harena komentáře u knih

Stejně jako předchozí díly má i tento strhující tempo, nikde žádné zbytečné odbočování, pouze vhledy do minulosti, což je nutné k pochopení celého příběhu. A můj milovaný Maarten S. Sneijder se svým super týmem musí během sedmi dnů zabránit ohlášeným vraždám. A v minulosti se děly děsivé, příšerné věci a je otázka, kdo tedy má být zavražděn. Já jsem je tedy určitě nelitovala. Plný počet hvězdiček za román, ale proč je tentokrát v měkké vazbě???

Něžný příběh plný moudrosti a filozofie je vyprávěn pomocí nádherných ilustrací, textu je vždy jen pár řádek na stránku.

"Zajímavé bylo,
že když jsem se teď už nebál, že zůstanu sám,
měl jsem najednou kamarády.
Jak vidno, do samoty se jeden zavírá sám,
když zavře dveře svého srdce.
Nikdo se k němu pak nedostane,
a on nikdy nevyjde ven."

Doporučuji, poetické vyprávění o cestě životem malého šneka s překrásnými ilustracemi. Oáza klidu v naší uspěchané době.

Je to dobrý nápad poslouchat vyprávění samotářů, které člověk běžně nepotkává. Líbila se mi kniha od Aleše Palána o šumavských samotářích, ale tentokrát jsem další samotáře z celých Čech a Moravy poslouchala audio. Asi mi to i vyhovovalo víc, sedla jsem si před chalupu pod strom a poslouchala. Vyrovnaní lidé, milují samotu, přírodu a žijí právě tímto okamžikem. Vyprávění se mi líbila, některá - např. pana Broukala - jsem si pustila ještě jednou. Příjemně strávený čas.

Velice příjemné překvapení, prvotina se české autorce opravdu povedla. Je to společenský román, který se dobře četl, spíš pro ženy, ale v žádném případě to není červená knihovna. Líbily se mi mezihry a hlavně deník Hannina strýce. Setkáme se tu s různými životními osudy, jsou tu krásné popisy přírody a na té dlouhé cestě s motorkáři hrdinka poznává sama sebe a dojde k důležitým rozhodnutím. Jojo, nesuďme podle obalu.
" Utíkal jsem.
Tolik let jsem utíkal, ale nebylo to vůbec platné.
Neuvědomil jsem si totiž jednu důležitou věc.
Sám před sebou člověk utéct nemůže.
Musí udělat něco mnohem těžšího.
Naučit se sám se sebou žít."

Velice napínavé čtení, dozvíte se tu spoustu zajímavých věcí a já jsem třeba vůbec nikdy neslyšela o Josipu Boškovičovi. A o strašlivém ohni z nebes, který rolníci viděli 8. července 1910 v poušti v Číně a o dalších a dalších věcech. Výborný komentář napsal Terva a Dabasir, lépe to já nenapíšu, ale za čas si knihu přečtu ještě jednou.

Úžasný, dojemný poválečný příběh, odehrávající se v drsných Beskydech, kde se setkáváme s lidmi různých povah, každý má nějaké to své tajemství i když z některých je člověku až zle. Příběh mě zaujal od první stránky, často to byla veliká emocionální jízda. Autorka skvěle vykresluje postavy, je tu mnoho osudů a příběhů a potěšíme se i popisem přírody v Beskydech. A i psi jsou pro příběh důležití. Nádherný čtenářský zážitek, dala bych i deset hvězdiček, doporučuji.
"Vypadalo to, jako by vzlétl velký černý pták, když se Amálie několika skoky dostala těsně pod řečnický pultík. Kdo by to do ní řekl, že je pořád mrštná a rychlá, říkalo se pak. I její hlas připomínal skřehotání velkého dravce. Zvedla ruku, namířila zkroucený ukazováček na Slávka a začala křičet:
"To on přivedl Němce k Čertovu stavení! On jim řekl, že tam jsou partyzáni. Kvůli němu je pobili. Kvůli němu chalupy pálili a lidi vraždili. Pomáhal Němcům táhnout mrtvé z hor. I to děcko umřelo kvůli němu. Proklínám tě! Budeš se za to smažit v pekle! Už brzy tam budeš!"

Ano, byla to jízda. Šéfinspektorka Erika Fosterová nasadila opět dravé tempo neřízené střely, což ale začíná být některým vysokým papapášům nepříjemné, ale Erika se nehodlá nechat nikým zastrašit. Vyprávění má spád, je to čtivý a napínavý thriller, přečteno za dva dny. V závěru se spisovatel ptá nás, čtenářů, co bychom chtěli, aby se dělo dál a jaké případy bychom chtěli, aby Erika řešila. To se mi líbí. Těším se na další díl.

Záhadná oběť. Detektivky od pana Bryndzy se mi stále dobře čtou, ať je to série s Katy nebo Erikou.
I tento díl je napínavý, i když zpočátku má pomalejší rozjezd, protože Tristan a Kate vyšetřují 30 let starý případ, na hvězdičkách to neubere, je to pro mne návyková série a těším se na další.

Ráda si přečtu od pana Červenáka historické detektivky a dobrodružství Barabiče mě baví. Starobylé hrady, boje s Turky, poklad, dávná tajemství a je tu ještě trocha romantiky, takže spokojenost. Těším se na další pokračování.

I v tomto pokračování je Millie rozhodnuta zachraňovat týrané ženy a dívky (však se rozhodla i studovat sociální práce, aby na to měla papíry). Nastoupí jako pomocnice ke Garrickovým a již první den pojme podezření, že manžel svoji ženu brutálně týrá a rozhodne se vše řešit.
Už v úvodu napětím přestaneme dýchat, což nám vydrží až do překvapivého konce. Díky skvělé čtivosti a krátkým kapitolám je to dobré čtení třeba na víkend.

Ani ne povídky, jako spíš vzpomínání čerstvého padesátníka. Čtení jsem si užívala několik dní, byla by škoda, přečíst si celou knížku najednou. Tak jsem měla alespoň mnohokrát takové pohlazení na duši. Milé a úsměvné vzpomínání na dětství, dospívání a na život je psané malebnou češtinou a já ji doporučuji úplně každému.

Oddělení Q mám ráda, ale tento poslední díl byl pro mě asi nejslabší z celé série. Zdlouhavé vyprávění, často se opakující a až ke konci příběh dostal spád, ale už mě to nijak nebavilo. Ale líbilo se mi, jak celá parta stojí za svým šéfem. Vypadá to, že série už opravdu končí.

Tento díl se mi zdál mnohem drsnější, než předchozí, protože se jednalo také o čtyřleté děti. I soukromý život Nata a Madison se komplikuje, objeví se další člen rodiny a Owen už nastupuje praxi u známého právníka, neboť hodlá studovat práva. Alespoň Brody je stále roztomilý, jinak se vše komplikuje a zamotává.
Opět dobré počtení, bylo mi líto, když jsem došla na konec. Ale spisovatelka v doslovu naznačuje, že i když zatím neví přesně jak, bude v psaní pokračovat. Sérii jsem si zamilovala a budu sledovat, kdy vyjde další díl.
Doporučuji ale určitě číst od prvního dílu.

Pokračování osudu mladé, hezké sestřičky je opět příjemné romantické pohlazení. Je psané tak, jak to paní Kornerová umí. Ráda jsem si zavzpomínala na dobu, kterou jsem částečně také zažila a na závěr můžu jen poděkovat spisovatelce za hezký zážitek. Moc příjemné čtení.

Je to neuvěřitelné, ale i tento díl si drží stejně vysokou úroveň jako předchozí díly. Čtivý, neodložitelný a naši hlavní hrdinové jsou stále sympatičtí, včetně psa Brodyho. Madison řeší vraždu místní pečovatelky a Nate Monroe je také stále ve městečku. Ale protože se policii nelíbí, že by Madison pomáhal, rozhodl se vyřešit šest let starý případ. Požádal ho totiž majitel bistra, jestli by se nepokusil vypátrat, kam zmizela jeho manželka a vnuk. Celou sérii určitě doporučuji.

Apokalypsa, roboti se vzbouří a začnou zabíjet své pány a svou rodinu s tím, že teď budou světu vládnout jen roboti. Ale někteří se zachrání před přeprogramováním a snaží se alespoň lidské děti zachránit. Původně jsem si říkala, že je to pro -náctileté, ale není, protože je tady tolik podrobných popisů vraždění a zabíjení lidí a robotů, že mě to už nebavilo. Není to můj šálek kávy. Což neznamená, že se to nebude líbit těm, co mají bojůvky rádi. Ale musím přiznat, že člověka napadne i pár otázek, nad kterými je dobré se zamyslet.

Překrásný sci fi příběh, který zahřeje a duši potěší byl napsán v roce 1957 a už to mě bavilo, jak si autor představoval roky další. Je tak příjemné si po vraždách a psychothrillerech (i když je mám ráda) přečíst vlídný, poetický příběh. Cestování v čase až do roku 2001, domácí robotičtí pomocníci, ale i osobní vztahy, podrazy přátel a kamarádství jiných - to vše tu je psané i s jemným humorem. A skvěle se sem na přebal hodí ilustrace A. Borna.
Kapitola 1.
"Kdysi v zimě nedlouho před šestinedělní válkou jsme já a můj kocour Petronius Arbitr bydleli na jedné staré farmě......
....Když byl ještě kotě, samé chmýří a pomňoukávání, vypracoval si jednoduchou filozofii. Já jsem měl na starosti ubytování, stravu a počasí, on sám se staral o všechno ostatní.Zvlášť jsem mu ale musel skládat účty za počasí. Connecticutské zimy jsou dobré jedině pro vánoční pohlednice. Tu zimu Pete pravidelně zkontroloval svoje dveře, odmítl vyjít ven kvůli tomu nepříjemnému bílému svinstvu za nimi (nebyl žádný hlupák) a pak na mě dorážel, abych mu otevřel některé lidské.
Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí."

Napínavý temný psychothriller, kde všichni mají svého kostlivce ve skříni a vrahem mohl být snad úplně každý. Zajímavé je, že kniha byla inspirována skutečným zločinem, k němuž došlo v roce 2006. Napínavý, mnohovrstevný a spletitý příběh všem fandům psychologických příběhů doporučuji.

Dostáváme do ruky dva příběhy, každý psaný v jiné časové lince, které se mají nečekaným způsobem spojit. Dlouho jsem si neuměla představit, jak to spisovatelka zamýšlí napsat. Oba příběhy jsou dojemné a plné nečekaných zvratů, závěrečná část je snad nejemotivnější. Ještě stále ji mám v hlavě.
Autorka používá nádherný květnatý jazyk. Přesně tak, jak říká jeden redaktor v příběhu: " nač použít jedno slovo, když můžeš použít deset". Tak si to nějak pamatuji.
Musím tady také pochválit překlad a také nenápadná obálka se mi líbila. Určitě děkuji mým oblíbeným čtenářkám za doporučení, díky nim jsem se s knihou neminula.

Knížečka má jenom 100 stran, ale četla jsem ji několik dní a stále se k ní vracela a vše si představovala. Čapek popisuje města, kterými prochází, neopomine historii, architekturu a zastaví se i u obrazů, které nakreslil Goya. Tady se o jeho obrazech dozvím mnohem, mnohem víc, jako kdybych je měla před očima. Goya nejdřív maloval se zvláštní něhou a radostí návrhy na gobelíny, pak portréty královské rodiny: "
Carlos IV., odulý, netečný, podobný nafoukanému, tupému ouřadovi, královna Maria Luisa, vzteklých a pichlavých očí, ošklivá drbna a zlá fuchtle, jejich famílie, znuděná drzá a protivná."
Nechtěla jsem věřit, jakými strašnými obrazy si Goya vyzdobil svůj dům:
"Jsou to jen černé a bílé barvy horečně vržené na plátno, je to jako peklo ozářené sirným bleskem. Čarodějnice, mrzáci a obludy: člověk ve svém tmářství a bestialitě. Řekl bych, že tady Goya obrací člověka naruby, dívá se do jeho nosních dírek a rozzelého chřtánu, studuje v křivém zrcadle jeho znetvořenou ohavnost."
Ale pak s námi spisovatel skočí do usměvavé Sevilly:" A třeba je to jen to, že je ta ulička tak úzká a běloučká, jako by ji každé soboty čerstvě nabílili. A že se jí z každého okna, z každé mříže derou kytky, pelargónie a fuchsie, palmičky a všeliká zeleň kvetoucí a kadeřavá. Tuhle ještě zůstaly od léta plachty napjaté od střechy ke střeše, proříznuté blankytem jako modrým nožem, a člověk putuje ne jako po ulici, ale jako po kvetoucí chodbě domu, kam jde na návštěvu. Snad mu tamhle na tom rohu někdo potřese rukou a řekne: "To jsme rádi, že jste k nám přišel" nebo: Qué tal" nebo něco podobně úsměvného".
Podíváme se i do cikánské Triany i na býčí zápasy popsané tak široce a barevně, že mám pocit, že jsem tam i já.
A tak dál, je moc pěkné si tu číst a znovu si představovat, jak se tam procházím. Doporučuji si knížku přečíst, já to neumím tak popsat, jako pan Čapek.