HaniSebi komentáře u knih

Zajímavé vyprávění o studijním pobytu české koreanistky v KLDR. Takto to píši záměrně, protože ač se Nina Špitálníková očividně velmi snažila zažít alespoň trochu skutečné severokorejské reality, zase tolik se jí to nepodařilo. Všude sledovaná tajnou policií viděla to, co vidět měla/směla. Zároveň jsou v knize ale velmi dobře vsunuté faktické informace o KLDR, které ji skvěle doplňují. Oceňuji i výklad pojmů, sice byly všechny vysvětleny postupně v knize, ale zařazení i takto přehledně ke konci je super.
Trochu mi vadily překlepy, ale tak to se stává každému. Já osobně bych také preferovala, kdyby byly poznámky vloženy hned na dané stránce "pod čarou", abych nemusela tolik listovat na konec. Odkazy na literaturu klidně mohly zůstat na konci, ale u různých dovysvětlení by to bylo prima (v knize Svědectví o životě v KLDR to tak už je a mně to moc vyhovovalo).
Celkově knihu hodnotím moc pozitivně, přístup autorky à la Bukowsi (svět patří těm, co se neposerou) obdivuji. Ačkoli mě KLDR velmi zajímá, navštívit ji nijak netoužím.

10 03.04.2021

Krátká novela a jednoduchý příběh, který zná tak nějak i ten, kdo knížku nečetl. Asi bych normálně dala 3 nebo 4*, protože mi tam něco chybělo, na druhou stranu je to klasika z 19. století a tak se k tomu musí přistupovat. Četla jsem vydání z roku 2015 a ilustrace Maura Cascioliho knížečku skutečně krásně doplňují.

5 17.03.2021

Nenáročná oddechovka, která mi zpříjemnila víkend. Určitě to nebyla nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla, ale vlastně nemám důvod ubírat hodnocení. Pro mě účel splnila. Mezi prací a psaním diplomové práce jsem si u ní odpočala. Od Hartla jsem už delší dobu chtěla nějakou knížku zkusit, protože (a to nemyslím nijak zle) už jen jeho smích mě dokáže pobavit. Navíc jsem knížku chtěla přečíst dřív než uvidím film, na který se už docela těším. Na mě tam bylo trochu víc sprostých slov, ale já jsem v tomhle docela suchar.

12 14.03.2021

Pokud vás zajímá, jak se žije v KLDR, pak tuto knihu vřele doporučuji. Pro mě jedna z nejlepších knih o Severní Koreji. Jak popisek tvrdí, kniha je založena na rozhovorech se sedmi severokorejskými uprchlíky. A moje nadšení z této knihy plyne právě z výběru respondentů. Každý je totiž úplně jiný. Liší se věk, pohlaví, společenské postavení i doba útěku. Knih uprchlíků z KLDR je poměrně hodně, ale mně v poslední době přišly podobné (pokud to tak mohu říct). Hlad, těžká práce a zase hlad, někdo z okolí zmizel atd. Hlavní hrdina se rozhodl pro útěk a většinu knihy tak popisuje svou cestu. V této knize se vlastně o tom, jak útěky probíhaly, nedozvíte zhola nic. Jde skutečně o život v KLDR. Ale to hlavní. Jsou zde i rozhovory s lidmi, kteří se v Koreji měli relativně dobře nebo vyloženě dobře (na severokorejské poměry). Mám samozřejmě na mysli příběh vysokoškolačky, která vlastně ani utéct nechtěla. Díky tomu zároveň vidíme ten ohromný rozdíl mezi vyvolenými a obyčejnými lidmi.

Samozřejmě i my Češi máme svou zkušenost. Já osobně jsem socialismus u nás naštěstí už nezažila, takže mám vše jen zprostředkované. Pradědovi sebrali hospodu, babička nemohla studovat svou vysněnou vysokou školu, protože se nehodilo, aby dcera živnostníka učila ve školce, pak pradědu zavřeli, protože nenahlásil člověka, který chtěl přejít hranice, a ze kterého se vyklubal provokatér. Moje mamka zase už s úsměvem vzpomíná na povinný sběr brambor, nedostatek toaletního papíru nebo na to, jak byla nadšená, když se vyhnula účasti na spartakiádě atd.
Já to mám jen z vyprávění, spousta lidí to zažila. KLDR toto všechno a ještě mnohem víc dovedla na úplně jinou úroveň. Vlastně bych řekla, že co se týče socialismu, pak Pchjongjang hraje svou vlastní ligu, a to i co se týče těch největších absurdit.

SPOILER
Většinou se mnou knihy nijak moc necloumají a i tady jsem se snažila být jaksi nad věcí. Smrt hladem, zneužívání na vojně, pracovní tábory,... Řekněme, že pokud čtete o KLDR, tak už s tímhle tak nějak předem počítáte. Mně se ale udělalo vyloženě špatně při pasáži o popravě sedmiletého chlapečka, který se pořád smál a rád zpíval. Asi nemůžu říct, že by mě to šokovalo, ale nějak to na mě prostě dopadlo.

Jediné, s čím jsem během čtení trochu bojovala co se týče formy/překladu, bylo jméno Velkého vůdce. Nina Špitálníková používá Kim Il-song, já si na to prostě nezvykla. Ze střední mám zafixováno Kim Ir-sen, ale to je jenom můj problém.

Na druhou stranu musím vyzdvihnout poznámky autorky. Jsou super, spoustu věcí vysvětlí, něco připomenou. Vysvětlí i to, co asi většina zná (např. co je čučche), ale nemusela by, takže každý čtenář porozumí opravdu všemu, aniž by si musel něco dohledávat.

Za mě je knížka moc krátká, je to tak strašně zajímavé. Nina Špitálníková pokládá fakt dobré otázky, mně hlavou běželo spoustu a spoustu dalších. Ale chápu, že autorka nemohla dotazované otázkami více mučit. Přeci jenom (jak bylo naznačeno i v knize) Severokorejci nejsou atrakce, ale taky lidi.

14 04.03.2021

Krátká knížečka, která hezky ilustruje těžkosti, se kterými se musí potýkat korejské ženy. Nemyslím si, že lze přirovnávat život obyčejné Korejky k životu obyčejné Češky, jako se o to pokouší některé komentáře, rozhodně ne v dnešní době. Například zatímco v Koreji představuje narození holčičky stále často zklamání pro celou rodinu (a vina padá přirozeně na ženu), v Čechách se s tímto tedy dnes podle mě nesetkáme. V mém okolí jsou tedy tatínkové z holčiček vyloženě "poprdění". Srovnávat pracovní podmínky je také trochu mimo. Například v Koreji není zase tak neobvyklé, aby někdo na pracovišti komentoval vzhled ženy. Nadřízený se může na rovinu zeptat, zda jste neztloustla. Že se to v tuzemsku stát nemůže neříkám, ale je to méně pravděpodobné, a rozhodně má Češka možnosti, jak se k situaci postavit, aniž by se bála, že přijde o práci a další nenajde. A srovnávat rozdíly platů Korejka-Korejec x Čech-Češka? No to snad ne. Knížka může sem tam působit trochu feministicky, na druhou stranu Korejky to opravdu nemají tak jednoduché a ani bych nesrovnávala korejský feminismus a evropský feminismus. Jde rozhodně o zajímavý pohled do života ženy z úplně jiné kultury.

7 20.02.2021

Až moc stakanů? Ano. Vyprávění trochu přehnané a přibarvené? Ano. Moc šťastných náhod? Ano. Přesto jsem se při čtení cítila strašně příjemně a každou stránku si užila. Ziburu už beru jako jistotu, sedí mi jeho humor a ironie. Čtení je to lehké a oddechové a já jsem za to ráda. Pro mě si tato doba postavená na hlavu vyloženě říká o takovéto nenáročné knížky, které člověka alespoň na chvilku přenesou někam jinam.

13 17.12.2020

Přesně takovou knížku jsem v této poměrně hektické době potřebovala. Byla pro mě úžasným oddychem a působila nesmírně optimisticky. Občas jsem se smála nahlas a některé pasáže jsem předčítala každému, kdo byl zrovna po ruce. Například laskavý vtip o morčátku se mnou asi zůstane dlouho. Ačkoliv jsem se víc těšila na část z Číny, nakonec mi víc sedlo vyprávění z Nepálu, i když obojí stálo za to a knížka se četla sama.

11 29.08.2020

O "utěšitelkách" jsem toho před přečtením knihy věděla jen velmi málo a spojovala jsem si je především s Koreou. Jde o první knihu, u které mohu s klidným srdcem napsat, že mě šokovala. Nemyslím tím hrůzy, kterými si "utěšitelky" prošly během války. Válka je strašná vždy. Šokoval mě nicméně přístup krajanů k těmto ženám a hlavně postoj vlád po válce. O odmítavém přístupu Japonska jsem věděla a stejně mě konec knihy poměrně zasáhl. Přijde mi zvláštní psát něco jako "kniha se mi velmi líbila". To se prostě nehodí, ale 5* si zaslouží.

8 11.07.2020

První díl se mi líbil víc, ale i tohle se dá číst. Harlekýnka, která se tváří jako detektivka. Ale proč ne. Mně bohužel nesedla hlavní hrdinka. Nechci tvrdit, že je úplně blbá, ale řekněme, že Zuza rozhodně není nejostřejší tužkou v penále.

5 03.06.2020

Za mě skvělá knížka, ale rozhodně se nebude líbit každému. V podstatě se tam toho moc neděje. Byrokracie a další byrokracie a dvacetiletý boj za směšnou věc. Prostě fraška, ale dobře napsaná. Mně osobně nebyla moc sympatická hlavní hrdinka a nějak jsem jí nedokázala fandit. Také se přiznám, že jsem se trochu ztrácela ve funkcích, kdo je tajemníkem okresu, provincie, místopředsedou soudu atd., ale to patří k věci, prostě byrokracie. Doslov Zuzany Li se hodil. Ačkoli se mi kniha moc líbila, je dobře, že je tak tenká, jinak by už toho opakování bylo moc a celkově už by to bylo moc.

8 13.05.2020

"Každá vločka je jako vánoční pusa."

Vždy se snažím hodnotit knihu v rámci žánru. Tady bych asi dala 4,5*. Úplně netuším, co očekávaly jiné čtenářky, ale já přečetla anotaci, viděla žánr román a k tomu nakladatelství Baronet a bylo jasné, do čeho jdu. Jestli někdo chce do poslední chvíle hloubat a dlouze uvažovat, jak asi příběh dopadne, popřípadě cítí silnou potřebu zapojit levou mozkovou hemisféru tak nesáhne po této knize. Vánoce, romantika a zase Vánoce. Jednoduché, předvídatelné, přeslazené, ale prostě tak nějak vánoční. Po hektickém období plném práce to byla první kniha, po které jsem při vánočním volnu sáhla a zklamaná nejsem. Hořící krb, čaj, deka a tahle knížka. Coby milovníka Vánoc mě potěšila a pohladila. Jasně, že to nebylo dokonalé, mně například vadilo, jak se všichni neustále všemu smějí a chyběl mi popis postav. Ale co. Je to oddechová vánoční romantika, relax, žádný adept na Man Bookerovu cenu a tak by to měl čtenář brát. Žádné divoké zvraty, žádná úžasná zápletka, jen přehnaně pozitivní a kýčovitý příběh, kterému nasadí korunku novela Svatba ve Vánočním táboře, což je v podstatě delší epilog.

7 22.12.2019

Obsahuje SPOILERY

Bylo několik věcí, které mi na této knížce nesedly. Nefungující archivy ve Švédku dobře chápu, protože kdyby fungovaly, tak je kniha poloviční. Ale zaráží mě (a očividně nejsem sama), že si nikdo absolutně nepamatuje spolužáka. Chápu, že člověk po pár letech nevypotí všechna jména, ale to, že vůbec netuší, že tam ta tvář byla, to jde mimo mě. Trochu mi vadilo, že zcela zjevné věci vyšetřovatelům došly až bůhvíkdy. "Nechápu, že mě to nenapadlo dřív." a já si říkala, že to taky nechápu, protože čtenář to minimálně tuší už dobrých padesát stránek. To mi trochu přijde jako zbytečné natahování děje. Tím někdy vyšetřování tak nějak vázlo a tým mi přišel trochu zpomalený. Další věcí jsou kapitoly. Jsou hodně krátké (dobře proč ne), ale jakoby useknuté. Na konci kapitoly se něco stane a než to pokračuje dál tak jsou vloženy třeba tři kapitoly zase o něčem jiném. Asi bylo účelem zvýšit napětí, ale u mě to nefungovalo. Spíš jsem zapomněla, jak napnutá jsem v daném momentě byla. Fabian jede podle mého trochu moc na sebe, ale zase přichází do nového týmu tak asi neví, co od nich může čekat.

I přes tohle všechno (a možná bych našla ještě víc) se mi kniha moc líbila. Pachatel měl všechno skvěle promyšlené (a dost mu to vycházelo) a u vražd se člověk aspoň nenudil, protože každá byla jiná. Kdo má rád ty už klasické severské detektivky/krimi/thrillery tak tady nenarazí. Povedený první díl série a já už mám doma i další. Doporučuji.

7 20.09.2019

Knížečku si netroufám hodnotit, protože si dokážu přiznat, že nejsem nezaujatá. Nemám ráda knihy (ani filmy), ze kterých lidé dělají svatý grál. V případě Malého prince mi přijde, že se prostě musí líbit, protože komu se nelíbí, ten je nedozrálý nevzdělaný ignorant, který nepochopil ty super myšlenky a musí dozrát. Přijde mi, že lidé uctívají tuhle knížečku aby dokázali, jací velikáni a intelektuálové jsou. Nejlépe koupit si plátěnou tašku s potiskem slona uvnitř hroznýše a pak si nechat na hrneček natisknout "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." a stane se z nás člověk, který spolykal všechnu moudrost světa. Možná jsem ale jenom velký cynik.
Pokud jste alespoň průměrně inteligentní, pak v knize to moudro najdete a pochopíte. Podle mě je ale také moudré přebrat si to v sobě a ne cpát všem, jak kniha musí prostě každému změnit život. Samozřejmě to se týká dospělých, pro malé děti je to zkrátka hezká pohádka. A pro mě vlastně také. Příběh mi přišel milý, ale to je asi tak všechno. S klidem můžu napsat přečteno jedním dechem, protože 94 stránek velkým písmem a s obrázky to ani jinak nejde. Život mi to ale nezměnilo. Troufám si říct, že za přečtení stojí, ale ten humbuk kolem prostě nechápu.

Úplně si nejsem jistá, jak vlastně knihu hodnotit. Přečetla jsem asi sto stránek a knihu odložila, nijak mě nezaujala. Nicméně nemám ráda nedočtené věci, a proto jsem jí asi po dvou měsících znovu z knihovny vytáhla. Četla jsem od bodu, kde jsem předtím skončila, proto jsem nejdřív měla problémy se znovu zorientovat v postavách a v tom, kdo byl vlastně zavražděný, a kdo spáchal sebevraždu. Jsem ráda, že jsem se ke knize vrátila, protože mi přijde, že druhá polovina utíkala a já knihu dočetla ani ne za dva dny (taky to není žádná tlustá bichle). Nechci říct, že je kniha překombinovaná, ale někdy mi to přišlo trochu moc, prostě přehnané. Ale je to takový ten klasický depresivní severský thriller, žádné wow se nekoná. Trochu mi vadily ty rádoby filozofické úvahy na téma života a smrti, mezilidských vztahů, role lidí na světě atd. Na to jsem moc velký cynik a tyto "velké" myšlenky neocením, ale to je zase jen můj problém. Pokud čtete thrillery tak vás tady nic moc nepřekvapí a všechno vám dojde dřív než Hurtigovi. Dala bych 3,5* a špatné to rozhodně není. Kapitoly jsou hodně krátké což mně osobně nevadí, někomu se to líbit nemusí.

3 04.09.2019

Knížka mě chytla od první strany a už nepustila. Četla se skvěle, navíc kapitoly jsou opravdu krátké. Bavilo mě, že Francis jako čerstvý inspektor nemá žádný stín minulosti. Už mě trochu nudí, když má vyšetřovatel noční můry, problémy s alkoholem, přišel o někoho blízkého, pronásleduje ho nějaké pochybení apod. Francis i Marni mi sedli a romantická linka mi nevadila. Super thriller, který mi nepřišel tak přehnaný a neuvěřitelný jako spousty dalších, se kterými se teď roztrhl pytel. Kapitoly pohledem vraha psané jako jediné v první osobě do knihy skvěle pasovaly a zase tak nechutné mi popisy vrahovy práce nepřišly. Povětšinou šlo jen o to, jak se zpracovává kůže. Co (nebo kdo) mi vadilo byl Bradshaw. Rivalitu mezi Francisem a Rorym chápu a beru, ale proč tak často musí být šéf takový neskutečný pako to opravdu netuším.

SPOILER
Co jsem nepochopila bylo to, že vrah (Sam) řekne tatérovi své pravé jméno. Je divné i to, že by si ho ten tatér pamatoval, ale budiž. Nicméně když se někdo rozhodne utéct bez placení tak pochybuji, že řekne své jméno a dokonce i oblast, kde bydlí. Na druhou stranu autorka asi potřebovala nějakým způsobem posunout děj dál.

11 23.08.2019

Po knížce jsem sáhla kvůli vysokému hodnocení. Očekávala jsem naprostou oddechovku, u které po práci nebudu muset přemýšlet a to se mi do puntíku splnilo. Přiznávám, že pár stran jsem opravdu přeletěla, chvílemi mi chování obou hlavních postav připadalo přihlouplé. Rozhodně mám radši knihy např. Lisy Kleypas nebo Julie Garwood, protože mi přijde, že je tam jaksi něco navíc. Tady fotbalista hned v začátku (a ne nijak složitě) přišel na Janin podvod a zbytek knihy si už k sobě jenom hledali cestu a poznávali se. Myslím si, že neurazí, ale ani nenadchne.

8 07.08.2019

V rámci žánru romány pro ženy se mi kniha líbila moc. Viděla jsem jí ovšem zařazenou i mezi thrillery, dobrodružství, napětí a to si tedy nemyslím. Napětí možná ano, ale jinak mi to přišlo jako pěkná červená knihovna s detektivní zápletkou. Polská jména mi nevadila vůbec, je to polská autorka, tak je pochopitelné, že se tam objeví polská jména. Jak už někdo zmiňoval níže, líbilo se mi, že se ani na konci nestal z Lukasze romantický blekotající idiot. Knížka se čte opravdu dobře a rychle. Samozřejmě skoro každý téměř hned uhodne, odkud unikají informace, protože tam zase není tolik postav, aby se dalo splést, takže velký objev není žádným překvapením. Atraktivní je tady právnické prostředí, díky kterému se kniha jakž takž odlišuje od jiných harlekýnek. Co se týče obálky, tak za mě lepší tohle než například něco stylem Sexy farmáře nebo Udatného horala.

8 01.08.2019

Nepochybně skvěle napsaná kniha, úžasně propracované postavy. Misery je první kniha, kterou jsem od autora četla (zejména kvůli nadšeným ohlasům) a rozhodně mám v plánu přečíst i další Kingovku. Na druhou stranu jsem asi čekala o trošičku víc. Doufala jsem, že se budu víc bát, čekala jsem ještě větší napětí. Něco mi prostě chybělo. A chvílemi mi děj přišel už trochu moc přehnaný, neuvěřitelný, jako snaha šokovat za každou cenu.

7 21.06.2019

Mně se kniha líbila moc. Prvních asi 170 stránek se mi zdálo trochu zdlouhavých, ale když se kniha rozjela, nemohla jsem se odtrhnout. Faye jsem fandila a její plán mi přišel promyšlený a celkem i uvěřitelný, i když jí všechno docela snadno vycházelo. Konec byl na thriller dost růžový, ale někdy je happy end třeba. Sice už díky anotaci naprosto předvídatelné, ale rozhodně dobře napsané.

5 11.05.2019

Příběhy L. Kleypas mám moc ráda a i tahle knížka je pěkná, hlavní hrdinové sympatičtí, ale řekla bych, že měla mnohem větší potenciál. 127 stránek? Je to prostě moc stručné, všechno moc zrychlené, nepropracované, jako by autorka s vydáním nové knihy strašně pospíchala. A není to o tom, že by nebylo co rozvádět. Linka s Julianne je opravdu velmi vágní, ale jsou tam i jiná strašně uspěchaná místa. "Po zbytek víkendové sešlosti a po následující tři měsíce byl Andrew dokonalý gentleman." Jednou větou Lisa Kleypas tentokrát obsáhla celé tři měsíce, kdy se vztah hlavních hrdinů pravděpodobně rozvíjel a já si myslím, že normálně by autorka všechno rozvedla minimálně na dalších 150 stránek takže netuším, co se tady stalo. To ani není odpolední jednohubka, knížku přečtete za chvilku a zbytek odpoledne můžete čučet do zdi. Ale je to hezký stručný výtah pěkné harlekýnky.

7 27.04.2019