flanker.27 komentáře u knih

Co jsem napsal k prvnímu dílu, dá se stejně dobře zopakovat i zde. Navíc se zde dozvídáme mnohem více o dalších osobách, větší roli hrají kapitán Blamey i Verity, dozvíme se o fungování trhu s barevnými kovy a podíváme se i do vězeňských poměrů své doby. Demelza je ženská, jakou by si měl vedle sebe přát každý muž.

2 01.09.2016

Tohle je ten případ, kdy mne adaptace dovedla k předloze. Je to pak trochu jiné, než když první čtu knihu a až poté vidím adaptaci (ve druhém případě to adaptace mají těžší, protože si člověk udělá svou představu, do které se tvůrci nemusí trefit). Nicméně ke knize. Velice příjemně napsané, autorův lehký styl se okamžitě zažere pod kůži a oči přeletí až na poslední stránku. Propracované charaktery a dokonale zvládnuté prostředí. Rodová sága jak má být.
K těm chybám, co zazněly v jednom komentáři: to byla vada řeči paní Choakové :)

5 01.09.2016

Nerad se přidávám k těm, podle kterých je druhý díl velký kvalitativní sešup. Proč tak tvrdě?
No, za prvé. Navzdory tomu, že je teď příběh vyprávěn z pohledu hned čtyř postav, je děj vlastně velmi primitivní a mnohem prostší (ve všech významech slova) než díl první. U něj velice fungovalo hned několik překvapení, součástí zapadajících na své místo a především výborná atmosféra. Teď je v prvním plánu prosté jednorozměrné nebezpečí představované Volarem, přičemž Volaři zde vystupují vesměs jen jako tupá anonymní masa, proti které i skřeti z Mordoru přímo hýří rozličnými motivacemi. Vylepšuje to jen začátek se ženou, která poutá Frentise, ale to v polovině skončí a zbývá už jen naprosto jednorozměrné zlo Volaru.
Za druhé. I v případě prvního dílu, který jsem ohodnotil maximálním počtem bodů a vychválil ho jak to šlo, tak jestli bylo něco jeho slabinou, pak trochu šablonovité charaktery. Tentokrát je to horší o to, že i postavy, které byly v prvním díle životné a rozvinuté, nyní působí velmi ploše nebo nemají příležitost se jakkoli projevit (zejména případ Nortaha). Pokud už se někdo projeví více, okamžitě se přijde na to, že je obdařený, takže tím, co původně bylo skryté a jen pomalu se odkrývalo, autor v druhém díle doslova plýtvá a přichází s tím příliš často coby deus ex machina.
No a za třetí je to Reva. Její kapitoly byly pro mě doslova utrpení. Jestli jsem dosud za nejhorší literární fantasy hrdinku považoval Ciri, tak Reva je Ciri na druhou ještě říznutá Xenou, přičemž zde vás autor nenechá na pochybách, jak je to s její sexuální orientací. Jestliže v prvním díle činil výskyt nepřemožitelných bojovnic žádná celá nula nula nic, tady jako kdyby Ryanovi někdo nařídil, že musí dohnat správné gender kvóty i za minule. Takže se na scéně objeví hrdinka, o které se sice na začátku výslovně dočteme, že byla vytrénovaná pouze s nožem a nic jiného neumí, leč po pouhých dvou výletech s Vélinem (o kterém z prvního dílu víme, že není moc dobrým učitelem) najednou nejen že ovládá všechny myslitelné zbraně na mistrovské úrovni, ale též dokonale zvládá strategii obrany, plány překvapivých útoků a zásady vedení armád na úrovni mistra Suna. K tomu pokud něco potřebuje, okamžitě to "náhodou" na své cestě najde. Nesnesitelnější charakter abych pohledal.
Takže co to jakž takž zachraňuje? Lyrna a Frentis. Dávám tři, ale kdybych to měl hodnotit samostatně, možná půjdu i níž.

7 30.08.2016

V komentářích jsem si všiml zmínky o děsivých ilustracích. Je to pravda, obrázky k pohádce O překrásné Vasilise mi v dětství způsobily málem šok, ovšem takový ten, po kterém dítě vyloženě prahne :)
Zkrátka nostalgie, bohatýři, Kostěj, drak Gorynyč a další pohádkové postavy, co zůstanou v paměti až daleko do dospělosti.

20 24.08.2016

Kdo by neměl rád přehrávač, ve kterém se všechna hudba mění na Queeny? :)

10 24.08.2016

Během čtení jsem měl několikrát s knihou problém, ale musím přiznat, že závěr to celé obrátil tak, že většinu mých výtek zcela pohřbil "za hranicemi světa, mezi zemřelými". Jednou z hlavních byla Víra, nebo spíše oddanost lidí, kteří se vlastně jinak jako věřící neprojevují. Tohle poslední kapitola převrátila naruby tak, že mi poklesla čelist.
Druhý problém, který ovšem trochu zůstal, je určitá odlidštěnost většiny hlavních hrdinů. Většinou až příliš potlačují svá osobní přání a touhy ve jménu povinností. Asi proto jsem si z celé skupiny nejvíc oblíbil Nortaha, který se nikdy nedokázal svých pocitů zbavit a také se jako jediný skutečně osvobodil. Díky tomu působil nejživotněji. Vélin naproti tomu to své sebeobětování někdy až přežene, ne že by neměl udělat to, co mu svědomí velí, ale v určitých případech by měl dát průchod svým pocitům. Ve skutečnosti právě proto, aby nezranil ty, které se svým mlčením v určitých situacích snaží chránit.
Trochu mi vadila i Šérin, zejména ze začátku, takové to klišé "jsem nadaná víc než jiní a proto se mnou nikdo nekamarádí a já si zase nechci nikoho pustit k tělu", navíc její postoj k nenásilí byl tak nepřirozený, že i Gándhí by vedle ní vypadal pomalu jako španělský conquistador.
Naopak styl vyprávění, propracovaný svět, posmutnělá atmosféra a již zmíněný závěr mi nedovolily knihu odložit.
Pokud bych Píseň krve srovnával s jinými knihami, tak často zmiňovanému Jménu větru se dle mého zas tak moc nepodobá, má s ním společné víceméně jen to, že se hrdina na začátku ocitne tzv. "ve výcviku", a že je jeho příběh pojat jako vyprávění historikovi. Vélin není zdaleka taková "Mary Sue" jako Kvothe, není ve všem nejdokonalejší a nejlepší (i když si to o něm někteří myslí). Mnohem víc než Kvotheho připomíná Jona Sněha.
Už to, že okamžitě začínám s druhým dílem svědčí o tom, že si mě Ryan získal.

9 24.08.2016

Náhodou jsem na ni narazil a nechal jsem se unést.

16.08.2016

Výborně napsaná kniha, která má svým způsobem smůlu, že byla zadaptována způsobem, který možná předlohu v očích mnoha lidí přebije. Podle mě vedle sebe adaptace i kniha mohou velmi dobře fungovat, obojí je dost odlišné, i když základ je stejný. Kniha má především vynikající formu, deníky jsou psané tak, jako by je opravdu psaly dvě osoby z konce 19. století (v tomto oceňuji i dle mého dost podařený překlad), kromě toho je velmi čtivá a oproti filmu nabízí jednu dějovou linii navíc. Oproti filmu vyznívá závěr knihy ještě temněji a hororověji. Na druhou stranu jsem rád, že byla zadaptována do filmu tak, jak byla, film tak nabízí jiný pohled na stejnou zápletku.

3 11.08.2016

Poněkud překvapivě je tento díl asi nejlepší navzdory tomu, že v něm není zas tolik "velkých událostí" a těžiště teď opravdu spočívá na příslušnících rodiny Prokopů. Je mi líto Markéty, to je moje oblíbená postava, ale děti se jí opravdu nevyvedly. Mám takový pocit, jako kdyby to byl u některých autorů typický prvek: sympatická postava - nesympatické děti. Ale nejhorší je, že budu teď muset dlouho čekat, než vyjde další díl...

4 01.08.2016

Jediné, co bych vytkl, byly náhle se zjevivší bojové schopnosti paní Barborky. Sice nějakou dobu byla mezi tábority, ale o tom, že by nějak bojově vynikala, tam nebylo ani slovo a najednou je z ní skoro terminátor :)

4 01.08.2016

Druhý díl se pro někoho možná překvapivě zase tolik nevěnuje jen velkým událostem a bojům, ale velkou měrou se zabývá i každodenním životem členů Prokopova rodu. I když do toho života pochopitelně velké události také zasahují.

2 01.08.2016

Maximálně čtivé, ostatně všechny čtyři dosud vydané díly jsem přečetl během letošního jara a začátku léta.

1 01.08.2016

V tomto díle se mi na rozdíl asi od většiny více líbila první část, i jsem docela fandil admirálovi a způsob vyřešení krize mi připadal přece jen takový, že autor nadaci prostě nadržuje. V druhé části mi vadilo, že když jste mutant, máte prostě věci jednodušší. Víc by se mi líbilo, kdyby nadace musela čelit nebezpečí vzešlému z aktivity chytrého lidského mozku (tak, jako právě v první části).

1 28.07.2016

V prvním dílu nadace se mi nejvíc líbil vynikající popis vnitřního rozkladu Impéria. Tak nějak myslím, že velké civilizace končí, když dosáhnou svých hranic, začnou se příliš starat o nesmysly, nejsou už schopny něco dále rozvíjet. A zvláště pikantní bylo na konci, kdy mnoho lidí sice ještě používá vyspělé technologie, ale díky úpadku vzdělání a absenci jakékoli snahy rozumět věcem kolem sebe už nechápe jejich podstatu a považuje je za magii.

5 28.07.2016

Kterak Cato a Macro k zajetí Carataca přispěli. Konec se Septimem a Poppaeou mi přišel trochu uspěchaný, ale jinak zábavné počtení jako vždy.

1 29.06.2016

Knihu sráží překlad a vynechání odborných popisků a fotografií, které v originále jsou, obsah výpovědí pamětníků je však zajímavý. Rozhodně nejde o oslavu, prosté vzpomínky prostých vojáků, kteří na T-34 bojovali, nic víc, nic méně.

26.05.2016

Nemohu si pomoci, ale dle mého dojmu Kovařík v knize 1809: Orel proti orlu vylíčil bitvu u Aspern mnohem barvitěji a živěji, než jak je podána zde. A to jde o literaturu faktu a nikoli román.

1 15.01.2016

Za sebe mohu říct, že jde o vůbec nejlepší Kovaříkovu knihu. Možná je tento můj subjektivní pocit dán tím, že je nám tahle událost nejbližší, možná ten prvek, že je v knize popsána první Napoleonova přímá porážka, což dělá tyto události zajímavějšími. Skvělé detaily a líčení lepší než v románu (ano, mluvím o knize Bitva od Patricka Rambauda).

1 15.01.2016

Tento díl patří mezi nejnapínavější, i když předchozí Gladiátor se mi líbil o kousek více. Škoda, že se v Egyptě zdrží Cato s Macronem jen jeden díl, prostředí má veliký potenciál.

2 13.01.2016

Návrat ke starému dobrému vojenskému řemeslu oběma hrdinům jen prospěl. Kniha se tak podobá prvním pěti dílům série. Jako obvykle je doprovozena autorovým povídáním o dobových reáliích, do kterých děj vsadil.

1 13.01.2016