vydá za víc než mnohé historiografie.
Skleněný zámek – Vzpomínky na dětství
Jeannette Walls
Stručné shrnutí této výborné knihy spočívá ve dvou slovech: svoboda a nezodpovědnost.