Hani77 komentáře u knih
Vílu Amálku jsem jako dítě neměla vůbec ráda, ale dcery ji měly rády, tak jsem jim ji opakovaně četla, až mi přestala vadit. Ale plný počet * u mě nemá.
Jeden z mála Večerníčků, který jsem četla už jako dítě i v knižní podobě. Je to opravdu poklad. Četla jsem vždy ráda a opakovaně i svým dcerám.
Jako malá jsem milovala Večerníčky s Maxipsem Fíkem. S dcerami jsme četly tuto knihu opakovaně.
Čerpala jsem z knihy k maturitě z dějepisu a pak jsem to četla jako literaturu ke zkoušce z českých dějin na VŠ. Moje mamka-milovnice historie-tuto knihu nemá ráda a je pravda, že jsem četla mnohem lepší knihy, proto dávám jen 4*.
Tuto knihu jsem jako dítě milovala a ráda jsem z ní četla i svým dcerám. Nejoblíbenější byla O Jiříkovi a jeho 3 psech.
Tyto pohádky jsem měla moc ráda, měli jsme je i na LP desce. Ještě dnes si je ráda přečtu. Moje děti bohužel už nezaujaly.
Tento slabikář jsme doma měli také a byl pro mě zajímavější než ten můj.
Tuto knihu jsem četla jako dítě a díky ní jsem objevila další skvělou knížku Příběh levhartice Penny.
Tuto knihu nechci hodnotit počtem hvězdiček. Dostala jsem ji při cestě do Prahy, tak jsem si ji cestou domů v autobuse přečetla, protože jsem se nudila. Souhlasím s uživatelem Horez, napsal/a to úplně přesně. Některé nápady v knize jsou super, ale vždy jsem se probudila a připomněla si, kdo to píše ... a bylo po ideálech.
Jako dítě bych této knize dala asi jen 3*, vůbec mě nezaujala. Před několika málo lety jsem ji četla svým dcerám a viděla jsem ji úplně jinak: roztomilý Kubula i strašidýlko Barbucha se mi moc líbili a dcery to taky bavilo. Určitě si zaslouží plný počet bodů :-).
Poprvé jsme Babičku museli číst v 5. třídě ZŠ, ale naštěstí jen asi 5 kapitol. V dospělosti jsem tvrdila, že jsem nikdy nepřečetla Babičku celou .... až podle čtenářského deníku z 1.ročníku SŠ jsem zjistila, že jsem ji měli jako povinnou četbu na prázdniny (8 kníh na 2 měsíce!!!) a že jsem ji opravdu přečetla (čtenářské deníky jsem si vždy vedla podle pravdy :-)). Ale je vidět, že mě nezaujala natolik, abych si pamatovala detaily :-). Dávám 4* z úcty k PANÍ spisovatelce.
Knihu jsem četla v 8. třídě, ale nezanechala na mě žádné stopy :-(. Kdybych ji neměla ve čtenářském deníku, nevěděla bych, že jsem ji četla. Milovala jsem jiné "Verneovky", tato se v paměti neudržela.
Kniha je sice určena dětem, ale mně se také líbila :-). Je psaná jednoduše, má krátké kapitoly, proto ji můžou číst i "nečtenáři". Hlavní důvod, proč jsem si ji vybrala, byl ten, že mě velice zaujalo, jak se Dánové dokázali postarat o své židovské spoluobčany. Přestože není napsaná podle konkrétních osob, je většina příběhů pravdivá (ač se to někdy zdá neuvěřitelné!). Je vhodná pro cca 10leté děti, pro dospělé je to jen taková "chuťovka" na 2 hodiny, ale je to příjemné pozitivní čtení o velice těžké době. Zařadila bych ji do povinné četby.
Knihu jsem četla coby dítě školou povinné a líbila se mi. Podruhé jsem ji četla v dospělosti, protože jsem ji chtěla doporučit dceři a chtěla jsem si ji připomenout. Trochu jsem z toho cítila ideologii, kterou jsem jako dítě tolik nevnímala, proto nedávám plný počet hvězdiček. Ale měly by to děti mít v povinné četbě.
Tuto knihu jsem musela číst jako četbu k maturitě, ale vůbec mě to neoslovilo. Věřím, že se může mnoha lidem líbit, ale já jsem vždy vyhledávala jiný žánr a styl psaní.
Jsem velká milovnice koček, proto jsem byla z této knihy NADŠENÁ!!