flanker.27 přečtené 115

Dům na pobřeží 1972, Daphne du Maurier

Kdybych měl vyjmenovat deset nejlepších knih, které jsem kdy četl, Dům na pobřeží by mezi nimi rozhodně nechyběl. Daphne du Maurier je jediná žena spisovatelka, u které považuji mužské postavy z jejích románů za věrohodné, a navíc opravdu umí psát poutavé příběhy se zajímavými tématy a i dost netypickým přístupem k látce. Např. zde je zkombinován historický román, psychologické drama ze současnosti a pozornosti neujde ani drogová závislost, která plně vyzní díky otevřenému konci. Po knize jsem sáhl někdy v 16 letech (tedy dávno, ajaj) a neodtrhl jsem se od ní, dokud jsem ji nedočetl.... celý text

Jeremy Poldark - Nový začátek 2016, Winston Graham

Smrt dítěte, hrozba žaláře, finanční krach. Začátek třetího dílu opravdu nespadá do kategorie rodinné štěstí. A i když se nakonec Ross, Demelza, Verity, Dr. Enys a další nějak oklepou, je jasné, že život se neskládá jen z radostí a úsměvů. Graham si nadále udržuje obrovskou čtivost a já jen čekám na vydání čtvrtého dílu.... celý text

Velké obléhání 2013, William Napier

Takový lepší průměr na poli historických dobrodružných románů. Popis průběhu obléhání je poměrně zdařilý, občas však popisnost zastiňuje rozvoj charakterů. Navíc autor z nějakého důvodu zamlčuje, že Turci obléhání ukončili teprve poté, co na pomoc Maltě přišlo španělské vojsko. V přehledu událostí zmíněných v knize i chronologii událostí navíc chybí třeba turecké dobytí Tripolisu v roce 1551, které bylo předzvěstí útoku na Maltu. Nájezd na Gozo je také sotva zmíněn. Přesto mi bylo líto, že další dva díly nejsou přeloženy do češtiny, proto dávám vyšší hodnocení.... celý text

Boží blud 2009, Richard Dawkins

Já sám jsem se k náboženství a jeho smysluplnosti vyjádřil na různých místech, od internetových fór přes kanceláře až po obyčejné hospody, tolikrát, že snad ani nemá smysl opakovat všechny argumenty, i když dva bych zmínil. Jedním z největších argumentů proti náboženství je Bible sama (resp. jakékoli písmo svaté). Druhým pak to, že lidé si jistě mohou soukromě věřit v cokoli, ale ve chvíli, kdy svou vlastní vírou začnou ostatní zavazovat a nutit je, aby se chovali určitým způsobem, aby dostali odměnu, jinak že budou potrestáni, aniž by měli takto vzniklá pravidla podložena jakoukoli racionální úvahou, stávají se mými nepřáteli. P. S. Ani můj bytostný ateismus mi nebrání užít si děl hudebních či výtvarných, která z křesťanství, případně jiného náboženství, vycházejí. Mytologie jako taková je zajímavá i poutavá, ale uplatněná plošně a vynucovaná je jen další ideologií. Jako obdobnou knihu bych doporučil Bůh není veliký od Christophera Hitchense.... celý text

Pevnost 2011, Bernard Cornwell

Krásný příklad, proč při vojenském tažení musí mít jeden velitel konečné slovo a autoritu. Celá blamáž, v níž vyústila Penobscotská expedice, by mohla sloužit jako exemplární případ, jak nevést válku. Američané se stále dohadují, hlasují, nesouhlasí, pozemní síly nesouhlasí s tím, co chce námořnictvo, námořnictvo nesouhlasí s tím, co chtějí pozemní síly a výsledkem je, že Britové se můžou maximálně chechtat jejich neschopnosti a nerozhodnosti. Z hlediska románového možná trochu chybí dovyprávění osudu sourozenců Fletcherových, jinak to však bylo dobré čtení na svátky.... celý text

Totál Balkán 2011, Blanka Čechová

Velmi vtipné, i když ta realita nejen Kosova, ale i (a možná především) prostředí mezinárodních organizací, moc veselá není.

Most Aeskulapů / Ondinino prokletí 2010, Valja Stýblová

Této (dvoj)knize bych vytkl pouze to, že samotný Cháron je většinou spíš pasivní pozorovatel než hybatel děje a že mnoho z příběhů, které vypráví Vilma o Teovi nebo Gitin osud by snesly samostatné zpracování. Cháron většinou jen poslouchá, co vyprávějí jiní a buď souhlasí nebo nesouhlasí. Na chlapa má taky občas příliš ublížené postoje. Jinak není co vytknout. Všechny příběhy veskrze zajímavé, mnohdy napínavé a vždy vezmou za srdce.... celý text

Vlčák Kazan / Barí, syn Kazanův 1988, James Oliver Curwood

Kazan a Šedka, jedna z těch připomínek dětství.

Tři přístavy 1941, Francis Van Wyck Mason

Je tomu už takových patnáct let, co jsem tento dost objemný román přečetl a musím říct, že navzdory jeho tloušťce mi čtení tehdy zabralo necelý týden (aneb povstaňme za více času na čtení). Dobře napsané postavy, velmi objektivní pohled na revoluci (zvláště vezmeme-li v úvahu, že autor je Američan) a historicky věrné reálie, v nichž se příběh odehrává.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

Na to, jaký vzbudila rozruch, mě kniha nijak moc nenadchla. Vlastně v ní chybí jakýkoli střet myšlenek a postojů. Ty asi má provokovat ve čtenáři, ale u mně se to nedostavilo, protože z hlediska toho co je v knize není moc co zastávat a proti čemu se stavět. Francie se podvolí (od toho název) politice spojených socialistů a muslimské strany velmi snadno, za přispění intelektuálů (vlastně intelektuálních prostitutů, což je možná to, co budilo rozruch ve Francii). Ti, aby mohli pokračovat v přednášení na školách, přijmou ochotně muslimskou víru. Ani z jiných kruhů se téměř nic neozve, sice se tam mluví o "identitárních hnutích", která jsou "za Evropu" (a proč by součástí té identity mělo být vždy křesťanství, já jsem proti tomu, co kniha popisuje, cítím se Čechem náležejícím do Evropy, mám rád její kulturu a jsem kovaný ateista), ale to je vše. Většinu času čtenář sleduje úvahy hlavního nehrdiny Francoise, pouhé pasivní bytosti, nesympatické až na půdu, neschopné citu k sobě, rodině, kolegům, neschopného vytvořit si vztah. Je citově i intelektuálně vyprázdněný, jeho jedinými zálibami jsou dekadentní spisovatel Huysmans a tvrdý sex. Dokonce i v hovorech, které vede, sám prakticky nic nepřináší, jen čeká, co řeknou ostatní. Snad jen pasáž, která rozebírala podvolení se Alláhovi v rámci učení muslimské víry něco opravdu sdělovala, jinak je to jen nastíněná varianta vývoje, která sama o sobě za teoretickou úvahu stojí, ale její zpracování v knize považuju za sotva nakousnuté. Proč je 1984 tak silné. Protože co strana, to myšlenka, to pocit. Winston Smith je osoba, která uvažuje o světě kolem sebe, snaží se přemýšlet, zda je chyba v systému kolem, nebo v něm samém, konfrontuje své vzpomínky na dobu před vítězství Angsocu s realitou, přemýšlí, zkouší analyzovat. Tady nic takového není. Možná by se to dalo brát tak, že citová vyprahlost Francoise je nějaký popis evropské (nebo aspoň francouzské, to jméno k tomu svádí) společnosti nebo stanovisko, že vlastně není co zachraňovat, že jsme všichni sobečtí, individualističtí, slabí, neschopní proti něčemu jít a za něco bojovat. Jenže jak to tak čtu, autor používá prakticky stejný typ hrdiny ať píše o čemkoli, takže ani v tom myšlenku nevidím. Přesto dám tři, za literární úroveň a za popis prostředí akademiků intelektuálů. A za to, že se to četlo dobře navzdory tomu, že děj byl velice řídký.... celý text

Dracula 1970, Bram Stoker

Konečně jsem se po shlédnutí četných adaptací dokopal k tomu, abych si přečetl samotného Stokera. Takže výsledek. V daném případě velmi oceňuji formu románu složeného z deníkových zápisků a dopisů. Když se řekne Drákula nebo upír, každý si totiž hned asociuje základní atributy života nemrtvého a prostředků proti němu. Postavy ale vesměs o upírech a vampyrismu nemají žádné ponětí a teprve postupně přicházejí na kloub tomu, co se vlastně děje. Tím, že si čtenář čte jejich deníky, čelí spolu s postavami tajemnu a děsu z neznámého, nečte vyprávění ex post od postavy, která již ví, co se stalo, a může tak zpětně vysvětlit to, čeho je svědkem. Takto právě naopak dokázal autor zdůraznit tu cizost vampýrského světa, který se střetává se světem živých. Druhá věc, která je pro mne zajímavá, je vhled do myšlení lidí konce 19. století, který je pro mne také nezvyklý. Lidé, kteří jsou mnohem sentimentálnější a nešetří expresivním vyjádřením svých citů (můj předrahý příteli, z hloubi svého srdce vás vítám a podobně). Dnes na něco takového zvláště my Češi nejsme příliš zvyklí, city jsou pro nás velmi intimní záležitostí. Obdobně je i pro mne coby tvrdého dawkinsonovského ateistu zajímavé poznávat vztah těchto lidí k bohu, jejich představu boží milosti nebo hněvu a podobně. Což je právě zvláštní. Čím by si třeba taková Mina vysloužila boží nenávist symbolizovanou jizvou po dotyku hostie, ona se sama vlastním jednáním přece nijak neprovinila. Souhlasím s mnohými v tom, že nejlepší částí románu je cca první čtvrtina, kdy je Jonathan na Drákulově hradě. A velice mne pobavila věta na konci knihy: díky bohu, že se v této zemi dá mnoho zařídit díky korupci :)... celý text

Jónská mise 2015, Patrick O'Brian

Jediné, co mi na knize vadilo, bylo autorovo rozhodnutí vytvořit jakési bezčasí, které konzervuje celé dění okolo a vlastně tak nikdy nemůže dojít k zásadní změně situace. V reálu by za poslední dva díly muselo uběhnout tolik času, že už by Napoleon byl dávno na Elbě. Leč vše ostatní zůstává, dobové reálie, popis fungování námořnictva, epizoda s barevným střelným prachem a zajímavé poučení ohledně diplomatických snah o spojení s Tureckem - aktuální téma i dnes.... celý text

Přístav zrady 2016, Patrick O'Brian

Skoro by se dal zkopírovat komentář k předchozímu dílu, jen s tím, že tenhle díl mi přišel živější, vtipnější (pověrčivá bázeň v poušti), přinesl špionážní eskapády a větší vhled na do Maturinova medicínského světa (též text na konci, jak už je zmíněno v komentáři od kní). Velmi dynamický závěr, nejen ta bitva, ale i zjevivší se manžel Laury Fieldingové.... celý text

Princ a Skřivánek 1984, Valja Stýblová

Jedna z knih, které formovaly mé dětství, podobně jako třeba foglarovky. První knížka vůbec, co jsem přečetl, bylo Dobrodružství v zemi nikoho a pak hned tato. Patří mezi takové ty vážnější knížky pro děti, které je nepovažují za blbce a nutí je přemýšlet i o složitých životních situacích. Jak si ji pamatuju, myslím, že bych tam navíc teď našel i řadu narážek pro dospělé, které mi jako dítěti nedošly.... celý text

Velká kniha komiksů #1 2001, Vlastislav Toman

To čekání na další čísla "ábíčka" bylo vždycky tak úmorné. Ale člověk byl odměněn dalším dílem komiksového příběhu. A jak se sháněly chybějící díly. Když to začalo vycházet takto uceleně, bylo to jako najít ztracené dětství. Příběhy Gron-c-chů a jejich "bohů" pod paprsky zářícího, Galaxia, Vzpoura mozků a další, všechno pohromadě. V dětství bych za to nedočkavostí utrhal ruce. I teď, po letech, když občas otevřu a listuju, vzpomínám s nostalgií na osmdesátky a začátek devadesátek.... celý text

Ross Poldark - Návrat domů 2015, Winston Graham

Tohle je ten případ, kdy mne adaptace dovedla k předloze. Je to pak trochu jiné, než když první čtu knihu a až poté vidím adaptaci (ve druhém případě to adaptace mají těžší, protože si člověk udělá svou představu, do které se tvůrci nemusí trefit). Nicméně ke knize. Velice příjemně napsané, autorův lehký styl se okamžitě zažere pod kůži a oči přeletí až na poslední stránku. Propracované charaktery a dokonale zvládnuté prostředí. Rodová sága jak má být. K těm chybám, co zazněly v jednom komentáři: to byla vada řeči paní Choakové :)... celý text

Demelza - Dáma z chatrče 2016, Winston Graham

Co jsem napsal k prvnímu dílu, dá se stejně dobře zopakovat i zde. Navíc se zde dozvídáme mnohem více o dalších osobách, větší roli hrají kapitán Blamey i Verity, dozvíme se o fungování trhu s barevnými kovy a podíváme se i do vězeňských poměrů své doby. Demelza je ženská, jakou by si měl vedle sebe přát každý muž.... celý text

Pán věže 2015, Anthony Ryan

Nerad se přidávám k těm, podle kterých je druhý díl velký kvalitativní sešup. Proč tak tvrdě? No, za prvé. Navzdory tomu, že je teď příběh vyprávěn z pohledu hned čtyř postav, je děj vlastně velmi primitivní a mnohem prostší (ve všech významech slova) než díl první. U něj velice fungovalo hned několik překvapení, součástí zapadajících na své místo a především výborná atmosféra. Teď je v prvním plánu prosté jednorozměrné nebezpečí představované Volarem, přičemž Volaři zde vystupují vesměs jen jako tupá anonymní masa, proti které i skřeti z Mordoru přímo hýří rozličnými motivacemi. Vylepšuje to jen začátek se ženou, která poutá Frentise, ale to v polovině skončí a zbývá už jen naprosto jednorozměrné zlo Volaru. Za druhé. I v případě prvního dílu, který jsem ohodnotil maximálním počtem bodů a vychválil ho jak to šlo, tak jestli bylo něco jeho slabinou, pak trochu šablonovité charaktery. Tentokrát je to horší o to, že i postavy, které byly v prvním díle životné a rozvinuté, nyní působí velmi ploše nebo nemají příležitost se jakkoli projevit (zejména případ Nortaha). Pokud už se někdo projeví více, okamžitě se přijde na to, že je obdařený, takže tím, co původně bylo skryté a jen pomalu se odkrývalo, autor v druhém díle doslova plýtvá a přichází s tím příliš často coby deus ex machina. No a za třetí je to Reva. Její kapitoly byly pro mě doslova utrpení. Jestli jsem dosud za nejhorší literární fantasy hrdinku považoval Ciri, tak Reva je Ciri na druhou ještě říznutá Xenou, přičemž zde vás autor nenechá na pochybách, jak je to s její sexuální orientací. Jestliže v prvním díle činil výskyt nepřemožitelných bojovnic žádná celá nula nula nic, tady jako kdyby Ryanovi někdo nařídil, že musí dohnat správné gender kvóty i za minule. Takže se na scéně objeví hrdinka, o které se sice na začátku výslovně dočteme, že byla vytrénovaná pouze s nožem a nic jiného neumí, leč po pouhých dvou výletech s Vélinem (o kterém z prvního dílu víme, že není moc dobrým učitelem) najednou nejen že ovládá všechny myslitelné zbraně na mistrovské úrovni, ale též dokonale zvládá strategii obrany, plány překvapivých útoků a zásady vedení armád na úrovni mistra Suna. K tomu pokud něco potřebuje, okamžitě to "náhodou" na své cestě najde. Nesnesitelnější charakter abych pohledal. Takže co to jakž takž zachraňuje? Lyrna a Frentis. Dávám tři, ale kdybych to měl hodnotit samostatně, možná půjdu i níž.... celý text

Dobrá znamení 1997, Terry Pratchett

Kdo by neměl rád přehrávač, ve kterém se všechna hudba mění na Queeny? :)

Krása nesmírná 1977, Irina Karnauchovová (p)

V komentářích jsem si všiml zmínky o děsivých ilustracích. Je to pravda, obrázky k pohádce O překrásné Vasilise mi v dětství způsobily málem šok, ovšem takový ten, po kterém dítě vyloženě prahne :) Zkrátka nostalgie, bohatýři, Kostěj, drak Gorynyč a další pohádkové postavy, co zůstanou v paměti až daleko do dospělosti.... celý text