HaHa11 komentáře u knih
Ke knize mám jedinou výtku - místy to bylo kruté a naturalistické, ale uznávám, že to bylo nutné. Autorka příběh splétala a rozplétala, a ač jsem zhruba ve dvou třetinách vytušila, kdo je kdo, byla jsem napnutá do posledních stránek (a ty se mimořádně povedly). Mám ráda knížky, ve kterých místo děje "hraje", a Londýn se v tomto případě předvedl na výbornou. Řeka Temže a mosty historické i ty nové, turisty navštěvované lokality i místa, kam by obyvatel velkoměsta nevkročil ani v pravé poledne. Skvělé, a asi nejlepší ze série s Lacey Flintovou. Po dlouhé době dávám rovných pět.
Čtivá detektivka, která čtenáře provede známými i méně známými kouty Londýna. Autorce se hra na schovávanou opravdu vydařila - mezi podezřelé se postupně dostane celá řada aktérů, ale toho pravého vytáhne spisovatelka z rukávu až opravdu na samotný závěr. Jasně, pozorný čtenář o tomto pachateli v průběhu děje zauvažuje, ale stejně tak připadají v úvahu mnohé další postavy.
Tak to opravdu dobrý příběh nebyl ....Ale jako detektivka naopak obstál na téměř výbornou! To, co se odehrálo na posledních zhruba 50 stránkách, byla mistrovská ukázka toho, jak vytřít zrak naivnímu čtenáři, očekávajícímu dobrý konec. Kulisy skvělé a depresivnost vyznění umocňující, figurky pitoreskní jen do určité míry. Zápletka? No možná trochu překombinovanosti tam bylo, pachateli vyšlo poměrně nadstandardní množství předpokládaných vývojových linií, ale budiž. A ta ukázková depka v závěru .... Dám čtyři hvězdy, ale s plusem.
Nemůžu si pomoci, ale tato kniha je zářným příkladem toho, co dokáže pořádná mediální masáž. Obálka knihy na vás vyskočí, kam se hnete, a slova "světový bestseller" vás definitivně zpracují natolik, že nabudete dojmu, že nepřečíst tento literární počin by se rovnalo čtenářské velezradě! Zadržte a neukvapujete se.
Pár strohých faktů
- detektivka jen mírně nadprůměrná
- vraha autor čtenářovi odtajní zhruba v polovině knížky, pak už se jedná jen o to, jak ho dopadnou
- první příběh s vyšetrovatelkou Erikou (Dívka v ledu) byl o něco lepší (ale také žádný zázrak)
- autor píše na můj vkus moc „ploše“ - jazyk nepříliš bohatý, místa, kulisy příběhu, mají velký potenciál (Londýn a blízké okolí), zůstává zcela nevyužit
Klasické čtení na dovolenou - přibalit do kufru, přečíst, a ponechat s klidným srdcem na místě.
Po sérii severského a jiného napětí ze všech koutů světa jsem chtěla pookřát u českých jmen a kvalitní české detektivky. No nepodařilo se mi to. Příběh, zasazený do předvánoční atmosféry dvou našich největších lázeňských měst, mě zaujal pouze na několika úvodních stránkách. Brzy však začal pokulhávat, klopýtat, a už tak zhruba v polovině mu hrozil přímo volný pád do detektivního pekla. Postavy jednají a myslí dosti zmateně, fascinovali mě především oba dětští počítačoví experti, kteří v domě smutku vypátrají, co se dá. Předměty doličné mění majitele jak na běžícím pásu a krkolomné honičky jsou jako vystřižené ze špatné italské komedie. Úlohy mnohých hrdinů mi i po dočtení zůstaly zahaleny temnotou, a abych pravdu řekla, moc mě to netrápí. Padouch (předvídatelný) byl spravedlivě potrestán a Ježíšek může přijít.
O geocachingu jsem se díky této knize dozvěděla hodně zajímavého, ale moc dobrý pocit jsem po jejím přečtení neměla. Oceňuji detektivní linii, dobře vykreslenou psychologii postav, pátrání svým způsobem strhující a rozuzlení pro mě nečekané ...Nicméně autorka překročila moji osobní míru tolerance morbidnosti, zvrácenosti a krutosti. Další její knihu asi nedám ...
Pokud mohu posoudit, autor měl určitě vyšší ambice než napsat pouhou detektivku. Doba II. světové je čtenářsky i pisatelsky velmi vděčná - je to sice historie, ale ne tak vzdálená, abychom nemohli díky pamětníkům porovnat jejich vzpomínky s fakty a literární fikcí. Zajímavá je určitě i další skutečnost - i jiní, v současnosti světově poměrně vyhledávaní spisovatelé ( namátkou Camilla Läckberg, Jo Nesbo, Kate Morton, Steve Robinson ...) se ve svých příbězích vracejí k tomuto období.
Dvě časové roviny, vraždy z minula a vražda současná, které mají jistou spojitost, osoby, jejichž úloha v minulosti je zahalena tajemstvím, osobní běsy vyšetřovatele Tommyho Bergmanna - tak by se dal v kostce shrnout poměrně obsáhlý román. Příběh čtenáře udrží v napětí docela spolehlivě, větší grády mají ale rozhodně stránky z doby válečné - co si budeme povídat, odkrývání násilnických (a současně) slabošských stránek povahy páně Bergamannovy nepatří k vrcholným úseků knihy. Rozuzlení - jsem trochu na rozpacích, zda uvěřit - ale proč, to prozrazovat nemohu ...
Zatím budu shovívavá a kousek k dosažení té čtvrté hvězdy přidám, další ze série si určitě přečtu.
Klasická detektivka - nemá ambice stát se literárním skvostem pro další generace či být přelomovým dílem ve svém žánru. Okruh podezřelých, vyšetřovatelka (ženy jsou v módě), která trochu tápe a nesetkává se vždy se vstřícným jednáním svých nadřízených, dějové zvraty, přiměřené množství morbidních prvků (doba si žádá své), vkusné a nenásilné propojení autorovy domoviny a "východní Evropy" (Britové chápou tuto oblast nikoliv zeměpisně, ale politicky, a proto tam prostě šoupli i Českou republiku). Ideální kniha na dovolenou nebo na dlouhé zimní večery (tak na tři až čtyři, čtenář se chytí drápkem hned na prvních stránkách). Docela by mě zajímalo, jak by se vydařil film - anebo spíše ne - viz paskvil, který vznikl dle Dívky ve vlaku!
Hodnocení bych viděla tak na 3,75, budiž z toho čtyři hvězdy.
Kniha by mohla mít podtitul …. aneb Ze života včel. Autorův rukopis je zde více než zřetelný - v Kritikovi jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o vínu, tady pronikáme do tajuplného světa včelích úlů, a ano – zase jsme povětšinou na ostrovech. Vnější Hebridy a ostrůvky kolem nich jsou místy, kde se splétají a rozplétají osudy několika postav, s jejichž identitou je to trochu složitější. Kdo za každou cenu trvá na přísné logice, ať jde o dům dál, kdo hledá zajímavý příběh (s již zmíněným naučným bonusem), je na správné adrese. Domnívám se, že britské prostředí sedí Mayovi lépe než francouzský (především) jih (Akta Enzo). Ve srovnání s trilogií z ostrova Lewis si však dovolím drobnou připomínku – zatímco osudy hrdinů zmiňované trojice knih přímo vycházejí z drsné ostrovní reality, v Umrlčí cestě je děj do místa tak trochu „implantován“.
Hvězdičky se dělit nedají, a tak zaokrouhlím směrem nahoru.
Omylem jsem přečetla jako první třetí knihu ze série - trochu jsem se neorientovala, kdo je kdo v týmu detektivů. Lepší průměr, uvidíme, jaké budou další ..
Po prvním setkání s genealogem JT jsem byla poněkud v rozpacích, tentokráte ve mně tento detektiv amatér, jehož slabostí je noční mlsání čokoládek, zanechal poněkud lepší dojem. Lví podíl na tom má dějová linie, odehrávající se v době II. světové. Dávné tajemství a válečná Anglie - výsledkem je čtivý (nejen) milostný příběh. Přidávám se k názorům, že množství vražd, které měly zabránit odhalení temné pravdy, bylo poněkud nadlimitní. A také se nemohu ubránit dojmu, že poslední zhruba čtvrtina příběhu byla tak nějak uspěchaná. Události gradovaly strašně rychle, možná že nás čtenáře mohl autor ještě na chvíli zavést někam do slepé uličky. Doufám, že další kniha ze série potvrdí vzestupnou úroveň, zatím za 4 (hvězdičky).
Český čtenář z autorova díla poznal nejdříve jeho vrcholnou trilogii z ostrova Lewis, a tím pádem všechny ostatní autorovy knihy mají tak trochu smůlu. I kdyby se P. May rozkrájel, zmlsaný konzument maximálně utrousí: "Hm, docela slušný, ale Lewis to není!"
I takto se dá poslední spisovatelův počin ohodnotit. Spíše než detektivní pátrání na čtenáře čekají zhruba tři stovky stran o bláhových snech mládí konfrontovaných s depresivními skutečnostmi pokročilejšího věku. Opět dvě časové roviny - tentokráte oba příběhy od sebe dělí rovných padesát let a v obou nacházíme prvky filmového road movie. Dynamičtější a barevnější je linie odehrávající se v roce 1965, atmosféra Londýna 60. let je vykreslena plasticky a uvěřitelně (včetně možného setkání Johnem Lennonem), nejsilnějsím místem současného děje je epizoda zachycující setkání s devadesátiletým válečným veteránem. Červenou knihovnu připomínající milostný příběh ovšem body nepřidá. Hvězdičky se půlit nedají, a proto zaokrouhluji směrem nahoru.
Třetí příběh a komisař Servaz hodně ztrácí ze své role svůdníka a ironmana, a vlastně trochu ztrácí i celá série. Chybí mi tady Zieglerová, málo prostoru dostávají Martinovi nejbližší spolupracovníci. Výrazně do popředí se prodere Christine - sledujeme její osobní život i (dost neuvěřitelnou) proměnu z role oběti do role predátorky a mstitelky. Autor tahá čtenáře za nos celkem urputně, až je jasné, že onen padouch, který se rýsuje zhruba v jedné třetině knihy, ještě není konečná. Závěr dost kakofonický a rozmotání některých dějový linií (milostný čtyřúhelník) ponecháno na čtenářově fantazii, aby si dosadil proč a jak. Inspirace HH je docela patrná - motiv osudové lásky, komisařův nebezpečný protivník přecházející z jedné knihy do druhé, a kdo ví, třeba se v příštích dílech ke slovu dostane i démon alkohol?!
Nebylo to špatné čtení, ale oba dva předchozí díly byly prostě o hvězdičku lepší.
Zatím nejslabší ze všech autorčiných knih. Jednoznačně typické nenáročné "ženské" čtení. Děj jednoduchý, předvídatelný, postavy s předem určeným osudem. V porovnání s předchozí knihou (Dívka, již jsi tu zanechal) chybí jakýkoliv myšlenkový přesah. Knihu jsem s vypětím všech sil dočetla, odložila a během několik dní zcela vypustila z hlavy téměř vše, co jsem se dozvěděla.
Ani napodruhé jsem k amatérskému detektivu Enzu Macleodovi kdovíjakými sympatiemi nezahořela a knihu zařazuji maximálně do kategorie "Dejme tomu". Oceňuji věrohodné zachycení života v méně známé vinařské oblasti ve Francii; statě týkající se vína byly bezesporu zajímavé, ale příběh sám ... Přímo ztracený čas to nebyl, ale v podstatě mě to, kdo je pachatel, zase až tak neinteresovalo. Motiv hrůzných činů je dost neuvěřitelný a samotný konec považuji za podraz na čtenáře. Jak kdyby i autor pochyboval, zda další kniha ze série se svérázným Skotem bude dostatečným lákadlem sama o sobě.
Tentokrát platí, že do třetice všeho dobrého. Po přečtení Hedvábníka jsem příliš velkou fanynkou této série nebyla - vadila mi krutost, morbidnost, která ne vždy byla bezpodmínečnou. Ani Ve službách zla není čtení, u kterého byste mohli popíjet kafíčko a něco dobrého chroupat. Ale tentokrát jsou krvavé detaily nutné pro vykreslení patologické osobnosti vraha, pro zachycení celého jeho zvráceného pohledu na svět, na lidi. Osobní rovina příběhu je ve srovnání s linií detektivní neméně silná. Přiznám se, že jsem místy více přemýšlela o tom, jak dopadne vztah Robin a Matthewa, než o tom, kdo je onen novodobý Jack Rozparovač. A ještě o něčem se zmíním - na závěrečných stránkách knihy jsem měla vážně nahnáno, i když autor hrůzných vražd byl už zpacifikován. Bylo to tehdy, když se Cormoran blížil k místům, kde se měla konat svatba. A říkala jsem si - proboha, jen ne závěr ve stylu filmu Absolvent! Dopadlo tak, jak to dopadlo, a jsem zvědavá na další díly.... Pokud se dobře orientuji na časové ose, tento se odehrával v r. 2011 - na několika místech je zmiňována svatba Williama a Kate.
Jen jedno se mně moc nelíbilo. Autorka asi ve dvou případech zachycuje epizodní postavy, jak sama píše bez dalšího upřesnění, Východoevropanů. Jednou je to prostitutka nepříliš na úrovni, podruhé číšník pracující sice v nóbl podniku, přesto neznalý správného servírování piva. Možná jsem vztahovačná, ale připadalo mi, že vychází z utkvělé představy, že kdesi na německých hranicích končí civilizace a to dále na východ - Hic sunt leones?! Je to něco podobného, jako když u nás potkáte asiata a automaticky předpokládáte, že ho živí stánek v tržnici nebo večerka!
Kniha, od které jsem vzhledem k mediální masáži očekávala asi příliš. Nový Larsson se zatím nenarodil, Browna to možná připomínalo až příliš a sir A. C. Doyle? Tak to je přeci jenom vyšší level! Bohužel kdo může dnes říci, že jeho dílo skutečně zná z četby? Možná tak Psa baskervillského, ostatní příběhy vešly do povědomí spíše díky filmovým zpracováním.
Stopy v krvi bych označila jako příběh, který nevyužil svůj nesporný potenciál. Zajímavě se rozvíjející zápletka, střídání časových rovin (bez toho se dnes neobejde žádné detektivně se tvářící dílko), protagonista obtloustlý čtyřicátník trpící chorobným strachem z létání. První zkouškou čtenářovy tolerance je tragická milostná romance z dávné minulosti. Množství jmen a vztahů mezi hrdiny vnáší do děje jistou nepřehlednost, chvílemi jsem byla dosti dezorientována. Genealog J.T však překvapuje - žádný Sherlock Holmes, přímo agent 007. Chladnokrevně a opakovaně uniká ze spárů smrti, přímo majstrštykem je jeho skok ze člunu, který protivník v dalším zlomku vteřiny na dálku odpálí. Ač zraněn, i na dalších stránkách udivuje svými kousky ...Děj doškobrtá do finále, starodávná skříňka vydává své poslední tajemství, a čtenáři si říká, jaké plány má se svým detektivem amatérem autor do budoucna?!
Pěkná nápaditá detektivka, spíše psychothriller. Dost mrvých (trochu to připomíná filmové teenagerské vyvražďovačky), ale autor nepodlehl trendu posledního desetiletí a ušetřil čtenáře drastických detailů. Střídání vypravěčů je zajímavé, nikoliv však novátorské. Tady bych viděla největší podobnost s níže zmiňovanou Zmizelou. A vlastně ještě v něčem - každá z osob, které nám příběh přibližují ze svého úhlu pohledu, je do jisté míry sociopat. Konec ve stylu "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě..." asi nejlepší možný ...
Doufám, že brzy bude přeložena i autorova další kniha (The Girl with a Clock for a Heart).
Tana French znovu dokázala, že mistrně ovládá jemné nuance nostalgie a sentimentu, umí pracovat s jazykem (na místě je pochvala i pro překladatele do češtiny), vystavět dialog a vytvořit postavy, kterým věříte. Psychologický průnik do světa náctiletých se jí povedl tak dokonale, že vlastně zatlačil do pozadí samotnou detektivní zápletku. Prostředí "posh" střední školy v současném Dublinu tvoří rámec vyšetřování vraždy, o protagonistech příběhu se čtenář postupně dozvídá více a více formou návratů do doby, která zločinu předcházela. Rozuzlení a vypátrání pachatele? Ano, mnozí se ozývají, že to tušili, ale to je snad jedním ze zákonů detektivní literatury, že pachatelem musí být některá z hlavních postav?!
Další severská detektivka, který mě zaujala více než průměrně. Autorká dvojice zpracovala několik neotřelých nápadů (kdo by hledal bývalého elitního detektiva mezi bezdomovci?!), za její asistence čtenář putuje mezi místy, která již vstoupila (nejen) díky vlně severských krimirománů v obecné povědomí, ale přenese se i do oblastí odlehlejších, malebných a plných dávných tajemství. Některá jsou v závěru příběhu odhalena, vysvětlení některých si snad autorka ponechala do dalších příběhů této nesourodé dvojice detektivů. Určitě si je přečtu.