flanker.27 přečtené 115

Píseň krve 2014, Anthony Ryan

Během čtení jsem měl několikrát s knihou problém, ale musím přiznat, že závěr to celé obrátil tak, že většinu mých výtek zcela pohřbil "za hranicemi světa, mezi zemřelými". Jednou z hlavních byla Víra, nebo spíše oddanost lidí, kteří se vlastně jinak jako věřící neprojevují. Tohle poslední kapitola převrátila naruby tak, že mi poklesla čelist. Druhý problém, který ovšem trochu zůstal, je určitá odlidštěnost většiny hlavních hrdinů. Většinou až příliš potlačují svá osobní přání a touhy ve jménu povinností. Asi proto jsem si z celé skupiny nejvíc oblíbil Nortaha, který se nikdy nedokázal svých pocitů zbavit a také se jako jediný skutečně osvobodil. Díky tomu působil nejživotněji. Vélin naproti tomu to své sebeobětování někdy až přežene, ne že by neměl udělat to, co mu svědomí velí, ale v určitých případech by měl dát průchod svým pocitům. Ve skutečnosti právě proto, aby nezranil ty, které se svým mlčením v určitých situacích snaží chránit. Trochu mi vadila i Šérin, zejména ze začátku, takové to klišé "jsem nadaná víc než jiní a proto se mnou nikdo nekamarádí a já si zase nechci nikoho pustit k tělu", navíc její postoj k nenásilí byl tak nepřirozený, že i Gándhí by vedle ní vypadal pomalu jako španělský conquistador. Naopak styl vyprávění, propracovaný svět, posmutnělá atmosféra a již zmíněný závěr mi nedovolily knihu odložit. Pokud bych Píseň krve srovnával s jinými knihami, tak často zmiňovanému Jménu větru se dle mého zas tak moc nepodobá, má s ním společné víceméně jen to, že se hrdina na začátku ocitne tzv. "ve výcviku", a že je jeho příběh pojat jako vyprávění historikovi. Vélin není zdaleka taková "Mary Sue" jako Kvothe, není ve všem nejdokonalejší a nejlepší (i když si to o něm někteří myslí). Mnohem víc než Kvotheho připomíná Jona Sněha. Už to, že okamžitě začínám s druhým dílem svědčí o tom, že si mě Ryan získal.... celý text

Proč padají hvězdy. Bajky, legendy a podpohádky 2014, Martin Nodl

Náhodou jsem na ni narazil a nechal jsem se unést.

Nežádoucí efekt 2005, Christopher M. Priest (p)

Výborně napsaná kniha, která má svým způsobem smůlu, že byla zadaptována způsobem, který možná předlohu v očích mnoha lidí přebije. Podle mě vedle sebe adaptace i kniha mohou velmi dobře fungovat, obojí je dost odlišné, i když základ je stejný. Kniha má především vynikající formu, deníky jsou psané tak, jako by je opravdu psaly dvě osoby z konce 19. století (v tomto oceňuji i dle mého dost podařený překlad), kromě toho je velmi čtivá a oproti filmu nabízí jednu dějovou linii navíc. Oproti filmu vyznívá závěr knihy ještě temněji a hororověji. Na druhou stranu jsem rád, že byla zadaptována do filmu tak, jak byla, film tak nabízí jiný pohled na stejnou zápletku.... celý text

Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. 2014, Vlastimil Vondruška

Maximálně čtivé, ostatně všechny čtyři dosud vydané díly jsem přečetl během letošního jara a začátku léta.

Husitská epopej. II, 1416-1425 - za časů hejtmana Jana Žižky 2015, Vlastimil Vondruška

Druhý díl se pro někoho možná překvapivě zase tolik nevěnuje jen velkým událostem a bojům, ale velkou měrou se zabývá i každodenním životem členů Prokopova rodu. I když do toho života pochopitelně velké události také zasahují.... celý text

Husitská epopej. III, 1426-1437 - za časů císaře Zikmunda 2015, Vlastimil Vondruška

Jediné, co bych vytkl, byly náhle se zjevivší bojové schopnosti paní Barborky. Sice nějakou dobu byla mezi tábority, ale o tom, že by nějak bojově vynikala, tam nebylo ani slovo a najednou je z ní skoro terminátor :)... celý text

Husitská epopej. IV, 1438-1449 - za časů bezvládí 2016, Vlastimil Vondruška

Poněkud překvapivě je tento díl asi nejlepší navzdory tomu, že v něm není zas tolik "velkých událostí" a těžiště teď opravdu spočívá na příslušnících rodiny Prokopů. Je mi líto Markéty, to je moje oblíbená postava, ale děti se jí opravdu nevyvedly. Mám takový pocit, jako kdyby to byl u některých autorů typický prvek: sympatická postava - nesympatické děti. Ale nejhorší je, že budu teď muset dlouho čekat, než vyjde další díl...... celý text

Nadace 2009, Isaac Asimov

V prvním dílu nadace se mi nejvíc líbil vynikající popis vnitřního rozkladu Impéria. Tak nějak myslím, že velké civilizace končí, když dosáhnou svých hranic, začnou se příliš starat o nesmysly, nejsou už schopny něco dále rozvíjet. A zvláště pikantní bylo na konci, kdy mnoho lidí sice ještě používá vyspělé technologie, ale díky úpadku vzdělání a absenci jakékoli snahy rozumět věcem kolem sebe už nechápe jejich podstatu a považuje je za magii.... celý text

Nadace a Říše 2009, Isaac Asimov

V tomto díle se mi na rozdíl asi od většiny více líbila první část, i jsem docela fandil admirálovi a způsob vyřešení krize mi připadal přece jen takový, že autor nadaci prostě nadržuje. V druhé části mi vadilo, že když jste mutant, máte prostě věci jednodušší. Víc by se mi líbilo, kdyby nadace musela čelit nebezpečí vzešlému z aktivity chytrého lidského mozku (tak, jako právě v první části).... celý text

Bratři ve zbrani 2016, Simon Scarrow

Kterak Cato a Macro k zajetí Carataca přispěli. Konec se Septimem a Poppaeou mi přišel trochu uspěchaný, ale jinak zábavné počtení jako vždy.

T-34 v akci 2007, Artěm Drabkin

Knihu sráží překlad a vynechání odborných popisků a fotografií, které v originále jsou, obsah výpovědí pamětníků je však zajímavý. Rozhodně nejde o oslavu, prosté vzpomínky prostých vojáků, kteří na T-34 bojovali, nic víc, nic méně.... celý text

1809: Orel proti orlu 2002, Jiří Kovařík

Za sebe mohu říct, že jde o vůbec nejlepší Kovaříkovu knihu. Možná je tento můj subjektivní pocit dán tím, že je nám tahle událost nejbližší, možná ten prvek, že je v knize popsána první Napoleonova přímá porážka, což dělá tyto události zajímavějšími. Skvělé detaily a líčení lepší než v románu (ano, mluvím o knize Bitva od Patricka Rambauda).... celý text

Bitva 2006, Patrick Rambaud

Nemohu si pomoci, ale dle mého dojmu Kovařík v knize 1809: Orel proti orlu vylíčil bitvu u Aspern mnohem barvitěji a živěji, než jak je podána zde. A to jde o literaturu faktu a nikoli román.... celý text

Pretorián 2015, Simon Scarrow

Zajímavé v tom, že jde opět o trochu jiné prostředí, do Říma jsme se dosud podívali jen na skok v šestém díle. Trochu mě ale zklamalo, že autor téměř vynechal z děje Julii, tak nějak jsem čekal, že ji využije jako někoho, kdo Catonovi a Macronovi pomůže orientovat se ve vyšší římské společnosti a intrikách v ní. Vtipný moment, kdy se mladý Nero jen tak zeptá Catona, jestli někdy četl Aristotela a on na něj začne chrlit názvy jeho knih.... celý text

Krvaví havrani 2015, Simon Scarrow

Návrat ke starému dobrému vojenskému řemeslu oběma hrdinům jen prospěl. Kniha se tak podobá prvním pěti dílům série. Jako obvykle je doprovozena autorovým povídáním o dobových reáliích, do kterých děj vsadil.... celý text

Legie 2014, Simon Scarrow

Tento díl patří mezi nejnapínavější, i když předchozí Gladiátor se mi líbil o kousek více. Škoda, že se v Egyptě zdrží Cato s Macronem jen jeden díl, prostředí má veliký potenciál.... celý text

Volání netvora 2012, Patrick Ness

Žánr: Pro děti a mládež - Dívčí romány. Hmm, dnešní dívky jsou asi otrlé, protože já, dospělý chlap, jsem měl co dělat, abych na poslední stránce nebulel jako želva. Kniha je tak emotivní ne proto, že by byla lacinou ždímačkou povrchních citů, ale proto, že je poměrně syrovým (i když prostřednictvím Netvora a jeho příběhů poeticky podaným) a věrohodným popisem psychiky malého kluka, který si příliš tvrdě musí uvědomit, jak moc pro něj znamená jeho vlastní maminka.... celý text

Budoucnost 2015, Dmitry Glukhovsky

Nebylo to úplně příjemné čtení. Ne že by se kniha četla špatně, ale obsah byl pro mne natolik nepříjemný, že že mi místy bylo až fyzicky nevolno. Čistě jen z toho, jak mi fantazie vytvářela obraz společnosti popsané v knize, nejvíc asi při vzpomínkách na internát. To člověk pochopí, proč je hlavní antihrdina (to anti bych podtrhl) taková citově deprivovaná kreatura. Popravdě se mi s ním za celou dobu nepovedlo sympatizovat, ani s jeho vysněnou Annelie. Ovšem právě psychologie postav dodává celému tomu nepřirozenému světu na uvěřitelnosti. I když bych tomu vyčetl zbytečný rozsah (některé úvahy se tam zbytečně opakují několikrát), oceňuji, jak je v knize vyjádřena naprostá prázdnota a zbytečnost věčného života, života bez vývoje, lásky, bez skutečné životní změny.... celý text

První přichází tma 2009, Richard Scott Bakker

Další příklad, že je naprosto k ničemu, když si autor vymyslí bohatý svět plný říší, národů, dějin, mytologií a válek, když ten svět umí zabydlet jen dvěma typy postav, a to bezcitnými zrůdami a sebelítostivými ubožáky. Počet zajímavých propracovaných charakterů, jejichž osudy by stálo za to sledovat, je žádná celá nula nula nic. Asi jako kdybyste vzali svět Písně ledu a ohně a nechali celý příběh z pohledu Hory (Cnaiur), Amory Lorcha (Ikurei Konfas) a Viseryse (Ikurei Xerius), a to nejen že tak brutálními, ale ještě navíc podstatně chaběji popsanými. Čtení tak bylo velice frustrující záležitostí, protože krom opakujících se brutálních scén bez jakéhokoli vyústění prostřídaných osudy několika postav vláčených osudem (opět ovšem bez jakéhokoli vyústění a de facto možnosti s těmi postavami alespoň trochu sympatizovat) kniha vlastně nic nenabídla. No, s dalším dílem alespoň nemusím ztrácet čas.... celý text

Nachové plachty 1980, Alexandr Grin (p)

Alexandr Grin je moje srdeční záležitost. Psát tak dokonale křehce a přitom silně o lásce, snech a jejich naplnění, a přitom ještě výborně vystihnout a popsat postavy tak, aby byly životné, milé a čtenář se zatajeným dechem sledoval jejich osudy, to je úkol hodný mistra.... celý text