hellena1523 komentáře u knih

Ocenila bych příklady a cvičení, taktéž stylistiku textu a celkovou úpravu, ale že by mě kniha výrazně obohatila, to bohužel říct nemůžu... Úplně špatná není, ale ani žádný zázrak.

2 10.10.2020

Krásný příběh, stojí za přečtení.

1 08.10.2020

Jakkoliv byla kniha čtivá, což mě mile překvapilo, byla pro mě první polovina méně zajímavá, než ta část knihy, kde Michelle vypráví svůj příběh z manželova předvolebního období a následujícího života v Bílém domě. Mile mě překvapilo, jak otevřeně se v knize vymezila vůči osobnosti a kandidatuře Donalda Trumpa.
A protože mám čokoládovou kamarádku, snáze chápu i ten sebeobhajující postoj, který může být mnohým nesympatický nebo jim může připadat zbytečný.

3 07.10.2020

Matěj Brouček je božan. Je to takový správný zaprděný měšťan, který se na Měsíci setkává s (i na můj vkus) trochu moc citlivými, romantiky. I z toho ale vzniká řada situací takřka komických, některé ovšem hodí se i na dnešní dobu a jsou zamyšleníhodné.

11 07.10.2020

Překvapivě čtivá kronika, z níž lze vstřebat řadu historických dat, souvislostí. Jak už zde bylo mnohokrát zmíněno, každý Čech by si knihu měl přečíst, zejména pak každý takový Čech, který se pokládá za vlastence.

6 07.10.2020

Tak já teda nevím, ale mě to fakt nebavilo. Čekala jsem asi víc. Zpočátku jsem si říkala, že se dobře čte, ale asi v půlce už mi lezly krkem postavy a to, jak se příběh vleče a zasekavá na nesmyslech, které jsou pro příběh irelevantní.
Zkrátka žádná olympiáda...

2 25.09.2020

Příběh - nepříběh plný absurdních situací, dialogů i obrazů, dojemných i humorných momentů, jak už to Backman umí.
Oddechové čtení, které mě přes svou lehkost přivedlo k mnoha zamyšlením, ale přece nedosahuje hodnot Oveho nebo Brit-Marie.
Pro milovníky absurdního humoru ideální.

4 04.09.2020

Kniha se, jako už dřívější autorčiny knihy, četla velmi dobře. Chválím opět krátké kapitoly, které mi vyhovují.
Námět dobrý, postavy hezky vykreslené, i když některé působily poněkud šablonovitě, ovšem nemůžu si pomoct, nakonec mi to přišlo trošku přitažené za vlasy a malinko překombinované... Přibližně od půlky jsem si říkala, jak to dopadne, ale zároveň jsem se ubezpečovala, že to určitě ne, protože by to bylo moc, a nakonec jsem zklamaně zjistila, že jsem tipovala správně.
Na plný počet * to není, ale i tak super detektivka,kterou můžu klidně doporučit.

10 04.09.2020

V první řadě oceňuji styl psaní, protože i navzdory obsahu se text čte prakticky sám.
Ale obsah mi nic moc neříká, postavy mi přišly dost ploché a po pár stránkách nudné. O Kotletovi jsem toho slyšela dost a dost, tak jsem ho chtěla zkusit, ale zjevně nejsem cílový čtenář. Myslím si, že máme v žánru výrazně lepší autory.

4 13.08.2020

Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala až coby odrostlejší, protože mám pocit, že mé mladší, nedej Bůh pubertální, já by ji nedocenilo. Takřka všechny myšlenky jsou natolik zažité a léty prověřené, že máte zpočátku pocit, že vám kniha nic nového nedá, ovšem nezapomínejme na to, že je časem prověřená, a právě zažitost těch hlavních myšlenek je tím největším důkazem její síly.
Pokud k této publikace přistupujeme jako k příručce "Jak vyhrát válku", pak je částečně za zenitem, to jistě. Ovšem pokud ji vnímáme jako filozofické dílo, jež nám má pomoci přežít s čistým štítem v prohnilém světě, může se opravdu stát čtenářovou "biblí". Asi je jasné, že nevyhrajeme každý boj, ale můžeme se sami na sebe podívat do zrcadla s vědomím, že si stojíme za svými hodnotami, svými rozhodnutími.
Strategie lze uvést do praxe v práci, při komunikaci nebo ve vztahu (a to i za předpokladu, že právě nevedete válku Roseových).
Doporučuji především těm čtenářům, kteří už mají leccos odžito a třeba hledají nový směr, potřebují nakopnout, pohnout se z místa.

6 01.08.2020

Dokument jsem neviděla, a tak mne kniha zasáhla svou syrovostí.
Fotografie mapující postupný úpadek osobnosti pro mne byly velmi silné.
Kniha mě namotivovala ke zhlédnutí dokumentu.

6 27.07.2020

Inspirativní. Nejsem žádný velký bordelář, ale ráda mám ve věcech pořádek a systém. Něco jistě aplikuji i ve své domácnosti. Oceňuji fotografie.

3 27.07.2020

Průměrná detektivka, které dávám vyšší hodnocení za zasazení do mé milované Budapešti.
Chválím taktéž neotřelého Gordona, díky němuž jdu dnes uvařit perkelt.

2 27.07.2020

Pro mě nevyrovnaná kniha. Místy skvělá místy ukrutně nudná. Po všech nadšených recenzích docela zklamání. Takový průměrný román.

6 27.07.2020

Velmi dobře zpracované, čtivé. Já jsem byla spokojená :-)

4 27.07.2020

Docela pěkné speciální vydání módního magazínu pro ženy. Pár tipů jsem našla, zaujaly mě rozhovory, objevila jsem zajímavé lidi z módního průmyslu, ale to je tak všechno.
Hodnotím tolika hvězdičkami spíš pro to vizuální zpracování, než obsahové, tedy 2,5:0,5*

2 14.06.2020

Nemůžu si pomoct, Backman to prostě umí.
Na pár stránkách rozjede tak silně emotivní etudu, po níž vám zůstanou rozbouřené emoce, trocha smutku, trocha něhy a letmý úsměv na rtech.
Pokud v nás, čtenářích, dokáže autor vyvolat emoce, je to to nejlepší hodnocení jeho talentu vytvářet umění.

9 05.06.2020

Nádherný jazyk, příběhy i uvěřitelné, skvěle vykreslené postavy. Určitě stojí za přečtení.

8 04.06.2020

Čtivé, ale obsahově mi sbírka nic nedala. Postavy byly protivné, prázdné nebo nevěrohodné; příběhy pro mě byly nezajímavé.
Asi jsem přílišná konzerva na tak současné čtení.
Ale musím uznat, že i přesto oceňuju autorův talent, protože kniha byla velmi čtivá navzdory obsahu, jenž mě neoslovil.

6 04.06.2020

Tato kniha hodně zamávala literárním světem - alespoň z mého pohledu -, a popravdě řečeno se není čemu divit.
Příběh průměrné rodiny, která má (asi jako každá druhá) svou vlastní hnilobu skrytou pod povrchem.
Osobně mě nejvíce ke knize přitáhl motiv vrány, protože tu mám jako symbol moc ráda, a tady mě Dvořáková vůbec nezklamala. Kromě toho bych vyzdvihla obálku i celkovou grafiku. Střídání pohledů není právě mou nejmilejší tvůrčí technikou, ale tentokrát bylo vkusně použito a opravdu příběh posunovalo, takže mě vůbec nerušilo, ba naopak.
Snad jediné, co mě chvílemi trochu rozčilovalo, bylo střídání času ve vyprávění (přítomný, minulý). Zvolila bych jeden a toho se držela, protože mi přišlo, že pro příběh to nemá zvláštní váhu.
Už od Sítí považuju Dvořákovou za jednu z nejlepších, možná opravdu nejlepší současnou autorku a jsem ráda, že s touto, byť útlou, knihou mě v tomto mém názoru jen utvrdila.

8 03.06.2020