Gigy komentáře u knih

Šetřila jsem si ji na vánoční četbu, protože jsem tušila, že bude skutečně dobrá. A byla jsem opravdu nadšená. Tohle je jedna z mála knih, kde slova nestačí. To si prostě musíte čtenářsky prožít. A pak snad pochopíte ❤️

10 30.12.2019

Román se mi četl dobře. Celou dobu jsem měla pocit, že za Zojinými deníkovými zápisy i za dopisy Lva Orlova je něco více. Čím blíže jsem byla konci příběhu, tím větší dávaly deník i dopisy smysl, vlastně se prakticky spojily v jedno. I tak mám ale pocit, že v pozadí zůstalo ještě dost nevyřčeného. Asi si Pozvání budu muset přečíst někdy znovu. Jen tak mi do sebe zapadnou i poslední díly skládačky.

26.12.2019

Nakonec dávám 3 hvězdičky, protože jsem se ke čtení musela fakt nutit. Příliš dlouhé popisné pasáže tak nějak o ničem. Pár povedených přirovnání, jinak prapodivná omáčka. Měla jsem pocit, že děj chvílemi navazoval tak nějak zvláštně, ztrácela jsem se v obdobích i životních etapách hlavní hrdinky. Kniha začala být zajímavá až v poslední třetině, hádám ale, že sem většina zklamaných čtenářů ani nedojde. Škoda. Podbrdské ženy byly super.

5 14.12.2019

Knížka dobrá, o tom žádná. Vtáhla mě a nepustila. Ale co ty překlepy? Ještě jsem neměla v ruce knížku, kde by jich bylo tolik. Ostuda jako hrom. Některé z nich by rozhodně našel i Word.

2 06.12.2019

Konečně nějaká originální detektivka, která je zasazená do neobvyklého prostředí a má zajímavou "netuctovou" zápletku. Problém mi dělala jména, přeci jen na ta polská nejsem zvyklá a občas jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo. Problém jsem měla také s dialogy, které byly do češtiny přeloženy ostravštinou. Jinak knihu hodnotím velmi kladně. Líbila se mi postava detektiva, byla vskutku netypická a zajímavá. Samotná vražda byla daleko zamotanější, než se na první pohled zdá. A i výsledné rozuzlení mi jako čtenáři přineslo překvapení. Je to něco jiného, trochu zvláštní prostředí i styl vyprávění, ale určitě za to stojí.

03.12.2019

No, tohle byla tedy fakt nálož. Dlouho se mi nestalo, že by kniha měla tři v podstatě hlavní postavy a já nebyla schopná ani s jednou sympatizovat. Na první pohled všichni sympaťáci, fakt že jo. Nicméně, lovestory Maddie a Iana byla vcelku zajímavá. Tedy, zajímavou ji činilo hlavně netradiční prostředí, které autorka knihy zvolila. Chválím také za celkovou strukturu příběhu. Nejprve se setkáváme s detektivkou, která reaguje na tísňové volání a plíží se do domu, ve kterém nejspíš došlo ke zločinu a až poté se seznamujeme s celým příběhem a hlavními postavami. Škoda jen, že se Maddie začala ve svých vzpomínkách tak nějak topit a děj ztratil šťávu, dynamiku a veškeré napětí.

8 24.11.2019

Od knížky jsem toho moc nečekala. Myslela jsem si, že to bude jen hloupá ženská oddechovka. Mýlila jsem se. Tahle knížka vcelku povedeně srší vtipem. Když jsem se začetla a zvykla si na jazyk, začala mě opravdu bavit. V Jolaně jsem se kolikrát viděla a viděla jsem v ní i svoje kamarádky, kterým jsem v průběhu četby otravovala život s tím, že si ji musí nutně přečíst. Za mě ale příběhu chyběl nějaký solidnější konec. Jinak super. Sice to je opravdu knížka pro ženy a oddechová, ale tak nějak bystře a ne úplně otřele napsaná i pojatá. A to se cení.

2 16.11.2019

Moc bych přála tomuhle kreativnímu nápadu lepší zpracování a mrzí mě, že autorce nejspíš nikdo nepodal pomocnou ruku. Tenhle nápad má neskutečně skvělý potenciál, který, bohužel, zůstane nevyužitý. Za sebe vím, že si druhý díl rozhodně nepřečtu. Třeba bych měla z knihy lepší dojem, kdyby nějaký ten konec měla. Díky tomu bych třeba měla pocit, že děj nějakým způsobem graduje, a že někam spěje. A ne, nechci to omlouvat tím, že nejsem cílovka YA literatury. I YA knížka se přeci dá napsat o něco lépe. Škoda, nápad opravdu není špatný, ale provedení toho za mě dost chybí :-/

1 14.11.2019

Zaráží mě, že se o takhle skvělé a neobyčejné novince vlastně vůbec nemluví. Dnešní čtenáři dávají přednost spíše konzumní literatuře. To ale neznamená, že nevznikají kvalitní a originální knihy! Vetešník je toho živoucím důkazem. Úžasný jazyk plný ironie, sarkasmu a peprných výrazů. Zvláštní postavy, každá se svými podivnostmi, zajímavý, místy záhadný a napínavý děj... Jasně, dost z toho už v literatuře bylo. Ale ne takhle, ne tímhle způsobem. Jsem nadšená. Tak moc, že si Vetešníka koupím. Přesně proto si totiž půjčuji knihy v knihovně. Abych oddělila zrno od plev a koupila si jen ty skutečně dobré. A mezi ty Vetešník rozhodně patří!

9 10.11.2019

Mornštajnová prostě umí, to se ví. A v novince překvapila. V předchozích knihách byly všechny postavy dostatečně propracované a jejich osudy byly uvěřitelné. Tiché roky ale otevřely čtenářům naprosto nové obzory. Postavy začaly víc žít, donutily mě, jakožto čtenáře, s nimi soucítit a účastnit se jejich osobních dramat. Osud Blanky byl podle mě pro Mornštajnovou trochu netypický a docela (wow) drsný, ale za mě palec hore! Dávám plný počet. Protože se Alena Mornštajnová navzdory pochvalným slovům ze všech stran dokázala posunout zase o kousek dál!

18 01.11.2019

Tak tohle byla opravdu jízda! Moje první Bolton. Jsem nadšená! Za mě je to něco jako Carter v sukni :D Carter byl dost drastický, u jeho příběhů jsem se skoro až bála. Bolton je taková light verze, ale skvělá. Příběh byl správně zamotaný, postava detektivky Lacey byla dobře vykreslená a jako osobnost policejního světa mě opravdu zaujala. Rozhodně si přečtu i další díly ze série. Myslím, že mám novou oblíbenou autorku thrillerů :)

9 23.10.2019

Od začátku jsem se skvěle bavila. Autorův styl vyprávění mi sedl, líbila se mi příměs sarkasmu a ironie, nevadilo mi ani občasné používání vulgarismů – všechno jmenované totiž dokreslovalo celkovou atmosféru příběhů. Přiznávám, že jsem občas trochu ztrácela nit, některé příběhy mě bavily víc, jiné mě příliš nezaujaly, ale to je, myslím, u knihy s takto širokým záběrem témat normální.

4 19.10.2019

Téma knihy není špatné, ale jeho pojetí mi přišlo víc než nešťastné. Rozhovory stařeny a rozhodčího nepůsobily "opravdově", jazyk, kterým mluvila zhruba o dvě generace starší žena byl stejný jako jazyk rozhodčího. Za mě tedy zajímavé, ale velmi nepřesvědčivě podané a jednoduše koncipované. Což samozřejmě celkový dojem z knihy kazí.

19.10.2019

Kniha s poněkud patetickým názvem u českých čtenářů vyvolala řadu rozporuplných reakcí. Příběh zpočátku působí jako poměrně milé vzpomínky na její dětství a dospívání, ale nenechte se zmást. V textu se už samého začátku knihy objevují různé narážky, které jsou pro další děj i pro celkový smysl příběhu nesmírně důležité. Ishigurův způsob vyprávění (vzpomínky pomocí asociací) mě úplně ohromil. Vzpomínání působí opravdově a důvěryhodně.
Dávám za pravdu ostatním čtenářům v tom, že navzdory hrozivé pravdě je celý příběh vyprávěn tak nějak bez emocí. Ty emoce tam na první pohled opravdu nejsou patrné, protože jsou pod povrchem. Stejně jako děj, který sice na první pohled trochu chybí, ale právě proto, že by se měl odehrávat ve Vaší hlavě. Ishiguro svěřuje celý příběh do rukou čtenáře. Nic zbytečně nevnucuje, ani neprozrazuje. Právě v tom je kouzlo knihy. Právě v tom je kniha jedinečná. Právě proto bychom o ní mohli hodiny mluvit. Pokud rádi dumáte nad světem, tahle kniha je pro Vás.

13 02.10.2019

Ne že bych patřila k autorčiným předním fanynkám, ale četla jsem obě předchozí knihy a tuhle novinku hodnotím asi jako nejlepší z celé trojice. Zpočátku jsem na chudáka Shari teda koukla trochu skrz prsty - hodně postav, zmatek na začátku knihy, do očí bijící kopie nebožky Agathy,... Ale nakonec Shari ukázala, že má koule a že dovede přimět čtenáře ke strachu. Konec bych si dovedla představit možná lepší, ale takhle mi to na čtyři hvězdičky stačí.

2 24.09.2019

Pokud tedy rádi čtete třeba Alenu Mornštajnovou nebo další příběhy, odehrávající se na pozadí dějinných událostí 20. století s neblahým dopadem na život hrdinů příběhu, mohl by se Vám Skleněný pokoj, stejně jako mně, líbit. Kniha se čte dobře, jazyk je svižný, ne příliš jednoduchý, ale ani přespříliš obrazný. Dějinné události na pozadí příběhu jsou vykresleny vcelku podrobně a srozumitelně. Hlavní příběh neutlačují, ani nepůsobí jen jako jeho plytká dekorace. Jediné, co působilo zvláštně bylo zařazení příběhu Tomáše a Zdeňky. S tímto přechodem si autor mohl více vyhrát.

7 22.09.2019

Jana Poncarová umí nádherně psát. Jednotlivá slova dovede umně skládat do vět, ty často zní jako symfonie, slovní spojení příjemně vibrují čtenáři před očima a dovedou v něm rozechvět každičkou strunu.
Až na to pnutí v kalhotách. To mě fakt štvalo. A taky byla škoda, že se autorce zhruba v polovině příběhu splašily koně. Detailní a pozvolné vyprávění začínaly střídat střemhlavé epizody dalších generací a než jsem se nadála, byl konec knihy. Až na pár detailů kniha ale může směle konkurovat příběhům známější Mornštajnové.

4 23.08.2019

A proč vlastně číst jen věci, které jsou černobílé. Možná bychom měli do svých fádních světů pustit trochu barev a konečně si připustit, že i mimo zaběhlé konvence je krásně! Vzhledem k věku jsem z knihy nejspíš neměla tak silný zážitek, nemůžu se ale dočkat, až ji nenápadně podsunu těm, kteří do náruče "puberty" teprve kráčí (ačkoliv kniha není určena zdaleka jen jim).

4 10.08.2019

Nic podobného jsem ještě nečetla. Guzel Jachina v knize chytře využila toho, že pochází z odlišné kultury a umně ji do své knihy vložila.

Jako čtenář se tak setkáte se spoustou zvláštních tradic i roztodivných slov, protože se překladatel knihy Jakub Šedivý v rámci zachování autenticity příběhu rozhodl výrazy v textu ponechat. Nemusíte se ale bát, na konci knihy je umístěn slovníček.
Příběhu tedy s přehledem porozumíte.

Navzdory odlišné kultuře a cizím slovům vám bude Zulejka neskutečně blízká. Na pozadí dějinných událostí 20. století budete společně s ní proplouvat životem, a navzdory odlišnostem budete mít možná chvílemi pocit, že jste si se Zulejkou něčím blízcí.

Úžasná kniha :)

4 19.06.2019

Myslím, že kniha svým "nevyhraněním" prostoru a času dostává v dnešní době plné xenofobie a netolerance nový rozměr. Nebýt podobných nešvarů společnosti, dost možná by se Brodeckův život vyvíjel úplně jinak.

Claudel píše na první pohled prostým jazykem, za kterým se ale skrývá mnoho nevyřčeného. Nic není řečeno přímo, a přesto se čtenář dozvídá úplně všechno. Přesto ale knihu nelze považovat za "oddechové čtení" před spaním.

Po přečtení Vám v hlavě uvízne mnoho otázek, budete často cítit s nebohým Brodeckem i jeho rodinou, možná Vám na mysli vytane i to, co mně: Opravdu je všechno jiné špatné? A kdo má vlastně moc nad tím určovat, co je normální a co se vymyká? Je to opravdu společnost?

5 29.04.2019