Příběh lvice Elsy

Kniha mě celkově bavila, ale místy jsem měla pocit, že se některé věty zbytečně opakují – někdy šlo dokonce o velmi podobné formulace v rámci jedné kapitoly, což trochu narušovalo plynulost čtení. Měla jsem vydání z roku 2009.

Příběh samotný je ale velmi silný a zajímavý, hlavně díky tomu, že vychází ze skutečných událostí. Nejvíc na mě zapůsobil konec, který byl opravdu smutný a zůstal ve mně ještě nějakou dobu po dočtení.

Celkově jde o pěknou knihu o vztahu člověka a zvířete, která má své slabší i silnější momenty, ale rozhodně stojí za přečtení

Lvice, lvi, Keňa, Afrika, Afričané a Joy Adamson, která se narodila v Opavě, to k sobě patří. Její pohled na nádheru přírody, rostliny, ptáky a zvířata se nikdy neomrzí. Máme být na koho pyšní!! To je o to silnější, když máte tu čest vidět její obrázky květin a Afričanů, jež patří k nejhodnotnějším sbírkám Keni nebo navštívit Elsamere u jezera Naivasha, překrásné místo, kde žila... i Elsa:-))

Na knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě... je rozdělena na 2 části: V zajetí a Na svobodě... příběh je krásný a dojemný- hluboký vztah mezi člověkem a lvicí... v této publikaci (alespoň v té, co jsem držela) byly I fotografie...

krásný, silný příběh, který zažije jen pár lidí...ano, jistě i kontroverzní, Joy a Georgovi se sice povedlo částečně navrátit Elsu divočině, ale jejich dohled a dopomoc byla jaksi nutná...a kdoví, zda za Elsino oslabení nemohl právě její polodivoký styl života... já na jejich místě bych však nejspíše jednala úplně stejně. Velmi zajímavé pak bylo sledovat "rozdíl" mezi vztahem Elsy a Adamsonovými a pak vztakem Elsiných mláďat...ráda bych se dozvěděla, jak skončil jejich příběh...
Krásné, těžké, dojemné, divoké...plné zážitků jako Afrika sama. Za mě 5* na místě .
P.S. knihu jsem našla na swapu v knihovně - takže, pokud to čte ten, kdo ji v Havířově odložil - udělala mi velkou radost !!!

(SPOILER) Z knihy mám výrazně ambivalentní pocity. Na jednu stranu je to krásný, dojemný příběh, užívala jsem si soužití s divokými zvířaty, zamilovala jsem se do nich a hluboce jsem prožívala jejich strasti, ale i hezké okamžiky. Na druhou stranu mě ale mrzelo, že Else a jejím lvíčatům tak moc ztížili jejich nezávislou existenci. Stejně tak jsem nepochopila, proč zastřelili matku Elsy, chápu, že ji v sebeobraně postřelili, ale už nechápu, proč se za ní vydali a zastřelili ji, nebýt této události, nebylo by třeba zasahovat do přírody.

Hezký příběh o poutu mezi lidmi a lvy a o jejich soužití. Potom nastává čas, aby se jejich cesty rozdělily a zvířata byla vpuštěna do divoké přírody se všemi důsledky, které to přináší.

Pěkný příběh, ale psáno spíše jako popis. Čtení ve formě e-knihy bohužel chyběly fotografie.

Čekala jsem emocionální horskou dráhu — dostala jsem spíš pohodovou jízdu safari autobusem. ‚Příběh lvice Elsy‘ je rozhodně krásný a inspirativní, ale srdceryvná slzavá bouře se nekonala. Čekala jsem prostě jen větší dramatickou lví pointu. Možná je to tím, že v ten konkrétní okamžik nebyla Joy s Elsou. Každopádně, myšlenka o svobodě a respektu ke zvířatům zůstává silná a pořád se v těchto otázkách máme co učit.

Když jsem knížku začal číst říkal jsem si že se mi nebude líbit, mýlil jsem se. Když jsem přečetl asi polovinu knížky zeptal jsem se rodičů jestli neexistuje i nějaký film, odpověď byla ano. Ohledně filmu, ten byl nádherný. Akorát mě překvapilo kdo je Jiří až po nějaké době jsem si uvědomil že Jiří je v angličtině George. Jakmile jsem dočetl knihu měl jsem hromadu otázek, je to skutečný příběh, jak Džespa přišel o hřívu a další otázky. Naštěstí jsem narazil na dokument o Joe Adamsonové, který se jmenoval Zrozená pro Afriku. Třeba podle jména bych neřekl že Joe se narodila v Opavě. Dokument určitě doporučuji na shlédnutí. V blízké době se určitě chystám přečíst Příběh levhartice Penny. Kniha je doplněna i mnoha fotografiemi, které čtenářům dodávají ten pravý požitek. Příběh lvice Elsy je prostě nádherný. Když si představíte autorky úsilí dostat Elsu do divočiny. Určitě doporučuji.

Jako dítě jsem viděla film a hrozně jsem chtěla mít lva doma.Nedávno běžel o Joy dokument v TV. Knížka je hodně popisná a doplněná fotkami.

Tohle je kniha mého dětství. V té jsem si prohlížel fotografie z exotické a nedostupné Afriky, s tou jsem chodil večer spát. A pokud si vzpomínám, tak to bylo podobné u většiny mých vrstevníků. Časem přišly jiné zájmy a kniha se mi vytratila. Před pár týdny však ČT odvysílala nádherný dokument Zrozena pro Afriku, věnovaný životu a smrti autorky této knihy, paní Joy Adamsonové. To byl pro mě popud, abych si knihu znovu našel a ponořil se do vyprávění o životě nerozlučných přítelkyň Joy a Elsy znovu. A musím přiznat, že mě to okouzlilo znovu. Nádherný příběh, i když už dnes samozřejmě vím, že s tragickým koncem pro Joy. Alespoň toho jsem byl v mládí ušetřen. Ale takový už je život a nikdo předem neví, co nás v něm čeká. Já jsem se vrátil do dětství a za to autorce děkuji, i když už jen tam nahoru.

Docela dobrý způsob, jak se dozvědět strašně moc o lvech, aniž by měl člověk pocit, že je do informací nucen či jimi zahlcen :-)
Docela dobrý způsob, jak se dozvědět o náročné práci průkopníků - přece jenom, někdo musel být první, kdo vypouští lva do divoké přírody a vymýšlí způsob, jak na to.
(ač teda jsem byla přesvědčena, že autorka to vypuštění zas tak vážně nemyslí a trošku si ho představuje jako každodenní vypouštění ovcí na pastvinu....)
A velmi zajímavým krokem je, že v knize úplně chybí vysvětlení, proč státní orgány v otázkách lvů tak "zničehonic" přitvrzovaly. Nekope, neospravdlňuje se, prostě jenom píše, že to tak bylo.
Ovšem, obávám se, že díky tomu přitvrzení to vypuštění dopadlo tak, jak dopadlo.

(SPOILER) Tuhle knihu jsem četla až po filmu, takže jsem se do čtení pustila doslova s vervou, film jsem zbožňovala.
Byla to pro mě podpásovka, když jsem se dočetla, že Elsa zemřela, takový konec jsem nečekala. Bylo mi tehdy asi 15 let, takže není divu, že jsem ten šok obrečela.

Skvělá a poutavá kniha Joy Adamsové. Čtenář smí nahlédnout do exotiky africké buše, duše “krále zvířat a láskyplného vztahu člověka a lva. Filmové zpracování se také vydařilo.

Tohle je klasika. Příběh už jsem jednou četl, ale je to tak dávno, že bylo potřeba si to zvopakovat. Milé, dobrodružné, někdy vás to nutí si pobrečet, ale je to prostě perfektní.

Nádherný popis života v Africe a chování divokých zvířat. Jako dítě jsem tuhle knihu milovala, milovala jsem i film natočený na její motivy a možná odtud pramení i má láska ke zvířatům.

ČV 20/21. Silná nostalgia môjho milovaného filmu z detstva, kde si dodnes po 30 rokoch pamätám scény a zvuky, ktoré vydávali levy, ma podnietila knižku si na bazáre kúpiť a prečítať. Rozhodne som neľutovala, príbeh mi pripomenul toľko detailov ukrytých v prepadlinách pamäti a času, pohladil dušu...

Autorka umí nádherně vystihnout prostředí Afriky, bohužel vzhledem k datu vydání knížky už dnes bude nejspíš všechno jinak. Obdivovala jsem ji za její odvahu žít v tak nebezpečném a nehostinném, i když nádherném, prostředí.
V některých pasážích mi však její počínání nešlo na rozum, nejdříve lvici ochočit, pak ji zase navracet divočině, to stejné se lvíčaty... Po tom, co jsem přečetla první kapitolu z autorčiny knihy Příběh levhartice Penny, kterou jsem se zděšením odložila, k ní nemám úplné sympatie, takže moje čtení bylo částečně ovlivněno i těmito pocity.

Babička mi říkala, že je tahle knížka nádherná. Měla pravdu. Stala se právě mou nejoblíbenější.

Je to první knížka, kterou jsem nezhltla proto, že jsem si ji chtěla co nejvíce pošteřit. Čas v ní plyne jinak. Pomalu, přirozeně a bez spěchu. Dokonale.

Občas jsem v knížce chybku nebo překlep našla, ale u téhle mi to ani trochu nevadí.