harena komentáře u knih

Pěkná svižná detektivka, okořeněná trochou černého humoru, čtení na jeden večer. Povídky jsou tématicky jiné, než všechny Případy oddělení Q, ale stejně skvělé. Druhá povídka se mi líbila víc, ale užívala jsem si obě.

Opravdu to psala Liane ? Je to jiné než její předcházející knihy. Dokonce mi připadalo, že v osobě Franchez popisuje trochu sebe. Děj v některých kapitolách se až po stranu 250 poklidně vinul, seznamovali jsme se s předcházejícím životem devíti účastníků léčebného pobytu, s jejich starostmi, traumaty a nadějemi. Příjemný pobyt v luxusních lázních se posléze změnil, když hosté zjistili, že jsou zamčeni, odříznuti od světa a ohrožování zřejmě šílencem......??? Ke konci jsem se u kratinkých kapitol pobavila a zasmála a závěr byl přesně takový, jaký od Liane očekáváme.

82 10.02.2020

Krásná, dojemná a empatická kniha nejen o stárnutí, která vás sice každou chviličku dojme i slza ukápne a čte se jedním dechem. Silný, působivý příběh sympatické stařenky Mišky, která se přestěhovala do prominentního pečovatelského domu, kde jí pomáhá zvládat řečovou poruchu afázii logoped Jérome sice není veselý, ale přesto vyznívá optimisticky. Stařenku navštěvuje také Marie, která jako dítě bydlela ve stejném domě s Miškou a ta se o ni často starala.

Opravdu si uvědomujeme, že můžeme už zítra zemřít a víme jistě, že tu nezanecháme nějaký dluh? Nezapomněli jsme někomu poděkovat, vyjádřit vděk? Za pomoc, za pohlazení, za kousek radosti? Spisovatelka tu nabízí, že svůj dluh můžeme splatit i prostřednictvím jiných lidí, jiným lidem. Dávám si Vigan mezi své oblíbené spisovatelky a těším se na její knihy.

99 01.02.2020

Nezapomenutelná, velmi dobrá a zajímavá kniha mladé norské spisovatelky. Nemusíte mít obavy, že je jen o včelách, opravdu jde o klasickou beletrii, je o vztazích mezi rodiči a dětmi, o emocích, ale včely tu hrají důležitou úlohu. Je skvěle napsaná, nejen že se dobře četla, ale v knize je také spousta témat k zamyšlení. K velkému zamyšlení. Výstižně tu byl popsán i život v Číně a zajímavé bylo jeho připodobení k životu včel. Nezáleží na jednotlivci, není důležitý, ale všichni pracují pro to, aby přežili jako společenství. Rozhodně to není kniha, kterou přečtete, a za půl roku nevíte, o čem byla. Protože představa, že by včely zmizely z našeho světa, je opravdu děsivá a vzhledem k tomu, jak se k přírodě chováme, není nerealistická. Knihu určitě doporučuji všem k přečtení!

Albert Einstein:
\" Pokud zmizí včely, zbývají lidem jen čtyři roky života.\"

90 31.01.2020

Skvělé !! Naprosto dokonalé spojení thrilleru a čarodějnictví , není co vytknout. Policistka Florence přijela na pohřeb muži, kterého před třiceti lety pomohla usvědčit jako vraha tří teenagerů, ale po nalezení hliněné sošky se zapíchanými trny - woodoo u domu, kde dříve bydlela, si už není jistá, že ten muž byl jediný a opravdový vrah. Začně znovu pátrat, v ohrožení se ocitne i její syn a napětí vás drží u knihy až do konce, kde jen vydechnete překvapením. Jednoznačně plný počet a těším se na Traviče, který má tento rok vyjít.

85 30.01.2020

Velice zajímavá kniha a fantastické zpracování vztahu rostlin a lidí, kterou si pomalu pročítám. U každé zeleniny nebo byliny se dozvíme její historii , jak byly či jsou rostliny užívány, zpracovány a vnímány v lidských společnostech, v kterých zemích se dosud užívá např. jako pokrm, lék, jed, k prorokování budoucnosti a k mnoha dalším účelům, jaký je její symbolický význam, planetární příslušnost atd. To vše na konci kapitol doplňuje Wolf-Dieter praktickými tipy pro pěstování na zahradě. Kdo se o etnobotaniku zajímá, tomu se knihu určitě doporučuji.

65 28.01.2020

Romantický, tajemný příběh se spoustou odboček v ději a v několika časových rovinách, jako kdyby Kate Mortonová chtěla zhustit několik knih do jedné. Je to pomalejší čtení, mnoho různých osudů a postav, až zbytečně moc komplikované a trošku slabší, něž předešlé knihy od Kate.

71 28.01.2020

Velice inspirativní kniha, která zaujme nejen laiky, ale určitě osloví i odborníky. Všechno souvisí se vším. Když vás bolí koleno, nemusí to znamenat, že příčina je v koleni. Je třeba přijít na to, kde chyba je a pak léčit příčinu a ne jen následek.
Rozhovor je vedený lehce, čtivě, ani jsem nevěřila, že mě to bude až tak zajímat. Kapitoly jsou rozděleny vždy k určitému tématu, takže se dozvíme nejen o profesním životě Pavla Koláře, ale i zajímavosti v životě osobním. Líbily se mi jeho názory na výchovu dětí a také na péči o seniory v nemocnici v tom smyslu, že je třeba posoudit a zvážit, jestli je operace vždy přínosem. Jako jeden z našich nejlepších fyzioterapeutů léčil i známé sportovce. Hlavně vidí tělo jako celek, nejen plotýnku nebo kyčel. Jen víc takových odborníků.

"Narkóza: je lepší hůř chodit, nebo hůř myslet?"
str.150
"....před lety způsobila velký rozruch odhalení, že placebo efekt není výsledkem psychologických kouzel, ale reálných chemických a regulačních dějů v organismu."

85 26.01.2020

Lehké, vtipné čtení, rozhodně antidepresivní. Monyovky se dobře čtou, je mi opravdu líto, že spisovatelka už nic nenapíše, vždycky jsem se u jejích knih pobavila.

69 25.01.2020

Když prší, drž se stranou temných proudů.
Harry Bosch, svérázný detektiv s hlubokou neúctou k autoritám byl požádán manželkou svého bývalého kolegy, aby vyšetřil smrt jejího manžela. Jako všechny předchozí díly se kniha dobře čte, vyšetřování napínavé a Harry se svým sebezničujícím smyslem pro spravedlnost si možná v zájmu pravdy zničil i cosi dobrého, aniž měl čas poznat, jak dobré to vlastně je. Předpokládám, že v dalším díle už bude pracovat jako detektiv v LAPD, tak rychle do dalšího dílu.

74 25.01.2020

Nadčasová kniha s děsivým obsahem, kterou jsme my většinou četli jako samisdat. Je to kniha, která nejde z hlavy a člověk o ní musí stále přemýšlet:
My máme demokracii a moc si neuvědomujeme, co ta svoboda vlastně znamená. Jednou se zakáže něco v pohádce, pak jen nějaká píseň a právě přesně takto se svoboda pomalu vytrácí. Klady a zápory svobody jednotlivce jsou z Číny dobře vidět - v Číně žijí všichni jako včelky a mravenci a pracují v zájmu Peoples Republic of China. Což je veliká nesvoboda jednotlivce a nám to přináší stres, ale většině Číňanům to prý přináší klid na duši a pořádek.
Měli bychom se jako západní společnost naučit se svobodou zacházet - ideálně bez dalšího krveprolití, jinak nás převálcuje čínské řešení, protože již teď je mnohonásobně efektivnější pro společnost.

Pokud si naše společnost nechá svobodu vzít, jakože se z ní každý den trochu ukrajuje, i když to není moc vidět, tak za 20 let tu bude nesvoboda jako v Číně před 10 - 15 lety, jen se tomu bude stále říkat demokracie . Tech. vývoj ani netuším.........
Takže asi toto se mi po přečtení honí hlavou, ale chci být optimistická, proto doufám, že si nebudeme muset číst Orwela dalších sedmdesát let, a jen smutně pokyvovat hlavou.

128 24.01.2020

Několik let jsem Tuláka po hvězdách odkládala i když Londona miluju a Bílého Tesáka jsem četla mnohokrát už v dětství. Tulák není lehká četba, trošku dobrodružství, filosofie, fantazie a hlavně podnítí k přemýšlení. Mladý Darell Standing je ve vězení odsouzen k smrti a aby neprožíval bolest, když ho vázali do svěrací kazajky, naučil odpoutávat se od těla a prožíval mnoho let a mnoho svých dřívějších životů.

"Zde končím. Mohu se jen opakovat. Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí, neustále se plazí dík chemickému fermentu, který mu dává informace, věčně je tvárné, věčně krystalizuje jen proto, aby zase roztálo v tekutý stav a znovu krystalizovalo v nových a rozmanitých formách, které mají jepičí život. Jen duch trvá a dál buduje sám sebe postupným a nekonečným převtělováním, jak se propracovává vzhůru ke světlu. Čím budu, až budu zase žít? To bych rád věděl. Rád bych to věděl....."

Život v cele smrti byl opravdu tvrdý, proto jsem chtěla knihu několikrát odložit, ale London je úžasný vypravěč, toulky po životech jsou úžasné a zajímavé, že se kniha bude líbit i když je sto let stará.

100 22.01.2020

Pan Etzler je člověk, který si stojí za svým názorem, má přehled, umí psát a navíc je radost ho číst. Život měl opravdu bohatý. Vystudoval tělocvik a zeměpis, byl dramaturgem, posléze nádeníkem a číšníkem ve Spojených státech, válečným zpravodajem zpravodajem CNN, reportérem ČT a o všem vypráví v této knize s výstižným názvem "Kdoví, kde zítra budu". Líbí se mi jeho snaha o objektivitu, a těžko říct, co bylo v rozhovorech zajímavější. Jestli jeho život v USA, o kterém píše bez růžových brýlí, americká invaze do Iráku a život tamních lidí po smrti Saddáma atd. Mně se nejvíc líbilo vyprávění o Číně a určitě budu vyhlížet knížku, kterou o ní chce napsat.

76 20.01.2020

Severští bohové kolem mne jen lehce přešly např. v seriálech Hvězdná brána, takže vlastně severskou mytologii neznám a toto je moje první setkání s ní. Báje, které pan Gaiman sepsal jsou krátké, vtipné, srozumitelné a příjemně antistresové. Bavilo mě to a myslím, že pro první seznámení se severskými mýty je kniha opravdu vhodná.

79 19.01.2020

Elena Ferrante, je známa jako g e n i á l n í vypravěčka a tady v tom krátkém románu to jen potvrzuje. Souhlasím, že je to drsná sonda do hlubin ženské duše, a tolik emocí. Vím přesně, jak se cítí Leda jako dcera a dovedu si představit i to, co prožívá Leda v roli matky. Je možné, že to někdy, třeba na chvilku, zažily všechny ženy, protože když se narodí děti je život najednou úplně o něčem jiném. Zmítáme se mezi trpělivostí a nedůtklivostí, chápavostí a touhou dát se do pláče. Téměř padesátiletá Leda potká na pláži mladou maminku s holčičkou a začně vzpomínat na svůj život a m j. i na to, jak na tři roky a šestatřicet dní opustila manžela a své malé dcerky. Temné vzpomínky, ve kterých odkrývá narušený vztah k rodině, skvěle napsané, krátké, ale nezapomenutelné. A konec mě šokoval, ale i Ninu dovedu pochopit. Děkuji za poslední odstavec, jinak bych asi ani dnes neusnula. Alespoň trochu světla.

"Je to pěkná hloupost si myslet, že dětem o sobě můžeme vyprávět dřív, než jim bude alespoň padesát. Vyžadovat, aby mě viděly jako člověka, a ne jako funkci. Říct: Já jsem vaše historie, váš počátek je u mě, poslouchejte mě, mohlo by se vám to hodit."

"V průběhu prvního roku Martina života jsem zjistila, že už svého muže nemiluju. Byl to drsný rok, malá vůbec nespala, a já tudíž taky ne. Fyzická únava je zvětšovací sklo. Byla jsem moc unavená na to, abych studovala, přemýšlela, smála se, plakala, milovala toho příliš inteligentního muže, příliš urputně zabraného do své sázky se životem, příliš nepřítomného."

77 17.01.2020

Nelze jinak, než pět hvězdiček. Velmi povedený knižní rozhovor pana Martina Moravce s jedním z našich nejlepších neurochirurgů prof. MUDr. Vladimírem Benešem. Je vidět, že operování je pro něho drogou i koníčkem, zaujatost a nadšení pro obor čiší z celé knihy. Nejsem lékař, a nemohla jsem se od knihy odtrhnout ani při popisu různých operací a problémů, které vždy mohou nastat. Stejně zajímavě a čtivě tu pan Beneš vypráví nejen o svém profesionálním životě, ale také velmi vtipně o svém mládí a o svém manželství. Že mám třeba na celostní nebo čínskou medicínu jiný názor není tady důležité. Opravdu velice zajímavá kniha, hltala jsem ji stránku po stránce a určitě doporučuji k přečtení.

87 16.01.2020

Patří k těm nejlepším dánovkám, které DD napsal. Ale člověku je tak smutno z toho, jak se dokáží chovat lidé v rodině, ani hyeny se tak nechovají, i ty nechávají starým ve smečce vždycky trochu masa. Nechtěla jsem knihu dnes přečíst celou, chtěla jsem něco nechat také na zítřek, ale je to tak napínavá a čtivá kriminálka, navíc ještě stále okořeněná humorem, že nešlo jinak a jsem na konci. Těším se na další díl, doufám, že už je téměř napsaný, jsem zvědavá, jak to dopadne s Petrou a s Chosém, držím palce a určitě doporučuji si knihu přečíst.

99 14.01.2020

Útlá knížečka plná emocí o životě, smrti, o životních volbách. Kvůli komu bychom byli ochotni zemřít a pro koho bychom byli ochotni obětovat život? Vymazat náš vlastní, jako kdyby vůbec nebyl? Krátká novela o 76 stránkách je překrásné čtení v předvánočním a vánočním čase. Také byla prvně zveřejněna na Štědrý den v roce 2016 v helsongborském deníku. Já patřím k těm, kterým se moc líbila, občas je potřeba se zastavit a popřemýšlet o svém životě.

91 14.01.2020

Knížka psaná srdcem, druhý díl stejně zajímavý, lidský, milý a humorný jako první. Chvilku jsem s autistickými dětmi pracovala a tak říkám: jen víc takových asistentů, učitelů a lidí s přístupem a chováním, jaký má Martin Selner. V jeho krátkých fejetonech se mi líbil jeho osobitý způsob podání, jeho humor, empatie i sebeironie. Určitě doporučuji k přečtení a těším se na jeho další knihy. Teď si s chutí dám sklenku chardonnay:))))))

69 13.01.2020

Čas od času si ráda přečtu historickou detektivku od pana Vondrušky, tentokrát se odehrává v renesanční Praze. Jako všechny jeho detektivky je i tato lehce psaná, děj zajímavý a protože charakter a povaha lidí se ani po stoletích nemění, setkáme se se zloději, ctižádostivci, co jdou přes mrtvoly, vrahy, čestnými lidmi, pak také samozřejmě s láskou, nenávistí atd. Dobře čtivá, zábavná detektivka, z které vám nevstávají vlasy hrůzou na hlavě.
Nesmím zapomenout na velké poděkování za písně z divadelních her pana Vondrušky od Petra Traxlera na přiloženém CD !!!

64 12.01.2020