harena komentáře u knih

Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na způsob psaní. Paul odjíždí s manželkou Miou na chatu a přitom nám vypráví o svém životě a manželství. Snaží se nás ohromit svou inteligencí, láskou k ženě, dětem a svými úspěchy. A jak čteme mezi řádky, poznáváme, že nám autorka představuje typického sebestředného narcistu a psychopata, kterému se většinou daří vyklouznout z problémů. Jak říkají psychologové, tohle právě psychopati skvěle umí, tak dámy pozor.

"Poznám ten typ. Jako bych si vypěstoval šestý smysl na lidi, které mohu ovládat. Hlavně na ženy, kterými mohu manipulovat. Dokážu je vycítit. Ve chvíli, kdy na sebe narazíme, poznám ty, které mohu dostat. Stejně jako se mohu určitým typem zdát já, tak i ony jím jsou, ale neví o tom."

Téma sice mnohokrát používané, ale příběh je dobře napsaný, napínavý a bavil mě.

70 29.11.2019

Knížku jsem koupila Tobiáškovi jako první čtení, protože děti milují příběhy psané Holly Webb. Samozřejmě jsem si ji také četla a to jako pohádky před usnutím. Mně se líbila, opravdu to funguje, zdály se mi pěkné sny.

67 27.11.2019

Čtenářská lahůdka na pomalé vychutnávání. Trvalo mi dlouho, než jsem dočetla, bylo to rozsáhlostí díla (900 stran) a není to žádné odpočinkové čtení před spaním. Prostě Zafón. Literární krása a nádhera. Pohrávání si se slovy, větami a úžasný, silný, krutý, z počátku mystický příběh. Poslední díl tetralogie "Pohřebiště zapomenutých knih" dočten a mnohavrstevný propletenec uzavřen.

"Na počátku dvacátého století, kdy ještě peníze vydávaly vůni parfému a velká jmění se spíše uváděla, než aby se dědila, na zem náhle spadl z nebe secesní palác zrozený z temné vášně spojující snění velkých řemeslníků s marnivostí jednoho prominenta a navždy se vklínil do nejméně pravděpodobného ostrůvku barcelonské belle époque."

"Oblékala se způsobem, jenž naznačoval, že si je vědoma toho, co skrývá pod slupkou šatů, ale neodvažuje si to připustit."

"Má člověk právo prozradit, co ví, těm, kteří dozajista budou šťastnější, budou-li v nevědomosti? Štěstím či pocitem, který se mu nejvíce blíží a jež si přeje každý, kdo přemýšlí, je klid v duši. A ten se na cestě vedoucí od domněnky k poznání vždy vytrácí."
Znovu musím napsat: jednou Zafón, navždy Zafón.

77 27.11.2019

Ano, ano, opět skvělé čtení, asi tak dobré jako Sněhulák. Harry to opravdu nemá jednoduché, nejen že zase musí bojovat s alkoholem, ale ještě se musí vyrovnat s velikou osobní tragédií. Nesbo ho opravdu nešetří, víc na něho navalit snad už nemůže. Vše je psáno brilantně, thriller je prostě a jednoduše perfektní, je v něm mnohem víc, než jen samotné pátrání po vrahovi. Otevřený konec je super, snad se dřív, než za dva roky dozvím, jestli můj oblíbený HH zůstane v Oslu nebo odletí do Hongkongu či někam jinam. Šest hvězdiček!!!

103 21.11.2019

Zatím poslední díl dobrodružného historického románu zobrazující život u nás za vlády Jana Lucemburského. Vyprávění má spád, hlavně je tu akce, boj a věřím, Beneš s Wolframem to vše zvládnou i v dalším díle, který teprve vyjde. Pro relaxaci a odpočinkové čtení ideální.

73 17.11.2019

Opět nádhera, báječné pohlazení po duši. Pan Zafón je mistr slova a já mám obrovskou chuť znovu Barcelonu navštívit. Štěstí, že mám doma i čtvrtý závěrečný díl série "Pohřebiště". Co vlastně Zafón tím závěrem myslí? Určitě je třeba začít číst od prvního dílu, jinak z knihy máte jen tak polovinu prožitku.

84 16.11.2019

Opět další z Cobenových výborných thrillerů. Parádní kniha se spádem, napínavá až do konce. Knihy Harlana Cobena jsou vždy zárukou čtenářské kvality. Nijak mě neláká číst knihy o sektách, drogách a závislácích, ale tato se panu Cobenovi povedla.

92 14.11.2019

Protože patřím k fanouškům Michela Bussiho, vždycky se těším na jeho další knihy. Jsou trochu jiné, než většina anglo-amerických thrillerů, nesnaží se jenom o dramatičnost, ale je třeba u nich také přemýšlet. Pojednává o vraždách zaměstnanců společnosti Vogelzug, která pomáhá nelegálním uprchlíkům v nouzi. Téměř na začátku už víme, kdo je vrah, ale nevíme proč vraždí. S půvabnou přistěhovalkyní a její rodinou určitě soucítíme, ale postavy nejsou černobílé, i jejich role se mění.

"Musíš je uklidnit, jiné řešení neexistuje."
"Jourdaine, udělají skandál! A představ si, že promluví!"
Jourdain si to představil. I když věděl, že se nikdy nemůžou dostat až k němu. Jen málo lidí věnovalo pozornost řečem, že velký šéf Vogelzugu vděčí za své jmění obchodu s uprchlíky."

Také se s Bussiho jednoznačným přístupem k migraci neztotožňuji :)))), chybí nadhled, ale určitě příznivcům jeho tvorby k přečtení doporučuji, pořád je to nadprůměr.

68 13.11.2019

Určitě 5 hvězdiček. Diana Chamberlainová napsala strhující příběh o morálce, zákonech, sociálních službách, chudobě, lidskosti, lásce, který začíná v r. 1960. Byla inspirována skutečnými událostmi, které se odehrávaly v Severní Karolíně v letech 1929 až 1975 a ještě do roku 2012, kdy byla kniha napsána, není vyřízeno odškodnění ještě žijících obětí. Věřím, že každá žena, která si přečte tento neuvěřitelně silný příběh, kdy sterilizovali ženy a muže bez jejich vědomí, na něj už nikdy nezapomene.

88 10.11.2019

Tak tady se určitě nudit nebudete, strhující čtení od začátku do konce. Možná nešťastní lidé plni nenávisti nevědí, že pomsta úlevu nepřinese. Psychologický thriller s dokonale propracovanou zápletkou a s nesympatickými postavami - kromě maličké Lulu. Kniha patří k těm lepším od paní Abbottové. Milovníkům thrillerů doporučuji.

78 08.11.2019

Kafe a cigárko jsem četla v r. 2016 a bylo to skvělé, relaxační čtení. Vždycky pár stránek u kávy a hned měl člověk lepší náladu. Autorka nám nic nevnucuje, píše vtipně, kdyby kniha byla blábol, tak si na ni po třech letech ani nevzpomenu. Mezi různé žánry patří i humor a tady se mi líbil. Ke kafíčku doporučuji.

80 07.11.2019

Velice krásná kniha o žití a o umírání, o kterém nikdo nechce moc mluvit. Mitche každé úterý rozpráví se svým bývalým profesorem Morriem, který je smrtelně nemocný a umírá. Krásné, lidské a opravdu bez příkras. Také bych měla ráda takového kouče. Dojemné i k zamyšlení. Vše je tady už řečeno v komentářích.

"Je přirozené zemřít," opakoval. "Fakt, že kolem toho naděláme takový rozruch, pramení ze skutečnosti, že se nepovažujeme za součást přírody. Myslíme si, že protože jsme lidé, jsme něco víc než příroda."

71 07.11.2019

Právě jsem dočetla a nevím, jak to říct. Je to naprosto skvělý, krásný, magicko-mystický, poetický a detektivně laděný druhý díl od pana Zafóna v sérii Pohřebiště zapomenutých knih. Komu se líbil první díl, bude nadšen i tímto. Postavy, struktura románu, dramatizace a vylíčená atmosféra, styl a nádherným jazykem vyprávěný jedinečný a tajemný příběh, který se odehrává ve staré Barceloně - co víc si přát. A já už jsem věděla po přečtení prvních vět, po první stránce, že tuto knihu si užiju a prožiju. Jeden z nejlepších autorů, které jsem četla.

"Tohle místo je tajemstvím. Je to svatyně. Každá knížka, každý svazek, který tu vidíš, má duši. Duši toho, kdo knihu psal, duši těch, kdo ji četli, prožívali a snili s ní. Pokaždé, když se kniha dostane do jiných rukou, pokaždé když na jejich stránkách spočine něčí pohled, její duch roste a sílí. Knihy, co už si nikdo nepamatuje a co jsou ztracené v čase, tady na tom místě žijí navěky. A čekají, až se zase octnou v rukou nového čtenáře, nového ducha...."

Souhlasím se čtenáři, že prostě jednou Zafón, navždy Zafón ))).

74 05.11.2019

Začátek byl dost zdlouhavý a některé skutečnosti se tam zbytečně opakovaly a konec byl překombinovaný. Také mi vadilo, že na konci kapitol bylo jen naznačeno, že nastal zvrat ve vyšetřování nebo že právě Hess s Tholinovou přišli na něco velmi důležitého a v další kapitole se psalo o něčem jiném. Ale druhá polovina knihy už měla spád, hlavní hrdina Hess byl sympatický a příběh napínavý, že jsem ho k mému překvapení dočetla už dnes. Jen zbytečné popisování brutálních scén tam nemusím mít. A co bylo opravdu děsivé, to bylo chování sociálních institucí. No nechám se překvapit, jestli pan Sveistrup zůstane jen u psaní scénářů nebo bude pokračovat v psaní kriminálních thrillerů.

90 02.11.2019

Já tedy určitě nejsem zklamaná. Zatím je to třetí detektivní příběh od pana Freemana a mě jenom mrzí že u nás nevyšlo víc jeho knih. Líbí se mi styl jeho psaní, není to sice žádný velký adrenalin, ale je napínavá, dobře se čte a nejsou tu žádná hluchá místa a ani žádné popisování brutalit nebo mučení. I jednání v soudních síních mělo spád, patřilo tam. Pro mě detektivka neměla chybu, proto celých pět *.

79 01.11.2019

Krásná knížka pro všechny milovníky přírody a šelem, dojemný příběh o přátelství člověka a rysa ostrovida. Určitě doporučuji k přečtení tulákům a milovníkům přírody, kniha prodchnutá láskou k přírodě kolem nás, k horám a k nádherné kočkovité šelmě - karpatskému rysu ostrovidu Siximu.

"Sixiho jsem tu už ani nezapínal na vodítko - cítili jsme se tu oba natolik doma, že obavy nepřicházely v úvahu. Sixi svobodně vyšel z chaty, loudal se terénem, na kmenech si brousil drápy a celé hodiny polehával na balvanech a pařezech, odkud pozoroval lesní dění. Nebylo proč a kam spěchat, čas babího léta se sladce táhl, v údolí ležela měkká oblačnost a my si hověli v nadoblačné modři pod majestátem Rakytova."

" Nedaleko byla hluboká rokle, z níž vyrůstal asi 60 metrů vysoký, nízce zavětvený smrk - na ten jsem se nikdy nemohl sdostatek vynadívat, ten byl obdivuhodně majestátný. Při jednom fotografování jsem náhle zaslechl hluboké Sixiho zamručení. Vmžiku jsem sbalil fofoaparát a uháněl k místu, kde jsem Sixiho zanechal. Z intenzity mručení bylo jasné, že se na skalce něco děje."

"Já tomu, čemu mě Sixi naučil, říkám pro sebe lebedění. Není to jen úplně čistá nečinnost. Pod povrchem sladké lenosti se skrývá schopnost maximální koncentrace, která v určité chvíli dozraje k výbušné akci. V tom prolnutí činu a nečinu byl Sixi nedostižný mistr."

67 29.10.2019

Paní Petru Dvořákovou si řadím mezi mé oblíbené autory. Víc takových knih. Je to příběh ze života, jak si ho člověk sám dokáže ničit (to je ještě slabé slovo), jak si dělá své vlastní peklíčko na zemi. Ale je to i o tom, že se jde z toho peklíčka dostat. Moc krásně napsaná knížka, charaktery a chování lékařů jako ze života. Jak jsem se dočetla, tak spisovatelka vystudovala zdrav. školu a pracovala v nemocnici a proto se jí povedl příběh vylíčit tak věrohodně. Velice dobře čtivé, hned zpočátku jste vtaženi do děje a u poslední stránky mi bylo líto, že je konec. Moc by mě potěšilo, kdyby paní Dvořáková napsala pokračování.

116 25.10.2019

Druhý díl ještě lepší, než první. Vítaný odpočinek od zahraničních kriminálek, sympatický detektiv Miko s neméně sympatickým novým kolegou, čtivá detektivka bez krvavých brutalit. V anotaci nám prozradí, o co v příběhu jde, takže já můžu jen doporučit a těšit se na další díly.

81 24.10.2019

Třetí a zřejmě poslední díl série, kde hlavní hrdinka je "pěkně drsná baba", bývalá agentka FBI ve výslužbě. Kniha je psána lehce, napětí pomalu vystupňováno a nechybí tu opět trocha humoru a sarkastické poznámky Brigit. Ta se rozhodne pomoci své někdejší parťačce prokázat nevinu člověka, který je odsouzen k smrti za vyvraždění své rodiny. Pátrání je trošku zkomplikované tím, že Brigit se chce také věnovat svému otci, který umírá v nemocnici. První díl byl určitě nejlepší, ale i tento je dobře čtivý.

60 22.10.2019

Po přečtení této knihy si člověk více uvědomí, že velká většina událostí, která se ve světě stala, stane nebo právě probíhá, vychází více či méně z minulosti. Dějiny kolem nás prošumí a všechno má souvislost se vším a i když to třeba hned nevidíme, všechno má svou předehru třeba i v hodně vzdálené době. Andor Šándor, bývalý šéf vojenské tajné služby je autorem velmi kvalifikovaným, jeho domněnky a myšlenky zajímavé a inspirující. A co mě velmi těší, autor se nestaví a neprosazuje žádnou stranu. Žádný stát nebo politik není jenom černý nebo bílý. "Člověk má v povaze i krutost i zlo a zneužít jeho vášní je někdy dost snadné."

Autor má obrovský přehled. Kniha je poučná, baví a navíc se ještě dobře čte. Najdete si, co vás zajímá. O Německu, Jižní Africe, Kosovu, Americe, Líbyi, Rusku, Číně, Kartágu, Velké Británii, EU i o Kim Čong-un, migrantech, Hanibalovi, Saudské Arábii, atd. I když si nakonec povzdechnu, že planeta Země je skutečně kruté místo k žití, musím knihu 100% doporučit.

80 20.10.2019