flanker.27 přečtené 115

Vzpoura proti času 1965, Ivan Foustka

Za mne asi nejlepší český SF román, který jsem četl, především proto, že autor velmi přesvědčivě vytvořil inteligenci, která uvažuje jinak, než my lidé. To bývá často kámen úrazu, mnoho autorů v tomhle postrádá ty pravé schopnosti a i když stvoří celý vesmír rozdílných civilizací, kultur, i samotných principů života, nakonec je to vlastně jen všechno to samé v bledě modrém. Ale popsat střet s něčím, cos e ne úplně ztotožňuje s lidským chápáním, to je těžký úkol. Pravidelně ho dokázali úspěšně zvládnout třeba bratři Strugačtí, zejména ve slavném Pikniku u cesty. Napínavé, občas vtipné, dobře napsané postavy (kdo by si nezamiloval Farlanda), snad jen hlavní hrdina sám je občas trochu nekňuba. Skoro jsem litoval, že kniha není napsaná z pohledu samotného kybernetika, tedy vlastně ústředním hybatelem dění, ale z hlediska samotného děje knihy je jen vedlejší postavou. Na druhou stranu takhle to dává možnost si spoustu věcí domýšlet, protože je čtenář nedostává podané po lopatě.... celý text

Černá planeta / Nemesis z hvězd 1970, Hans Kneifel

Nemesis z hvězd jsem okomentoval samostatně. Ta je výborná. Černá planeta mne oproti tomu příliš nebavila, i když nemá špatnou myšlenku ani prostředí. Té bych dal tak tři hvězdy, Nemesis jsem dal pět, takže soubor zprůměrujeme na čtyři.... celý text

Kvazi 2018, Sergej Lukjaněnko

Jestli může mít zombie apokalypsa lidský rozměr, našel ho nepřekvapivě právě Lukjaněnko. Sympatické postavy, hodně momentů ze života, tedy psychologicky věrohodné, a dost napínavé. Jdu na druhý díl.... celý text

Cizinec z moře 2020, Winston Graham

Jako obvykle lehké čtení, svěží dialogy a propracované postavy. Skok o 10 let nebyl ani znát.

Římská krev 2019, Simon Scarrow

Předchozí díl Den císařů mě poměrně zklamal, proto jsem rád, že v tomto díle je vše ve starých kolejích. Historie Rhadamista a Zenobie je docela zajímavá (a byla častým námětem renesančních malířů), proto jsem byl zvědav, jak bude pojata zde. Scarrow si ovšem dění poněkud přizpůsobil a nenalezneme tu ono legendární žádání o smrt, na druhou stranu by to klidně takhle mohlo být a oficiální příběh by byl jen umělou legendou za účelem neztratit tvář. Jen si nemůžu pomoci, je vidět, že se Scarrowem rozvod zamával, od té doby jsou všechny významné ženy v ději mrchy, intrikánky a zrádkyně :)... celý text

Lapací list 2019, Patrick O'Brian

Nejlepší díl od Válečné štěstěny.

Bůh není veliký 2009, Christopher Hitchens

To co jsem napsal k Dawkinsovu Božímu bludu by mohlo být s úspěchem zkopírováno i sem. Dodal bych jen, že si především cením, že Hitchens, na rozdíl od mnoha jiných kritiků náboženství (z euroamerického světa), se neomezuje pouze na křesťanství a nedělá tu chybu četných jiných kritiků, kteří v zájmu boje s "naším" náboženstvím shlížejí shovívavěji tu na islám, tu na buddhismus. Základní problém je vždy totožný. Což nijak nepopírá jinou Hitchensovu větu (ne z této knihy): "i když říkám, že jsou všechna náboženství špatná, neříkám, že jsou všechna špatná stejnou měrou".... celý text

Bojiště Afghánistán 2003, Jiří F. Šiška

Je to už víc jak 10 let, co jsem knihu četl, ale mám ji uloženou v paměti jako velmi přehledný a ucelený průvodce touto válkou rok po roce.

Běsnící příboj 2019, Winston Graham

Zatím poslední vydaný díl, který vnáší do rozestavených figur bouři a končí takřka smrtí jedné z hlavních postav. Opět maximálně čtivé.

Čtyři labutě 2018, Winston Graham

Poslední dobou jsem komentáře hrubě zanedbával, tak alespoň Poldarka doplním. Jak jsem napsal u Zatmění, Grahamovou hlavní předností je umění dialogu a vystižení charakteristiky postav. Když spolu dvě postavy mluví, rozmlouvají tu dva charaktery, nikoli autor sám se sebou. Díky tomu se jednotlivé díly čtou prakticky samy.... celý text

Den císařů 2018, Simon Scarrow

První kniha ze série, která mne poněkud zklamala. Asi je na vině mé očekávání, ale představoval jsem si to zkrátka trochu jinak. Tady mi vyloženě ta závěrečná akční část s boji uvnitř Říma přišla nadbytečná, nehodící se k intrikám a pobytu ve stínech. Na druhou stranu je alespoň zajímavé vidět události spíše z pohledu Neronovy kliky než jejich nepřátel.... celý text

Trůn z dračích kostí 1996, Tad Williams (p)

Četl jsem na doporučení. Je v tom skutečně poznat Tolkien (Král bouří, jehož fyzická podstata byla zničena, ale jeho duch přežil, "Rudá ruka" - Nazgûlové, putování s Binabikem ala putování do Roklinky a tak dále), ale zároveň čtenář pochopí, proč tuto knihu považuje za jeden ze svých inspiračních zdrojů Martin (rozpadající se říše, válka mezi králem Eliášem a ostatními, pohledy do různých částí říše skrze četné vedlejší postavy, ani obdoba Jiných nechybí). Bylo to docela dobré, jen zbytečně zdlouhavé, má to nějakých 750 stran, ale podle mě by klidně stačila polovina a nic podstatného by nechybělo - např. prvních 150 stran (než Simon najde Jošuu) se neděje vlastně vůbec nic, i když slouží hlavně k tomu, aby se čtenáři dostalo obvyklého "lore". Na druhou stranu silně oceňuju, že autor nemá potřebu explicitně popisovat "sexuální praktiky pozemšťanů" a vůbec jinak dokazovat to, čemu se dnes říká "dospělá fantasy". Z tohoto hlediska byl návrat ke klasice docela osvěžující. Je to tak mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale protože jsem to přečetl celkem rychle, kloním se k vyššímu hodnocení.... celý text

Husitská epopej. VII, 1472-1485 - za časů Vladislava Jagellonského 2018, Vlastimil Vondruška

Přece jen jsem si ten konec představoval trochu jinak. Např. že bude jasně řečeno, z které linie pocházejí Petr a Daniel. Osudy některých postavy pak byly možná až moc useknuté. U některých jsme se dozvěděli, jak dožili i po rámci vyprávění, u jiných (u kterých by mne to zrovna zajímalo) pak zas ne. Ale to je vlastně drobnost. Dočíst v průběhu věků ty tisíce stránek, které celou epopej tvoří, je rozhodně zajímavě strávený čas a poučný pohled na 15. století v českých zemích.... celý text

Velký cirkus 1990, Pierre Henri Clostermann

Clostermannova kniha vzbudila ihned po svém vydání obrovský ohlas a čtenářský zájem ji vlastně neopustil nikdy. Na tom se podílí několik faktorů. Za prvé nepochybný literární talent. Autor píše tak, že čtenář naprosto plasticky vidí desítky letounů ve vzduchu, slyší palbu kanónů a kulometů, výbuchy granátů a křik raněných, jako kdyby viděl dokonalý letecký film. Druhým faktorem je akčnost a nepřikrášlená drsnost (kapitola Tragická přistání se musí zarýt pod kůži každému). Třetím je atmosféra. Člověk musí obdivovat všechny ty aktéry vzdušných bojů, že vydrželi tu obrovskou zátěž, fyzickou i psychickou, i když to bylo na hraně lidských možností. No a těmto třem faktorům nic neubírá ani čtvrtý faktor, a to je kontroverznost, která postupně vyplouvala na povrch. To jest, že řadu událostí si autor přimyslel nebo pozměnil tak, aby se mu hodily do jeho obrazu války, ale vydával je za skutečnost. Stejně tak tu a tam udává technické údaje, které jsou pozměněné nebo zcela mylné co se týče výkonů letadel a podobně. Přitom však ani tyhle hrátky neubírají nic na sdělení, že válka není krásná a vznešená, že je to neskutečně špinavá záležitost, kde smrt přichází každý den bez fanfár a mnohdy naprosto nesmyslně (jako útok na letiště, který z osmi pilotů přežijí dva).... celý text

Zatmění 2018, Winston Graham

S postupem času se sága stává překvapivě ještě čtivější. Nepřestanu obdivovat Grahamovu schopnost napsat poutavý dialog, který se může táhnout třeba na deset stran a stále je zajímavý. V porovnání se seriálem tyto další díly zvyšují náskok. Např. vysvobození doktora Enyse ze zajetí působí v knize mnohem realističtěji, navíc je to dobře propojeno s neúspěšným pokusem exulantů vyvolat v Bretani povstání. Konec knihy je pak velmi syrový, osud Morwenny a poslední den tety Agathy byly popsány velice sugestivně. Jen jedna věc mne pobavila. Zatímco předchozí díly jsem v Neoluxoru nacházel v sekci "historické romány", tentokrát to bylo v oddíle "literatura pro ženy". Asi jsem změnil pohlaví a nevím o tom :))... celý text

Lovec 2008, Sergej Makarovič Kramarenko

Pro mě jedna z nejlepších knih od letce vůbec, navíc z pohledu u nás dříve ne moc objektivně pojímaného a dnes naopak téměř ignorovaného. Vzpomínky na drsnou realitu 20. let, poměry v sovětském letectvu za války, seznámení s velikány jako Kumaničkin a sám Kožedub, poválečná nedůvěra k těm, kteří byli za války sestřelení nad územím nepřítele, a samozřejmě Korea. Speciálně tu známe dnes takřka výhradně z amerického pohledu a je hodně osvěžující porovnat to se svědectvím z druhé strany. Autor rozhodně neheroizuje, přiznává nezdary, obtíže s přizpůsobováním se nové podobě letecké války, ale také vyvrací mnoho mýtů. A úspěchy nakonec přicházely, včetně sestřelu amerického esa Eaglestona. Pak poválečná situace, rodinný život, vyšetřování leteckých nehod (včetně důležitých informací o Gagarinově nehodě) a zbytek života. Legrační je ta pasáž, jak jej představovali u nás. Hrdina sovětského svazu - Jo, skvělý - Ovšem za Koreu... - Ehm :) Taky už je to nějakých víc než deset let, co jsem to četl poprvé, ale rád se k téhle knize vracím.... celý text

Dějiny psané Římem 2005, Vojtech Zamarovský

Prvně přečteno někdy v době mých středoškolských let a od té doby minimálně třikrát. právě jsem uprostřed čtvrtého cyklu :). Je to sice první vydání, ale mám k němu prostě vztah. Zamarovský se tu předvedl jako historik i jako vypravěč. Dodnes má nejoblíbenější kniha o Římu.... celý text

Invictus 2017, Simon Scarrow

Sále žiju v tom, že se ohledně Julie dočkáme nějakého překvapení, nějak se mi nezdá, že by to autor ukončil takhle, aniž by vlastně Catona nechal promluvit s Cristem. Jinak mi skoro přišla lepší první polovina v Římě a cestou než závěrečná akce. Ostatně vůdce povstalců by také na konci měl ještě dostat slovo.... celý text

Odvrácená strana světa 2017, Patrick O'Brian

Konečně jsem dostal do rukou hlavní knižní předobraz filmu Petera Weira, který mne k O'Brianovi přivedl. A jak už bylo patrné z předchozích knih, dojem je výrazně jiný než u filmu, přitom jak film tak kniha mají své silné stránky (o slabých nevím). Je zajímavé, jak lze z jednoho základu vytvořit dva odlišné a přitom vynikající příběhy. Já obvykle nemám rád změny oproti předlohám, toto je však příklad, kde jsou změny naprosto oprávněné a smysluplné. Weir se zajímá hlavně o drama lidí uzavřených dlouhé měsíce v jednom plovoucím domě. Podle toho si z knihy vybírá to, co se mu do jeho vize hodí, případně si půjčuje z jiných dílů (Maturinova samooperace ze třetího dílu či oklamání pronásledovatele z prvního dílu). Výsledkem je náhled do života mužů zocelených službou, přičemž vždy chybí málo, aby i ten nejsilnější pod tíhou nebezpečí podlehl. O'Brian má tohle za sebou z prvních dílů, takže nyní mu zbývá mnoho času na spoustu detailů oživujících prostředí na palubě či na ostrovech, kam se vydává více než filmová adaptace. Díky tomu například víme, že ženy na palubě spotřebovávají přespříliš sladké vody na praní, na druhou stranu jsou oblíbené u kadetů, protože jim zašívají uniformy. Kniha také nemusí nezbytně vyvrcholit soubojem lodí, ale dramatem na ostrově, kde je posádka pronásledovaného a část posádky pronásledovatele. V tom se O'Brian odlišuje i od svého přiznaného předobrazu, tedy pronásledování fregaty USS Essex a jejího dobytí fregatou HMS Phoebe u Valparaísa. Celkově jde jako obvykle o náramné počtení, v tomto případě sevřenější než dříve, což byl také asi důvod, proč právě tato kniha byla vybrána za základ nejlepšího námořnického filmu vůbec.... celý text

Cušima - Poslední bitva rusko-japonské války na moři 2012, Jiří Kovařík

S klidem mohu Cušimu zařadit mezi Kovaříkovy nejlepší knihy. Rozbor situace, popis osobností důležitých aktérů, samotný průběh anabáze z Evropy až k nešťastné bitvě. Rožestvenskij to má v historii těžké, ulpěla na něm vina za katastrofální porážku, na níž měl však sám pramalou vinu. Ano, byl to složitý charakter, ale rozhodně nebyl neschopný, jak často byl a stále je líčen. Za dané situace by naopak málokdo dokázal II. tichooceánskou vůbec dovést aspoň tam co on. Jak sám napsal: "Možná jsem udělal chyby před bitvou a v jejím průběhu, ale ti, kdo u Cušimy položili život, nekradli."... celý text