Břicho nestvůry

4 20. února

Super...

1 21. ledna

Nevím, jestli už nejsem přesycena, ale tentokrát jsem tak nadšená nebyla. Měla jsem pocit, že se toho moc opakuje, všechny ty šunky v krustičce, kávy s mlékem a croissanty, Ruth s husou a posezení v bistru. Kniha neurazila, nicméně okouzlení vesnicí Three Pines pominulo.

16 17. ledna

Návrat na místo, kde by většina z nás chtěla strávit alespoň dovolenou, ne-li delší čas. Návrat na známá místa a setkání se známými lidmi. Tak malebné místo a a tak uklidňující atmosféra. A přesto pod povrchem vždy číhá nebezpečí. Tentokrát vede smrt malého chlapce k odhalení tajné superzbraně, tak nepravděpodobné v odlehlých kanadských lesích. A přesto to nebyla čirá fantazie. Zaujalo mě, že autorka postavila příběh na reálných základech (i když o některých věcech by člověk raději nevěděl). Superzbraň nebyla jediná věc, kterou jsem dohledávala, další byly naznačené události z války ve Vietnamu, které mě šokovaly.
Celkově měl tento příběh temnou atmosféru, smrt dítěte, zbraň hromadného ničení, bestiální vrah promlouvající zpoza mříží. Je pravda, že se to poněkud příčí s pohádkově krásnou vesničkou uprostřed divočiny. Ale skalní fanoušci už jsou zvyklí a opět sledují rozplétání minulých i současných vztahů, kroků, které kdysi v minulosti vedly k důsledkům v současnosti.. Setkáváme se se starými známými a poznáváme i nové lidi.
Někomu se zdá, že se autorka už opakuje. Pro mě je to jako návrat na známou půdu, mezi lidi, které bych mohla mít ráda. Knihy Louise Pennyové jsou pro mě záruka dobrého zážitku, vyvážený poměr pohlazení po duši a vzrušení a strachu. Tato série je moje srdcovka a ráda ji doporučím.
Čteno v originále.

10 08. ledna

Začala jsem číst nejnovější knihu L. Penny jako vánoční lahůdku a oproti minulému dílu, kterým jsem byla lehce zklamaná, se mi Břicho nestvůry líbilo.
Člověk se musí smířit (a rád:) s tím, že ho autorka zavede do trochu pohádkového světa vesnice, která není na mapě. Kde jsou lidé strašně sympatičtí a milí a ještě k tomu dobře jí a vaří. Při čtení se mi vybavil Neználkův Kvítečkov, kde se téměř všichni měli rádi, dělali to, co je bavilo, v obchodech si brali jen to, co potřebovali... Dobře, to tady tak úplně není, občas tu někoho, protože je to přeci jen detektivka, zamordují. Občas se v okolí objeví superzloduch. Ale jinak tam podobnost vidím :o)
Příběh má dobrý rozjezd, mnohem lepší než předchozí díl, ovšem potom se to trošku zasekne a točí v kruhu, možná tedy ve spirále, ale děj se posouvá pomalu. Na konci ovšem autorka ukáže své kvality a dočkáme se děje, který je svižný a plný napětí.
Při nálezu oné nestvůry v lesích nad Three Pines jsem si říkala, tak tohle už, Louise, přeháníš. Klášter, o kterém neví nadřízení ve Vatikánu ti schlamstnu, stejně tak tu nenalezitelnou vesnici a další spoustu těžko uvěřitelných věcí, ale tohle? To už je tedy hodně přitažené za vlasy. A ještě do toho Saddám a Mosad?
No a v doslovu si přečtu, že tohle je docela dost inspirované skutečnou událostí a opravdu se ty neuvěřitelné věci staly a zrovna v téhle oblasti. To se Louise Penny povedlo.
Tak se těším na další díl.

5 05. ledna

Toto jsou za mě prostě nejlepší detektivky, je to napínavé, zároveň se člověk něco dozví, zasní se, má pocit, že se vrací domů, do Three Pines. Jediné, co mi tentokrát trošku vadilo (proto ta hvězda dolů) byl velký prostor pro dohadování na konci, i když na druhou stranu to je aspoň prostor pro fantazii, a taky trochu to, jak se náhodou třicet let schovává super dělo zrovna ve Three Pines, ačkoliv je fajn, že má příběh nějaký pevný základ.

7 03. ledna

Myslela jsem, že mne tahle parta z Three Pines nemůže překvapit, ale překvapila.... dobré a napínavé čtení ;-)

3 16.12.2020

Ano, nenít o taková síla, jako knihy předešlé, ale pořád velmi dobré.