Hani77 komentáře u knih

Kniha se četla skvělě, byla jsem napnutá jak kšandy. Rozuzlení super, akorát v poslední kapitole mi klesla brada, to jsem nečekala!! Předchozí knihy mě nadchly ještě trochu víc, proto ubírám půl hvězdičky.

Knihu mi doporučila kamarádka, je to povinná četba na ZŠ. Měla jsem ji přečtenou během chvilky. Asi nedokážu správně docenit kvality příběhu. Plyne z něj velké ponaučení, ale mě to moc nenadchlo.

Na tuhle knížku jsem se dlouho těšila. Chtěla jsem se dozvědět něco více o "holčičce ze známky". Ale spíše než o jejím životě je to o jejích pocitech. A když v knize tvrdí, že si pamatuje, jak ji v prvních dvou letech života rodiče vozili v kočárku po Kampě, tak to už jsem opravdu nechápala... Pro mě bylo rušivým momentem i vyprávění ve 3.osobě. Za mě zklamání, i když vzhledově je kniha krásná.

Viděla jsem nejdřív film a teprve poté si přečetla knihu, takže jsem měla nějaké povědomí o tom, jak to bylo, ale detaily jsem si nepamatovala. Příjemné čtení, ale knihy s Poirotem mám radši.

Povídky mě moc bavily, poslouchala jsem audioknihu. Některé dialogy zúčastněných dam mě trochu rozčilovaly, ale jako celek dílo hodnotím plným počtem a těším se na další povídky této autorky.

Příjemná oddychovka na jeden večer. Některé pasáže mě moc pobavily, např. požadavky žen na jejích vysněné prince versus požadavky mužů, sraz ze střední školy apod. Na plný počet hvězdiček to ale není.

(SPOILER) Některé zdlouhavé dopisy mě nebavily. Ale je to zajímavé dílo, ukazuje nebezpečí přehanané důvěry vůči špatným lidem. Moc se mi líbilo, že zlo nezůstalo nepotrestané, akorát mě mrzí, že za svou naivitu draze zaplatily i některé oběti intrik.

Přečíst tuto knihu mi trvalo hodně dlouho, zvláště druhou "nebinární" polovinu. Styl psaní "Tak jsem si říkali..." mi vůbec neseděl. Vlastně ty 3* dávám hlavně díky příjemnému zakončení příběhu. Moje první zkušenost s tímto typem literatury. Dalším dílům této nebinární autorky asi šanci nedám.

Je to nejtěžší kniha, kterou jsem kdy četla, 1798 g. Příběhy lidí zapojených do odboje jsou zpracovány pomocí fotografií a je to velice smutné čtení, ať už se jedná o hrdinství spolupracovníků potrestané vyvražděním celé rodiny, nebo o příběhy kruté zrady od několika mála lidí zapojených do akce, ale smutný byl i fakt, že někteří tyrani vyvázli v podstatě bez trestu. Nejobsáhlejší dílo, jaké jsem kdy k této době četla. Určitě doporučuji.

Přestože je dílo velmi krátké, četla jsem ho natřikrát, jak moc mě to nebavilo. Pořád jsem věřila, že závěrečné pasáže tomu dají nějakou smysluplnou tečku. Ale nestalo se, přečtení této klasiky mě nijak neobohatilo.

(SPOILER) První díl mě bavil víc, proto dávám méně hvězdiček. V tomto příběhu mě rozčilovaly některé dialogy a Emmina naivita v závěru příběhu byla až neuvěřitelná. Ale základní linie celého příběhu mi byla sympatická, Revův otec byl pro mě překvapením (jednak to, co vše způsobil svému dítěti, jak se k němu choval po dosažení dospělosti a co po něm žádal), a naopak, jeho maminka a tatínek byli až neskutečně sympatičtí, moc jsem si je oblíbila!!

Těšila jsem se, že se dozvím víc o mé milované Agathě. Kniha se velmi podrobně věnuje pouze krátkému období jejího života. Jsou zde zajímavé myšlenky, ale jinak spíše zklamání.

Přestože jsem přečetla mnoho knih o holocaustu, nikdy jsem nečetla příběh "z druhé strany". A můžu říci, že jsem se do čtení musela hodně nutit, málokdy jsem přečetla dvě kapitoly za sebou. Hnusilo se mi to stále víc a víc!! Při některých pasážích se mi dělalo fyzicky špatně. Byla jsem rozhodnutá dát palec dolů, přestože to skoro nikdy nedělám. Opakovala jsem si, jak něco takového mohl napsat Čech??? Teprve v druhé polovině poslední kapitoly bylo několik zajímavých myšlenek, za které jsem dala knize 1*.

Mám velice ráda filmové zpracování, proto jsem si se zájmem přečetla knihu. Při čtení mi před očima běžel film, který je až na pár drobností stejný. Hodně smutné bylo popisování znásilňování od sestřiček, ale jinak jsem si to užívala.

(SPOILER) První polovina knihy byla pomalá, ale pak získal příběh napětí a byl plný zvratů. Jako věrná čtenářka Agathy Christie jsem podezřívala člověka, který na to nevypadal, ale něco mi na něm nesedělo, abych pak žasla nad zatčením někoho jiného, a v závěru jsem dospěla zadostiučinění, že jsem se nemýlila. Mně se kniha líbila a doporučuji.

Tak to bylo hodně náročné čtení! Kniha mě zaujala v knihkupectví především svými krásnými fotkami. Ale textově je to velice slabé, neustále se opakovaly stejné informace (že se narodil..., na Šumavě napadly 2-3 metry sněhu, Marie upadla do kómatu, atd. atd.). Každý odstavec pojednává o něčem jiném, autorka přeskakuje a znovu se vrací k již řečenému. Maminku nazývala jednou Marie a v další větě maminka. Stejně tak děda s babičkou versus (o odstavec dále) rodina Kortusova. Takový kvíz, kdo byl kdo. Za text 1*, za fotky 2*.

Tak to bylo HUSTÝ! Nejdříve jsem si říkala, snad to není tak moc jednoduché, přeci nemůže autorka tak brzy nastínit, kdo je tentokrát ten psychopat ... a samozřejmě to i v tomto příběhu bylo úplně jinak!!! Akorát bych ubrala jednu kapitolu (po dvou letech). Ale jinak je to za pět a doporučuji!

Příjemná jednohubka o Karlově životě i panování. Našla jsem zde několik zajímavostí, které jsem nevěděla. Ale pro mě moc stručné.

Knihu jsem dlouho odkládala, ale od první stránky mě příběh zcela pohltil. Velice poutavé vyprávění, někdy smutné, jindy úsměvné, často také k zamyšlení. Brečela jsem smíchy u líčení, jak lufťák stavěl garáž a WC. Je neuvěřitelné, že bratři dokázali mlýn udržet po desetiletí a být až do konce soběstační.

Velice ráda jsem se dozvěděla něco více o těžkém Jestřábově životě. V době dospívání jsem milovala Rychlé šípy, později jsem se dostala i k dalším jeho knihám. Velice si vážím jeho celoživotní práce pro mládež, ať už jde o psaní knih, vydávání časopisů nebo práce pro oddíly, byl to úžasný člověk. A považuji si za čest, že jsem se za svého krátkého působení ve skautském oddíle mohla v roce 1990 zúčastnit setkání s ním. Dílo je velice krátké, ráda si přečtu i Život v poklusu. Nemůžu dát ale méně než pět.