Hani77 komentáře u knih
Tento díl patřil k nejoblíbenějším knihám mých dcer. Když byla ta mladší nemocná, četly jsme ji spolu pořád dokola a komentovaly ilustrace☺.
Krtka a kalhotky jsem dcerám četla snad stokrát a pořád je bavil. Je to klasika, díky za ni, pane Milere.
V období dospívání jsem milovala Francii a četla jsem historické romány z té doby i literaturu faktu. Při maturitě mi některý z učitelů doporučil tuto knihu, proto jsem si ji přečetla, ale nenadchla mě. Určitě jsem četla mnohem lepší díla.
Na gymplu jsem tyto knížky skutečných kriminálních příběhů hltala.
Kniha je psaná moc hezky, ale četla jsem ji poprvé až svým dcerám, v dětství mě zcela minula. Kocoura Luciáše jsem si oblíbila :-).
Kniha je psána hezky, ale já jsem bohužel ani v dětství ani při předčítání dětem "lásku" k Broučkům nenašla. Ale protože to je pouze můj subjektivní názor, dávám 4*, protože si to dílo zaslouží.
Jediná kniha ruských pohádek, která se mi líbí i v dospělosti. Jako dítě jsem ji milovala a četla opakovaně. Krásné barevné obrázky.
Na jedné straně pohodové čtení, na druhé straně hodně myšlenek k zamyšlení. Dílo se mi moc líbilo, víc než některá jiná díla od Karla Čapka. Určitě doporučuji. Díky tomu, že je psáno jako divadelní hra, je přečtené za chvilku :-).
Toto dílo jsem četla kvůli maturitní otázce J.A.Komenský. Byla jsem asi jedna z mála (ne-li) jediná ze třídy, kdo toto dílo opravdu přečetl :-). Bylo to velice náročné, ale když jsem se začetla, líbilo se mi. Když jsem si ho ale chtěla přečíst po letech, vzdala jsem to po pár stránkách: nemohla jsem se vůbec "začíst". Ale chtěla bych to ještě jednou přečíst :-).
Dala bych 2,5 *, protože je to tak poloviční dílo, nelíbilo se mi ani v době, kdy jsem ty nezkrácené verze hltala. Půlku * dát nemůžu, tak tedy 2.
Za mě je to 5*, i když ze začátku jsem byla hodně rozčarovaná, protože první polovina knihy je pouze o problémech 17letého puberťáka a jeho rodiny. Nakonec jsem si však něco vzala i z této části, Ondrův praděda byl opravdu borec, jak řešil Ondrovy problémy. Já jsem si ale knihu vybrala (na základě Čtenářské výzvy) právě kvůli tomu náletu. Autorčino "Městečko" jsou jihočeské Mirotice a já jsem v této oblasti strávila v dětství velkou část prázdnin u mé milované babičky. Můj děda a jeho sestra byli v době náletu v Miroticích a mnohé věci, popisované v knize, viděli/zažili na vlastní kůži. Kniha se mi moc líbila právě proto, že toto místo je moje srdeční záležitost, ale byly v ní popisovány velice smutné věci. V "Městečku" umírali lidé, kteří byli úplně nevinní, jen byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Bylo mi jich moc líto a vůbec nechápu, proč došlo k opakovanému "náletu" na civilisty. Ten druhý nálet prý byl horší než ten první, ke kterému měli Spojenci alespoň nějaký důvod. Ale proč se vrátili, to mi hlava nebere.
Četla jsem v dětství, ale to ve mně nenechalo žádný velký dojem. V dospělosti jsem to brala emotivněji a moc mě zasáhl příběh malého Frantíka-to si jako matka neumím představit. Moje děti to už ale vůbec nebere, odmítly se podívat i na film.
Pohádky ovčí babičky jsem taky četla až jako dospělá - svým dcerám :-). Měly jsme je rády všechny tři, četla jsem je poměrně často :-). Večerníčky s paní Bohdalovou nemají chybu.
Dávám o 1 * méně než předchozím dvěma dílům, protože se mi první dva díly líbily víc.
Toto je opět jedna z knížek, která se mi líbila víc než Večerníček :-). Moc ráda jsem ji dcerám četla (všechny 3 díly, ale nejvíc se mi líbil právě tento první).
Druhému dílu bych moc ráda dala 4,5 *, ale protože to nejde, tak dávám plný počet, i když první díl se mi líbil víc. Taky jsem jej četla vícekrát, protože děti rychle rostou :-)
Večerníček jsem nejdřív vůbec neměla ráda, ale když jsme si později koupili knížku, zamilovala jsem si ji a četla jsem ji dcerám opakovaně. Patřila k našim nejoblíbenějším knihám :-). Nemá chybu.