HaHa11 komentáře u knih

Po prvním setkání s genealogem JT jsem byla poněkud v rozpacích, tentokráte ve mně tento detektiv amatér, jehož slabostí je noční mlsání čokoládek, zanechal poněkud lepší dojem. Lví podíl na tom má dějová linie, odehrávající se v době II. světové. Dávné tajemství a válečná Anglie - výsledkem je čtivý (nejen) milostný příběh. Přidávám se k názorům, že množství vražd, které měly zabránit odhalení temné pravdy, bylo poněkud nadlimitní. A také se nemohu ubránit dojmu, že poslední zhruba čtvrtina příběhu byla tak nějak uspěchaná. Události gradovaly strašně rychle, možná že nás čtenáře mohl autor ještě na chvíli zavést někam do slepé uličky. Doufám, že další kniha ze série potvrdí vzestupnou úroveň, zatím za 4 (hvězdičky).

4 21.09.2016

Český čtenář z autorova díla poznal nejdříve jeho vrcholnou trilogii z ostrova Lewis, a tím pádem všechny ostatní autorovy knihy mají tak trochu smůlu. I kdyby se P. May rozkrájel, zmlsaný konzument maximálně utrousí: "Hm, docela slušný, ale Lewis to není!"
I takto se dá poslední spisovatelův počin ohodnotit. Spíše než detektivní pátrání na čtenáře čekají zhruba tři stovky stran o bláhových snech mládí konfrontovaných s depresivními skutečnostmi pokročilejšího věku. Opět dvě časové roviny - tentokráte oba příběhy od sebe dělí rovných padesát let a v obou nacházíme prvky filmového road movie. Dynamičtější a barevnější je linie odehrávající se v roce 1965, atmosféra Londýna 60. let je vykreslena plasticky a uvěřitelně (včetně možného setkání Johnem Lennonem), nejsilnějsím místem současného děje je epizoda zachycující setkání s devadesátiletým válečným veteránem. Červenou knihovnu připomínající milostný příběh ovšem body nepřidá. Hvězdičky se půlit nedají, a proto zaokrouhluji směrem nahoru.

11 20.08.2016

Třetí příběh a komisař Servaz hodně ztrácí ze své role svůdníka a ironmana, a vlastně trochu ztrácí i celá série. Chybí mi tady Zieglerová, málo prostoru dostávají Martinovi nejbližší spolupracovníci. Výrazně do popředí se prodere Christine - sledujeme její osobní život i (dost neuvěřitelnou) proměnu z role oběti do role predátorky a mstitelky. Autor tahá čtenáře za nos celkem urputně, až je jasné, že onen padouch, který se rýsuje zhruba v jedné třetině knihy, ještě není konečná. Závěr dost kakofonický a rozmotání některých dějový linií (milostný čtyřúhelník) ponecháno na čtenářově fantazii, aby si dosadil proč a jak. Inspirace HH je docela patrná - motiv osudové lásky, komisařův nebezpečný protivník přecházející z jedné knihy do druhé, a kdo ví, třeba se v příštích dílech ke slovu dostane i démon alkohol?!
Nebylo to špatné čtení, ale oba dva předchozí díly byly prostě o hvězdičku lepší.

9 04.08.2016

Zatím nejslabší ze všech autorčiných knih. Jednoznačně typické nenáročné "ženské" čtení. Děj jednoduchý, předvídatelný, postavy s předem určeným osudem. V porovnání s předchozí knihou (Dívka, již jsi tu zanechal) chybí jakýkoliv myšlenkový přesah. Knihu jsem s vypětím všech sil dočetla, odložila a během několik dní zcela vypustila z hlavy téměř vše, co jsem se dozvěděla.

3 27.07.2016

Ani napodruhé jsem k amatérskému detektivu Enzu Macleodovi kdovíjakými sympatiemi nezahořela a knihu zařazuji maximálně do kategorie "Dejme tomu". Oceňuji věrohodné zachycení života v méně známé vinařské oblasti ve Francii; statě týkající se vína byly bezesporu zajímavé, ale příběh sám ... Přímo ztracený čas to nebyl, ale v podstatě mě to, kdo je pachatel, zase až tak neinteresovalo. Motiv hrůzných činů je dost neuvěřitelný a samotný konec považuji za podraz na čtenáře. Jak kdyby i autor pochyboval, zda další kniha ze série se svérázným Skotem bude dostatečným lákadlem sama o sobě.

5 08.06.2016

Tentokrát platí, že do třetice všeho dobrého. Po přečtení Hedvábníka jsem příliš velkou fanynkou této série nebyla - vadila mi krutost, morbidnost, která ne vždy byla bezpodmínečnou. Ani Ve službách zla není čtení, u kterého byste mohli popíjet kafíčko a něco dobrého chroupat. Ale tentokrát jsou krvavé detaily nutné pro vykreslení patologické osobnosti vraha, pro zachycení celého jeho zvráceného pohledu na svět, na lidi. Osobní rovina příběhu je ve srovnání s linií detektivní neméně silná. Přiznám se, že jsem místy více přemýšlela o tom, jak dopadne vztah Robin a Matthewa, než o tom, kdo je onen novodobý Jack Rozparovač. A ještě o něčem se zmíním - na závěrečných stránkách knihy jsem měla vážně nahnáno, i když autor hrůzných vražd byl už zpacifikován. Bylo to tehdy, když se Cormoran blížil k místům, kde se měla konat svatba. A říkala jsem si - proboha, jen ne závěr ve stylu filmu Absolvent! Dopadlo tak, jak to dopadlo, a jsem zvědavá na další díly.... Pokud se dobře orientuji na časové ose, tento se odehrával v r. 2011 - na několika místech je zmiňována svatba Williama a Kate.
Jen jedno se mně moc nelíbilo. Autorka asi ve dvou případech zachycuje epizodní postavy, jak sama píše bez dalšího upřesnění, Východoevropanů. Jednou je to prostitutka nepříliš na úrovni, podruhé číšník pracující sice v nóbl podniku, přesto neznalý správného servírování piva. Možná jsem vztahovačná, ale připadalo mi, že vychází z utkvělé představy, že kdesi na německých hranicích končí civilizace a to dále na východ - Hic sunt leones?! Je to něco podobného, jako když u nás potkáte asiata a automaticky předpokládáte, že ho živí stánek v tržnici nebo večerka!

7 16.05.2016

Kniha, od které jsem vzhledem k mediální masáži očekávala asi příliš. Nový Larsson se zatím nenarodil, Browna to možná připomínalo až příliš a sir A. C. Doyle? Tak to je přeci jenom vyšší level! Bohužel kdo může dnes říci, že jeho dílo skutečně zná z četby? Možná tak Psa baskervillského, ostatní příběhy vešly do povědomí spíše díky filmovým zpracováním.
Stopy v krvi bych označila jako příběh, který nevyužil svůj nesporný potenciál. Zajímavě se rozvíjející zápletka, střídání časových rovin (bez toho se dnes neobejde žádné detektivně se tvářící dílko), protagonista obtloustlý čtyřicátník trpící chorobným strachem z létání. První zkouškou čtenářovy tolerance je tragická milostná romance z dávné minulosti. Množství jmen a vztahů mezi hrdiny vnáší do děje jistou nepřehlednost, chvílemi jsem byla dosti dezorientována. Genealog J.T však překvapuje - žádný Sherlock Holmes, přímo agent 007. Chladnokrevně a opakovaně uniká ze spárů smrti, přímo majstrštykem je jeho skok ze člunu, který protivník v dalším zlomku vteřiny na dálku odpálí. Ač zraněn, i na dalších stránkách udivuje svými kousky ...Děj doškobrtá do finále, starodávná skříňka vydává své poslední tajemství, a čtenáři si říká, jaké plány má se svým detektivem amatérem autor do budoucna?!

6 24.04.2016

Pěkná nápaditá detektivka, spíše psychothriller. Dost mrvých (trochu to připomíná filmové teenagerské vyvražďovačky), ale autor nepodlehl trendu posledního desetiletí a ušetřil čtenáře drastických detailů. Střídání vypravěčů je zajímavé, nikoliv však novátorské. Tady bych viděla největší podobnost s níže zmiňovanou Zmizelou. A vlastně ještě v něčem - každá z osob, které nám příběh přibližují ze svého úhlu pohledu, je do jisté míry sociopat. Konec ve stylu "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě..." asi nejlepší možný ...
Doufám, že brzy bude přeložena i autorova další kniha (The Girl with a Clock for a Heart).

2 19.04.2016

Tana French znovu dokázala, že mistrně ovládá jemné nuance nostalgie a sentimentu, umí pracovat s jazykem (na místě je pochvala i pro překladatele do češtiny), vystavět dialog a vytvořit postavy, kterým věříte. Psychologický průnik do světa náctiletých se jí povedl tak dokonale, že vlastně zatlačil do pozadí samotnou detektivní zápletku. Prostředí "posh" střední školy v současném Dublinu tvoří rámec vyšetřování vraždy, o protagonistech příběhu se čtenář postupně dozvídá více a více formou návratů do doby, která zločinu předcházela. Rozuzlení a vypátrání pachatele? Ano, mnozí se ozývají, že to tušili, ale to je snad jedním ze zákonů detektivní literatury, že pachatelem musí být některá z hlavních postav?!

4 07.03.2016

Další severská detektivka, který mě zaujala více než průměrně. Autorká dvojice zpracovala několik neotřelých nápadů (kdo by hledal bývalého elitního detektiva mezi bezdomovci?!), za její asistence čtenář putuje mezi místy, která již vstoupila (nejen) díky vlně severských krimirománů v obecné povědomí, ale přenese se i do oblastí odlehlejších, malebných a plných dávných tajemství. Některá jsou v závěru příběhu odhalena, vysvětlení některých si snad autorka ponechala do dalších příběhů této nesourodé dvojice detektivů. Určitě si je přečtu.

3 28.02.2016

Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že autorce dochází dech a hlavně nápady. Netýká se to pouze této knihy, ale i dalších děl z poslední doby (Potok stínů, Nebezpečná zóna). Knihu můžeme považovat za psychologický ponor do duše mladé ženy, která byla znásilněna, či za detektivní příběh. Ani jedno, ani druhé však nevykazuje příslušné kvality. Zápletka nanicovatá, chování postav nevěrohodné a šablonovité, chybí tomu napětí, spád, prostě něco, co by čtenářovu pozornost dokázalo udržet. A konec - vystupňovaná bezradnost typu "vrah je zahradník" - jen trochu zkušený čtenář dávno poznal, které postavě není radno věřit.

4 27.02.2016

Knihy M. Váńové jsou opravdu čtením "pro paní a dívky". Některé snesou trochu přísnější měřítko, ale Herečka mezi ně bohužel nepatří. Děj předvídatelný, šablonovitý. Hlavní postava přiměřeně umělecky rozervaná, zmítaná osudem i city. Ostaní protagonisté tu za padouchy, tu zase za celoživotní klaďase. Kniha jen tak mimochodem nabádá čtenářky k anorexii (hrdinka, dle autorky vyšší postavy, se nezřízeně přecpávala, a tak dosáhla trestuhodných a zavrženíhodných 56 kg!!!, tudíž svoji hmotnost upravila na přijatelných 49!!!). Také by mě zajímalo, zda text prošel rukama korektora. Oko čtenářovo musí vstřebat chyby v příčestí minulém i množství chyb v intepunkci.

1 18.02.2016

Srovnávání se Zmizelou má své opodstatnění - střídání vypravěčů i časových rovin, pohřešovaná mladá žena, nabízející se viník v osobě podváděného manžela. Tři mladé ženy, které čtenáře provázejí dějem současným i retrospektivním, nejsou ovšem zdaleka takovými vyšinutými potvorami, jako protagonistka dříve vydané knihy. Rachel - zkrachovalá nezaměstnaná alkoholička budí spíše lítost, Megan - unuděná panička s temnou minulostí, mnoho sympatií svými mimomanželskými eskapádami sice nezíská, ale i takové mezi námi žijí. Dlouhou dobu nejnormálnější je Anna, čerstvá matka a tak trochu puťka domácí, více z donucení než z vlastní vůle. S muži je to složitější - ani jeden ze tří možných násilníků není moc věrohodný, jejich postavy působí ploše, motivaci jejich jednání jsem moc nevěřila. Dost dlouho jsem tušila, kdo je vrahem.
Autorku pochválím za zajímavý rámec příběhu - i když námět samotný - z oken vlaku je vidět něco, co by mohlo pomoci rozluštit záhadu, není tak úplně původní - znáte Agathu Christie a její Vlak z Paddingtonu? A vlastně ještě něco má tato kniha s příběhy Královny zločinu společného - dětská říkanka doprovází osudy hrdinek od začátku do konce.

4 29.01.2016

Pro mě kniha přelomová - do té doby jsem od detektivky neočekávala nic jiného, než chvilkové rozptýlení, možná krátké zamyšlení, kdo je pachatelem. Autor neuvěřitelným způsobem použil osvědčený detektivní rámec - záhadu zamčeného pokoje, v tomto případě ostrova. Několik desetiletí stará záhada připomínaná starému pánovi každoročně v den jeho narozenin - lepší začátek si nedovedu představit. Tuhá švédská zima, malebná místa hlavního města, postavy, které postupně vstupují do děje - to všechno autor mistrně kočíruje a čtenář hltá jednu stránku za druhou. Jedinou slabinou jsou snad některé milostné eskapády protagonisty příběhu - ale budiž. Nejsilnější díl celé trologie!

6 13.01.2016

Detektivka, ve které pátrání po vrahovi není to úplně nejpodstatnější. Čtenář poznává prostředí, které mu současné bestsellery tak často nenabízejí - sociálně vyloučenou lokalitu irského hlavního města, a to hned ve dvou časových rovinách - v polovině 80. let minulého století a o více než dvacet let později, kdy se protagonista příběhu vrací, aby vypátral, co se tehdy ve skutečnosti stalo. Oproti knize Dokonalá podoba tentokrát autorce věřím snad úplně všechno. Precizně vykreslenou beznaděj mladých lidí, vyrůstajících v rodinách, kde je násilí a alkoholismus na denním pořádku. Snahu detektiva vyrovnat se s osobním traumatem starým dvaadvacet let, jeho nechuť vrátit se do míst a k lidem, které na prahu dospělosti opustil. Jeho touhu vytvořit harmonický vztah s dcerou, pokusit se znovu najít společnou řeč s bývalou manželkou. Za nejsilnější místa příběhu považuji posledních zhruba sto stránek. Vrah je známý, otec a detektiv svádí ve Frankovi vnitřní boj. Krásně nostalgickou vzpomínku si autorka schovala na úplný závěr knihy - Frank si vybavuje jeden letní den, kdy mu bylo šestnáct .... Ach ano, to se tehdy (nejen v knihách) děly věci!

7 11.01.2016

Moje třetí setkání s autorkou. Manželovo tajemství bylo skvělé, Na co Alice zapomněla jsem přijala velmi chladně. Sedmilhářky jsou v mém žebříčku někde v polovině. Čte se to dobře, osudy postav vás zaujmou, chcete vědět, jak to dopadne (dobrý nápad, nechat hned od začátku vstoupit do děje vyšetřovatele, který rezolutně prohlásí, že se vyšetřuje vražda). Přesto knize něco schází - možná jistá osudovost, morální přesah činů, pozvolné splétání nitek osudů aktérů příběhu - tedy to, čím tak vyniká zmiňované Manželovo tajemství. A také jsem moc brzy rozluštila závěrečnou tajenku - autorka si nedala příliš velkou práci se zašifrováním postavy ustředního padoucha, ukazovaly na ni mnohé indicie zhruba od jedné třetiny knihy.

1 02.01.2016

Magická atmosféra starobylého anglického sídla, válečný Londýn a devadesátá léta 20. století. Dvě časové roviny, dvě mista, kde se vše odehrává. A stačí to. Čtenář hltá jednu stránku za druhou, každou chvíli si říká, že už přišel na kloub všem záhadám, ale autorka se jen pousměje jeho naivitě. Kdepak, ještě není konec...Je i není to detektivka, mohla by to být rodinná sága nebo také feministicky pojatý příběh o osudech žen několika generací. Je to prostě skvělé čtení.

2 31.12.2015

Silný romantický příběh s historickým přesahem. Dvě hlavní hrdinky - jedna v době 1. světové války v obsazené Francii, druhá v současném Londýně, se ocitají v situaci, kdy ztrácí své dosavadní životní jistoty. Obě musejí bojovat - Sophie za holý život, Liv nechce ztratit magický obraz, který má pro ni hodnotu nikoliv peněžní - je poutem k jejímu zemřelému manželovi. Autorka rozehrává hru plnou vášně, lásky, přátelství i zrady a opovržení, a čtenář do posledních chvil netuší, jak (a proč) to nakonec dopadne. Emotivně působivé až depresivní pasáže z doby války střídají stránky věnované modernímu světu počátku jedenadvacátého století, oba příběhy se přibližují a doplňují. Pěkná kniha, kterou možná někteří označí nálepkou "ženské čtení".

6 25.12.2015

Po přečtení V lesích jsem se vrhla na Dokonalou podobu - ale podoba obou knížek jen vzdálená. Cassie (je v tomto příběhu vypravěčkou) se za přispění svého nadřízeného pouští do těžko uvěřitelného dobrodružství. Je možné, aby si byly dvě cizí osoby tak podobné, že by ani dlouholetí nejbližší přátelé neodhalili záměnu? No budiž, ale že by to dlouhodobě fungovalo a vedlo k odhalení vraha?
Autorka se snaží čtenáře přesvědčit, že tato možnost existuje. Ale ...Na mnoha stránkách jsme následně svědky místy konverzačního dramatu, občas se děj přesune směrem k salonní komedii, jinde máte dojem, že se autorka inspirovala gotickým románem - mimochodem tady jsem se vlastně docela slušně bála. Agentka Maddoxová bloudí opuštěnou noční krajinou, v místech, kde byla nalezena oběť, a láká vraha. Největší slabina knížky - mnohomluvnost, opakování situací, které děj neposouvají (líčení života mezi přáteli zavražděné). Další knížky určitě přečtu, a uvidíme, jak obstojí dublinská parta.

3 22.12.2015

Že prý nudné a zdlouhavé? Ani náhodou. Přiznám se, že občas jsem se při čtení docela bála. Autorka stupňuje napětí a i na posledních desítkách stránek, kdy se čtenář domnívá, že teď už je vše jasné, nechává si nějaké to eso v rukávu. Vypravěč příběhu moc sympatií (alespoň ve mně ) nevzbuzuje. Tak nějak jsem si celou tu dobu říkala, že "tady něco smrdí". Spojení s dávnou záhadou tomu nahrávalo, ale... ne, nic raději neprozradím, nebudu kazit čtenářský zážitek. Hvězdičku navíc za vystižení atmosféry letních dní, kdy je vám dvanáct, kamarádství je jednou z největších hodnot a pomalu nakukujete do světa dospělých. A vlastně se vám tam ani nechce ...

11 10.12.2015