Gordonlord komentáře u knih

Je fakt bizarní, koho si češi dokáží zvolit za osobnost. Na hudební scéně zažívá vrchol popularity pivní bigbít třetí cenové kategorie s bývalým náckem v čele a mediální pozornost se nyní dostává i odsouzenému čórkaři. Neuvěřitelné, že čeští "knedlíci" dokáží obdivovat a vzhlížet k hovadu, které společnosti nikdy nic nedalo - naopak vzalo, a ještě jim mohlo vyrabovat byt.

Ale tak budiž - "Můj život bez mříží" vyšel i jako audiokniha a v práci mám na poslech nekonečně času, tak proč ne...

Celé je to vlastně jedno velké vyprávění - historek z dětství, jak lovil ryby, jak balil holky, jak byl šikovné dítě ..každou chvíli přidá nějakou story o tom, jak nesnášel násilí, pomáhal slabším, jak byl vždy spravedlivý a nejvíc morální, jak byl ve všem nejlepší a všemu nejlépe rozuměl...on byl vlastně takový Mirek Dušín křížený se Supermanem.

Tohle a další malé náznaky v textu a v autorově vyjadřování čtenáři mohou krásně ukázat, jak se Kájínek ani po dvaceti letech ve vězení nenaučil plně chápat skutečný význam a smysl morálky a jeho chápání těchto pojmů je stále hodně pokroucené a nejasné. Dobrou ukázkou tohoto faktu je i jeho hláška, vztahující se ke kritice loupežných přepadení a násilných činů, od kterých se on striktně distancuje : "Za mnou nezůstávají žádné oběti a nešťastní lidé". Tohle odpovídá faktu, že pan zloděj tady nevidí takzvaně "za roh" a nedojde mu, že člověk, kterému vybílil barák, tak čistě teoreticky může mít třeba nemocné rodiče, dluhy, problémy a tím, že najednou přišel o peníze, tak nebude mít na léčbu, rodiče zemřou, jeho život bude najednou v troskách...no - kniha slouží i jako velmi dobré zrcadlo sociální převýchovy vězeňského systému, který Kájínka očividně pouze zavřel, ale chápat morální hodnoty a plné následky svých činů ho nenaučil. Nejen díky těmhle zajímavostem může přemýšlivý člověk v knize odhalit mnohé...

Kniha ve své podstatě ale nakonec není nic jiného, než průměrné kecy jednoho zloděje, které by si nikdy nikdo nepřečetl, kdyby autor nebyl tak nechutně zmedializovaný a tím pádem snadno prodejný již zmíněným českým knedlíkům. Co se však Kájínkovi nedá v žádném případě upřít je fakt, že je skutečně dobrým vypravěčem a musím se přiznat, že mě kniha nejen po většinu času neotravovala, ale docela mě to i bavilo poslouchat.

A ještě jedna skvělá Kájínkova hláška na konec : "A protože jsem byl jen slušný zloděj, tak jsem ho (policajta) jenom ve dveřích shodil ze schodů". No - vidíte ? Člověk se nejednou i zasměje. Jenže ne Kájínkovým vtipům, ale jeho chování a chápání morálky. Podle podobného modelu uvažování dokonce tvrdí, že už vlastně není zlodějem, protože v posledních (třiceti ?) letech, nebyl za žádnou krádež odsouzen ...ale jestli dál kradl, to je přece ok, ale odsouzen nebyl. No ty krávo. Ale jako správný moralista nechápe lidi, kteří si kupují věci, na které si nevydělali...tady už umírám smíchy, komedie level 100! :-D

Plně chápu všechny uživatele, kteří knize dali hodnocení "odpad". Já ale vzhledem k tomu, že jsem se tak úplně nenudil, musím ocenit Jiřího vypravěčský talent, umně a nechtěně loženou sociologickou sondu o účinnosti vězeňského systému a fakt, že mě některé části knihy opravdu pobavily.

30 01.06.2017

Dívčí, naivní, dětský a jemný pohled na moderní fantasy.

Autorka se rozhodla vynechat elfy a trpaslíky a vytvořit si vlastní, originální mytologii. Tu vytvořila z naprosto neoriginálního základu, stávajícího se z lidiček na dně společenského žebříčku, kteří umí dobře vyrábět zbraně ze suroviny zvané "sklenit". Originalita pro mě neznamená nic, tak mě ani nemrzí, že zde je taková polovičatá.

Příběh sleduje malé děvče, které umí sklenit zpracovávat mistrným způsobem, kterak putuje světem s legendárními mocnými bojovníky, známými jako "Pětadvacítka".

Problém je v tom, že je to celé hrozně "maminkovské". Ještě snad nikdy jsem neviděl takhle směšně napsané mužské postavy. Chovají se afektovaně mateřsky, žensky starostlivým způsobem a neustále řeší city. O to horší to je, že tímhle způsobem zde jednají právě oni legendární bojovníci. A pak už ani nepřekvapí, že v celé knize se ani jednou nebojuje.

Zato se celý vesmír a úplně všechno v něm naprosto neustále točí pořád jen kolem hlavní hrdinky, což vyzní přímo blbě a šroubovaně.

Všechno začíná úvodní nalejvárnou, která nás seznámí se světem, jeho mytologií a fungováním. Vzhledem k tomu, že si žádnou z vědomostí nemohu asociovat s ničím poutavým, co by na mne autorka stihla do té doby vychrlit, je nápad vypálit hromadu strohých faktů na čtenáře hned zkraje, ryze nešťastný.

Ale dál už je to mnohem lepší.

Částečně originální svět "Naslouchačů" je vymyšlen tak akorát, aby skýtal dostatečné množství poutavých mystérií a zároveň nahrával na zajímavé zápletky a dějové zvraty.

Autorka navíc píše výborným stylem - naprosto jasně, přehledně, k věci. Nezatěžuje se slovíčkařením, matením čtenáře, žádnými nafouklými popisy (až na ten začátek) a hlavně se snaží čtenáře bavit, takže na každé stránce se stane něco zajímavého, ať už ve výstavbě charakterů nebo v ději samotném.

Nikdy se neztrácíte v tom, co kdo a komu říká, kde zrovna hrdinové jsou, nebo proč někam jedou, či proč něco dělají. Dialogy jsou postavené dobře a člověk nemá šanci kroutit hlavou nad nesmyslným chováním nebo nad nelogickou přímou řečí postav, kteréžto neduhy jsou naprosto běžné i u větších a známějších fantasy eposů.

Takže styl má Petra výborný a nápady také hýří a nešetří s nimi.

Kdykoliv, když jsem začínal nabývat dojmu, že se už už začnu nudit, tak Petra dupla na plyn a vrazila tam další zajímavou pasáž, zvrat, nebo zajímavý vývoj událostí.

Rovněž celková atmosféra knihy je i přes mé výtky dívčím způsobem milá a lákavá, s určitým patosem originálního pocitu.

Škoda jen, že je kniha postavena seriálovým stylem. Nečekejte tedy žádný logický dějový oblouk a vyvrcholení. Kniha prostě skončí na půli cesty a druhý díl je povinnost.

21 20.01.2021

Hned z kraje vám můžu prozradit, že se v knize nedozvíte nic, k čemu by prostým selským rozumem nedošel každý, alespoň částečně přemýšlivý člověk. Neskutečně nafouklou, nabubřelou a neuvěřitelně zdlouhavě okecávací formou se zde dozvíte, že se nesmíte zavalit úkoly, jinak se z toho poděláte, že nesmíte být pohodlní, líní kreténi, jinak nic nedokážete a taky že vámi zvolená činnost, kterou chcete své prokrastinace zbavit, vás prostě musí naplňovat a ne otravovat. Jak jsem při čtení zjistil, tak téměř všechny návody a pomůcky, jak se prokrastinace zbavit a dosáhnout efektivní účinnosti ve svém konání, jsem si v určité podobě objevil již dávno sám a to se rozhodně nepovažuji za žádného génia, ale za "řadového blbce" .

Jednu hvězdičku dávám za to, že autor hezky dokázal okecat a květnatě popsat to, co všichni, kdož chceme svůj čas naplnit využíváme z popudu vlastního rozumu a sebereflexe, ale neumíme slovy a odbornými výrazy tak krásně popsat a označit jako autor.

A když už jsme u samotného strůjce této knihy, rád bych jako tečku za svým názorem na knihu odpověděl na jeho závěrečnou otázku, která se tázala na to, jakou z myšlenek v knize obsaženou bychom si chtěli z jejího přečtení odnést za předpokladu, že bychom měli celý zbytek knihy zapomenout. Nuže - pro mě je to tahle myšlenka : ´Je naprosto neuvěřitelné, jakou mají slova sílu. Když uvážím, že Ludwig tuhle látku dokonce přednáší živě a že je někdo (a často prý dokonce i majitelé firem a úspěšní lidé - no to mě po*er!!!) schopen zaplatit za to, aby si poslechl i pro sedláka naprosto známou cestu jak nebýt línej idiot, tak začínám přemýšlet o tom, že že nablýskanými slovy a květnatými proslovy zpracuji přednášku na téma "Musíme pít vodu, jinak zdechneme" a budu se živit stejně, jako pan Ludwig....´

15 05.12.2017

Hail Satan !

Zrcadlo nastavené stádnímu chování a obecnému uvažování naší společnosti, ve kterém synovec samotného Satana zaujímá roli hlavního - kladného hrdiny. Sympaťák každým coulem, musel jsem souhlasit se vším, co vyřkl a zcela bez problémů jsem se s ním ztotožnil. Kniha téměř každým výrokem a událostí nutí k hlubokému zamyšlení a odhaluje spolu s totálním úpadkem i pokrytectví nejen křesťanské, ale obecně celé lidské společnosti. Navíc vcelku pěkně odpovídá na otázku, jaké by to asi bylo, žít celá tisíciletí a forma této odpovědi se vcelku přesně strefuje do mé představy, nad kterou jsem již nesčetněkrát sám uvažoval.

Kniha mě okamžitě chytla, zhltnul jsem ji jedním dechem a nebyl mi dán naprosto žádný prostor pro nudu, nebo opadnutí pozornosti. Navíc je to pro mě první dílo nějakého klasického světového autora, které jsem kdy dobrovolně četl a jsem rád, že se mi dostal do ruky zrovna takhle geniální, mistrovský a bezchybný kus, který má hloubku, ale nenudí !

14 11.05.2017

Nemám v literatuře problém s absurdním násilím. Mám problém, když je kniha o ničem.

Tady se naprosto všechno točí jen a jen kolem toho, že lidé pěstují a konzumují další lidské bytosti, k tomuto účelu chované. Autorka si zřejmě myslela, že touhle "šokantní" premisou utáhne úplně celou knihu a proto ji čtenáři cpe do ksichtu pod tlakem po celou dobu četby.

Zásadní chyba.

Všechno se tady tak sebestředně točí kolem toho, že všichni požírají lidi, až je to absurdní. O ničem jiném nikdo nemluví, o ničem jiném tu nic není. Totálně mrtvý, neživý svět knihy "Znamenitá mrtvola" má jen tohle.

Zkusme si namátkou představit, že místo lidského masa by se zde na jatkách poráželo a konzumovalo hovězí nebo vepřové maso. Jaký dojem z knihy zbyde ? Co vůbec z téhle knihy pak zbyde? - Nic !

Není tu žádný zajímavý příběh, jediná linka, která by teoreticky stála za pozornost je vztah hlavního hrdiny s konzumním kusem. Ale jinak to žádný příběh nemá. Ani zajímavé postavy. A jak hlavní, tak vedlejší načaté a nedořešené příběhové linky jsou dost odfláknuté a působí "stock" dojmem.

Premisa měla obrovský potenciál a nekonečné možnosti zajímavého rozvíjení děje, zápletek a mytologie, které čtenáře chtě nechtě budou napadat na každém řádku. Škoda že vůbec nic z toho nenapadalo autorku při psaní.

Nevím kde začít. Jak popsat knihu, která je v naprosto všech ohledech dokonalá ? "Jezdec z neznáma" je jako velmistr v bojovém umění, který na sobě nemá ani gram tuku. Stejně tak tato kniha v sobě nemá jediné zbytečné slovo a navíc je napsaná s takovým osobitým stylem, lehkou grácií a osudovostí, že každá věta a každý odstavec mohou být nesmrtelným citátem !

Je to klasický western plný naprosto všech možných klišé. Jenže co je klišé ? - Nadužívaný prvek. A proč je ten prvek nadužívaný ? - protože dobře funguje. A zde s ním autor umí pracovat geniálně ! Je zde legendární pistolník, přijíždějící z neznáma (Jak název knihy napovídá), zlý rančer, proti kterému musí bojovat a na konci samozřejmě finální a legendární pistolnické zůčtování v saloonu. Je tu všechno.

Navíc styl vyprávění je velmi rychlý, nenudí ani jediný řádek a napětí mě neopustilo ani na půlvteřinu. A stejně tak i pocit jistoty, že čtu geniální dílo ! Sice je ta kniha žánrově i dobově zidealizovaná, ale v tomto měřítku je s ní pracováno dokonale. Všem postavám vidíte až do žaludku a zaujmete k nim láskyplný, rozporuplný či nenávistný postoj, ale rozhodně vám nebudou ukradené. A to o nich autor nemusel nudně žvanit dvě kapitoly, jako to mají někteří autoři zapotřebí, nýbrž to zvládl v tryskovém pádu děje a událostí.

Na jedné straně zde tedy máte dokonale podanou, skvěle čtivou westernovou béčkovou a jednoduchou zábavu. Jinými slovy přesné ztělesnění toho, co od westernu čekáte se vším všudy.
A na druhé zde máte příběh o cti, skutečném hrdinství, pochopení druhých, vyšším smyslu, sebeobětování a umění vidět za pozlátko věci, plné tak hlubokého přesahu, že si zde najdete nové poučení, platné i v dnešních dnech, ať už si knihu přečtete v jakémkoliv věku a ať už to bude poprvé, nebo po desáté. Autor dokázal i do všedních scén a událostí začarovat tolik hlubokých analogií nesoucích silnou a poučnou ideu, že z toho pořád ještě nemohu popadnout dech. Stále vás bude překvapovat svoji hloubkou, nadčasovostí a rovněž aktuálností, mistrně a nerušivě vetkanou do - ve své vnější podstatě - jednoduchého akčního westernového příběhu, který nikdy nezestárne.

Byl to Shane !

13 17.03.2020

Štěpán Kopřiva je fakt zabiják ! Od příběhu, ve kterém parta žoldáků podělá akci, následně zemře, dostane se do pekla a začne bojovat proti desetitisícům démonů a samotným knížatům pekel, jsem čekal docela hodně, ale dostal jsem mnohem víc !

Kuffenbach, Ostranski, Holofaust, Vorošilov a dokonce i neschopný nerd Lucas se ukázali jako neskutečně agilní parta ! Peklo je zde založené na tom, že člověk, který do něho přijde, nemůže zemřít, aby mohl na věky trpět. Lidé jsou zde rozemleti do asfaltu, který se následně používá na výrobu absolutně všeho. A protože zde lidé neumírají, máme tady nápadité scény, kdy jsou z trpících a stále žijících lidí vyráběna auta, letadla, vzducholodě, lampičky, silnice, domy a dokonce i stromy, lesy a nebo vodní plochy z očních bulv. A to, že člověk v pekle nemůže zemřít, zde rozehrává prostor pro neskutečnou akci, která jede dopředu jako splašené hovado. Totálně absurdní, neskutečně krvavá holomajzna plná akce, která střídá akci, zde nebere konce ! A navíc zde běží časový limit dvou dní, během kterého musí naše parta dosáhnout svého cíle, v podobě luciferova výtahu, aby zachránila zemi, potažmo aby se všichni dostali bezpečně zpátky na zemi. Protože po dvou dnech strávených v pekle se do asfaltu nezpracovaní lidé roztečou.

Tohle je dobrý podklad pro skvělou akci a byl do mrtě využit ! Kniha přímo srší krvavými, cynickými a morbidními nápady, fungujícími vtipy, sranda je tu na každém kroku a nikdy ne trapná a také hlavní postavy jsou tak krásně a detailně vykreslené, až máte pocit, že je dlouhá léta osobně znáte ! Takže během příběhu jsem několikrát odhadl, jak se kdo asi zachová a ono k tomu fakt došlo ! I když ne v té podobě kterou jsem čekal, protože nějaké předvídatelnosti nebo jednotvárnosti děje se zde v žádném případě nemusíte bát - zvraty, překvapení. zádrhely a nečekané události číhají téměř na každém kroku a i přesto, kolik má tahle tlustá bichle stran, nenudíte se ani chvíli !!!

Další skvělou věcí je zde "bod zlomu" - aneb prvek, který musí být v každém akčním příběhu, jinak se nedočkáte žádného skutečného napětí. (a zároveň v 99% - 100% současných akčních filmů vždy chybí). Oním bodem je myšlena situace, kdy se hlavní hrdina dostane do tak bezvýchodné a smrtonosné situace, že skutečně uvěříte, že se z toho už nedostane a že to pro něj tady končí. No - a těchto momentů je zde snad tisíc !!!

Naprostá paráda - akce utíká, každou chvíli zvrat, vztahy mezi perfektně prokreslenými postavami se vyvíjí, jejich charaktery v průběhu děje zajímavě mění, nervy drásající napětí, během kterého téměř nedýcháte, nepolevuje ani na chvíli a neskutečně osobitý a unikátní humor spolu s obrovskou morbidní a krvavou fantazií Štěpána Kopřivy, prošpikovanou ještě navíc fůrou vtipně podaných pop-kulturních odkazů je jen třešničkou na dortu vynikajícího akčního sci-fi, které neustále graduje do masakrálního finále. Takhle skvělou knihu jsem fakt dlouho nečetl. A Chorozonovy naprosto unikátní, brilantní a fantastické kecy během jeho výslechových pasáží ve mě zůstanou hodně dlouho, stejně jako fůra dalších zážitků. Vážně to byla naprostá peka !

Jediná drobná jizvička na dokonalé kráse je pro mě potom odfláknutý závěr, který mohl po tak pompézně vygradované akci skončit přece jenom trochu uspokojivěji. Díky tomu bych knize dal tak 90-95%, ale to je pořád dost málo na to, abych jí dal méně než plný počet hvězdiček ! :-)

13 05.09.2017

Násilí, vulgarismy, akce, sex, krev. A to v pořádně vrchovatém množství ! Přesně tohle je to koření, které (nejen) mě láká - zejména na filmech - opravdu hodně a je v dnešní době téměř zárukou komerčního úspěchu ! Přesto by tohle všechno bylo úplně k ničemu, kdyby zde nebyly kvalitní postavy a příběh - a obojí tu naštěstí je !

Je mi jasný, že suchopárný rádoby - intelektuálové s pravítkem v prdeli tuhle knihu okamžitě zavrhnou kvůli její jednoduchosti, akčnosti a zaměření na explicitní a erotické pasáže plné černého humoru jenom proto, že je zde málo hloubání o niterných pocitech lidské duše, není zde žádná "vyšší morální hodnota" nebo podobná píčovina. Jenže tahle kniha si na nic takového ani nehraje - je to prostě čistá, rychlá akce, bohatě krmená výše zmíněnými chutnými přísadami, kde se ovšem nezapomnělo na propracované a zajímavé postavy, v jejichž charakteru a osobnosti nebylo nutno se zde pitvat na rozloze 150 stran, a umlátit tím čtenáře nudou k smrti, ale přesto mi navždy uvízly v srdci. Když to s nějakým z hlavních hrdinů vypadalo bledě - tak jsem se o něj skutečně bál a když nějaká z hlavních postav zemřela, tak mě to opravdu mrzelo. Takže základ každého dobrého příběhu - a to kvalitní postavy - zde jsou vymyšleny naprosto prvotřídně, vztahy mezi nimi se zajímavě vyvíjí a příběh, ačkoliv je velmi jednoduchý, má spád, šmrnc, fůru výborného černého humoru a navíc i pár zvratů, které jsem skutečně nečekal.

Má to jen jednu jedinou chybu - nemám po ruce další díl. Ale už se fakt těším, jak to s Her Bezzemkem, Petrou a dalšími postavami bude dál a jestli se jim podaří kartanskou invazi zastavit.

Je to opravdu Hustej nářez !

13 22.06.2017

(SPOILER) První více než polovina knihy byla bezbřehá nuda. Hrozně jsem se do čtení nutil a dost u toho skřípal zubama. Autorka se pokoušela zřejmě rozšířit mytologii svého světa, ale dělala to tak šedivou a úmorně nudnou formou, až jsem měl dojem, jako by si snad neuvědomovala, že to po ní ještě bude taky někdo číst. Nic se nedělo, nic se nikam neposouvalo a navíc když už se konečně něco stalo, tak jen to, že veškerý děj zapadl do klišovitých a stokrát omletých vyježděných kolejí o tom, že si hrdinové musí vybrat, zda budou bojovat za své přátele, nebo za své "nově objevené kořeny".

Moc tomu nepomohl ani fakt, že pomalu se rodící milostná linka mezi Ilan a kapitánem, která mi byla jasná už po prvních několika stránkách první knihy a v kterou jsem doufal, že si ji autorka odpustí...tak ano - ta se stává realitou.

Lepší to bylo potom už ke konci, kdy se všechno začalo trochu hýbat, v ději se zavířilo postavami, které mi nebyly úplně ukradené a osudy několika přítomných mě začaly konečně taky zajímat. Některé zvraty se autorce podařilo dokonce vykreslit tak, že jsem byl překvapen a skutečně mi zatrnulo. U některých pasáží jsem se rovněž přistihl, že hltám každé slovo a musel připustit, že když se Petra Stehlíková dobře vyspí a nebo si dá jiné anabolikum, tak pořád ještě umí.

Přeju autorce, aby se jí další díl povedl více než tohle. Ten nadpoloviční kýbl hořké nudy z první poloviny už holt klady z konce knihy vyvážit nedokáží.

12 06.10.2021

Naprosto kultovní postava, kterou zná úplně každý Čech. Korunovační klenot ze zlaté pokladnice českého folkloru. Krásná nostalgická vzpomínka na dětství. Tím vším je Rumcajs, ale zároveň je postavou, která celá desetiletí leží ladem, naprosto nevyužitá jakoukoliv příběhovou formou.

Tohle se teď ale mění!

Vesmírní paraziti ztroskotali v lese Řáholci a stárnoucí, legendární šedesátiletý loupežník bere svoji flintu, nabíjí pás s žaludy, sedlá jelena a vrací se do akce ve své poslední, fenomenální bitvě, která probouzí dětskou nostalgii a bere ji do úplně nových rozměrů.

Autor krásně drží styl kresby původních večerníčků, jehož postavy dostaly nový rozměr a temně laděný příběh slibuje dramatickou akční podívanou, plnou krve a napětí s večerníčkovým hrdinou v hlavní roli. Nebojte se vyrazit do akce s ním - protože stejně tak jako vy, dospěl i Rumcajs a i přesto, že je tohle teprve začátek, tak jsem si jist, že tahle jízda bude opravdu stát za to !

The legend of Jičín returns !

Defender of Řáholec is back !

...Rumcajs se vrací !!!

12 22.06.2017

(SPOILER) Z počátku jsem byl omámen zajímavou, temně obskurní aurou, obklopující záhady kolem lesa Mytág. Deníkové zápisky, zmizení bratra hlavního hrdiny a další nevyjasněné události kolem onoho lesa dávali knize originálně obskurní háv, kterým mě bavilo se proplétat. Sice nijak strhujícím způsobem, ale i tak to dokázalo upoutat.

Ovšem tohle všechno letí do koše v okamžiku, kdy z lesa vyběhne divoženka, hlavní hrdina se do ní zamiluje, hlavní padouch mu ji unese a on s ním musí jít bojovat, aby ji zachránil. Sakra - tahle neotřele budovaný svět a atmosféra se vážně mohou v polovině knihy otočit v unavené klišé, podané beze spádu, napětí, charakterové osobitosti a překvapení ? - Ano.

Navíc když už jsou karty rozdány a všichni víme co bude a jak to dopadne, tak flashbacky v podobě doplňující mytologie k postavám, žijícím v lese a jejich historii mě nejen nedokázaly zaujmout, ale vůbec mě nezajímaly a jen otravovaly.

Do dočtení knihy jsem se musel nakonec s krajním sebezapřením nutit.

11 16.12.2021

Příběh je vlastně o luxusních štětkách z donucení, které se snaží svoji nechtěnou společenskou pozici kompenzovat brutálním zlatokopectvím, kolem kterého se točí celý jejich život. Těžká neúcta k ženám je zde maskována hezkými slovíčky a omlouvána kulturní tradicí. Když o tomhle člověk čte, má chuť tam těm Japoncům švihnout třetí atomovku.
Co je tedy hlavní - kniha vážně dovede vzbudit emoce, i když děj se točí kolem nechutně povrchních věcí, kterým se ovšem naší hrdinové z donucení své pozice či dogmat, nemohou vyhnout.

Hlavní hrdinka příběhem sice proplouvala tím stylem, že z každé kaše jí dostal nějaký chlap pro její hezkou tvářičku, nebo měla prostě kliku. Dětství měla těžké a v práci to nebyla žádná sláva, ale tohle mě nedojalo. Fandit by jí člověk svým způsobem neměl, ale celé je to podané tak poutavým, působivým a strhujícím způsobem, že při čtení jaksi nezbývá žádný prostor na hledání chyb a nedokonalostí, které zde prakticky nejsou, a nechává se jen unášet strhujícím vyprávěním, u kterého si nejsem jistý, zda se jedná o smyšlený román, nebo životopis. V obou případech je to jedno, bylo to fakt super.

Exotické prostředí předválečného Japonska a všechny jeho libůstky jsou zde vykresleny tak, že doplňují příběh a popisy jejich mechanismů zde nejsou navíc, ale slouží jako silná podpěra dobrého děje. Člověk se dozví hodně o tom, jak to v Gejším oboru a celkově v Japonsku té doby fungovalo.

Postavy, jako byl Dýně, Mamesa a další, které už nevím jak se jmenovalo, jako třeba zlá gejša, která hlavní hrdince škodila, protože se bála, že ji její Gejší šéfka adoptuje místo ní, ty se nezapomínají. Další jména, hlavně chlapů, jako byl předseda, generál, ministr a nebo takový mlčenlivý jednoruký fanoušek sumo, přezdívaný "Ještěrka" a další chlapi, kterým naše hrdinka podržela aby se měla líp, už jsem zapomněl i přesto, že jsem knihu dočetl dnes odpoledne.

Skvělý román, u kterého jsem se nenudil. Navíc mi přišel docela originální, zajímavý a zábavný.

11 18.05.2021

Darcy Coates čtu potřetí a opět je to sázka na jistotu.

Trochu jsem se bál, že konec knihy bude mít stejně přeslazeně šťastný konec jako dvě knihy ze série Strašidelných domů, které jsem od ní četl nedávno. Ale ne - zde byli konečně i oběti, které dodaly příběhu na kreditu.

Příběh se točí kolem studentky Eileen, která se ztratila v hlubokém lese a našel se po ní pouze fotoaparát, na kterém byly snímky nelidské siluety. Její kamarádi se jí vydávají hledat a tajemný netvor je pronásleduje, zatímco oni jsou při hledání Eileen rovněž ztraceni v lese.

Postavy jsou dobře napsané, napětí a nové impulzy, které přikovají čtenáře ke knize, se objevují na každé stránce a samozřejmě nechybí ani překvapivý a dobře vypointovaný konec.

Vcelku omleté téma, ale podané s mistrným umem.

Po všech stránkách skvělá práce, které v podstatě není co vytknout.

10 17.08.2023

O knihách s označením "klasika", je nám po generace vštěpováno, že se jedná o hodnotná, velká a kvalitní literární díla. Cpou to do nás ve škole jako svatosvatou pravdu po celé generace a lidé poté - aniž by třebas byť s jedinou takovou knihou přišli do styku - zastávají neotřesitelný názor, že se jedná vždy a bez pochyb o kvalitní velká díla.

A potom si takovou knihu přečtou. Jo - nerozumí tomu, co se v ní děje, není možné se v ní vyznat, nechápou, které postavě patří přímá řeč, kdo s kým mluví a vlastně je to ani nebaví, protože se v tom vůbec nic neděje a často to ani nedává smysl, ale budou si to omlouvat tím, že asi nejsou hodni proniknout do důstojné klasiky a že tady jde hlavně o ty velké a hluboké myšlenky a "životní pravdy, které pochopí pouze zralý čtenář" . Tohle je nešvar, který už je potřeba vymýtit, stejně jako tenhle "klasický" literární šmejd, kterým Idiot beze sporu je.

Ve zkratce - to, že je nějaká "klasická" kniha označovaná a vnímána jako "těžko stravitelná" ještě neznamená, že je "složitá, hodnotná, příliš propracovaná, náročná nebo geniální" ...může to také znamenat, že je prostě a jednoduše "špatně napsaná". A to je i tenhle případ.

Lidi...jako fakt. Vykašlete se už na tohle generacemi vštípené falešné dogma a udělejte si vlastní, obrejličkovanými rádoby literárními filosofy nezatížený názor.

Nějaké hlubší myšlenky tu ale skutečně jsou a psychologie postav by působila vážně skvěle, protože na ní si Dostojevskij dává záležet, ale díky své neschopnosti se mu i tyto ctnosti rozsypaly v rukou jako hrst písku. A nad to, ruku na srdce - když budete hledat, tak hluboké myšlenky si najdete často i v béčkové literatuře, akorát že vám je nikdo nebude cpát do ksichtu tolik, jako u klasiky.

Ještě bych bral, že kniha nemá žádný ucelený příběh, vystavěný podle nějakého dramatického rámce. Chápu, že zde jsou nejdůležitější ony myšlenky a situační drama, které klasické románové postupy a příběhové stavby nepotřebuje. Ale !

Celé to na mne působí, jako kdyby to autor psal na poslední chvíli cestou v tamvaji k vydaveteli, pět minut po tom, co už tam měl knihu odevzdat k tisku. Působí to neskutečně uspěchaně, nepromyšleně a improvizovaně. Veškeré myšlenky, situační dramata a dokonce i pokusy o propracovanou psychologii (která mohla dopadnout skutečně dobře !!!) jsou naprosto zabity Dostojevského spisovatelským neumětelstvím a přehnaným grafomanstvím. Pointu myšlenky, zvratu, děje, nebo konverzačního následku vždy zabije kanonádou nadbytečných slov, řádků a často i stránek. Postavy zde hovoří afektovaně hysterickou formou, která možná odpovídá dané době a lokalitě, ale je těžko uvěřitelná a natolik přehnaně směšná - k čemuž přispívá i očividná uspěchanost tvorby - že to byl až neuvěřitelný "cringe" tohle číst. Dialogy postav zní jako záznamy chovanců z Bohnic.

Postav tu jsou navíc mraky, většinou naprosto zbytečných. Jejich politické a sociální komentáře by mohly mít samostatnou hodnotu, ale to by nesměly být zabity otřesnou formou, kdy nevíte, které postava mluví s kterou a kdo co komu říká. Neustále se odjíždí od tématu k jiným věcem. Spousta dějových linek je načnuta a nedokončena. Chybí pointy, chybí vyvrcholení, chybí linka, která by vázala jednotlivé úseky a rozhovory do logického celku. I pointa samotných rozhovorů a myšlenek je často ztracena do neznáma - ale ne díky tomu, že bych "nebyl schopen pochopit velkou klasiku", ale díky tomu, že autor ze svých postav dělá pomatené osly, kteří blábolí páté přes deváté a nedokáže svůj sloh učesat do použitelné a srozumitelné formy.

Takže - příběh by se samotný vešel tak na deset stránek. Zbytek je pusté kecání, kde vyloženě špatným ,krkolomným, uspěchaným a nepromyšleným slohem a formou neproleze ven téměř žádná myšlenka, pointa ani smysl situačního okamžiku.

Kdyby s takovouhle kravinou přišel k vydavateli dnes, tak by ho s tím v první řadě poslali do háje, minimálně by se museli 2/3 knihy proškrtat a zbytek přepsat. Pořádně, pomalu. A přemýšlet u toho.

Jediné úseky, kdy mi Dostojevskij přišel jistý v kramflecích, byly úvahy o tom, co se člověku honí v hlavě před smrtí a jedna poslední stránka při vyvrcholení knihy, opět týkající se smrti. S tím autor pracovat uměl. Ale to je málo i na jednu hvězdičku.

Možná že v době svého vzniku kniha byla jistě novátorská, revoluční a přinesla spoustu do té doby nevídaného...je to možné. Nepopírám její historický dopad. Ale jako literární dílo je to naprostý šmejd a rozhodně ne žádná "klasika".

(SPOILER) Tentokrát to bylo zase poměrně slabší.

Will, Halt a Horác pronásledují proroka Tennysona a Halt je přitom zraněn šipkou z kuše. Autor v knize neustále a do zblbnutí opakuje všechny ty kecy o tom, jak jsou hraničáři tiší, jak se umí pohyboval neslyšně a splynout tak, že je nikdo nevidí, ale hlavně jak je Will nesmírně talentovaný v první řadě v tom, jak mu to hrozně rychle pálí a dobře přemýšlí. No a potom, co je Halt zasažen šipkou z kuše, a začne projevovat nesmírně divadleně přapálené známky očividné otravy jedem, tak si Will (ba dokonce ani Horác) není vůbec schopný dát dvě a dvě dohromady a nedojde mu, že šipka byla otrávená. Ježiš to jsem myslel, že se z toho ze****. Ale budiž, Flanaganovy knihy jsou docela hloupé a většinou mi to nevadí, ale tohle bylo trochu moc. Asi jako v druhém díle s názvem "Hořící Most", kdy celou knihu hrdinové řešili, jak zastavit postupující nepřátelské vojsko, které musí přejít přes most. Uf. No, jak asi. Spoiler máme na obálce, že ...

No nic, dál. Kniha se samozřejmě dál točí jen kolem toho, že je třeba Halta zachránit. Nepřátelé téměř bezbranou trojici pozorují z okraje lesa místo toho, aby jim snadno a rychle zasadili smrtící úder. No...dobře. Hrdinové posléze vymyslí nějaký plán, který jim hezky jak na drátkách samozřejmě vyjde bez zaškobrtnutí. Pokusy o nějaký humor a vzájemné špičkování se mezi hrdiny jsou opět strašně trapné. A to tak, že kdyby mě někdo nachytal jak si je čtu, tak knížku radši rychle schovám a vezmu do ruky gay porno.

Jinak abych jen nehanil - za těch osm předchozích knížek si člověk na hlavní hrdiny už tak nějak zvykne a navíc žádný z nich není nikterak nesympatický. A protože Flanagan píše strašně čtivě a hlavně jednoduše a přehledně, tudíž není možné se nikdy ztratit v ději a oči kloužou po písmenkách jedna báseň. Tentokrát to byla sice docela místy nudná, prázdnější a dějově ploší, svým způsobem i lehce pod průměrem hloupá, ale pořád ještě zábava.

10 10.06.2020

Postupně gradující příběh z minulých sešitů se dostal do bodu, kdy už ve vyprávění prostě nešlo jít jinam : Rumcajs vs. Alien - finální souboj.

Jsem nesmírně rád, že autor tuhle - svým způsobem - "slepou uličku" pojal tím nejlepším možným způsobem. Čili žádná snaha o nesmírnou originalitu za každou cenu, alternativní přístup, nebo podobná blbost, která by místo očekávaného finále pulzujícího adrenalinem, ke kterému dosud comics krásně cválal, vrhla čtenáře do víru studené sprchy.

Místo toho tam narval tunu všeho toho klišé, které na vyvrcholení příběhů o našich milovaných akčních hrdinech všichni tak zbožňujeme !
Protože co je "klišé" ? - nadužívaný prvek. A proč je ten prvek nadužívaný ? - protože dobře funguje. A díky čemu dobře funguje ? - Přesně díky tomu, čeho má Michal Opitz vrchovatě a co by měl mít každý umělec, pouštějící se do podobného projektu : Neuvěřitelné klukovské nadšení, vědomí, že si plní svůj sen, velký fanouškovský zápal do příběhů legendárních bojovníků, kteří se na stará kolena musí pustit do "ještě jedné mise", bezpochyby a očividně obrovský cit, vřelý vztah a úctu k předloze jak Rumcajse, tak Aliena a hlavně spoustu skvělých nápadů, kterými ono "klišé" vypíchl na vrchol zábavnosti a zpracoval ho tak, že přímo trhá koule !

Kresba i příběh jsou plné detailů, odkazujících na děj starých večerníčků a svoji formou skutečně dělají čest předloze. I přes vcelku předvídatelné finále se dočkáte několika zvratů. Nápady zde srší kadencí rotačního žaludometu. A myslím, že i Rambo by se od Rumcajse naučil pár triků ! Ale hlavně - scénář je tak silný a pečlivě vymyšlený, že by obstál sám o sobě, aniž by postavičku osvědčeného Rumcajse potřeboval.

To, co jsem po dočtení prožíval, se mi stává málokdy, ale ten pocit, že máte za sebou poslední stránku skutečně geniálního díla, je vážně k nezaplacení ! Jestli je tedy někdo hoden odkazu Václava Čtvrtka, je to rozhodně Michal Opitz !

Legenda jičínského loupežníka tedy po dlouhých dekádách konečně dostala skutečně silný a důstojný příběh, který nejen oživil krásnou nostalgii mého dětství, ale dostál i očekávání, které sebou přinesl věk dospělosti. A o to je návrat do lesa Řáholce krásnější.

10 26.05.2020

Navnaděn nekonečným množství recenzí a názorů na tuto knihu jsem čekal neskutečně epickou akční fantasy jízdu plnou detailně popsaných a vygradovaných bitev, dotažených až na hranici absurdity ...něco ve stylu Drizzta, či Gotreka. No - nedočkal jsem se. Každopádně to neberu jako negativum - sice se styl příběhu netrefil do mých osobních priorit, ale rozhodně to nepovažuji za chybu.

Na rozdíl od výše zmíněných postav z Forgotten Realms a Warhammeru, se zde nekoná veselá, přehnaná a epická akce, kdy jeden hrdina sám pozabíjí tisíce nepřátel a ani se zde nejede podle zjednodušeného schématu "Hodný hrdina versus zlý padouch, plus pár černobílých postav, které se později vybarví" ... Kniha je překvapivě surová, moc se s hrdiny nemazlí, bojové pasáže jsou (až na pár málo vyjímek) popsány krátce a věcně, nezabíhají do detailů a spíše se celé pojetí příběhu a popisy soustředí na hlavní hrdiny, kteří jsou skutečně propracovaní, mají charisma, mají své touhy, obavy, strachy, motivace, vývoj osobnosti v průběhu děje a vůbec zde působí každá postava svébytně a žije svým vlastním životem.

Dokonce ani "ti zlí" zde nejsou vykresleni pouze jako tupé a zlé stoje na zabíjení (jako u 99% ostatních fantasy románů) ale jsou to pořád jen lidé se stejnými vlastnosti, jako výše popsaní hlavní hrdinové. Díky tomu celý příběh působí až reálným dojmem a o to více mě vtáhl do svého děje.

Styl vyprávění je neuvěřitelně krásně čtivý, v příběhu se nelze ztratit, vše je velmi přehledné a hlavně se každou chvíli stane něco zajímavého, co vám nedovolí odpadnout z vlny napětí. Gemmell dokáže čtenáře do svého světa vtáhnout takovým způsobem, že se s postavami krásně sžijete a cítíte s jejich pocity a obavami ... až dokáže v čtenáři vzbudit i jejich pochybnosti a donutit ho přemýšlet, zda bylo skutečně potřeba obětovat v bitvě tolik lidí, jestli to nešlo udělal celé jinak, dohodnout se s nepřítelem, nebo raději utéct a žít klidný život jinde...jeho spisovatelský um na vás přenese všechny pocity hlavních postav a připadáte si, jako byste tu pevnost před půlmilionovou hordou divochů museli s hrůzou v očích a strachem v srdci bránit s nimi a zároveň bojovat se svými pochybnostmi.

...ne tak Druss. Ten si se svoji sekerou stoupne na hradby, bude čelit statisícovému vojsku s nezlomným odhodláním nikdy se nevzdat a vydrží až do samého konce.

Protože on je pravá Legenda !

10 26.04.2017

(SPOILER) Půjdu s davem.

Dlouho jsem hledal nějaký fakt dobrý knižní horor. Stephen King je spíš mistr psychologického napětí a Lovecraft nebo Poe se vezou jen na vlně popularity svého jména - s napětím a děsem nemají nic společného. Jenže když vám je všichni ze setrvačnosti pořád doporučují, je to těžké.

Duch Domu Ashburnů nepostrádá napětí, ale je si vědom toho, že kniha nemůže poskytnout dostatek jemných nuancí a vjemů, které v divákovi dokáže vyvolat filmový horor. Tudíž sází na mystéria, mistrně napsané a vygradované situace, Skvěle uzavřený dějový oblouk, dobré postavy a vůbec ve zkratce - na perfektně zvládnuté spisovatelské řemeslo po všech stránkách, kdy stačí napínavé situace, nervy drásající odhalení a další nutné serepetičky zaobalit do reálií klasického hororu a má vás tam, kde chce mít.

Trochu jsem se bál, že se to změní v trapnou komedii v okamžiku, kdy se na scénu v plné nahotě dostala ústřední nemrtvá stvůra. Protože zlo, které už jsme viděli a jsme s ním seznámeni, ubere nějakých 80% děsu. Jenže i s tímhle Darcy umí pracovat - změní tempo a směřování příběhu převalí do akčnější roviny, aniž by ztratila na atmosféře a ještě naopak - všechno zvládne stále víc a víc gradovat až do velkého finále.

A ten pocit z toho mám přesně takový, jaký Darcy nejspíš chtěla, aby čtenář měl - přečetl jsem perfektní horor.

Dokonce ani lehce předvídatelná pointa nedovede z tak skvěle soudržného celku srazit hvězdičku v hodnocení. A další plus dávám za sympatickou postavu kocoura "Wolfganga". :-)

9 10.07.2023

(SPOILER) Uf. Zas jednou kniha, od které se nešlo odtrhnout. Tak skvěle napsané, tak poutavé, tak návykové, že se s tím snad ani heroin nemůže srovnávat.

Psychologie a vývoj postav byly naprosto dokonalé. Charaktery byly tak skvěle a reálně vykresleny, že je to na Nobelovu cenu. Dovedu si představit, že takhle nějak by to opravdu napsal život sám. Nikdo nevypadl ze své role. Každý krok, jednání a vývoj postav plně odpovídá jejich charakteristice a do nejmenšího detailu promakanému psychologickému profilu. Nikdo zde není hodný ani zlý. Jen lidi, kteří dělají chyby, s kterými si osud zahrává a přesto se snaží dělat to, co považují v danou chvíli za důležité, správné a nebo prostě nevyhnutelné a potom se s tím musejí nějak vyrovnat. Akce vyvolává reakci. Nemá cenu to okecávat - takhle dokonale napsané postavy jsem ještě v žádné fantasy neviděl.

Příběh taky jede skvěle, jako v předchozím díle. Spousta napětí, zajímavých zvratů a všechny linky byly zajímavé, osudy postav velice dobře a nápaditě promyšlené. Ideální fantasy pro dospělého čtenáře. S osudy postav i s jejich jednáním jsem soucítil a bez problémů se do nich vžil. I konec knihy odpovídal ději a vývoji charakterů.

Naprostým vrcholem pro mě byl souboj Logen versus Fenris Obávaný. Vedle soubojů Gotreka s Krvežíznivcem a Arekem ze série Zabíječ jsem nečetl lepší a napínavější. Jen je fakt, že druhé finále s Bayazem už díky tomu trochu ztratilo dech a nebylo tolik poutavé. Ale bylo to jen malé zaškobrtnutí, které stejně nestačí k tomu, abych snížil hodnocení z maxima kamkoliv dolů.

Dál se mi už nedostává slov. Hledáte dokonalé fantasy pro dospělé? - tady je !

9 10.11.2021

Když zkřížíte Davida Gemmella v nejlepším období jeho heroic-fantasy talentu s Terry Pratchettem, jehož humor by měl zároveň vtip, vyjdou vám Králové Wyldu.

Totálně klišovitá, béčková akční fantasy jízda, s velmi sympatickými postavami, kterým do poslední fandíte. S dějem, který upaluje rychle dopředu a nezdržuje se žádnými zbytečnostmi a hlavně spisovatelem, který moc dobře ví, co píše (zábavné akční béčko) a proto se nesnaží své dílo obohatit "vyšším uměním", jako třeba intelektuální úvahy, epické popisy prostředí a kultur a podobné zabijáky dobrých knih, kterým se odborně říká "vata", ale naopak plně využívá a zesiluje klíčové aspekty zvolené žánrové škatulky.

To ovšem neznamená, že kniha nemá nic navíc - naopak ! Do brilantně a bezchybně napsané béčkové jízdy dokázal nacpat na ta správná místa a po odměřeně vhodných dávkách i cit, něhu, morální a pocitové uvažování postav, které jejich charaktery na minimálním prostoru maximálně polidští a čtenáři neuvěřitelně přiblíží.

Rovněž humor, který táhne knihou jako rozběsněná mongloská horda, nikdy nepostrádá vypointovaný vtip a jeho tažení se naštěstí zastaví těsně před branami parodie, takže nesklouzne do idiotské trapnosti (že, pane Pratchette...) a hlavně neshazuje sílu heroické, ani lidské stránky příběhu.

A co víc - je z toho znát, že tahle kniha není jen smluvní zakázkou, kdy spisovatel musí každý rok chrlit 10 knih, z kterých už je znát, jak píše mechanicky, unaveně, bez nápadu a vydechle jen proto, že musí. ( Zdravím pana Kinga a jeho sérii o Tyrionovi a Teclisovi). Tady z každé věty, z každého řádku radost ze psaní a silné nápady stříkají jako.... stříkají hodně.

Vůbec nevím, co ještě pochválit, když se tady povedlo prostě všechno. Snad jen lehkou vadou na kráse může být lehce kostrbatý spisovatelský styl, kdy vám oči po slovech nekloužou jako nůž máslem, ale občas se zastavíte, abyste větu vstřebali. Ale kaz je to tak malý, že z mého pohledu nestačí na sražení absolutního hodnocení na čtyři hvězdy.

A co víc - nekoná se ani nešvar všech fantasy cyklů - kniha je zcela a naprosto uzavřená. Žádná zadní vrátka, nic, prostě konečný konec a není nutné nakupovat dalších 40 knih, abyste dočetli příběh. Prostě další z nekonečné řady sympatických a chytrých kroků, kterými Eames svoji knihu povýšil na veledílo !

9 27.04.2020