galadrielin komentáře u knih

Ládíkovu knížku doporučuji, kudy chodím, rozdávám k narozeninám a svátkům a zatím se mi všechny obdarované podařilo nakazit nadšením do té míry, že si dobrovolně kupují i lístky na přednášku. Až se vám bude zdát, že jde celej svět do háje, hoďte nohy na stůl, uvařte si čaj a dejte se do čtení - tahle kniha vám zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Ale pozor! Taky velkou chuť cestovat!

5 03.04.2017

Nejsem žádný velký fanoušek pana Browna, Šifru jsem četla před lety a nijak zvlášť mi neutkvěla. Od Inferna jsem tedy nic nečekala, přesto mě zklamalo. Zápletka byla překombinovaná, ale připouštím, že rozuzlení bylo zajímavé (respektive spíše problém, který byl v knize nastíněn). Největší problém jsem měla zřejmě s tím, že hlavní hrdina je fundovaný odborník na kdeco, ale v knize to tedy najevo nedává - štval mě zejména popis Vídeňské přednášky (sešli se odborníci na Danta a on je ohromuje obrazy s tématikou Dantových devíti pekelných kruhů - to to jako předtím nikdy neviděli? Vážně?)
No nic, i hlavní hrdina je jen člověk, celá kniha působí dojmem, že byla psána především pro Hollywood. Mě ale do kina nenaláká, promiň, Tome Hanksi.

5 14.11.2016

Marně jsem v knize hledala to, co tam zřejmě našla většina ostatních. U mě se žádný "wow efekt" nekonal. Asi už jsem četla příliš mnoho podobných příběhů, které mě chytly mnohem více. Líbil se mi nápad se Smrtí jako vypravěčkou, to musím uznat. Ale není to kniha, po které bych sáhla podruhé.

5 22.04.2016

Jsem velmi příjemně překvapena. Zmizelá mi připadala skvělá, Temné kouty naopak tuctové. Ostré předměty, to bylo zase zcela jiné kafe! Hlavní hrdinka s psychickými problémy (a s takovou famílií se nění čemu divit) přichází zpět do svého rodného města, aby čelila nejen pracovnímu úkolu, ale hlavně svým vzpomínkám a své rodině. Matce. Fuj, ta matka, dělalo se mi z ní špatně, naprosto odporná postava. Dcera je jen prostředekm, jak se zalíbit ostatním, k ničemu jinému ji nepotřebuje. Z jejich vzájemného vztahu mi běhá mráz po zádech ještě teď.
Zároveň jsem přesvědčená, že tohle dílo si oprávněně zaslouží pozornost. Spatřuji v něm lehce Kingovské rysy - King by si s charakteristikou postav samozřejmě důkladně pohrál, abychm věděli, co dělal bratranec hlavní hrdinky ze třetího kolene. :) A to je právě to, co mi na knize trochu chybí - skvělý příběh, skvělý "drajv", škoda, že to není rozebrané víc do hloubky.

4 01.11.2018

Ishigura jsem vůbec neznala, za což se zpětně trochu stydím. Naštěstí se Ježíšek rozhodl mou neznalost napravit. Jsem za to ráda, Pohřbený obr pro mě byl velmi příjemným překvapením - fantasy se tu výborně mísí s dalšími žánry. Trochu si připomenete legendu o Artušovi, trochu se zamyslíte nad tématem pomsty, a možná se i trochu rozesmutníte nad údělem Axela a Beatrice. Každému dle jeho libosti. Děj plyne pomalu, ale přitom zlehka, příběh je psán čtivě, a to i v pasážích, které vybízí k zamyšlení.

Ráda budu doporučovat ve svém okolí.

4 16.01.2018

Hodnotím s velkým časovým odstupem, ale můj názor se od dočtení v podstatě nezměnil. Jméno růže je geniálním dílem, z knihy doslova sálá autorova moudrost, cit pro vyprávění příběhu. Přesto po této knize v nejbližších letech znovu nesáhnu. Spoustě ostatních knih něco chybí, Jméno růže pro mě osobně naopak obsahuje nějakou složku (nedokážu ji s určitostí identifikovat), která je tam prostě navíc, která mi je z duše protivná.

4 14.07.2017

Když jsem loni sjížděla Sázavu, jejíž okolí zkrátka nejde popsat jiným slovem než "malebné", neustále jsem přemýšlela, kde asi měli hoši svůj tábor. Hned po návratu mi to nedalo a s obrovskou chutí jsem knihu zhltla na posezení. Ani po letech neztrácí své kouzlo.

4 04.05.2017

Za mě tedy bohužel ne. Asi mi nevyhovuje ten "severský" styl psaní. Nevím. Nudila jsem se, do čtení jsem se musela nutit. Druhý díl si určitě nepřečtu, osud hlavních hrdinů mě tak nějak nezajímá. Ale celkem rozumím, proč je to ostatními hodnoceno tak dobře.

Na popularitě této knihy má zásluhy hlavně propagace, ne kvalita. Jistě, mělo to všechno, co má thriller mít, ale přesto to byla trochu nuda. Neurazí, nenadchne.

4 12.04.2017

Četla jsem až po knize To prší moře a po Bábovkách. Všechny knihy od Třeštíkové mají společný příjemný styl psaní - skutečně se velmi dobře čtou. Bohužel je jim společná i určitá plytkost, týden po přečtení zkrátka nevíte, o čem ten děj vlastně byl. Je to škoda, třeba u knih od Petry Soukupové se mi to nestává (přitom styl psaní mají obě autorky podobný).

4 16.02.2017

Podle předchozích komentářů se skoro se zdá, jako by byl pláč vedlejším účinkem přečtení této knihy. Mně se tento vedlejší účinek vyhnul, to ale neznamená, že u mě příběh nevyvolal emoce. Některé pasáže mi přišly velmi vtipné, jiné zase velmi dojemné a celkově musím říci, že mi to rozhodně stálo za přečtení. I charaktery postav mi přišly snadno uvěřitelné - to, že nikoho takového neznám, neznamená, že opravdu nikde neexistuje. :-)

4 10.06.2014

Po třech dílech konečně s úlevou konstatuji, že je to děsná slátanina. Všude varování, že je to kontroverzní, násilné, není to pro všechny! Není, no. Já mám ráda příběhy, které mají hlavu a patu, a aspoň trochu logiky. Absolutně by mi nevadilo, že se sedmnáctiletí chovají jako dejme tom třicátníci, že jsou hrubí, že každý jezdí v nejlepším autě, všichni mají obří ptáky (pardon), atd. Budiž jim to přáno, papír snese dost. Chci jen málo - držet linii příběhu. Tohle je ale děsná blbost. Přitom by příběh králů mohl být zajímavý. Takhle se tři knihy točí kolem tajemství, které na začátku nemůže Madison nikdo říct, na konci už to je ale zjevně jedno. Madison, Bishop a všichni ti ostatní jsou schizofrenní víc než Daemon. Jediná sympatická postava byl Nate.

Jo a ta poslední, jakože "vyřazená" kapitola? Ne, ani ta mi nepřipadala kontroverzní. Moc jsem nepochopila, proč teda byla uveřejněna, když ji autorka z příběhu vyřadila. Asi se nemohla rozhodnout. Jako Madison.

Hvězdička za obálku.

3 26.06.2023

(SPOILER) Tak já tady půjdu asi proti proudu. Než přečtu druhý díl a budu jím ovlivněná. Trhá mi srdce, že láska Tamlina a Feyre není dost. Já chápu, že to dál bude mít poněkud jiný vývoj, ale ať mi nikdo netvrdí, že to nebyla pravá láska. Dobře, nebojoval, nehnul brvou, ale on snad mohl? Mohl něco udělat a neohrozit ji? Ne. Někdy je tím největším projevem náklonnosti mlčet. Já vím, že s příštím dílem podlehnu temnotě, ale láska, která je nenaplněná, mi rve srdce.

3 10.03.2023

Průměrná kniha svého žánru, ale s neotřelým nápadem. Mám ráda hate to love příběhy, tady to bylo okořeněné vyloženou šikanou. Na to, že to bylo ze střední školy, byl teda Aiden víc než ehm… zkušený.
Příjemná oddechovka, další díl si přečtu ráda.

Četla jsem synkovi, ale vlastně jsem ráda, že zatím je pro něj důležitější vlastní proces četby než obsah - vůbec jsem nepřišla na chuť konceptu, že Emilovi za každých okolností všechno projde a ještě na tom vydělá. Ne, nelíbilo se mi to a mrzí mě to, protože jinak mám autorčina díla velmi ráda.

3 03.02.2020

Tyto pohádky mi byly kdysi čteny rodiči, dnes je čtu synovi já. Pořád jsou pěkné, napsané líbivým jazykem, hezká četba před spaním. Klasika, která inspirovala mnoho českých filmařů.

3 10.12.2019

Přes 500 stran příběhu, během kterého se v podstatě nic nestane. Čtenáři, který máš rád spád a akci, jdi o knihu dál. Pro nás, kteří se rádi necháme vtáhnout do pomalu plynoucí konverzace, zdvořilostních frází a přemítáním nad tím, co je morální a co ne, je Emma příjemným počtením.

I když Emma není zpočátku úplně sympatická a plete se do věcí, do kterých jí nic není, v průběhu příběhu si získala moje sympatie. Její tatíček mě bohužel dost iritoval, hypochondr jak hrom a takové já nemusím. Pan Knightly vyloženě sympaťák, jediný nemá problém Emmě říct, co si o ní myslí.

Zkrátka taková klasická Austenovka, ideální do podzimního počasí, když už máte dost všech kriminálek a hororů, není nad to vylepšit si den inteligentním a lehce ironickým milostným románem.

3 09.11.2018

Sama bych si Do vody nekoupila, dostala jsem knížku jako dárek. Dívka ve vlaku mě dost zklamala, takže jsem k dalšímu dílu autorky přistupovala dost skepticky. A nakonec to dopadlo celkem dobře - podle mého názoru je Do vody mnohem povedenější. Ale pozor, pořád to není žádná hitparáda. Normální průměrná detektivka, která by bez marketingu zapadla mezi tisíc podobných. Nenadchne, ale myslím, že ani neurazí.

3 14.09.2017

Napoprvé jsem knihu odložila, protože na ni prostě nebyla nálada, otravovalo mě neustále si opakovat, kdo je kdo. Teď podruhé už to byla jiná káva! Ano, postav je tam mnoho, jejich vzájemné příbuzenské vztahy aby si člověk opravdu nakreslil. Ale čtení je to bravurní! Dějové linky se krásně prolínají, až vám ani nepřipadá, že jste se do Charyně dostali jen díky lehce sobeckému naivnímu Hablundovi. A právě Hablundův příběh je jako jediný zakončen, co se dělo s Jovakou, Erskem, Fedorkem, Elvírou a dalšími, to už si musíme domyslet sami (což mě osobně vyhovuje). Mimochodem, psáno velmi čtivě, stejně jako Paměť mojí babičce.

3 17.08.2017

Agathiny detektivky s Herculem Poirotem miluju. K vraždám podle abecedy mám obzvlášť srdečný vztah, protože nehledě na to, kolikrát jsem je četla nebo viděla v seriálové podobě, nikdy, ale skutečně nikdy, nevím, kdo je vrah. Ovšem kromě toho, že si připadám jak úplný blbec, to má svou výhodu - můžu je číst, kolikrát se mi zachce a pořád budu překvapená. ;-)