HaHa11 komentáře u knih

Abyste sérii ocenili, musíte prostě:
a) milovat tlusté a ještě tlustější knížky
b) užívat si dialogy plynoucí mnoho desítek stránek, nenechat se jimi ukolébat; autorka jimi vrstvu po vrstvě příběh staví, a také rozplétá
c) hlavně věřit, že dva dospělí lidé budou po pěti letech stále na začátku (pardon - už téměř došlo k polibku)
Černočerné srdce přímo přetéká aktéry - pokračují osobní linie ústřední dvojice, do hry vstupují podezřelí pohybující se ve světě reálném i virtuálním. Mít v této chvíli po ruce papír a tužku přijde vhod - zapamatovat si složité vztahové vazby, a navíc rozlišit internetové přezdívky nedává ani sebepozornější čtenář. Rowlingové/Galbraithovi odpustím i to, co by jiným autorům neprošlo (některé chaty jsou opravdu úmorně dlouhé), protože její schopnost vystavit zápletku a podat ji je neuvěřitelná - jste vtaženi do děje, chcete vědět, jak to vše dopadne, a současně se obáváte okamžiku, kdy otočíte na poslední stránku, a před vámi další dlouhé čekání na díl následující!
V porovnání s předchozí Neklidnou krví (ta byla za šest hvězdiček nejméně) bylo Srdce přeci jenom o fous slabší - tak za 4 a tři čtvrtě.

7 19.04.2024

Další česká detektivka (po Vodníku od Terezy Bartošové), u které musím konstatovat, že poněkud zamrzla v čase. Autorka zacílila na čtenáře, které láká brodit se potoky krve a opakovaně se vracet k morbidním detailům hrůzných činů. Snaha navázat na už pomíjející vlnu drsné severské krimi je ovšem limitována zpracováním příběhu. Aktéři z řad vyšetřovatelů jsou schematičtí až k neuvěření - drsná osamělá vlčice Laura, hledající zapomnění v náhodném sexu, poněkud pažravý Adam, její dávný opuštěný přítel, nyní přímý podřízený, myslící a jednající na první dobrou, a korunu tomu nasazuje nomen omen v podání nadřízeného Šedaje - přísného, nekompromisního, stříbrovlasého a vrásčitého. Kamenem úrazu jsou dialogy - opisné, popisné, těžkopádné a vševysvětlující (někdy i dvakrát). V těchto momentech to šustí papírem více než je čtenářsky přijatelné. Samotná zápletka je trochu z kategorie věřte- nevěřte, její rozuzlení se nese ve stejném stylu... Další detektivky s toto sestavou mám přichystané - dám autorce šanci (mile?) překvapit. Tohle je na dva a půl, zaokrouhluji na tři hvězdy. Neubráním se povzdechu, že Cena Jiřího Marka visela v tomto případě dost nízko.

9 23.03.2024

Nevím, zda je ještě možné nazývat Three Pines malebnou vesničkou :)?!

1 16.03.2024

Dle názvu a dalších indicií očekáváte mysteriózní záležitost spjatou s českou kotlinou, dostane se vám poměrně plochého vypravování - jakoby bez energie, bez originálního nápadu, postrádajícího vlastně i napětí. Čtenář se prokousává stránkami, sleduje lopotné přejíždění mezi maloměstem a jeho okolím, jehož se zúčastňuje ústřední dvojice vyšetřovatelů (ve snaze o "lidovost" jejich mluva nepostrádá občas peprnější výraz, jinde autorka nepříjemně inklinuje k jazyku jiných žánrů - "holčina" ?!?), totéž činí i samozvaná detektivka amatérka, prosta pudu sebezáchovy. Pokulhává motivace činů, klopýtá logika všeho možného (babička nechá pětiletou vnučku vyzpovídat neznámou soukromou osobou, a o samotě ?!).
Překvapilo mě vysoké čtenářské hodnocení - za mě maximálně průměr, rychlé čtení na dlouhou nudnou cestu vlakem, s nezáživnou krajinou za okny. Česká detektivka to umí rozhodně lépe (ale v zájmu objektivity i hůře)!

7 06.03.2024

Oproti několika předcházejícím knihám autorka značně ubrala na sentimentu a věnovala se příběhu. Zajímavému, napínavému, tajuplnému a zamotanému až do posledních stran. Čtenář je v samotném závěru vystaven takovým kotrmelcům, že s povděkem vzpomíná na jistotu, ve které setrvával po většinu knihy. Několik časových rovin, občasné flashbacky, nezapomíná se ani na utěšenou australskou přírodu (ovšem s mírou), některé náhody spíše neuvěřitelné, logika sem tam dostala zabrat, ale čtenář nesmí být hnidopich! Za čtyři, a možná i trochu více, ale prostě Tajemství letního odpoledne je jen jedno ...

2 25.02.2024

Tajná historie je jen jedna! Autorka v předmluvě otevřeně hovoří o "inspiraci" tímto příběhem, přesto je tady shod více, než připravený čtenář unese. Hodně Shakespeara (nevadil), přijatelně snahy zachytit temnotu místa i duší, k zamyšlení i (ne)uvěření motivy činů. Tři hvězdy s odřenými zády - a také díky rozšíření slovní zásoby - dosud jsem netušila, co je to uškatec (lachtan) a že medvěd mýval se slovensky řekne medvedík čistotný!

1 02.02.2024

Autorka se po několika letech vrátila na Fjällbacku, ale návrat to triumfální není. Osvědčená dvojice Erika a Patrick už asi má svá nejlepší knižní léta za sebou - alespoň se to tak jeví z pohledu čtenářky, která se s nimi setkává pojedenácté. Osvědčené prolínání minulosti a přítomnosti najednou nefunguje - příliš mnoho náhod, příliš mnoho postav, s nimiž autorka pohybuje na (dosti nepravděpodobné) šachovnici příběhu. Vystupňované odhalení celé pravdy je krkolomnější než krkolomné; čtenářova pozornost je natolik otupena sérií krutých mordů (plus několika nedokonanými pokusy o vraždu), že nahlas křičí "Dost, proboha dost!"

1 02.02.2024

Myslím, že autorka umí lépe! Tohle bylo takové moc upovídané, emočně nadupané až k neuvěření, příliš mnoho náhod na tak malém prostoru a mezi tak malou skupinkou mladých žen. Závěrečná dohoda "zůstane to mezi námi děvčaty" pokulhávala už hodně výrazně. Průměrné čtení odsouzené k zapomenutí!

4 08.10.2023

Zpočátku napínavé, v poslední třetině už vypravování notně ztrácelo dech. Šokující poslední stránky mě zase tak nepřekvapily - tušila jsem nějakou habaďůru! Co k tomu autorku vedlo?
a) záblesk tvůrčí geniality
b) podraz na čtenáře
c) došla invence
Tuším, že c) je správně, ale já Shari Lapenu moc nemusím ....
Každopádně díky poněkud netradičnímu (ne)rozuzlení si knihu budu pamatovat možná i o něco více než pár dní! Jinak jedna z mnoha.

4 06.09.2023

Po letech jsem se k tomuto dílu vrátila (škoda, že v češtině už další napsané díly nevychází!). Úžasně vystižená atmosféra místa, doby, kdy se odehrává starší dějová linie, i motiv osudového okamžiku, a znovu musím konstatovat, že se jedná o asi nejpovedenější díl z celé série!

2 25.08.2023

Bryndza jede ve známých kolejích, což mnohým čtenářům vyhovuje. Ani této detektivce nelze vytknout nedostatek čtivosti, napětí, spádu, ale chybí tam cosi, co z knihy dělá literární dílo! Námět mnohoslibný - odložené případy, neobjasněné zmizení nejdříve jedné, později dalších osob -neubránila jsem se srovnávání s Neklidnou krví Roberta Galbraitha. Bryndza z tohoto souboje nevychází zrovna vítězně; jak je jeho zvykem, věnuje až příliš mnoho textu popisu pachatelova zvráceného počínání, klouže po povrchu vztahů, snad jedině popisy přírodních scenérií získává slušné plusové body.
Autor se mým šálkem kávy asi už nestane....

7 14.08.2023

Tak tahle Agatha Na jarmarku mě bohužel nebaví, a snad ještě více než Smrt na prohlídce! Mám rozečteno do zhruba jedné třetiny, bojuji s pokušení knihu dolistovat (naposledy jsem to udělala u Keplerova Stalkera). Nebudu otálet, a jdu na to! Na světě je tolik krásných knih, kterým dám příležitost. Škoda, samostatně píšící Anders de la Motte byl prostě někde jinde! Hvězdy neuděluji.

V pořadí už druhá kniha ze série, která mě zase až tak moc nebavila. Z pocitu, že čtu jistou modifikaci verneovky, mě vytrhla až závěrečná autorčina poznámka, která na Projekt Babylon vrhla jiné světlo. Nic to ovšem nezměnilo na tom, že se cítím být Three Pines poněkud přesycena. Obyvatelé i malebná víska totiž prošli v průběhu let a v průběhu bojů za spravedlnost jistým vývojem. Tři Borovice si v koncentraci zla nezadají s proslulým Midsomerem a oni rázovití, roztomilí, vřelí a přátelští představitelé zdejší komunity se postupem času stávali stále více pitoreskně otravní. Autorka některé fakta, situace a myšlenkové pochody nabídla čtenáři opakovaně; až jsem byla v pokušení ji podezírat, že se k psaní vždy vrátila po delší odmlce, a trochu již pozapomněla, o čem byla řeč... Myslím, že před dalším dílem si dám pauzu - a vlastně nevím, jestli se vrátím.
Každopádně zásadní moudro si odnáším - na veřejných WC nikdy nechoď do první kabinky! :-)

3 19.07.2023

Tak jak je již u autora obvyklé, i v tomto příběhu byla nosnější starší dějová linie. Pár let v životě mladé Francouzky zasazených do období druhé světové války přineslo jistou dávku napětí, romantismu i dobových reálií. Náhodné objevení kostry staré přibližně sedmdesát let a vražda, ke které došlo v současnosti ve stejném ospalém francouzském městečku, přivádí na scénu Enza Macloeda. Vše probíhá dle známého scénáře - Enzo pátrá, popojíždí po Francii, nitky ho zavádí i do Německa, ocitne se na stopě, jde mu o život ..... Přežije a vyřeší. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že v tomto případě je Skot, čtenářům dobře známý z dřívějších sedmi knih, poměrně dost dobře zaměnitelný za jakéhokoliv jiného vyšetřovatele/detektiva amatéra! Enzovo soukromí (s výjimkou emocionálně vyhroceného setkání s bývalou partnerkou a matkou jeho nejmladšího dítěte) působí poměrně vycpávkovitě; všechny zde vystupující postavy (a že jich je požehnaně - až se čtenáři po letech odmlky mohou plést!) nemají jakýkoliv vliv na detektivní linku. Občasné (ne)logické momenty, včetně samotné motivace pachatele také nelze opomenout, a proto zaokrouhlím směrem dolů - na tři. Peter May umí podstatně lépe - ať již s Enzem Macleodem či bez něj!

6 03.07.2023

Docela jsem si oddechla, že to Lacey a spol. zvládli - jinak bychom mohli po několika letech číst dystopii! Ale teď vážně - Londýn poskytl kulisy příběhu, který byl možná ve srovnání s předchozími méně tajemný, mystický, chybělo tam ono typické boltonovské strašidelno, přesto byl snad ještě hrůzostrašnější. Svět incelů, jejich názory, vytváření společné sítě nenávisti a zloby primárně cílící na ženy jako na původkyně jejich frustrace - to je téma, jemuž se literatura dosud nevěnovala. Při čtení jsem si uvědomila mrazivou skutečnost - postavení žen v západních společnostech je do značné míry závislé na "ochotě" mužů akceptovat společenské normy, ctít morální zásady, nevystupovat vůči ženám z pozice fyzické převahy.
Nevím, co si mám myslet o posledních řádkách knihy?! Chce autorka dopřát oddechový čas sobě, čtenářům nebo Lacey? Uvidíme ....

7 12.06.2023

Rozhodně tahle kniha nedosahuje úrovně předchozích dvou, přesto to tak úplně špatné čtení nebylo. Nechybělo napětí, množství zajímavých postav (až jsem se v nich chvílemi ztrácela), atmosféra provinčního městečka na ostrově amerických boháčů vystižena též obstojně, dvě časové roviny se dneska zkrátka v detektivkách nosí. Černý humor na závěr (linka s Alicí) mě pobavil, lovestory (očekávanou) bych oželela.

4 31.03.2023

Kdysi kdosi (velmi moudrý a uznávaný) řekl, že všechny příběhy už byly někdy napsány - a sám se tím řídil a neváhal recyklovat. Slib je napínavý, čtivý, zvolené prostředí atraktivní, ale celou tu dobu, kterou jsem s knihou strávila, jsem měla pocit jistého déjà vu. Postavy, vztahy, činy, osudová rozhodnutí ..... Tohle jsem už přeci někdy četla?! Nicméně autorce to nevyčítám, zrovna tak se nebudu příliš zaobírat logikou osudového rozhodnutí jedné z protagonistek - účel světí prostředky. Výtky mám snad jedině k (spoiler!) závěrečné zběsilé honičce v autech, fyzické likvidaci protivníka osobou "vyřazenou z boje"( konec spoileru), prostě by tomu možná slušelo mírně "salonnější" odhalení padoucha.

5 08.03.2023

"Čtvero ročních období" nabídlo skvělé čtení, a proto jsem přistupovala k nové autorově knize (pravda, psána ve spolupráci) s velkým očekávání. Očekávání velká, zklamaní dosti značné. Pochopitelně jsem na základě anotace věděla, do čeho jdu, přesto....Tohle byla vyčpělá "agatha" s průhlednou a úpornou snahou přenést styl vypravování a vše možné ostatní, co je pro Královnu detektivek charakteristické, do jedenadvacátého století. Jenže ono to tak úplně nefungovalo. Hercule Poirot je jenom jeden a pečlivě vyleštěná obuv prostě nestačí. Uvidím příště.

5 20.02.2023

Všeobecné nadšení sdílím, a to z několika důvodů. Na těch více než pěti stovkách stránek jsem se ani chvíli nenudila; četla jsem každou volnou minutu, a když jsem obrátila poslední stránku, cítila jsem se zvláštně bezradně, ochuzená o další možnost pobývat v Auroře - tam, kde to vše začalo, a také za víc jak třicet let skončilo! Detektivka, krimi, thriller, a také psychologický román, společenská sonda, pohled na Ameriku v sedmdesátých letech století minulého a v nultých letech tohoto. Stručně - báječné čtení!

8 18.02.2023

Zatímco předcházející dva díly ze série nabídly vkusně namixované dávky tajemna, detektivna, uvěřitelna i neuvěřitelna, tohle byla prostě fantasmagorie. To si vskutku Runa, Šímová, Sumara, ba ani čtenáři nezasloužili! Zda zafungovala pořádná dávka lysohlávek nebo je na vině cokoliv jiného, netuším, ale už se nedivím, že se tento příběh nedočkal filmového zpracování. Autor se evidentně dostal do jiné tvůrčí dimenze, a bohužel i do doby, kdy veškerý tovar prezentovaly zásadně a pouze polonahé svíjející se ženy. Jak jinak si vysvětlit to, že zatímco např. Runa je představen jako (v jádru sympatický) "suchar v manšestrovém sáčku" (což mu, jak vyplyne z následujících stran, nezabrání dobývat nová území), ženské postavy jsou zde zachycovány jako svůdné nymfy, jejichž poznávacím znamením jsou "ňadra dmoucí". A pokud se nevejdou do věkového limitu, stávají se z nich "čekatelky na důchod" (s vyžilým obličejem pod nánosem šminek), aby se nakonec dočkaly titulu "stará čarodějnice"!
Tak nějak mě přešla chuť na další knihy Arnošta Vašíčka ....

1 16.11.2022