Hella komentáře u knih
Slušné to bylo! Sice námět nic moc originální, ale Barelli umí psát poutavě, jak jsme se už u Hospodyně mohli přesvědčit.
Příběh byl čtivý a akční. Jen mi přišlo, že nic, vůbec nic nešlo ani sebemíň do hloubky, prostě jsme svištěli se dvěma hrdiny nepřátelským Londýnem a na nic jiného nebyl prostor. Čili za mě čtivé, ale i velmi povrchní, a to se mi u jiných špionážních knih nestává.
(SPOILER) Tohle je tááák blbý, až se z toho nemůžu vzpamatovat: Tak především ti tři rozjívení malí frackové... můžou si dělat, co chtějí a plně toho využívají. Tohle má fakt někoho pobavit? V sedmi, třech a jednom roce věku a už dokážou zbořit dům, zničit hromadu lidí okolo a pít mi tak krev, že jsem knihu málem předčasně odložila. Nakonec neodložila, ale vlastně měla. Protože co se dělo pak, bylo podobně pitomé - ten motiv, proč se ženy nechají (víceméně dobrovolně) unést a věznit a pak dělat, co únosce řekne, já prostě neskousnu. Ne. Krom toho je náš hrdina opravdu ohrožením všech okolo a jeho urputnost stojí lidi kolem životy. A do toho ten šéf? Poslední kapka. Čili - sbohem, šéfinspektore Kette, spolu už se rozhodně nepotkáme.
Pořád hodně dobrý! Občas sice musíte zakroutit hlavou a přimhouřit oko nad nějakými nereálnými schopnostmi či znalostmi padouchů, ale pořád je to starý dobrý Nesbo!
Velmi slabý odvar skvělého prvního dílu. Už ve třetině jsem bojovala sama se sebou, abych to nevzdala.
Tenhle příběh mě totálně pohltil. A chudák pes rozbrečel. Chtělo se mi nevěřit, křičet, vraždit i rezignovat na to, jaká taky může být lidská povaha a zlo.
(SPOILER) Mě tak strašně rozčiloval hlavní hrdina, že si tohle všechno nechal dlouhodobě líbit, že prostě nemůžu hodnotit nikterak vysoko. Už jenom to, jak se nechal zmanipulovat do společného nastěhování a svatby. O té odpudivé tyrance se ani nechci zmiňovat.
Ano, vím, že jsem jedna z mála a přesto: Gamache mě v posledních dílech už tak irituje svojí dokonalostí, nadpozemskou moudrostí, přenádherným manželstvím a bezchybnou intuicí, že už jsem na něj skoro alergická. Taktéž bláznivou a sprostou Ruth už x-tý díl špatně vydýchávám. Tenhle příběh byl navíc tak roztahaný a nezajímavý, že je možná načase přestat se trápit čtením jeho případů.
(SPOILER) No tohle byla s prominutím blbost. Tak především ta snaha autorky šokovat popisem a množstvím těch zvrácených brutalit. To nikdo normální nemůže číst. Pak ten nesmysl, že jen hlavní hrdinka přijde o manžela, tak si hned začne s někým jiným. Ohroženou dceru hodila na krk prarodičům taky až s příliš lehkým srdcem. Jo a to rozuzlení, resp. epilog? Tak na to jsem nenašla slušné výstižné slovo.
Zbožňuji Fawleyho, jeho případy a mám ráda i jeho tým. Ale tohle jsem skoro nedala, jak mě to nebavilo. A neustálé sáhodlouhé záznamy výslechů nebo přepisy článků či TV pořadů to už definitivně zabily. Bohužel, "ne vždy je posvícení". Nedoporučuji, i když vím, že jsem jedna z mála.
(SPOILER) Líbilo. Sice klišé jako hrom nesmělo chybět, jo a taky si kluci mohli ušetřit všechny nepříjemnosti, kdyby se spolčili hned, ne až potom co si dostatečně nabančí, ale četlo se to samo.
Zajímavý příběh, to ano. Ale také jen velmi slabý odvar starého dobrého Gabriela. Nicméně jako vždy - tedy s výjimkou Řádu - velmi čtivé a promyšlené.
Hodně dobré, ale nemůžu se zbavit pocitu, že první díl byl ještě o fous lepší.
Koukám, že jako jedna z mála pokazím hodnocení, ale jako 91%? To vážně ne.... Tohle byl pro mě pouhopouhý průměr, nic extra, naopak dost utahané a poslední část jsem už musela popostrčit.
(SPOILER) Čtivé, pěkně plynoucí. Plné psychoušů. Ale ptákovina jako hrom. Vážně mi dělá velký problém přijmout údajné vysvětlení příčiny smrti první ženy. To jako někdo odhrabává NASTARTOVANÉ auto - byť z metru sněhu - a SNĚHEM UCPANÝ výfuk se teplem neuvolní? Ahá, psali tam, že auto bylo natěsno přiražené k hradbě sněhu. Tak to potom jo. To se sníh odhrabává jedna radost, když nemůžete dozadu. A samozřejmě se ani jednou nekouknete dovnitř. Jo a taky vám to zabere tak moc času, až to někoho stojí život.
Dobré a to překvápko na konci? Vážně dobré. Doporučuji.
Tak nějak nemůžu pochopit vysoké hodnocení knihy (84%), protože i když jsem čekala pomalou detektivku, ve dvou třetinách jsem to vzdala... roztahané, nezábavné, bez šťávy.
Dez je sympaťák, pochopitelně neprůstřelný a nesmrtelný atakdál, což člověk tomuhle žánru rád odpouští. Jenže pro mě je zápletka knihy už kapku za čarou reálnosti, proto musím hodnotit jak hodnotím. Ale to víte, že Deze budu mít v merku i do příště.
Klevisová je výtečnou spisovatelkou, její knihy jsou obvykle plné přesných a duši zasahujících popisů míst, krajů, lidských osudů. K tomuhle příběhu se nedá téměř nic vytknout... téměř: Já se na konci v příbuzenských vztazích a jménech/přezdívkách poměrně dost ztrácela a to mi trochu dojem ze čtení pokazilo.